Upozornění:

Některé části tohoto kráceného článku, jsou součástí autorskými právy chráněného obsahu. Text lze prozatím (neboť neucelen), použít jen pro osobní potřebu, jeho krátké, avšak přesné úryvky lze citovat pouze k dokumentaci oprávněné i neoprávněné kritiky.

© All rights reserved.& smit.wz.cz © Zdeněk Patrick © autor: Zdeněk Šmitmajer /73 production - Praha 2011

Samozrození (Samoroždenije, Samorodženici)

Země Zlaté hvězdy Margity© Zdeněk Patrick - Praha 2011

Opět zpět u Pěrunice - Opeřeného též zvaného Pěrun, právě operujícího na Kavkaze, poblíž Hvězdné brány, kterou do ochranného Velkého kruhu Rasy pronikali vetřelci z jiné část vesmíru. Je právě 40 015 let od roku 2010 n. l. V téže době se nedaleko na severu Iranu (Faersie), objevuje nový Y_chromozom Hs K. Víme zároveň, že vojenská akce je pouze dílčí odpovědí na drze pronikání Drakon - Ciakar i za hranice Ochranného kruhu. Vše za významné pomoci agregátu Antlanie.

V konfliktu, který neustále graduje.

V téže době Thor neúspěšně útočí na obranný systém nazvaný "Světový had, zakousnutý do vlastního ocasu? (Uroboros, Uros). Zřejmě jeden z přenosových systému chránících Medja Gard a zemi mladých lidí od západně položeného nepřítele. Nazvaného v severské mytologii Jotunové.

Pěruciho asanační družina, krátce po zničení kavkazské Brány do podsvětí a vysvobození budoucích obětí genetických pokusů, čistí široké okolí od geneticky modifikovaných biorobotických bytostí, které bránou proklouzly do D3 Madju Gard prostoru. Asanace je prováděna tak dalece úzkostlivě, že některé z nejvíce nebezpečných biorobotických bytostí jsou rozporcovány, drceny, smíchány s jiným bioodpadem k nepoznání a následně zality asfaltem v kamenných sarkofázích (viz nálezy v Egyptě).

Předpokládejme odvozeně, že Egypt je spojencem Velkého ochranného kruhu.

Krátce po vítězném tažení Pěrunova výsadku se z vod oceánu vynoří západní část dnešní Evropy. Cosi velmi závažného se v čase třetího Pěrunova příchodu odehrálo.

Zakrátko zcela, jakkoliv je to podivné, postupně vyhynou neandertálci. Slepá větev, jež byla zřejmě i lovena. Byli snad právě tito tvorové člověku nejbližší, obětmi zmíněné asanace?

Z téže doby, třetího příchodu Pěrucího na Midgard zemi, náleží i kavkazská legenda o bájném bohatýru Soslanovi. Synu klonované krasavice Šatan. Ta sama plodem, či spíše klonem jakési Džerasy, mrtvé dcery někdejšího mořského a vodního vládce Donbettyra. Šatan, z Džerasy a semene nebešťana Uastyrdži. Jakkoliv stejný příběh vyprávěli i slovanské babičky, byť v odlišném jmenném obsazení role hlavních protagonistů příběhu. Pastevec kavkazské legendy, je v ryze slovanské verzi nebešťan Pěrucij (Opeřený, též Pěrunič, či Perun). Strážce slovanského práva a spravedlnosti. Inspirativní duch pasteveckých Slovanů.

Shrnu-li výsledky pátrání srovnávací mytologii, lze se domnívat, že víme kde se přibližně nalézala jedna z ústředních základen, ze které operovaly nepřátelsky orientované mimozemské sily. neboť odvozeně tušíme, že E_manes byl dopaden nedaleko své pevnosti v horách Kavkazu, když i výčet Soslanovy kořisti není nezajímavý: Zlatá přilbice v podobě síťky, kryjící nejdůležitější části hlavy, která však, aniž Soslan kdy postřehl, snímá nejtajnější myšlenkové pochody majitele a přeposílá do myslícího kola k vyhodnocení. Myslící kolo, součást šmírovací ústřední systém zabývající se koperací v rámci obrany brány E_manesovy dračí pevnosti, koperovanými útoky na vetřelce. Samo kamuflováno, co černý mrak vysoko v oblacích. Což se nakonec stane Soslanovým osudem.

V téže pevnosti získává Soslan rovněž účinný zlatý talisman, odrážející sluneční září oslepujícím skrzeva úzce nasměrovaný paprsek, schopným eliminovat libovolný cíl, pokud stál majitel talismanu proti Slunci.

Na úpatí kavkazského Elbrusu je nakonec pohřben i nesmrtelný Soslan. Kdesi v kavkazských horách se nacházela i brána do podsvětí, u kterého svého času hlídkoval Pěrunič se svojí bojovou družinou.

V kavkazských horách byl kouzly bohyně Morany přikován i zrazený Dažbog, aby bez pomoci zahynul. Zatímco se bohyně Morana, někdejší jeho žena, opájela láskou ke svému únosci Kostěji Nesmrtelnému.

Nebo tak nějak.

Kupodivu stejným osudem byl postižen i hrdina řecké mytologie Prométheus. Sám Titán bojující proti Kronově nomenklatuře Titánů. Bojující za nové pořádky prosazované Dyjem (Diem - Zeusem). Přikován na příkaz Dia (Dyje) na nejvyšším skalnatém vrcholku Kavkazu - Elbrusu (Zářící vrch - brg uska). První vysvobozen a uzdraven slovanskou Evou (Dživou - živou (Jívou). Druhý po mnoha potížích zachráněn hrdinou druhé generace bohů - Heraklem. Lukianův dialog "Prométheus, nebo-li Kavkaz" (cca 2. století n. l.), vyjadřuje více, než sama legenda: Je přímou obžalobou světa božských bytostí, kteří skrze Dyje /Dia - Zeuse, krutovládou znásilnili nejen svět lidí, ale i sám rozum. Připouštím, že Soslanův osud je v tomto okamžiku odlišný: Ač nesmrtelný, je na úpatí nejvyšší hory Kavkazu pohřben ve skalním hrobu, aby vycházel (podobně Tamuz) s příchodem jara na svět, co symbol nesmrtelné přírody.

Na úpatí Elbrusu - zářící hory, by mohl být deponován i prazvláštní hrob Mají Dyjovny/Nijovny, první Dažbogovy ženy a dcery hadiče Titána Dyje /Nije, jenž mohl být naopak ztotožněn s vládcem Hesper (Západu), někdejších zámořských držav Antlanie.

Maja Zlatogorka, možná též matka Sla (Sláva), bohyně preslovanských předků, mohla pocházet ze sedmi sester, původem z Plejád, o nichž se řecká mytologie se jmenovitě zmiňuje, přičemž Maja Zlatogorka není až tak daleko od Plejady Maya. Matkou ji byla Okeánovna Pleiona, otcovské DNK dodal Titán Atlant.

Na Kavkaze byla, v čase třetího Pěrunova příchodu na Medja Gard i brána vedoucí do nám neznámého světa D4, ve kterém panují zvyky snížených duchů Kostějů Nesmrtelných, bojovných Drakonů a chtivých Ciakar. Vesměs pocházejících z jiných vesmíru, které zanikly v nejdávnějších časech. Když mocný Rod (mnohokráte zmiňovaný ve slovanské mytologii), božský vládce prvotního kosmu, stojící u samé geneze - stvoření a kolébky vývoje těchto hadič & drakonských entit.

Ač duchové snížení, nemajících žádných lidských emocí, neznajících slitování s lovenou obětí, z pohledu lidských měřítek s neobyčejně vysokým IQ. K naší nelibosti přesahujícím dnes sjednanou bezrozměrnou mírou "200".

To jsou Oni, kteří za Zlatých časů vládce Krona lstivě infiltrovali své deprivované klony do rozhodujících kněžských funkcí obchodu a financí, v mocné a technicky vyspělé Antlanii.

Klony, s jejichž pomocí, vynucováním si skrze nepravé zákony a krutovládu postupně ovládli vše. I k Antlanii přidružené kolonie. Přistupovali ke svým klonům skrze brány mezidimenzionálními prostupy, zdávna vybudovanými prastarými s prastarých (O kterých není více žádných zmínek.). Aby postupně svými obchodníky ovládli trhy z lidskými orgány, Human&Dag krví, životnými endorfíny, hormony, ale i lidskými otroky v minulosti i nejbližší budoucnosti. Odvozeně současně i naší přítomnost. V celé sluneční soustavě ubohé a drancované Země Medju Gard.

O těchto branách panuje přesvědčení, že jsou pohádkovými výmysly, neboť všeobecná vzdělanost domorodců byla vesměs uměle snižována do netužených podúrovní uspořádaných hluboko pod světem divé zvěře. A právě v té době vrcholila asocialita vládců Antlanie, v takové míře, že si usmysleli zavést Nové globalizované světové pořádky a do svých plánů zahrnuli, ve prospěch zmaru a genetického inženýrství obchod s otroky, hormony, endorfiny, lidskými orgány, s krví a životními lidskými tekutinami. Když nedílnou součástí těchto nelidských zrůdností byl nelítostný obchod s chemickými látkami, které vznikají při filigránsky kombinovaných stresech, smrtelném strachu, či přímo skrze hrůzné bolesti z nelidsky krutého mučení přímo v těle obětí. Aby se jejich bohové, zlákaní neobyčejnou "vůní" trpících obětí, pronikající volně skrze dimenze, slétávali k neobyčejně "voňavé" hostině. Jak supi.

A z téhož důvodu byly nezákonně nepravými rozhodnutími nasilovány i počty únosů dětí, mladíků a děvčat, v krajích svobodných a nezávislých na Antlánii, který se opevnil silovou kupolí a kruhovou barierou nazvanou Velký kruh Rasy (Dezifnormačními manipulacemi významově překrouceno:

"Had kousající se vlastního ocasu?.). Přesto se množily případy únosů a tehdy bylo již jasné, že únosci pronikají skrze prostor branami deponovanými uvnitř ochranného kruhu. Branami, které byly sice nazývány "hvězdnými", což ale, v tomto případě, nebylo až tak přesné označení.

Kavkaz byl jedním z takových míst, kde měli zloduži i své podzemní pevnosti. Podobným prostorem, kde operovali Drakoni, Černý Idol i nultá, tedy v čase Pěruciho třetího příchodu, vysloužilá generace těchto příchozích (viz Baba Jaga), je někdejší území kolem velkého sladkovodního jezera. Později, pro protržení pohoří Calpa (Giblartar) a zaplavení Středozemní nádrže slanými vodami Atlantického oceánu, nazvaného Černé moře - Ponte Negro (Černý most, v čase sladkovodního jezera přírodní most. V čase postupně zvyšující se hladiny ve Středozemní oblasti postupně zatopen. Most, který kdysi převyšoval dno sladkovodního jezera/ČM o plných 150 metrů.). A právě od těch dob, skrze silnou vrstvu hnijící sladkovodní flory i fauny, ale i kvůli barvě, či plynnému zápachu, bylo někdejší sladkovodní jezero přejmenováno Slovany na Černé moře. Pobřeží někdejšího sladkovodního jezera, později nazvaného Černé moře, bylo týmiž Vany nazváno Drakija, či Dračija (Drakia, Dračija, kterou staří Řekové zaznamenali jako Thrácia / Dacia - viz též Trákie, Dakie, Dačia (Dnešní Bulharsko a Rumunsko). Část země, kde se odedávna domorodé autochtonní kmeny nazývaly Gadi (Hadi).

Tam kdesi, v Černém a železném lese měly své hnízdo i vysloužilci nulté generace vzdušných Nágů typu: Baba Jaga (Čarující Jadži - česká Jadži baba.).

Snad odvozeně od Titánů starořecké mytologie, známe i osudy nejslavnějšího z pěvců - Titána Orfea, někdejšího vládce Makedonie a Dračije (Thracie). Nezbývá než potvrdit, že obýval nejen jednu z nejzajímavějších oblastí Dračije (Trácie - dnešního Bulharska), ale měl svůj životní díl spojený i s Hyperborejci z nejsevernější Severie.

V Dračiji měl své sídlo i Titán Boreas, vládce severních větrů. Zdá se, že Dračija i Dačia děkují svému pojmenování Titánům. Mírně okřídleným, lidským tvorům podobným bytostím s hadíma nohama.

Vycházím-li ze srovnávací mytologie, pak z pohledu Chaldejců se zdá být interval vlády Kronovy Antlanie, vládou Enlila.

A uvažuji-li Leto (Лѣто) 40 015 (38 005 př. n. l.), co třetí příchod slovanského Pěruniče (Peruna), pak Enlilova vláda potrvá nejméně až do období, kdy na nebesích zavládne souhvězdí Býka (Taurus), což je v modu 2160 let interval 30 400 - 28 240 př. n. l., nebo interval 4 480 - 2 320 př. n. l. V tomto čase, vlády souhvězdí Býka, byl zrozen budoucí pán Nebes a Země Enki, jehož stín draka spočine v městě Eridu.

Poznámky pod čarou:

Kostěj Nesmrtelný, též Kosčej, jedna z nejstarších entit při jejichž zrození stál nejstarší tvořitel, v té době již zaniklých vesmírů Rod. Kostnatí, vysmahlí a z hlediska lidských norem o harmonii a kráse - velice nesliční. V českých pohádkách se vytratili do podoby "kostrouna" a krajově Smrťáka.