Altyn gorod - mizející Zlaté město v Čechách

Když se zlata chtiví přisluhovači otrokářského syndikátu Austroasijci a podmíměně ofrankování Németh ptali Slovnaských boio_ jarů z Boiov_arie kde leží slovanské zlaté město, po pravdě ukázali správným směr k Severii. bohužel tím směrem ležela i PRAHA "Ach, NO entlich, unsere goldene PRAG!" Zdali...

Altyn gorod - mizející Zlaté město v Čechách?

© Zdeněk Patrick, Praha 2020

Vzpomínka Arij Bojů na Zlaté město (Altyn Gorod?) mizící pod zemí a opět se objevující, může v mé vizi, jež si prozatím (v této podobě) nečiní vyšších nároků, než současná podvodně "spíchnutá" historie světa a Evropy. Možná být příznakem, že slovanští Arij Bojové z Bojov Arije, či v Čechách známí Bojové, promlouvají nejen ve svých legendách jasněji, než kdykoliv předtím...

ARIJ BOJOVÉ

LEGENDA O ZLATÉM MĚSTU v Čechách?

& smit.wz.cz © Zdeněk Patrick 2001 © autor: Zdeněk Šmitmajer / 73 production Praha 2011

Při rekonstrukci aktivit české kněžny Ludmily jsem se velmi těžce vyrovnával s rozporem mezi oficiálně propagovanou a pravou podstatu jádra sporu mezi starověrci stranícími kněžně Drahomíři a novokřesťanskou (cyrilo metodějskou), původem, či příbuzenskými vztahy - většinou spjatou s Velkou Moravou, výsledně a zdánlivě nelogicky spočívající v politické orientaci jádra velkomoravských velmožů obklopujících kněžnu Ludmilu - spíše na bavorského vládce Arnulfa, než oddanosti vizi spojenectví s pohanskými (starověreckými) Polabskými Srby.

Připomeňme si, že vlivné politické jádro obklopující kněžnu Ludmilu, většinově původem z Velké Moravy, zřejmě vycházelo z dojmu, jenž v jisté setrvačnosti kopíroval dobré, až přátelské vztahy bavorského vládce s panovníkem Velké Moravy Svatoplukem (Svatoplukova žena Gizela byla sestrou bavorského Arnulfa.).

Nemohl to však být jen tento mlhavý a vývojem událostí překonaný dojem, který vyhraněně směřoval k orientaci na bavorského vládce, co spojence. Tím dominantním důvodem byl ve skutečnosti, doposud zamlžovaný slovanský původ autochtonního obyvatelstva Bavorska, Arij Bojů, jejichž domovina, Římany nazývaná Bojov Arija, kdysi přesahovala kulturně národopisný rámec dnes známé Bojovarie a skrze Bojů les - odvozeně Český les, ale také levobřežní střední Podunají a slovanské Vitorazsko, kdysi dávno skrze Šumavu směřovala až k Bojovu u Prahy a Zavisti - na Vltavě. Slovansky hovoříci Arij Bojové z Bojov Arije, byli jednou z mnoha obětí římských imperiálních aktivit. Odvozeně pak i jedním z cílů Karla, prý toho velikého, který si již Římany dostatečně zdecimovanou slovanskou Bojov Ariji zcela podmanil, aby vzápětí, skrze své výnosy, omezil práva zde usedlého slovanského obyvatelstva v právech obchodovat se zbytkem slovanského světa. Společná slovanská řeč zbytkového obyvatelstva Bojov Arije, dobré obchodní vztahy, to mohl být a zřejmě i byly, důležitým faktorem v názorově vyhraněném sporu mezi kněžnou Ludmilou a kněžnou Drahomírou. Ještě dnes v Bojov Ariji (Bojovarii - Bavorsku) procentuální výskyt Y_chromozómu R1a (Arij slovanského) činí 9,5 % a bratrská R1b (Čeltoi) dosahuje výše 48,5 % .

A nyní se pokusím konečně objasnit pátrání franko - nemeth náčelníků po slovanském Zlatém městě, jež se prý kdesi v Čechách čas od času vynoří zpoza země.

Jak velice zvědy Karla Velikého motivovaly zlaté kupole věží na Vyšehradě, vystavěné za časů knížete Neklana, ale i tvrzení někdejších slovanských Arij Bojů o zlatém městě kdesi na severovýchodě od Bojov Arije?

Zkrátka nakonec se hordy nemeth raketýrů spokojily s falešným logem - "unsere goldene Prag" a neobyčejnými požadavky. Nijak neobvyklými spojenými s výhodami raketýringu: Vypálit, zničit, ukrást zlato, zdanit mír, prodat do otroctví?

Do latiny byla rovněž převedená verze dávné legendy slovanských Arij Bojů, z nichž se hovoří o zlatém městě v říši Samo. O městě s tisíci zlatými báněmi, které se prý nazývalo? Fíha!!! Húú... až tak latinsky, tedy od samé podstaty velmi nevěrohodně:

"Pilatus".

Zlaté město Pilatus, které se za jedné nepřiznivé katastrofické noci prý propadlo do země. Vzpomínky na tisíce let, či mnohem vzdálenější časy? Vzdálené tak, že i pohádka se dnes zdá být pravdivější?

Nejdříve tedy prozkoumejme, pro slovanské jazyky neobvyklé latinské slovo: "Pilatus": Jaký by mohlo mít vlastně význam:

Philiac_us
Filias us - velký, zářící muri_as - velké pohoří Maru

Pilon - nosný sloup.

Oštěp, kopí - přesně tolik, co latinské slovůvko pilum. (Pilus manipul triaris - zbraň římských vojáků třetího šiku.). Když pilus může být rovněž totéž, co si my Středoslované představujeme pod termínem vlas, či chlup.

A naopak latinský termín pila - míč, či latinské slovo pileus - klobouk, ani zdaleka nepřipomínají zmíněný "Pilatus", aniž se blíží k vysvětlení vztahové sounále?itosti se Zlatým městem Slovanů.

Pokud bychom přijali tézi o městu Samo(va) děržaví, pak nejblíže obsahu onoho příběhu je "třetí vlna bojovníků", připravena zničit smrtícím útokem nepřítelem ve třetím sledu. I když je zcela evidentní, že se jedná o zcela odlišnou Samo_děržavu (volný slovanský státní útvar, dršící sám o sobě v samovolné koexistenci).

Tu, jež kdysi, za planetární katastrofy navždy zmizela spolu s ostatními městy z povrchu zemského. V dobách, kdy vlast prapředků starých Slovanů zachvátil ohromný chlad a lid se pod vedením svých božských knížat a kouzelníka Čitovraže, vydal na jih hledat život.

Někteří moravští vlastenci se naopak domnívají, že se vlastně jedná o vzpomínky na velkomoravský Velehrad. Pak je na místě připomenout, že se Velká Morava ve skutečnosti rozpínala od Slovanského moře (Veletské, dnes kupodivu nazvané zcestně "Baltické") daleko na jih k Jadranu. Přinejmenším až k srbské řece Moravě. Ale i na západ a sever Evropy.

Rozpomeneme-li se na lid bohyně Danice, jenž se usídlil v zemi Ejren (Irsku), pak jedno z měst ledopádem a sněhem zaváté Severije, (jinými nazývané též Dja arija) se jmenovalo Fili as. Velké Fili.

V prvotní latince je zvuk "F" mnohdy dodnes zastoupeno neznělou ligaturou "PH".

Phil_as? Pilas - nebo Palas. Palác?

A mořští běsové obývající kdysi Ejren zvaní Phomorians - Pomorian (Pomořané).

Vzpomínka Arij Bojů na Zlaté město (Altyn Gorod?) mizící pod zemí může v mé vizi, jež si prozatím (v této jednoduché podobě) nečiní vyšších nároků, než současná podvodně "spíchnutá" historie světa a Evropy. Být příznakem, že slovanští Arij Bojové z Bojov Arije, či v Čechách známí Bojové, promlouvají ve svých legendách jasněji a jasněji.

Poznámky pod čarou:

Léto 1966 Vamberk Česká republika.

Ano, Jednoho slunečního dne, roku 1966 v čase hlubokého budování socializmu, nedaleko českého městečka Vam (berk) se prý uskutečnila vize místního chlapce. Kousek od cesty, místech kde se původně rozprostíralo širé pole, se počala objevovat temná proláklina, jež se stále víc a víc zvětšovala.

Vše jakoby se propadlo do hloubky asi 50 metrů. V propadlině chlapec (nejistého jména i příjmení) spatřil překrásné město plné paláců s kamennými a zlatými kupolemi, jež byly lemovány nádhernými ornamenty.

Krátce po té se začaly hlubiny opět nadzvedávat a po chvíli bylo město opět zcela skryto a kolem se rozprostíral širý lán žíru.

V říjnu téhož roku (1966) se podobný úkaz opakoval u Karlových Var, když svědkem události byla žena, které říkejme J. V.

V hluboké trhlině se objevilo podobně krásné město se zlatými báněmi.

Verze II.

Kdesi u Žandova, v březnu, či dubnu 2002? Podívej na mapu.

Tajemný hrad Houska není jediným fenoménem okresu Česká lípa. Českolipsko ukrývá i tajemství o podivuhodném hradu Rachvale a mnozí nadšenci neustávají pátrat po jeho troskách. Pokud ten hrad kdy existoval slehla se po něm země tak dokonale a nevratně, že zbyla jen pouhopouhá legenda.

O pevnosti s podivným jménem.

A to je příliš málo.

I toho si byl vědom pan Vladimír H. (z Horní Police v okolí Žandova), jenž se prý jednoho dne, bylo to prý přesně na Velikonoce (i když jiné prameny tvrdí, že se tak stalo o Vánocích, když naopak se zdá, že kdosi účelově kalkuje s "Velkým pátkem" otevírajícím skalní brány a tajné chodby vedoucí ke skrytým pokladům), odebral do místních skal na vycházku.

Pojednou se ráz krajiny a jeho podloží natolik změnilo, že náhodní chodci nyní nečekaně kráčeli po dobře udržované dlážděné cestě. Dlažba byla z opracovaných čtvercových desek ze světlého kamene, jež v těch místech nikdy předtím nebyla spatřena.

Byla čistě vymetena. Ba ani příslovečné stebélko nepřekřížilo náhodným chodcům cestu.

Když se otočil zpět k skále, kterou právě minuli, uviděl černou kamennou bránu, jež tam před malou chvílí... Fíha!!! Húú... ...dozajista nebyla!

Ani ptáček nešpitl a jen odvážný, možná virtuální havran právě prolétl kolem.

Po obvodu brány byla pěticentimetrová spára, za níž bylo vidět zelenavé probleskování a čišel z ní ledový chlad.

Pět minut nálezce podivuhodný útvar v podobě dokonalé skalní brány studoval, nicméně bez viditelné odvahy. Přesto, že ji i pečlivě ohmatal. Bránu prý nebylo možno otevřít, respektive neměla patřičné propiety v podobě klepadla, zvonku, či kliky. A navíc brána i dlážděná cesta do nitra hory zmizela. Zřejmě krátce po té, co se nálezce rozhodl rozhlédnout se po okolí. Když se vrátil zeleně fosforeskující nitro otevřené "lay lines" v podobě uzavřené černé kamenné brány vedoucí jakoby do nitra hory, dočista zmizel. S ní i dlážděné podloží. Vše se vrátilo do svých původních forem a obsahů.

Říká se, že v okolí Žandova se dějí podivné věci o níchž se dobře píše, neboť jakékoliv desinformace a kontaktech s podivnými bytostmi jsou nanejvýš radostně vítány.

Podobně i kněží katolické církve projevující zájem o černé dílo multimediálních žoldnéřů nicotně regionálního významu prý rovněž není k zahození.

Uvidíme! Možná, že se jednou rozhoří nesmiřitelný boj mezi mimozemci a téměř domácími duchy z "Ley Line". Výskyt U.F.O. poblíž českého středohoří, respektive Žandova je prý více než pozoruhodný. Alespoň na stránkách příslušných Xfile magazínů.

V lesích nedaleko Žandova (viz švanda, žvanda, obřadní dudák) jsou místa, jež se staly svědkem žertvy vršovských vlchevců a žreců. Nedaleko byl zřejmě obřadně obětován, či chcete-li zabit Vršovcem kníže, jenž vydal nařízení utopit, oběsit, či upálit každého vlchovce, kouzelníka, žrece, čerta a jakéhokoliv jiného starověreckého vzdělance, kněze, či jiného obřadního čaroděje.

Rovněž sám žrec se usmrtil obřadní obětí. Po zabití knížete, obřadní jízdě na bělouži, proboden vlastním mečem, skočil do prolákliny tak šikovně, že pátrající jezdci při jeho nalezení mohli konstatovat již jen jeho smrt.

Nejen vyjmenované kraje Země České jsou a byly z dávna přeplněné záhadami. ale i jižní Čechy, které ovládl syn Dažboga a Maji Zlatogorky (Zlatovlásky), pán Času Koleda, vládl ze severijské hory Maru, jehož krátce před katastrofou ukryl Dažbog na Zvíkově, aby ovládl širé okolí podhůří Šumavy až ke Koloměřicům a Kolodějům. Lain line jsou zde velmi ovlivněny s bohatým výskytem jevů skrze prostupy nebývalého množství objektů ze Svaté Svargy. Leč nechám rozhodnutí na vážených čtenářkách a čtenářích, zda z multidimenze, či naopak z paraelních světů. Jakkoliv velmi rozprostrostraněné téma v příštích okamžicích se nalézáme v krajině opředené mnohými legendami o vítězné letecké válce světlých bytostí s temnými silami. přičemž roztavené skály nacházíme v jistých oblastech, o kterých raději nyní pomlčím.

Více naleznete v pilotním vydání naší knize Den Mluvících Kamenů - kap letecká bitva nad Rayetou Bohemian Ultava Dunaikum assa albha str. 142, jež proběhla za dávných časů terciálu - třetihor, kdy moře zasahovalo až k zemským branám naší rodné Země. Viz mapka, jež hovoří o tom, že místo Vltavy byly v tercialu průtočné kanály a přečerpávací přehrady v místech celé Vltavské kaskády...

Z videa naší čtyřtulky je patrné, že voda dosahovala o mnoho metrů výše... Jakkoliv na ssnímku je jezero zcela přeplněné, tak jsko vždy před zátopami

Lechův kámen
Lechův kámen Vortex a záhada kouřimského "idolu...
Vortex a Brány mezi dimenzemi?

Portály, Vortex - shrnutí aneb Brány mezi dimenzemi?

LociGenius Loci

Orlický fenomén

Možnost objednání knihy:

Den mluvících kamenů (tři knihy v jedné), s přiloženými obsahy a s dalším listováním knihou, naleznete zde.