"..osm mužův šlo, velkých strašlivých, neboť všickni a jeden každý z nich byl bez hlavy, majíce na nohou boty těžké a ostruhy a ti svou chůzí větší třeskot činili nešli celé předcházející vojsko jízdné...?

Akce "Dobytčí trh" 3. část

MAIN_UFO © Zdeněk Patrick - 1994 - 2006 Praha

Nicméně náš příběh ještě zdaleka nekončí. Za kavalerií seřazenou "v pěkném pořádku" a pravděpodobně samohybným obrněncem.

"..osm mužův šlo, velkých strašlivých, neboť všickni a jeden každý z nich byl bez hlavy, majíce na nohou boty těžké a ostruhy a ti svou chůzí větší třeskot činili nešli celé předcházející vojsko jízdné..."

Sny generálů typu Sodoma Gomora o geneticky vyšlechtěné profesionální techno armádě kyborgů, (biorobotů, když základním materiálem je lidský fenomén), jakoby se cvičně zhmotnili právě ve středověké Praze.

Právě zde je možná jedna z možných dominant příběhu. Snad i proto, že má svoji nezávislou paralelu i v jiných historických dobách. Přičemž lze s úspěchem pochybovat o dodatečné úpravě zainteresovanými desinformačními agenturami, jež "s nikým nekamarádí".

Praha 30. června 2003 ČTK

Armáda USA se netají vizemi o propojení lidského mozku s řídícími systémy bojových strojů, například letadla. Alan Rudolph je koordinátorem dvouletého výzkumného projektu Brain Machine Interface (rozhraní mozek-stroj).

DARPA na něj loni vyčlenila 24 milionů dolarů, téměř 10 procent svého rozpočtu. "Může přijít den, kdy spolu budou na dálku komunikovat dva lidské mozky," cituje Rudolpha prestižní vědecký časopis Nature.

Výzkumné laboratoře vyvíjí rozhraní člověk_člověk, člověk _stroj, stroj_člověk umožňující přenos obrazu, povelů, zvuků a signálů. Filmový terminátor křížený s robo_copem a cvičeným potkanem. S paměťovým čipem v mozku, umělým hypokampem, jemuž lze snadno obměnit veškerý databázový systém příkazovými elektrodami pevně zabudovanými v lebce, respektive v mozku.

Co závažného se přihodilo, že vedoucí projektu DARPA Alan Rudolph, podšéf a mluvčí hlavní výzkumné a vývojové organizace amerického ministerstva obrany, se již nikterak netají odpornými vizemi padouchů?

Nebo snad provádí pouze rekognizaci terénu pro ještě zrůdnější systémové zhovadilosti?

Humornou argumentaci o etických zábranách můžeme již dávno zcela zanedbat.

Nic takového, mimo zarytého mlčení, již neexistuje.

"Roku 1559 v zemi markraběte brandenburského v čas žní, když oves od dělníkův již sekán býti měl, prve než na pole došli, spatřili patnácte mužův neobyčejné a hrozné velikosti, bez hlav všichni, jako by kosíce obilí. Jeden přes druhého sekajíc, hřmot a skřípění kos do daleka slyšán byl, avšak ani jedno stéblo ovsa poraženo nebylo.

Zdaleka, ze zámku i města se seběhlo množství lidí a ti smělejší se těch zázračných sekáčů vyptávali, ale ti neodpovídajíc své dílo konali.

Ano, jsouce některými odvážlivci rukama chytáni, vytrhujíc se, dále oves jakoby sekali..."

Marek Bydžovský z Florentína

Svět za tří českých králů

Jakkoliv mezi oběma příběhy leží dvanáct let a dostatečně velký lán země, je zřejmé, že protagonisté obou příběhů mají společného jmenovatele - bezhlavé bytosti neobyčejné a hrozné velikosti.

Podobné bytosti se v minulosti objevily i na mnoha jiných místech i dobách. Jedním z takových míst je detašované pracoviště Blanických rytířů v hoře zvané Čistá u Svitav.

Jedná se očividně o bezproblémovou samostatnou jednotku bezhlavých rytířů ohromné velikosti, kteří přispěchají na pomoc Svatováclavskému vojsku, jež bude v kritických dobách "Počátku konce časů" již operovat v Praze. Společně s dalšími horskými slovansko-keltskými útvary. Když zázračná zbraň svatého Prokopa - jeho svatá berla, vymete poslední zbytky nepřátel a německých hord, skrývajících se v sázavských skalách, mimo náš reálný čas.

Když celý rynk přešli, velký oheň v prostřed toho rynku před kostelem Bož ího těla v jednom okamžení povstal. Z jedné strany toho ohně velká hromada truhel a z druhé strany mnoho sudův, v jakých obyčejně do ležení prach ručniční se vozí stálo i leželo.

Nic není děláno tajně - ve skrytu temnot.

Naopak. Domorodci musí sakra vidět, že protagonisté časového průniku mají vše spolehlivě pod kontrolou! Celý prostor, zejména Kaple Božího těla, je ozářen dostatečně jasným a velkým světlem v podobě ohně. Neznámí vetřelci "obezřetně" neporušili žádný "vládní výnos o povinném osvětlení vozidel". První takový, jež se zabývá touto tematikou, vešel ve všeobecnou známost již ve 12. stoletím.

V nočním čase musel totiž v Českých zemích před každým povozem kráčet sluha s dostatečně planoucí, nicméně bezpečnou, jiskry neprskající pochodní (Po roce 1613 Rudolf II. vydal závazný pokyn pro povinné noční osvětlení ve všech městech.).

K tomu ohni nenadále přijel velký vůz, do něhož byly ty truhly i sudy naházeny a ten ale nebyl vozen za tím vojskem jízdním, ale zpátkem se obrátil k novopražskému domu radnímu do široké ulice.

Zatímco vojsko jízdné neurčitého počtu směřovalo překvapivě směrem ke klášteru na Slovanech (simultánně směrem na Slupi a městskou bránou dále na Nov sьelo - Nové sídlo - zkrátka do Nuslí, či přes Vyšehrad na Pankrác), již dříve avizovaný velký obrněný vůz byl u Kaple Bož ího těla spěšně naložen materiálem, jež středověkým pozorovatelům připomínal truhly a sudy, aby se okamžitě otočil a uháněl zpět směrem k Novoměstské radnici. Respektive, aby zmizel kdesi "v široké ulici" (široké ulici?). Snad někde v místech, kde v budoucnosti bude Národní třída.

Další osudy jízdného vojska, bezhlavých rytířů a "něčím" taženého obrněnce není zřejmě z pohledu radních pánů, radno více vzpomínat. A tak nebýt pana Slavaty, odnesli by si mnohé utajované skutečnosti páni radní do hrobu.

Někteří výtečníci možná i do pekel.

Rozhodně se mnoho ze zásadních informací stejně vytratilo beze stopy do žádoucího ztracena, neboť svědectví "méně" hodnotných svědků nebyla brána v potaz.

Včetně nejdůležitějších svědectví bezprostředně očitých svědků - druhých a zejména třetích nočních hlídek.

Ponocným i strážcům u nedalekých městských bran bych naopak bez váhání položil množství dotěrných otázek. A pátral bych dále. Neboť z přítmí zpovědnic by...

Pokračování příště