Motto:

Neumělá kompilace několika nepřesností TV 666 ze dne 19. září 2002

Na téma Hrad Houska

Na konci 13 století na rozhraní dnešních okresů Česká Lípa a Mělník a Mladá Boleslav byl v neprostupných a opuštěných hvozdech Dubské pahorkatiny postaven, v místě opevněné tvrze Houska, někdejší nemovitosti pšovského vojvody Slavibora, otce Svaté Ludmily, hrad Houska. S obrannými aspekty směřujícími nikoli proti vnějšímu nepříteli, nýbrž zcela opačným a nelogickým směrem - do středu hradu.

Nejsou to však hrady, nýbrž věznice. A věznicí hrad Houska nikdy nebyl..

Hrad Ouska zářící brána pekel? Aneb Ouska (kelt. zářící, třpytící, světélkující, ligotající)

© Zdeněk Patrick - 1998 Praha

© Zdeněk Patrick Země zářící Hvězdy všech Slávů

© Zdeněk Patrick Cyklus Karel Hynek Mácha, cestovatel časem

Příliš mnoho legend, výmyslů a možná i zlého úmyslu, či nechuť pojmenovat okolité skutečnosti se skrývá za nadiktovaným výkladem české historie.

Ne jinak to bude i v následujícím příběhu, potácejícím se mnohdy naučenou nevědomosti.

Jakkoliv pocházela česká kněžna Svatá Ludmila z Mielska, tedy ze stejného kmene Polabských Srbů, jako její snacha a matka svatého Václava, kněžna Drahomíra , kdosi účelově pozměnil v rámci dlouhodobého velkoprojektu, příslušná historická data. V rámci téže doktríny proměnilo téměř k nepoznání i západosrbské Mielsko, či Mielčany za Velkochorvatské Mielnicko - dnešní Mělník.

Slavibor, otec české kněžny Ludmily nutně musel, v rámci této podivně zdeformované doktríny pocházet prý z Mělníka, jemuž se do té doby Pšovsko říkalo. Z téhož prostého důvodu musel být tento Polabský Srb Slavibor Pšovským nazýván!

A basta fidli!

A kupodivu... Povedlo se.

Považte jen, kdo z rodilých Čechů by dnes přistoupil na možnost, že český kmen pocházel z Chorvatska a českým knížetem se stal Přemysl z kmene obřadních orátajů - Lemúzů a že naší vlasti se ve starověreckých časech říkávalo Velké Chorvatsko (na rozdíl od Bílého Chorvatska).

Krátce po Husově diakritické intervenci byly, nikoli však jeho vinou, stopy po příbuzenských vztazích mezi Svatou Ludmilou a českou kněžnou Drahomírou zameteny docela a dokonale (z Mielnicka se stává Mělník a z Mielska dokonce Der Drite Reich a ještě později dokonce DDR, z Kamenice se stává Chemnitz a nakonec Karl Marx Stadt, z čistě slovanského Berlína Hitlerovo hnízdo)

Pohleďme nyní, plni blahosklonné tolerance, i na takového horlivce, jímž kněz Václava z Libočan nepochybně i byl. Zdá se, že i skrze jeho přesně nepřesné "historické" záznamy zahraniční příhraniční marka i nadále žongluje s českými dějinami!

Tentýž jednoduchý scénář, tatáž bravurní technika.

Jako za časů, kdy má být pravda opět umlácena k smrti!

Otec Ludmily (později zvané Svaté) Slavibor Bžovský (Pšovský) z Mělníka, kterémuž proto, že byl z rodu Hrabova, někteří Hrabě, jiní Hrabovec říkali, maje syna krásného vzrostu a mužné postavy, velmi jej miloval, jemuž jméno bylo Housek. Protož rozkázal na jedné vysoké skále hrad pevný postaviti a od jména syna svého jej Housek nebo Houskov kázal jmenovati.

Václav Hájek z Libočan
Kronika česká

Obyvatelé hradu prý puklé místo po čase uzavřeli a později nad ním kapli postavili!

V tomtéž místě, v Dubské pahorkatině, pak byl ve 14. století vybudován hrad Houska v takové podobě, jak jej známe dnes.

S obrannými aspekty směřujícími prý nikoli proti vnějšímu nepříteli, nýbrž zcela nelogickým!

Zcela opačným směrem - do středu hradu.

Ačkoliv jen pravý opak má svoji oprávněnou logiku.

Hrad - srdce kraje - musí totiž za každých okolností chránit nejen zemské a obchodní cesty, ale i okolí hradu proti vnějšímu nepříteli. Na mocné obraně a bezpečí, jež hrad skýtal, závisela veškerá následně i prosperita regionu.

Není od věci si nyní připomenout některá podobná místa, jejichž hrůzná záře dosahovala samot-ných vysokých nebes. Z níž pak vystupovaly podivné nelidské bytosti.

Jsou kupodivu na trase exodu části našich slovanských předků z egyptského města On, skrze Chaldejsko, Řecko, Dalmacii a Ilýrii do Herčínského lesa.

Za časů pána chaldejských čarodějů Enkiho, mocného draka, jenž v Eridu stojí, jehož stín pokrývá nebe i zemi, neomezený vládce Anunnaki(ů) (Nebeští na Zemi), Strážce pečetí mezi nebem a Zemí, byl celý Sumer (Chaldejsko) zahalen do hrůzostrašné záře. Když zdaleka ještě nebyl ustaven základní kámen nebes a země - Brány bohů (Babylonu).

Rovněž tak v pevnosti chaldejských čarodějů Uru se již od pradávných dob nalézala zářící brána Gin Zir vedoucí do Temné země nebytí a bezrozměrného podsvětí odkud nebylo pro smrtelníka návratu. Z níž vystupovaly nelidské bytosti, aby ovládly lidstvo.

Jméno hradu Houska má být odvozeno, nejen podle Václava Hájka z Libočan, od jména Housek.

Dovolte mi prosím nesouhlasit!

Ouska je obvyklý keltský výraz pro "zářící", lesknoucí, třpytící se, světélkující. Tak jako množství místních jmen v Čechách jsou čistě keltského původu (Jezerka, Radbuza, Otava, peklo, peherk, Ogarka, bubak atd. Ještě nedávno se například jmenovala říčka Chomutovka - Uska (Ouska) - Zářící)

Zářící říčka.

Zářící hrad. Hrad Houska (též Huska, Húska, ale i Houžka) je fantasticky spojen i s příběhem Karla Hynka Máchy v pekelné Praze roku 2006!

Poznámka pod čarou:

Hrad Houska, či Houžka (též Huska, Húska). V tomto okamžiku se rozpomeňme na řeku Chomutovku, jež se za časů keltských bohatýrů jmenovala

Ouska - Zářící. Zářila až šla z toho ouzkost!

Doufejme, že již není státním tajemstvím fakt, že naši slovanští předkové převzali mnohé od našich keltských praprababiček. Včetně pohádek, legend a místních názvů, jež ctili, či alespoň tiše respektovali.

hrad - srdce kraje chránil vždy okolí proti vnějšímu nepříteli. život byl závislý na mocné obraně, jež měl hrad skýtat.

hrd (sanskrt) - srdce

hrudya v(sanskrt) - srdce

hrdina - srdnatý

Necronomicon I.
Necronomicon II.
Karel Hynek Mácha - nedobrovolný cestovatel časem I.
Karel Hynek Mácha - nedobrovolný cestovatel časem II.
Hrad Ouska>
Zářící brána do pekelné Prahy roku 2006?