Pitdownský člověk

main_U.F.O.Š Zdeněk Patrick 1994/2006

Konečně je nalezen mezičlánek mezi opicí a člověkem. Velké jásání a nález byl obdařen názvem Pitdownský člověk. Jeho "nálezce" přiřadil dobu, v ní? je?tě Pitdownovský člověk ?il, do období kolem 100 000 let.

Ač je to k nevíře, první neandrtálec, jen? se na této planetě ve skutečnosti "objevil" (150 000 - neandertálci typu "Shanidar"), se (svým způsobem) opět jaksi vymykal "vývojové teorii. Byl vyspělej?í nejen ne? předcházející, ale i pozděj?í druh. Navíc se více podobal nám, ne? by mohlo být milé "klasickému" neadertálci z let mnohem, mnohem pozděj?ích.

Pak prý přichází počátek poslední "velké doby ledové" (75 000 - 64 000 let - růst ledovců a silné ochlazování... Nevíme proč, ani nevíme zda-li po celé planetě, či jen na někdej?ích pólech. O těchto detailech si ideovědecké pohádky příli? ne?u?kají.

Neandertálec - dnes se tato větev mo?ného "člověka" stává pro "vývojovou" teorii méně zajímavou variantou. Vědecký svět byl opět nucen ustoupit o několik pověstných pídí a připou?tí, ?e tyto rachitické bytosti, ne vět?í ne? 150 cm, ?ijící v nelidských podmínkách velkého zalednění, byly nejen nemluvní, ale i slepou "vývojovou" větví.

I kdy?... I to se časem změní. Dnes ji? pilně hovoří. Dokonce pěknou řádku let. Jak je to mo?né?

Inu, pokrok přátelé nelení... Kdo nelétal, ji? létá jako sokol, kdo mlčel, promluvil, kdo příli? hovořil, na cestě k Pánu, ani nedutá. Taková je zkrátka doba pokrokového třetího tisíciletí.

Legendy a eposy Sumerů o tom výslovně nehovoří, av?ak mezi romantickými archeology převládá přesvědčení o tom, ?e první člověk starého Sumeru byl stvořen v Ji?ní Africe. V těch místech, kde Anunnakiové nutně potřebovali pracovní síly v zlatých dolech. Vytě?ené zlato mělo z převá?né vět?iny poslou?it k vytvoření ochranného obalu kolem jejich domovské planety. Té prý hrozila blí?e nespecifikovaná katastrofa.

Problémem je, ?e v Africe byly skutečně objeveny doly, jejich? stáří se odhaduje na 40 000 a? 70 000 let.

A co Pitdownský člověk? Nedal by se nějak pou?ít?

To, co mělo být zlatým hřebem v programu "Důkaz o původu člověka z opice", nyní ti?e odpočívá ve sklepním trezoru jakéhosi anglického muzea.

Podvod slepený z fragmentu opice a člověka, jen? se měl stát nezvratným důkazem, ?e Stvořitel je břídil neschopný cokoli stvořit, se stal pouhým artefaktem dokumentujícím stav zavedených věcí a "vědecký" svět se nyní urputně sna?í o to, aby v?ichni rychle zapomněli.

Jiná otázka je, co by následovalo, jestli?e by se autor podvodu, pod vidinou blí?ícího se odborníka na peklo a pekelná muka, na smrtelném lo?i nepřiznal. Na druhé straně bychom konečně mohli dnes bezstarostně radostně křepčit nad vědeckým potvrzením na?i sounále?itosti s opicemi.

Nebo? vzhledem k pravdomilovnosti a praktikám stínových managementů:

Planeta opic?

Nepochybně ná? cíl!