Ačkoliv i závěrečné efekty potvrzují naše předpoklady o závažnosti celé události, patřící evidentně do oblastí trezorově popíraných skutečností, o kterých se i novověký měšťan neodváží tiše šeptat nedaleko svého ušního boltce, natož ucha svého nejlepšího přítele.

Informace jsou natolik závažné, že musí být okamžitě informován panovník Imperátor (případně jeho jezuitští poradci a tajní radové). Prozatím však musíme s překvapením konstatovat, že se nic podobného nekonalo.

Ač se po noční Praze, stěží přátelsky nakloněné Habsburskému domu, prochází neznámá, viditelně velmi mocná a možná velevlastizrádně motivovaná armáda zvláštních ozbrojenců, ovládajících takovou techniku, jež by viditelně hravě postačila nejen k potlačení jakékoliv Techno Czeck_party (právě účelově vygenerované týmiž represivními složkami a jinotajnými službami), ale i k závěrečnému vymetení Habsburků z Českých zemí.

A ještě by zbylo.

Nestalo se tak, což signalizuje krajně nepříznivé vibrace směrem k mé zavrženíhodné xenofobně-šovinistické podstatě. I když na druhé straně, na druhé straně zpravidla zuřivě podupává strana protivná.

Další okamžiky nechť opět náleží pokračování našeho příběhu:

"...Tím strašlivým viděním byli mnozí tak byli přestrašeni, že odležeti to museli, jiní také smrt z toho divadla měli..."

Tento zápis již jen dokumentuje jistý stupeň neznalosti hraničící až se surovostí onoho pražského zviditelnění se neznámé entity. Čím? závažnost celého případu nabývá, alespoň v mých očích, na intenzitě. Pouze bohorovný ignorant vidí za vším pouze Jiráska, Slavatu, nebo Weniga.

V Praze se 21. 7. 1571 skutečně cosi závažného přihodilo. Tak závažného, že by i dnešní tajné služby, i ty soukromé měli zavětřit, když už ta česká dávno není česká.

A protože se jako vždy musíme spolehnout pouze na sebe a na některé "odtajněné skutečnosti", pokusme se s tím málem, co víme, o vyjasnění si některých bodů příběhu.

I když je stále nutné uvažovat fakt, že za mnohými odtajněnými zprávami se skrývá pouze úmysl vložit do oběhu mezipravdy (semitrue), které jsou v dezinformační oblasti zájmů podstatně produktivnější, než dosavadní prostoduché polopravdy a lži.

Připomeňme si rovněž ten fakt, že po roce 1989 dochází k prudkému poklesu beztak již nulové informovanosti o čemkoli, co souvisí s našimi životně důležitými zájmy. Čestnou výjimkou jsou snad pouze relativně přesné údaje o dalších neúspěších Slovenska, radostných přírůstcích nejmenovaných zoologických zahrad, či dobře cílené nabídce blíže neurčených tamponů, které prozatím nepotřebuji ani náhodou.

Slavné období, kdy televizní obrazovka, říkejme ji pro lepší orientaci Velký Bratr 1 (dne 1. března 2002 v nočních zprávách, kdy již většina obyvatelstva sní o lepších zítřcích), vede prostřednictvím dvou mocných moderátorů dialog (jako vždy lehce zaměnitelný s monologem) na téma, zda nový tajný příkaz nejmenovaných obranných agentur Spojených států vydávat novinářům pouze nepravdivé zprávy - neohrozí svobodu tisku.

Oba moderátoři, zvláště vybraní velikáni obrazovky VB1, docházejí k jednohlasně slabomyslnému názoru, že nikoli. Pozoruhodný poznatek, který si budeme muset časem snad i osvojit.

Je to období, kdy naopak občansko právní televizní stanice "Landsmanschaft 2" šílí nad zločineckou xenofobií a šovinismem českého národa a nepromlčitelnými zločiny prezidenta Československé republiky Dr. Edwarda Beneše, když nejen hodní vyšetřovatelé na gestapu, ale i jiní vysoce tolerantní němečtí strýčkové byli pouze vyprovokováni nepřijatelnou drzostí českých banditů. Kteří se později neštítili, společně s anglosaskými zločinci, terorizovat pokojné německé obyvatelstvo.

Pod "úhlem dojmu" takto vnímané ústavou zaručené svobody slova je nutné hledět i na následující řádky. neboť procento semitrue (mezipravd vložených agenturami, nekamarádící se s nikým) dosahuje i v této komoditě solidní úrovně vítaného systémového chaosu.

Jediné, co se vymyká této lišácké stínohře, je skutečnost (obecně bohužel nesdělitelná), že bez ohledu na systematické lži a mlaskavě zuřivé chrochtání pseudocharismatických politiků, se naše planeta se stala cílovou adresou zájmů, které by nás zcela určitě nemusely potěšit (psáno 1993).

Hovořím o realitě zdánlivě netečně vegetující nejen v těsné blízkosti naši planety. Když státní terorismus reprezentovaný povětšinou úmyslně děravými zákony, jistým druhem zvráceností a povýšeným vkládáním mezipravd, bude vzápětí determinován vzestupnou funkcí a vytvářením virtuální reality - nikdy neexistujícího světa, jež nám Velký bratr začal připravovat ještě dříve, než se prostřednictvím bankovního sektoru rozhodl zbohatnout nejen na I. světové válce, či Velké Říjnové Socialistické Revoluci. Nicméně o poznání později, kdy do našich končin vesmíru zavítali možná nevítaní hosté. Zřejmě rození potížisté, neboť i oni byli rovněž a neprodleně zařazeni mezi tzv. velmi "utajované skutečnosti".

A protože stav pravdy je takový jaký je, jsme nuceni uvažovat o četnosti druhů mimozemských entit pouze pohledem ufologických sekt, jež z neznámého důvodu vlastní nikdy nevysychající pramen zaručeně stále a stále pravdivějších odtajněných vymyšleností.

Nicméně, lze tyto informace porovnat s těmi historickými záznamy, o nichž lze předpokládat, že ruka cenzora neměla příliš zdatné, či chcete-li sofistikované zázemí, jaké očekáváme u Svaté inkvizice, či současných nadstátních agentur nad jejichž činy mnohdy i sama "Hrůza strachy strnula a pravda navždy oněměla".

V téže úrovni musíme uvažovat o reálnosti jevu "akce Dobytčí trh". Přičemž připomínám tu skutečnost, že několik svědků onemocnělo, zatímco jiní zemřeli v důsledku nebývalého stresu, či chcete-li strachu.

Jak snadná je vlastně eliminace jedince, či dokonce celého národa, za pomocí dlouhodobých stresů a vynuceného strachu?

Strach, mocná zbraň a spojenec terorizmu, jenž povýšen systémově na státní úroveň, dovolí beztrestně, s lehkostí pracovníků gestapa, likvidovat na příklad i neúnosně přetížený sociální systém. Například eliminací nepohodlných důchodců.

Vítána je mediální osvěta kombinovaná bilboardy s tématickým okruhem "Bezbolestně asistovaná smrt! Eutanásie vše vyřeší!"

Vhodným doplňkem stresů jsou nejen uměle vybuzené životní nejistoty, ale i každodenní drobná a zákonem nepostihnutelná denní diskriminace, či dokonce obyčejně naučená absence etiky.

Správnými podněty vyvolaný stres, či dobře směrované frustrace, způsobují totiž zvýšenou produkci adrenalinu. Hormon připravující tělo na zvýšený výdej energie tím, že zvyšuje hladinu cukru v krvi, zrychluje srdeční tep a roztahuje cévy v kosterních svalech a v srdci.

Aktivace mobilizující veškeré tělesné síly je vykoupena snížením krve do "méně důležitých" orgánů. Čím méně krve, tím méně kyslíku. Ve vlásečnicích dochází pak k úniku plazmatu a krevní stav se v tomtéž důsledku neobyčejně snižuje. Stav, jenž může končit i smrtí. Trvá-li déle než tělo unese, či opakuje-li se v dostatečně frekventovaných zabijáckých cyklech.

Nebo přesahuje-li rázově několikanásobně únosnou hranici.

Pak není ostuda zemřít strachem.

Je to promyšlený zločin útočícího zmetka.

Dokončení v 5. části (19. 2. 2007)