Mrtvých jmen soupis - Necro_nomi_con - spis na něj se hromadně odvolávají šílení domorodí blikači TV obrazovek a výrobci hororů a jenž se původně jmenoval "Al Azif" (Hmyzí bzikání), pochází podle romantických nadrženců z dob omajidského chalifátu.

Autorem má být údajně pomatený arabský básník Abdul Alhazred, žijící v jemenském městě Saná.

Dílo, o němž je právě řeč, vytvořil básník a možný satanista, až v Damašku, kde se usadil krátce před svojí smrtí. Abdul Alhazred byl přesvědčen, že tenkrát, ve zříceninách pouštního města, prožil setkání s prastarou entitou. Zřejmě velmi upovídanou, neboť mu sdělila své strašlivé arkánum - nesdělitelná tajemství. Tajemná mysteria entity, jež zdávna opanovala Zemi a přilehlý vesmír. Prastarých bytostí z první generace bohů, mnohem starších než samy vzpomínky lidstva. Se vší pravděpodobností mohou být tyto bytosti, velmi podobné "hadím šedivcům", které staří Římané kdysi nazývali "Incubus a Sucubus", rovněž totožné s démony Asury ze starohinduistických eposů. Právě těch, kteří prý v současné době, za asistence páté kolony, v zákrytné podobě Bedroom Vistors, dokonce okupují naší planetu.

Nekronomicon vypráví celé zkazky o těchto bytostech, prastarých bozích chaldejských čarodějů (starého Sumeru), jež v prastarých časech, kdy se teprve tvořila naše sluneční soustava (viz epos Enúma Eliš) přišli z planetárního systému jedné z hvězd v souhvězdí Orionu. Z míst odkud sestoupil i staroslovjěnský (velkomoravský) svarožic Koleda - česky Koloděj.

Necro_nomi_con, prý nejstarší kniha světa, hovoří zejména o dobách, kdy se tyto podivné bytosti začaly usazovat se dnech mělkých moří a oceánských šelfech, aby později budovaly svá shromáždiště v podzemních jeskyních, ale i v nehostinných pustinách zemských pólů.

Spis básníka a šíleného učně chaldejských čarodějů byl kolem roku 950 n. l. přeložen do řečtiny, po roce 1228, krátce po latinském překladu Theodora Piláta vešla do všeobecného povědomí romantických satanistů a čarodějů pod Necronomicon. Součástí spisu mají být i magické formulky umožňující prastarým bytostem z dávno zaniklých vesmírů přicházet do našeho časoprostoru.

Po roku 1228, krátce po latinském vydání díla, papež Řehoř IX. spis zatratil a postavil mimo zákon. Originály jsou ztraceny, když dnes mohou být nahrazeny čímkoli, co se zavedenému systému a šíleným blikalům z post_apokalypticky motivovaného filmového průmyslu právě hodí...

Zasvěcující rituály černé magie umožňující prostup dávných entit do našeho časového systému? Nic není tak málo šílené, aby to nemohla být alespoň TV virtuální realita. Připomeňme si však nesporný fakt, že to byl právě papež Řehoř IX., jenž prakticky odstartoval Velký hon na čarodějnice. Byla to právě bula papeže Řehoře IX., ze dne 13. června 1233, kterou je hledána jakási satanská bytost, drze a bez povolení Svaté Inkvizice obcující s prostým i neprostým lidem. Zcela vychrtlá až bezmasá bytost, s charakteristicky šedou chladnou pokožkou, zjevující se v intenzivní záři, vycházející z horní poloviny těla pradávné bytosti. Neobvykle velké černé a kupodivu svítící oči s telepatickými schopnostmi, vznášející se hravě v prostoru a procházející libovolně silnou zdí, či sebemenším komínem!

Bula papeže Řehoře IX. byla, a dodnes vlastně je, nejen původním metodickým listem Svatého Otce, a zároveň je i jakýmsi středověkým zatykačem Svaté Inkvizice typu "Wanted Live or Death" (Hledán živý nebo mrtvý)!

Podrobněji viz knihy Zdeňka Patricka - Silnější než Däniken I.- V. nakladatelství Ostrov díl a Dýmající zrcadlo I. a II. Díl - nakladatelství Baronet.

Naga - hadí bytost nejen z indických legend
Necronomicon - Kniha mrtvých jmen
Necronomicon II.
Necronomicon III..
Necronomicon - Kniha mrtvých jmen IV.
Karel Hynek Mácha - nedobrovolný cestovatel časem I.
Karel Hynek Mácha - nedobrovolný cestovatel časem II.
Hrad Ouska>
Zářící brána do pekelné Prahy roku 2006?