V minulém článečku jsem si dovolil zopakovat podivnost, je? byla objevena při archeologických vykopávkách. Násypný úhel na konci ediakarské fauny a počátku "devonu" neodpovídal současným zvyklostem. Právě v období dramatických změn, kdy i ostatní příznaky (ni??í gravitační zrychlení, rozdílná rychlost otáčení Země kolem osy, jiná trajektorie a doba oběhu kolem Slunce), by dávaly tu?it mo?nost zachycení jednoho, nebo více vesmírných těles na?í planetou.

Právě Měsíc mů?e být ústředním bodem v rozuzlení hádanky, zda mají staré kosmologické legendy a nad?ení amatéři pravdu, či nikoli.

KoneÄŤnÄ› vyzrazen

Š Zdeněk Patrick - 1994/2007 Praha

MainUfo Š Zdeněk Patrick - 2007 Praha

Jedním z faktorů úspě?nosti, jak se odvozeně dopátrat mo?né pravdy, je i určení časového intervalu, od kterého mů?eme s Měsícem "počítat".

Pokud existovala na Zemi civilizace, je? byla tak technologicky na vý?i, jak tvrdí kosmologické legendy, chaldejské, či hinduistické eposy, pak by nedaleký Měsíc nesl nejen stopy těchto civilizací v podobě vystavených pevností, stop bojů, ale i zbytky létajících strojů o nich? hovoří eposy a ?ástry.

Měsíc je toti? ideálním místem, jen? má pro obranu Země proti vněj?ím silám (a nedělejme si iluze o mírově zelených ratolestech), i dnes výsadní postavení.

Je ideálním místem, odkud lze Zemi nejen pozorovat, ale bohu?el praktikovat i nepřátelsky laděné operace.

Důvody nanejvý? dominantní, je? by nás měly inspirovat k hledání pravdy a poučení o na?í minulosti.

Co jsem tak rozÄŤilujĂ­cĂ­ho vlastnÄ› napsal:

"Změna, je? proběhla v konci tzv. ediacarské fauny a rozdílný násypný úhel signalizuje mo?nost vněj?ího vlivu. Tím hledaným faktorem mů?e být zachycení vesmírného objektu, jen? se pak pohyboval na podstatně bli??í trajektorii.

Těsně u planety.

Pak by mphla být odli?ná nejen obě?ná trajektorie Země kolem Slunce, ale i rychlost otáčení planety!"

Změnu, je? proběhla v konci tzv. ediacarské fauny a rozdílný násypný úhel, jsem tedy přisoudil k akceleraci vněj?ích vlivů.

Jak je patrné, udivuje mne i změněný násypný úhel, v souvislosti s mo?ným datem zachycení Měsíce na?í planetou. To je ta příznačná podivnost, je? vyděsila pana Judase natolik, ?e o mne prozradil, ?e nejsem fyzik.

Nejsem.

A jak jsem mu potvrdil jsem velmi skeptický i v otázce navrácení ?kolného.

Jakkoliv jsem mu recipročně nabídl toté?, nebo? se domnívám, ?e článek cíleně nečetl pozorně.

Netvrdím rovně?, ?e planeta Země měla náhle men?í hmotnost. Pouze odvozeně ni??í gravitační pole, je? se projevilo zánikem některých druhů ?ivota při neobvyklé konstelaci v ostrostí (či tuposti) násypného úhlu. Není to v?ak ani můj poznatek, či nedej Karl Marx dokonce můj objev!

To samé platí i několikanásobném, nicméně přechodném sní?ení gravitačních sil zřejmě v důsledku naru?ení (idealizovaného) gravitačního pole vněj?ími silami.

Jak dalece v?e způsobily vněj?í jevy se prozatím nelze nikde dopátrat a tak jsem si dovolil hří?né mrhání času s fabulací, je? je sice v souladu s hypotézou, ?e Měsíc byl v "těsné" blízkosti Země, nicméně nemá nic společného s (panem Judasem) deklarovaným součinitelem tření. Pouze s příznačnou podivností spočívající ve velikostí násypného úhlu.

Jakkoliv je koeficient tření tangenciální zále?itostí násypného úhlu. Kdy? ani gravitační pole nelze postavit mimo zákon.

A pokud zapomeneme na slapové síly a nejsme-li idealističtí borci, pak je nasnadě, ?e jednotlivé přírodní zákonitosti nestojí v prostoru sami o sobě a pro sebe. Naopak jsou vzájemně interaktivní.

A jestli?e byl Měsíc, v určité historické fázi, blí?e Zemi (A stále nemám jediného důvodu o tom pochybovat. Pokud nejsem zastáncem mimozemské aktivity při jeho ustavení), pak ?ádné přírodní zákonitosti závislé na gravitačních silách nemohli být neovlivněny.

Idealizované homogenní gravitační pole je reprezentováno gravitační silou je? se projevuje mezi dvěma objekty v závislosti na součinu jejich hmotností násobené gravitační konstantou a podílu čtverce jejich vzdálenosti.

Jaký vliv měla navíc blízkost Měsíce na rychlost otáčení Země, tedy i směr a velikost dostředivého zrychlení? Slapové síly v tak hraniční konstelaci rovně? nelze opomenout, kdy? ty současné jsou udivující a rozhodně nikoli homogenní.

A změněný násypný úhel a deklarované několikanásobné ni??í gravitační síly?

Kdo vĂ­?

Rozhodně jedna z řady podivností, je? se nedá vysvětlit koeficientem tření.