Netajím se, že jakkoliv se má úvaha zcela vymyká obecným představám scholastikou připosraženého, kdysi svobodného ducha... vymyká se i programově smyšleným představám o bědných "pohanských" Slávech, kteří měli povoleno, zastánci zeměplacky, vysublimovat "z ničehož nic" až v čase nesrovnatelně pozdějším, než ostatní velko a nadpilíře evropské vzdělanosti. O to důkladněji se vynasnaším vyvést jmenované zeměplackáře a rukodělné splétače jazyků, z omylu. Vyhledáním dalších věrohodných příznaků. Směřujících k odhalení jejich neslýchaného podvodu. I skrze objasnění dosud nikoli jasné geomantické záhady Pěrunových model a geomantických vlchevských pastí...

Vortex a možné geomantické čarování vlchevců...

Nezávislé dějiny v podivně závislé Evropě © Dýmající zrcadlo & smit.wz.cz © Zdeněk Patrick 2012 © autor: Zdeněk Šmitmajer /73 production Praha 2012

Vracím se v myšlenkách zpět na Starou Kouřim, k někdejšímu posvátnému Libušině jezírku, jehož prostředí, ač v tomto směru téměř nedotčen, na mne velmi neobyčejně pozitivně působilo. V průniku s mými romantickými představami.

Libužino jezírko, přesněji jeho zásadní část, když šťavnatá louka, po které jsme přicházeli k někdejšímu jezírku, byla pro ten krátký okamžik snění plná tančících víl, které se však okamžitě přehopkaly na louku sousední, po upozornění turistické tabule, že i ona louka byla kdysi Libušiným jezírkem. Sousedící s knížecím pohřebištěm (Liběnkou).

Zde, či v blízkém okolí, bylo i nejstarší osídlení Staré Kouřimi. Snad právě zde byl objeven sporný artefakt, o kterém se zmíním vzápětí..

Objev, jenž by mohl být spojnicí mezi Pěrunovou modlou na pankrácké pláni a zapomenutými kouzly vlchevců, který učinil archeolog M. Šolle (1966). Krátce připomenu konstelaci Pěrunovy modly v místech dnešního kostelíku sv. Pankráce na Pankráci - v Praze 4).

Pěrunův háj v podobě vzrostlých dubů obklopoval dřevěnou, v horní části s pozlacenou hvězdicí posvátných slunečních paprsků, Pěrunovu modlu, ustavenou na cca sedm metrů vysokém žulovém podstavci.

V kruhu kolem Pěrunovy sochy byly pak v mělkých půlmetrových jámách, postaveny kameny, možná opracované do podob významných Svarodžiců. Přičemž v horní části s uzpůsobeny do podoby kamenných nádob, v nichž se pálily dýmající vonné látky, aby ve velké míře ionizovaly okolní vzduch a zvyšovaly tak vodivost prostředí a jeho průraznost.

Vše bylo vyladěno tak, že klidný a vyrovnaný člověk, vědom si své neviny, či svého práva, vystavený v čase možné bouřky právě tomuto prostředí, měl šanci přežít bez úhony.

A nyní, co vlastně M. Šolle poblíž Libušina jezírka (Nedaleko pohřebiště Libénky) objevil? Vlastně nic moc, jen pět kůlových jam v polokruhu o průměru cca 4 metry obkroužených kolem středu, kde se nacházela šestá kolová jáma. Aniž pochopil systém jinak, než jako že náznak jakési neznámé slovanské svatyně, možná zvláštní pohanské kultovní obětiště - ne-li hned křesťanské pokusy o kostelík, alespoň v rovině verbální. Vše při okraji pohanského pohřebiště (Liběnky), které proslulo zejména nálezem hrobu vznešené kněžny, jak hlásá polorezatá tabule s fotkami náužnic, nedaleko vyschlého, kdysi Libušina jezírka. Aniž nechám bez povšimnutí účelovou dehonestaci víry našich slovanských předků zlomocným církevním slůvkem "pohanský", které tak vesele zdomácnělo i mezi bezvěrci, či současnými odborníky.

Hrob vznešené kněžny byl datován do období první poloviny 9. století, tedy přesně do období opakovaného útoku velmi rozhněvaného Boleslava I., který trestnou výpravou odměnil místního "králička" Radslava z rodu Chorvatů za napomáhání německému náčelníku Otonovi. Vypálením a vylidněním Staré Kauřimi způsobem, že nám toto překrásné starověrecké hradiště, zcela neobydleno, dožilo téměř netknuté až dnešních časů. A protože ze vznešené kněžny příliš nezbylo, mimo několika vzácných cetek, marně si kladu otázku, zda vznešená kněžna, se vší jistotou náležející k rodině nešťastně se politicky orientujícího knížete Radslava, nebyla nejen manželkou mocného vládce někdejšího Zličského rodu, ale odvozeně i babičkou Adalberta Slavníkovce (Sv. Vojtěcha). I zde se přimlouvám nejen za zveřejnění dokumentu studie Y_chromozomu DNK a přiřazeného mtDNK Sv. Vojtěcha, ale i prozkoumání kosterních pozůstatků vzácné kouřimské kněžny stejnou EU nadací, neboť tato mapuje nejen Y_chromozm svatých mužů, ale i jejich mtDNK. Zároveň bych prosil o zveřejnění mtDNK sv. Václava i ostatních žen Přemysloven.

Nález pana M. Šoleho by se vytratil bez povšimnutí, kdyby...

Kdyby se náhle neobjevila kratička publikace, či spíše studie SMS-2012-05_profantova.pdf nazvaná: "Pohanský idol z Kouřimi, Česká republika", která mne motivuje opětně návštívit Starou Kouřim, ale i Kolínské muzeum, které by mělo skrývat onen Pohanský idol z Kouřimi. Do té doby si dovolím použít fotky pí. Profantové i některé citace týkající se Kouřimského idolu.

Volně cituji:

V soukromé sbírce (?) jistého pana Papoužka se nacházel malý sloupek z pískovce, jenž byl prý byl nalezen na starém kouřímském hradišti, zřejmě v oblasti poblíž Libušina jezírka.

Kouřim, 1. a 2. strana kamenného "idolu". Foto L.Svobodova (Profantova 2011)..

Artefakt natolik neobyčejný, jako i ojedinělý, se v roce 1998 dostal do muzea v Kolíně. Vysoký 170 mm, v horní části válcovitý, ve střední části sedmihranný a ve spodní cca 4 cm rozšiřující se podstava, zřejmě k stabilnímu usazení do jedné z již zmíněných "kolových" jam. V horní části každé ze sedmi hran jsou vyobrazeny, v nestejné úrovni, různé tváře. Zatím, co horní obličeje mohou zobrazovat, cokoli, tedy i starověrecké protagonisty duchovního světa Navi (jedna z nich s vousem), spodní tváře s knížecí čelní páskou podle mne znázorňují vládce reálného světa Javi. V horní části pět různých tvářností. V dolní části bylo prý obličejů více, avšak kvůli poškození byly v přijatelné kvalitě zachovány asi jen tři z nich.

Nyní to, co považuji za nejdůležitější sdělení: Na svrchu horní válcové části, byla ve sloupku vyhloubena dutina, která pokračovala delším úzkým kanálkem, zřejmě pro upevnění knotu. Zatím, co vyhloubená dutina mohla sloužit, co nádoba pro vonné oleje, které při pálení věčného plamene mohly ionizovat prostředí a snižovat tak práh, za příhodných okolností i el. průraznost, prostředí uvnitř i poblíž kruhu těchto sožek, kterých by mělo být právě pět. Ustavených podle světových stran.

Ano, velmi to připomíná již zmíněný Pěrunův rozhodčí systém "samovolně" zkoumající vinu, či nevinu podezřelé osoby. Zkoumající, aby se v příhodném okamžik automaticky změnil v moc výkonnou. V souladu s Provi (Právem), jehož patronem a zároveň i přísným vymahatelem byl slovanský archanděl Pěrun (Opeřený). Hromovládce, metající blesky.

Netajím se, že jakkoliv se má úvaha zcela vymyká obecným představám scholastikou připosraženého, kdysi svobodného ducha... představám o bědných "pohanských" Slávech, kteří měli povoleno zastánci zeměplacky vysublimovat "z ničehož nic", vynasnažím se vyhledat další a další věrohodné příznaky, směřující k odhalení této dosud nikoli jasné gemontické záhady Pěrunových model a geomantických pastí.

Připomínám, že zásadní roli v této hře dávných vlchevců, vyhledávajících průsečíky a přirozené průniky energetické sítě matky Země, sehrává Vortex.

Vortex je označení pro gravitační a elektromagnetické anomálie, vznikající např. tryskající energetické sítě země. Slůvko "Vortex" se stalo psychotronickým zaklínadlem hledačů magnetických kopců, či změněných podmínek vhodných pro samovolné proměny fyzikálních veličin, či veličin v úrovni čas, prostor, hmota. Vortex může být i součástí změn energetických a energeticko-informačních sítí mezi Javi a Navi (duchovním světem, kde se odehrávají podstatné bitvy s temnými silami ve prospěch slovanského Javi.

Vortexové pozadí a jeho síla vyplývá z kvality a původu skalnatých podloží a bývá spojováno gravitačními anomáliemi, optickým klamem, či optickými iluzemi. Elektromagnetický, či gravitační vortex může mít charakter víru, nebo koule, jejíž spodní kulová část se nachází pod zemí.

Pokračovat v tématu? Nebo něco jiného?