Mezi romantickými zasvěcenci panuje názor, že úlomky někdejších družic Země, mohou stále kroužit kolem Země. Přesněji: V libračních bodech Země, ale i v libračních bodech nejbližších planet. Tyto objekty jsou nazývány vesměs Trojany, aniž jsem se kdy dopídil proč název připomínající cokoliv.

Z téhož směru podzemního nezávislého zdroje pochází i názor, že současný Měsíc je více než zdařilou kamufláží mimozemského invazního plavidla, vyrobeného neobyčejně vyspělými technologiemi.

140 991 př. n. l.

Léto (Лѣто) 143 001 (počítáno k roku 2010 n. l.)

Čas svítání lidstva utkaný z jemného svitu tří lun

Země Zlaté hvězdy Margity© Zdeněk Patrick - Praha 2011

© All rights reserved.& smit.wz.cz © Zdeněk Patrick

Všeobecně se, v pečlivě vymezeném kruhu zasvěcených, má zato, že za právoplatné majitele Měsíce lze považovat děsivě vyspělý válečný komplex Ciakar ze souhvězdí Draconis. Zároveň by měl být současný Měsíc, soudím-li podle uměle protichůdných zpráv, vypouštěných antikonspiračními a konspiračními službami, sloužit jako základna vazalských entit hadičů, které se nepřátelsky vměšují do dění na Zemi v předlouhé časové linii dějin. A nemám proč nevěřit. Rozhlédnu-li se kolem sebe.

Na otázku, proč by to servisní služby dělaly, lze odpovědět podobným zaklínadlem:

"Teorie konspiračních teorií o spiknutí slouží k zásadnímu potírání všech informací o skutečném průběhu spiknutí".

Součástí mocenské agrese mají být, mimo jiné i genetické laboratoře, na něž jsou napojeny tajné koncentrační tábory. Obchodovatelnou položkou má být lidská bolest a lidský genom získávaný těmi nejsurovějšími technikami a technologiemi.

Z tohoto krajně nepříznivého pohledu nemůže být Měsíc považován za přirozenou družici Země. Obavy, které vzbuzuje v potemnělé paměti Vanů, mohou vyplývat z prazákladu vzpomínek na dramatické období ukončení tří někdejších oběžnic Země. Z nichž jedna mohla být stacionárně "zabodnutá" na obloze Severije (Boreje, Hyper Boreje.).

Jen má troufalost, nikoli prostá a rozumná analýza informací, mi prozatím dovoluje časovat děje v logické posloupnosti časových linií podle eposů, legend a pohádek. Jiná cesta totiž stále není možná. Se vším přidruženým rizikem.

Především mne žene vpřed předpoklad, že kdesi musí být zaznamenán čas neexistence dnešního Měsíce, přičemž jednu ze dvou Lun musím považovat pracovně za za umělý objekt. Možná podobný jednomu z měsíců Marsu. Možná uzpůsobený technologiemi domácí provenience. Tím měsícem by mohla být stacionární Luna, která bývá vzpomínána v souvislosti se vzpomínkami na Hyperboreju - Severijí.

Nejsem přívržencem této hypotézy, nicméně musel bych se považovat za hlupáka, neprozkoumat do detailu všechna pro i proti.

Jedním ze zastánců prazvláštního původu současného Měsíce je i Ivo Wiesner, který se zdá být na tvrdo přesvědčen, že Měsíc je mimozemci uzpůsobené kosmické plavidlo, vybavené válečnou kamufláží do podoby okolních kosmických těles, v jehož útrobách snila svůj zmražený sen několika set tisícová invazní armáda Greys saturovaná mocnými Drakony.

Vzhledem k mnohým podivnostem souvisejících jednak se samou Měsíční podstatou i jeho neukončeným průzkumem a nikoli zcela vyjasněnými mezerami v jeho dobývání, se ve slabých chvílích rovněž přikláním k této prapodivné variantě možného.

A protože nic bláznivějšího není prozatím k mání, uvažuji i tuto variantu za jedinečně schůdnou: Odpovídající potřebám vedení možné nízkoenergetické invaze dravých mimozemských generálů, s admirálskými tykadélky ve vojenské torbě. Jediné, co drší na uzdě můj rozlet, je pomyšlení na nevyváženost sci-fi projektu "hybernace", neboť podstaty možná i záměrně zcestné. Uvážím-li kolik vynaloženého úsilí je třeba k zamlžení výhod relativity času.

Můžeme-li vůbec poklesnou v očích cíleně snížených, zahájíme-li pátrání, směřující k prověření hypotézy o podivuhodném původu Měsíce: Když mnohé podivnosti z posledních let, nám nejsou neznámy.

Ve středoamerických kulturách (Mexiko, Honduras, Guetamala, Salvador) byl Měsíc spojován s přívalovými potopami. Přesněji skrze perzonifikaci dvojjediné bohyně: Černovlasé krasavicie Ix Chel (Iščel) (ochránkyni těhotenství a porodů) a ohyzdy Chac Chel (Čak Čel). V drážďanském iluminovaném kodexu ztotožněna, co jeden z hlavních původců katastrofy přicházející v podobě světové potopy, jež zahubila v posledním věku lidstva většinu živých tvorů..

Tzv. Popol Vuh (římsko katolickým knězem přetlumočený mayský kodex z provenience mayského kmene Quiche - Kvíčů) hovoří o boji v bezrozměrném podsvětí, z něhož jako vítěz vychází Hunahpú (Střelec), aby vzápětí vystoupil v podobě Slunce na oblohu.

Aniž jsme schopni určit, jak a kdy byla naše ústřední hvězda zažehnuta, Popol Vuh tvrdí že se tak stalo krátce před tím, než z bezrozměrného podsvětí vystoupil jeho bratr Ixbalanqué (Išbalanké - Malý Jaguár), označený znamením smrti a bezrozměrného podsvětí.), vzápětí proměněn v Měsíc. Bývá též ztotožněn s Yac Balamem - Zeleným Jaguárem, od něhož vedou nejasné stopy k obrovskému draku, přesněji hadu s jaguáří mordou - Chicchanovi (Čikčan, Čikkan, chcete-li mezopotamský Šakan, čteno pozpátku Nachaš - hadič, had), funkčně zařazen, co strážce sladkovodních nádrší a jezer. Jehož znamením je voda, zmar a smrt...

Odvozeně smrtící potopa.

Která postihla planetu v okamžiku, kdy se Chicchan mění v Měsíc. Jinými slovy, v důsledku objevení Měsíce přichází planetární katastrofa. Příčina války mezi mocnými Daémony v bezrozměrném podsvětí je nejasná, pokud neuvážíme slovanskou legendu o třetím příchodu Pěrunice.

Víme jen tolik, že dcera jednoho z bojujících podsvětních božstev, zvaná Ix Quic (Iš Kvik - Krvavá žena), je matkou dvojčat Hunaphúa a Ixbalanqué. Její manžel Hun Hunahpú (Střelec) byl vládcem podzemí poražen a jeho useknutá hlava vzápětí zakořenila a vyrostla v kukuřici.

Slinou této hlavy byla Ix Quic oplodněna, aby u matky Hun Hunahpúa - Ixmucané porodila již zmíněná dvojčata.

Z kukuřice, těsta a krve bohů bylo pak stvořeno lidstvo.

Připomeňme si naopak pána podsvětního světa Slovanů - Nije (Dyje) a posuďme příběh jeho dcery Mají Zlatogorky, první ženy Dažboga, syna Ros a Pěrunice. Dyj, jak již víme se zúčastnil bojů v bezrozměrném podsvětí na straně dračích hadičů a svoji měrou se zasloužil o zánik Starého světa. Ačkoliv v první invazi do bezrozměrného podsvětí byl vítězem Pěrun, který z Hádu vysvobodil velké množství unesených lidí Rasy.

Naproti tomu řecká bohyně Měsíc Selené (otec Titán Hyperión, matka Titánka Theia) vystupuje z Okeánu. Což je velmi zajímavé tvrzení, uvážíme-li neuvážené teorie o odtržení Měsíce od Země, aby se později gravitačními silami na oběžné dráze kolem Země poskládal do dnešní polohy. Tato teorie, ač ideovědci velmi oblíbená, neboť jednoduchá k pochopení, zcela z mnoha důvodu neživotná. Pozastavme se ještě na malou chvíli u vystoupení Měsíce z Okeánu a pohlédněme vlídným okem na jinou verzi, tentokráte obsaženou v mezopotámských mýtech. neboť Absů - pán světového praoceánu, může být lehce zaměnitelný za kosmický praoceán, tedy preOkeán. V souladu s prvotní pracovní verzí, či spíše kompilacemi legend, by Měsíc měl vystoupil z kosmického prostoru, krátce poté, co bylo zažehnuto Slunce. Můžeme-li započítat negravitační vesmír (bezrozměrné podsvětí v Chaldejsku naopak zvané Gin Zir), co nedílnou součást již zmíněného věčného praoceánu Abzú? Jestliže ano, a nic, než ustrašená předpojatost tomu nebrání, pak středoamerické kodexy vlastně hovoří o tomtéž fenoménu:

Měsíc se, až k nepochopení, vyloupl z bezrozměrného podsvětí negravitačního vesmíru (s minimem hmoty, tedy objekt o třídu vyšší dimenze, než v jaké se pohybujeme a vnímáme okolitý trojrozměrný svět. Jehož duch naopak komunikuje, či spíše mohl by komunikovat s dimenzemi pravděpodobně nejméně o dvě třídy vyššími. A to bude ten problém, na němž nakonec usnou, jak na vavřínech vítězů, snahy duchů snížených a nesličných. Z nichž se vyloupli Greys i Draconi. Nebo tomu bylo obráceně?

Problém tak, jako tak, zůstává stále tentýž a zní: Pokud se tak stalo, kdy se tak stalo.

Možná roku 140 991 př. n. l.

Léto (Лѣто) 143 001 (počítáno k roku 2010 n. l.). Možná 40 000, možná 22 300, možná 10 500 př. n. l.

Mezi romantickými zasvěcenci panuje názor, že úlomky někdejších družic Země, mohou stále kroužit kolem Země, přesněji:

V libračních bodech planety Země, ale i v libračních bodech nejbližších planet. Tyto objekty jsou nazývány vesměs Trojany, aniž jsem se kdy dopídil proč název připomínající cokoliv.

Měsíc
Měsíc: příčinnosti a příznaky
Konečně vyzrazen
Strach a Hrůza, či prehistorické invazní vesmírné plavidlo?
Výzkum Měsíce a fikce Apollo 20?
Měsíc opět třetí den v úplňku
Uroboros...
Čas tří Sluncí...
V časech Astraii a Maji Zlatogorky