Mnozí badatelé kladou jednu z pradávných vysoce rozvinutých civilizací, jež nás na této planetě předcházela, do období konce druhohorní jury.

Uvězněná planeta

Druhohorní Reality Show>

© Zdeněk Patrick 1998/2007

© Dýmající zrcadlo II. 1998/2007

Uvážíme-li "klasickou" teorii o vývoji současné civilizace, pak se lze domnívat, že inzerované miliony, respektive miliardy let pozemského vývoje jsou dostatečným časovým intervalem k vytvoření takových společenství dávno před tím, než povoluje idealistická věda.

Vzhledem k mnohanásobně většímu časovému intervalu možného vývoje, by se jednalo o vyspělou civilizaci, jež využívala čistou zemní, kosmickou i sluneční energii a technologií, které jim umožnily pohybovat se nejen kosmem, ale pravděpodobně i časem. S vědou, vyspělými výrobními technologiemi, astronomii, i lékařstvím udivující úrovně.

A pokud dnešní Měsíc je totožný s druhohorním Měsícem pak se vší pravděpodobnosti nalezneme stopy této civilizace (pevnosti, budovy, konstrukce, či dokonce stopy bojů) na jeho povrchu!

Bojů s mimozemskou entitou, jež se vynořila z hlubokého kosmuž

Bojů, ve kterých pozemská civilizace, před 65 miliony let téměř beznadějně podlehla?

Civilizace z jejichž zbytkového fondu následně čerpaly nástupnické civilizační společenství, zejména pak Atlantské uskupení a následně předstarověký Egypt?

Nebo byla druhohorní civilizace inspirována dračí entitou legendárních pozdějších stavitelů Babylonské věže, pohybujících se časem, jež nakonec ovládla nejen celou Mezopotámii, respektive Chaldejsko, ale celý tehdejší svět.

Právě té dračí entity, o níž se relativně nedávno hovořilo v souvislosti s odůvodněním nesmyslného masakru religiozního šiitského uskupení mesiánů "Strážců brány", speciálními americkými jednotkami (Irák 2007).

245 - 161, 5 milionů let - rozhraní permu a triasu (permo trias). Nejdříve si připomeňme některá technická data týkající se období na rozhraní dvou horotvorných epoch - permu a triasu (apalačsko-kaledonsko-hercynské ).

Dosud vědecky nepojmenovaná katastrofa vybuzuje nebývalou sopečnou a horotvornou činnost a v přímém důsledku i klimatické změny. S mizející florou se zvyšuje i nedostatek vody a tak se mnohé oblasti mění v pouště. Počet živočichů klesá o 25 %. Zároveň se snižuje se i stav hmyzu.

Právě do tohoto období klade oficiální věda nástup obřích živočichů a obrovitého hmyzu. Hörbirgerova fabulace uvažuje tyto změny jako důsledek zachycení druhohorního Měsíce. I v tomto případě bY Měsíc zářil na obloze téměř jako Slunce. Na planetu by dopadalo více světelného záření. Je otázkou, jak by vše popisované prospívalo tvořící se floře. ¨

Druhohory dělíme na Trias Věk Dinosaurů 40 mil. let

Juru Obří sauropodi

Křídu Tyranosaurus rex.

Celých 100 milionů let patří planeta obřím saurům. Porovnáme-li ji s časovou linii Homo sapiens sapiens (necelé tři miliony let), více než dostatečně dlouhé období, jež by, čistě teoreticky, mohlo vést (alespoň dle vývojové teorie) k vyspělému druhu saura.

Není však ten nejmenší důkaz, že se tak skutečně stalo.

Jakkoliv lze celou řadu podivností v historii naší planety i legendách nástupnických etnik skutečně objevit.

Nejsou-li pouhou fabulací nadšených badatelů inspirovaných příslušnými odděleními pro desinformační explozi:

Epocha Times 31. květen 2005 .

Na Medvědím kameni, jenž byl nalezen v Guizhu (Čína - červen roku 2002) tento kacířský nápis Zhong Guo Gong Chan Dang Wang - "Komunistická strana Číny končí". Celý problém nespočívá pouze v obsahu textu, ale ze stáří nápisu, jenž má být 200 až 270 milionů let starý.. Čínská media o nápisu veřejnost okamžitě informovala, nicméně skryla slovo "končí", jakkoliv přiřazená fotografii potvrzuje, že bylo dostatečně veliké.

Nicméně lze považovat tuto zprávu za velmi problematickou.

Bájní cestovatelé časem, či jejich budoucí otroci z čínských provincií, zaslaní z naší přítomnosti a bezprostřední budoucnosti do minulosti planety na otrocké práce, nám zasílají dvě zásadní informace? Znají budoucnost a ozývají se z dávné minulosti? Jistě neotřelý vtip, jenž však plně koresponduje nejen s teorií relativity, ale i fabulací o dravčí entitě prastarých, jež zdávna okupuje naší planetu.

250 mil. Let Turkmenie .- Jiný nález z téhož období jsou stopy tříprstých dinosaurů v jihovýchodní Turkmenii, jež byly objeveny společně s lidskými stopami. Kupodivu ve vrstvách pocházejících z dob před 250 mil. lety.

Jiná podivnost pochází z hory Vernon (Mount Vernon) ve Spojených státech. Opět se jedná o nález několika otisků lidských nohou, opatřených pěti prsty. Ve vrstvách starých 250 milionů let. Rozměry stop 24 x 10 mohou nepřímo hovořit o malém tvoru, dítěti, nebo ženě.

250 -215 milionů let - Nevada (USA). - zkamenělá podrážka prehistorického střevíce.

Objevitel John Reid, důlní inženýr a geolog, soukromý badatel pátrající po fosilích.

Ve vrstvách pocházejících z dob triasu (doba před 250 až 215 milionů let) nalezl zkamenělý otisk podrážky obuvi na jejímž okraji bylo patrné prožití obuvi spojující vršek obuvi s podrážkou. Po několika násobném zvětšení (20x) bylo možno pozorovat i ohyby nití procházející pravidelnou performací po obvodu střevíce. Ručně šité boty.

Bohužel jedna třetina otisku (přední část) chybí.

Pokud zavrhneme civilizaci z dob triasu, pak jaké okolnosti mohou vysvětlit procházky prokazatelně obutých lidských nohou v období před miliony let? Mimozemské civilizace procházející časem a únosy našich současníků do dávné minulosti.

Na otrocké práce?

Pro podobné úvahy se nabízí i legenda o třetí výprava Oga, kterou na naší planetu uskutečnil, dle dogonské kosmologie bájný tvor Ogo. Tvor podobající se dračí entitě.

Tentokrát prý výprava nedopadla právě nejlépe a on sám je nucen na planetě setrvat déle, než měl původně v úmyslu. Stalo se to prý tehdy, když končila výstavba univerza a Amma právě nechal vzniknout i naše Slunce1 - potažmo naší sluneční soustavu. Připomeňme si pseudokřesťanskou kosmologii, jež do tohoto období klade stvoření první duchovní bytosti - Lucifera. Stalo se tak prý v druhém dnu stvoření - snad v druhohorách. Také on byl za své nestoudné ambice stát se šéfem kosmu - svržen Zem.

Trias (165 - 125 milionů let). nejstarší druhohorní útvar trvající 40 milionů let

Vytváření mělkých moří přínášelo teplé klima. Obojživelní krytolebci (Trernatosaurus) a plazi

Pangea prostírající od tropů k jižnímu pólu pokryta ledovcem. Tající led zvyšoval hladinu oceánu.

Postupně se Pangea se rozpadá a vytvoří se dvě pevniny.

Peru "mluvící" kameny z Icy. Dr. Jevier (Jeronýmo) Cabrera z Icy, majitel 12000 andezitových kamenů s podivnými kresbami, je přesvědčen, že neznámá pozemská civilizace prováděla běžně používal narkózu při operacích. Náročné operace i transplantace životně důležitých orgánů jakým srdce nebo ledviny nepochybně jsou. Při těchto náročných projektech byli pacienti napojení na mimotělní krevní oběh. Můžeme-li věřit dávným kresbám, umělé chrupy signalizují, že trpěli stejnými, či podobnými neduhy. Zobrazené hvězdářské dalekohledy signalizují, mimo astronomických vědomostí i osvojení si příslušných technologii nutnou pro výrobu kvalitních přístrojů a nástrojů. Jiné obrázky dokumentují jejich vědomostí o naší planetě, blízkém okolí i Sluneční soustavě. Vývojová stádia stegosaura, porod císařským řezem, transfuzi krve, pozorování vesmíru mohutnými dalekohledy, podivné mapy, Třicet sedm druhů i nám známých saurů a dinosaurů z dob před 65 miliony let, na jejichž hřbetě se vozí zřejmě druhohorní jezdci atd...

Kameny byly postupně nalezeny na západním pobřeží Peru, nedaleko planiny Nazca. Vše zavinila rozvodněná Rio de Ica, jež v roce 1961 obnažila podpovrchové vrstvy a zároveň vyplavila různě veliké zaoblené kameny zuhelnatělého andezitu s šokujícími rytinami. Přičemž zoxidovaná povrchová vrstva na povrchu tzv. gravírování je stará přinejmenším celých 12 000 let. Měli jsme možnost spatřit práci neznámých optimistů, kteří v kritickém období, kdy byl ohrožen samotný lidský druh na naší planetě, se snažili předat vzkaz možným potomkům, jenž neměl upadnout v zapomnění. Tedy vyrytý do kamene: "Vaši předci žili ve vyspělé civilizaci!"

Ačkoli by se na první í pohled zdálo, že je život na této planete dostatečně zabezpečen poměrně služným systémem, s mnoha důmyslnými variacemi, nejsou spokojeni všichni. Odborníci na šíleno, společně s genetickými inženýry, jsou zdávna přesvědčeni o nevyhnutelnosti napravit přírodě "hlavu"

Celá problematika byla vědecky řádně pro?šetřena. Následně musí být vyvozeny patřičně razantní závěry.

Jasně, že naším jedinečným právem jsou pochyby. Jakkoliv jiné, nadmíru životně důležité "ostražité pochyby" kupodivu zcela absentují!

Jak již bylo řečeno způsob množení na této planetě je (respektive donedávna byl) zabezpečen nejen mnoha variantami, ale i rozmanitými technikami, tak jak je příroda, postupem času přisoudila jednotlivým druhům.

Od hermafroditních plžů, až po dokonalejší způsob, jenž umožnuje, do jisté míry, elimanaci nežádoucích genu - při vzájemné a spíše dobrovolné spolupráci dvou jedinců různého pohlaví.

Za předpokladu, že je, minimálně jednomu z nich, povoleno sexuální harašení!

Systém, ve kterém se většinou samci, hnáni interními chemickými pochody, zúčastňují pravidelných konkurzních řízení, kde movitý strýček většinou nemá hrát dominantní roli.

Přejdeme nyní mlčením nejen techniky početí, ale i zcela konkrétní snahy neznámých individuí vytlačit člověka mimo genezi a vlastní přirozenost.

Věnujme svoji pozornost způsobu zrození nového jedince.

Metamorfóza - proměna v životaschopného jedince může probíhat zcela jednak uvnitř nositele života, či naopak vně. V prvním případě se rodí nový živý tvor, jenž je většinou téměř věrnou kopii původního, v rámci své genové výbavy. Druhá alternativa má naopak další variace, jež označujeme zhruba jako dokonalou a nedokonalou metamorfózu.

Při dokonalé se z vajíček líhnou larvy, či housenky, nikterak nepřipomínající dospělé jedince a vlastní přeměna se uskuteční až v období zakuklení.

Při nedokonalé proměně se, z vajíček vylíhnuté larvy (nynfy), sice podobají svým bezprostředním předkům, nicméně jejich úplné podoby dosáhnou až po několikerém "svlékání".

Jiným způsob zrození je přímé "vyklubání se" živého a relativně hotového jedince z vejce. Ale i zde je mnoho variant, jež nás ponechají, pro tuto chvíli, v naprostém klidu.

Vědecký svět nás po celá desetiletí přesvědčoval o tom, že se dávní jurští saurové rodili z vejce, přesně tak, jak to dodnes činí například želvy, či krokodýlové. Nalezená obří vejce nehovořila, ani nemohla, i o jiné alternativě téhož. Metamorfóza, jež je tak charakteristická pro obojživelníky, nepřicházela však dle učenců v potaz..

A přesto se objevily jisté indicie, stejně tak překvapivé, jak jen může obsahovat právě sbírka kamenů pana Cabrery.

Jeden z desetitisíce kamenné databáze totiž ukazuje celý cyklus zrození stegosaura - od páření, snesení vejce, vylíhnutí larválních plazů, až postupnou přeměnu v dospělého jedince. Vývojový cyklus připomínající spíše vývoj pulce v žábu byl "naštěstí" vědeckým světem razantně odmítnut, včetně ostatních nabídek Cabrerových kamenných archiválií, jako podvod. Prozíravým důvodem onoho odmítnutí je neexistence byť jediného očitého svědka komentujícího anglicky dávné událostí z před více než 65 miliony let. Zkrátka, některé nálezy jsou velmi vítány, jiné autoritativně, mnohdy až hystericky naopak.

Pokračování příště