Měsíc:

MainUfo© Zdeněk Patrick - 2007 Praha

Při určování původu Měsíce můžeme s klidným svědomím odvrhnout verzi, že Měsíc je někdejší částí Země, jež se postupně oddělila, aby se stal samostatným vesmírným objektem. Stáří měsíčních hornin, měsíčního prachu, magnetické pole, hustota, prvky a složení hornin neodpovídá pozemským hodnotám.

Měsíc je starším objektem, než Země, zatímco měsíční prach je podstatně mladší a jeho mocnost neodpovídá očekávání.

Je příliš nízká.

To vše naopak nahrává sumerskému eposu Enúma Eliš , jenž nepřímo naznačuje, že oběžnicí naší planety by mohl být Kingu, někdejší měsíc Tiamáty, později (v bájné bitvě bohů) jedna z planet, a ještě později zcela mrtvé těleso (bez tabulek osudu).

Verze, že byl vytržen ze oceánského dna, byla již v dobách propagace této fámy, beznadějně usvědčena pohybem pevninských ker a reliéfem dna světových oceánů.

Jedna z verzí, jež se zdá být nejvíce pravděpodobná, je ta, jež hovoří o období Země bez Měsíce a naopak s Měsícem.

Je pak na nás, zjistit, co se stalo a kdy se tak stalo.

Pokud naopak uvažujeme vyspělou civilizaci, v šerém dávnověku naší planety (respektive hned několik), pak bychom měli její stopy, či její pozůstatky objevit i na nejbližším satelitu Země. Respektive stopy válečných operací, v nichž se nakonec vítězi stala mimozemská entita. Podobná té, jež si na Měsíci i Marsu údajně založila své pozorovací a silové základny.

V této souvislosti se jeví pro tyto účely jako velmi příhodná i stále odvrácená strana, jež svým přílepkem "temná", má ve čtenáři automaticky vyvolávat podvědomé asociace.

Jakoby obtížně mapovatelná.

Prvním příznakem, že je skutečně cosi prohnilého ve stávajícím sytému věcí, jsou překreslované snímky přivrácené strany a jeden, či dva neurčité snímečky pečlivě utajované tzv. "temné" strany.

Tutlání patří, mimo další vynálezy mocenských a výzvědných sil, k oblíbenému domorodému folkloru, jenž je hybným mechanismem systému utajovaných skutečností a mediálně podvržených pitomostí.

Nicméně, podle jedné verze, jež nabývá v průběhu kratičkého časového intervalu (v souvislosti z utajenými výzkumy, legalizací mučení, čipizaci, kamerizaci, elektronickým harassmentem, cíleným mobingem, nezákonným prosazováním zvráceností a budováním tajných koncentračních táborů), čím dál, tím více na možné věrohodnosti. Hovořím o informacích pocházejících, jak také jinak, z alternativních "podzemních" zdrojů (které povětšinu času, jak se domnívám, cíleně i náhodně, přejímají tajnými službami podstrčené informace). Tyto zdroje hovoří o vybudování koncentračních táborů nejen na Zemi, ale i na Měsíci a Marsu.

Jak tedy určit, co pravdou je, co nikoli? Zvláště, když ani v nejmenším nemáme kontrolu nad tím, co se bezprostředně odehrává před našima očima? Připomeňme, že kolem Měsíce oblétávaly umělé družice Měsíce již od roku 1966. (sovětská Luna 10 od 31. března 1966). Pak se jeví jeden, či dva snímečky největšího kráteru jako příliš stydlivé.

Nicméně lehce jsme si zvykli.

Přesto existuje možnost, jak se alespoň odvozeně dopátrat některých fakt.

Rozbrázděný povrch přivrácené strany a podstatné rozdíly s povrchem odvrácené strany (můžeme-li věřit zavedenému sytému), signalizují, že bombardování měsíčního povrchu probíhalo ve dvou rozdílných obdobích.

Připomínám, že charakter měsíčních kráterů i měsíční krajiny ležící na straně přikloněné k Zemi je rozdílný od scenerie a kráterů na straně odvrácené.

Odvrácená strana připomíná spíše Merkur. Nejenže chybí "moře", velké krátery, ale i výraznější pohoří.

Přičemž nevyjasněné příčinnosti mezi krátery přivrácené strany a projektily přicházející ze směru Země, jsou jednou z dalších záhad.

Jedinečnost odvrácené strany naopak navyšuje kráter Ajitkin (Aitken - průměr 2 240 km, hloubka 13 km), největší v naší sluneční soustavě, který mohl být důsledkem neobyčejného výbuchu, než výsledným efektem dopadi vesmírného objektu.

Nejzazším předpokladem nechť je rovněž předznamenána objektivní hypotéza, že v jistém období Země žádný Měsíc neměla. Zcela určitě tak bylo na samém počátku vzniku naší sluneční soustavy, v čase kdy se naše planeta nalézala v raném období svého vývoje. V dobách, kdy naší Sluneční soustavu (podle babylonského eposu Enúma Eliš), již tvořily Venuše, Mars a všechny velké planety - Jupiter, Neptun, Saturn, Uran.

Vše komplikujícím problémem je nejistota, kolikátým v pořadí současný souputník naší planety vlastně je.

Souhlasím s názorem, že podezřelým fenoménem, jež podivnosti kolem našeho Měsíce jen umocňuje, je jeho překvapivě přesné ustavení na oběžné dráze. Příslušné výsledné vzdálenosti a úhly, vzhledem k průměrům zúčastněných vesmírných objektů, umožňuje celá tisíciletí opakovaně pozorovat sluneční koronu při úplném zatmění Slunce.

A to (postupně) na různých místech planety.

Zkrátka jedna záhad, jež mi rovněž vrtají hlavou!