V minulém článečku jsem si dovolil zopakovat podivnost, jež byla objevena při archeologických vykopávkách. Násypný úhel na konci ediakarské fauny a počátku "devonu" neodpovídal současným zvyklostem. Právě v období dramatických změn, kdy i ostatní příznaky (nižší gravitační zrychlení, rozdílná rychlost otáčení Země kolem osy, jiná trajektorie a doba oběhu kolem Slunce), by dávaly tušit možnost zachycení jednoho, nebo více vesmírných těles naší planetou.
Právě Měsíc může být ústředním bodem v rozuzlení hádanky, zda mají staré kosmologické legendy a nadšení amatéři pravdu, či nikoli.
Konečně vyzrazen
© Zdeněk Patrick - 1994/2007 Praha
MainUfo © Zdeněk Patrick - 2007 Praha
Jedním z faktorů úspěšnosti, jak se odvozeně dopátrat možné pravdy, je i určení časového intervalu, od kterého můžeme s Měsícem "počítat".
Pokud existovala na Zemi civilizace, jež byla tak technologicky na výši, jak tvrdí kosmologické legendy, chaldejské, či hinduistické eposy, pak by nedaleký Měsíc nesl nejen stopy těchto civilizací v podobě vystavených pevností, stop bojů, ale i zbytky létajících strojů o nichž hovoří eposy a šástry.
Měsíc je totiž ideálním místem, jenž má pro obranu Země proti vnějším silám (a nedělejme si iluze o mírově zelených ratolestech), i dnes výsadní postavení.
Je ideálním místem, odkud lze Zemi nejen pozorovat, ale bohužel praktikovat i nepřátelsky laděné operace.
Důvody nanejvýš dominantní, jež by nás měly inspirovat k hledání pravdy a poučení o naší minulosti.
Co jsem tak rozčilujícího vlastně napsal:
"Změna, jež proběhla v konci tzv. ediacarské fauny a rozdílný násypný úhel signalizuje možnost vnějšího vlivu. Tím hledaným faktorem může být zachycení vesmírného objektu, jenž se pak pohyboval na podstatně bližší trajektorii.
Těsně u planety.
Pak by mphla být odlišná nejen oběžná trajektorie Země kolem Slunce, ale i rychlost otáčení planety!"
Změnu, jež proběhla v konci tzv. ediacarské fauny a rozdílný násypný úhel, jsem tedy přisoudil k akceleraci vnějších vlivů.
Jak je patrné, udivuje mne i změněný násypný úhel, v souvislosti s možným datem zachycení Měsíce naší planetou. To je ta příznačná podivnost, jež vyděsila pana Judase natolik, že o mne prozradil, že nejsem fyzik.
Nejsem.
A jak jsem mu potvrdil jsem velmi skeptický i v otázce navrácení školného.
Jakkoliv jsem mu recipročně nabídl totéž, neboť se domnívám, že článek cíleně nečetl pozorně.
Netvrdím rovněž, že planeta Země měla náhle menší hmotnost. Pouze odvozeně nišší gravitační pole, jež se projevilo zánikem některých druhů života při neobvyklé konstelaci v ostrostí (či tuposti) násypného úhlu. Není to však ani můj poznatek, či nedej Karl Marx dokonce můj objev!
To samé platí i několikanásobném, nicméně přechodném snížení gravitačních sil zřejmě v důsledku naružení (idealizovaného) gravitačního pole vnějšími silami.
Jak dalece vše způsobily vnější jevy se prozatím nelze nikde dopátrat a tak jsem si dovolil hříšné mrhání času s fabulací, jež je sice v souladu s hypotézou, že Měsíc byl v "těsné" blízkosti Země, nicméně nemá nic společného s (panem Judasem) deklarovaným součinitelem tření. Pouze s příznačnou podivností spočívající ve velikostí násypného úhlu.
Jakkoliv je koeficient tření tangenciální záležitostí násypného úhlu. Když ani gravitační pole nelze postavit mimo zákon.
A pokud zapomeneme na slapové síly a nejsme-li idealističtí borci, pak je nasnadě, že jednotlivé přírodní zákonitosti nestojí v prostoru sami o sobě a pro sebe. Naopak jsou vzájemně interaktivní.
A jestliže byl Měsíc, v určité historické fázi, blíže Zemi (A stále nemám jediného důvodu o tom pochybovat. Pokud nejsem zastáncem mimozemské aktivity při jeho ustavení), pak žádné přírodní zákonitosti závislé na gravitačních silách nemohli být neovlivněny.
Idealizované homogenní gravitační pole je reprezentováno gravitační silou jež se projevuje mezi dvěma objekty v závislosti na součinu jejich hmotností násobené gravitační konstantou a podílu čtverce jejich vzdálenosti.
Jaký vliv měla navíc blízkost Měsíce na rychlost otáčení Země, tedy i směr a velikost dostředivého zrychlení? Slapové síly v tak hraniční konstelaci rovněž nelze opomenout, když ty současné jsou udivující a rozhodně nikoli homogenní.
A změněný násypný úhel a deklarované několikanásobné nižší gravitační síly?
Kdo víš
Rozhodně jedna z řady podivností, jež se nedá vysvětlit koeficientem tření.