Motto:

Velesova kniha - Zde vĂ­ce

Dědici Svatého světla

Š Zdeněk Patrick 1994/2006

Země Zlaté hvězdy Margity 1. díl

Kdysi dávno, v dobách, kdy ná? vesmír je?tě neexistoval a panoval zcela jiný čas, na něj? si nikdo ze smrtelných nepamatuje, tehdy se vynořil z vesmírného praoceánu Nun posvátný prapahorek Ben_ben. Z něho vystoupil zářící sluneční bůh Amon (Atum), aby dal ?ivot v?em bohům.

V dobách kdy? čas byl odli?ný od lidského času dostávalo v?e nový rozměr, jen? dal vzniknout v?emu hmotnému.

Bohové stvořeni Amonem pak, na počátku časů, sestoupili dolů na Zemi, aby ji zalidnili.

Tenkrát prý byly vytvořeny základy egyptské civilizace a prapahorek Ben_ben podobající se ?edé pyramidě se stal místem, o něj? se opírá síla Slunce.

Od těch dob, kdy z hlubokých vesmírných prostor Nun sestoupil posvátný prapahorek Ben_ben, je v chrámu Slunce, ve slavném městě On (Heliopolis) le?ícím v nilské deltě, chována a ukazována posvátná relikvie, v podobě tmavé pyramidy, o ní? bývá tvrzeno, ?e představuje symbol zkamenělého semene Slunečního boha Amona. Odtud, po pádu egyptské civilizace, vy?li zasvěcenci svatého světla a boha Usireva do ?irého světa.

V tuté? dobu, kdy panoval jiný čas, na něj? si nikdo z ?ivých nemů?e pamatovat, vystoupil z hlubokých prostor praoceánu Apsu (Abzú) sumerský posvátný pahorek Du_ku.

A sumer?tí bohové Anunnaki z něho sestupovali na Zemi, aby konečně spočinuli, po dlouhé cestě praoceánem Absú, v těchto končinách univerza.

Z posvátného pahorku Du_ku přicházela pak, pro lidstvo v nelehkých dobách, i potrava.

A sestoupilo království nebeské do města Eridu, aby se krátce před potopou vzdálilo zpět na nebesa a opětovně po potopě sestoupilo opět do města Eridu.

Tenkrát se objevily v Egyptě Mdu nčr - Otisky bo?í a bylo pak na lidech, jak své poznatky zaznamenají a poučí se z bo?ských moudrostí zasvěcence Thovta.

Pán Slova a Vládce Hlasu, Velkonosý s hlavou Ibise, bo?ský Thovt byl přesvědčen, ?e písmo roz?íří lidskou vzdělanost a uchová vědění po celá pokolení člověka.

A proto?e Re, bůh Slunce jeho optimismus nesdílel a mezi ostatními bohy a polobohy nepanovala jistota o důvěryhodnosti a schopnostech domorodců, byl bůh Thovt nakonec nucen v?e, co sepsal, ukrýt kdesi na dně moře. V podobě hermetických spisů, ulo?ených ve smaragdových tabulkách, jejich? obsah nepostrádá prý mnohé z bo?ských proměn a tajemství času, či uspořádání hmoty, nebo obrazy povrchu Měsíce i ostatních nebeských těles v jejich pravé podobě.

V?e je uspořádáno tak, aby jej jednou nalezli jen ti, kteří porozumí zapsané moudrosti a pou?ijí ji k v?eobecnému dobru.

Jeho dílem měl být i egyptský kalendář odvozený od 52 letého cyklu Siria, nebo? jak tvrdí prastará legenda, i on pocházel ze Siria. Velmi podoben slovanskému svaro?ici Koledovi (Kolodějovi), jen? (podle Velesovi knihy) daroval (před 8000) lety na?im předkům "Hvězdnou knihu" vyprávějící o otáčejícím se velkém a malém kole Svarogových kosmických hodin.

Dvanáct věků tvořilo Veliké kolo Svarogova dne, je? je otáčející hvězdnou oblohou - Svargou. [svarga sanskrt - nebe]). Polovina věků připadala na den a stejně pak na dlouhou hvězdnou noc.

Nejstar?í praslovanské bo?stvo byl mocný Sva_rog (Svarod? - Sám rod?estven - Samozrozen) - "Tryskající zřídlo Rodu a nejstar?í bůh Vesmíru a otec v?ech Svaro?iců. Ten, jen? kdysi udeřil kladivem do kouzelného kamene Alatyru (Elbrusu), jeho? vrcholek se opírá o hvězdu Sedmyju (Sedaju - Polárku) a otevřel studnu ve?kerého poznání, je? nikdy nezamrzá?. Kdy? před tím ustanovil ve?kerý běh světa, o něm? zejména Kolodějova (Koledova) kniha vlastně pojednává.

Tam v posvátných horách Alatyru, v někdej?ích dobách starého světa, bylo zalo?eno zlaté město Altyn Gorod (Zlatý Hrad) se slunečními chrámy, na jejich? vrcholu slunce pohybovalo celým zařízením. Bylo to místo, kde z krystalů zněla hudba i slovo k poučení i k oslavě Svatého světla. Bylo to místo, kde se v?ichni do?ívají vysokého věku a kde staří nepozorovaně vy?umí do prostoru a nikdo neumírá. Stalo se tak ve starých časech legend a pohádek, dávno před tím, ne? byl svět nevratně poničen stra?livými katastrofami a posvátný kamen Alatyr, skrývající nekonečně mocné nebeské síly, spočinul na dně oceánu.

Tehdy Svarogovi synové Svaro?ici (Samozrození) sestoupili z nebes na zem, aby ochránili svůj lid. A stali se praslovanskými bohy a polobohy. Hromobijec Perun (Pěrun), rohatý Veles (Volos, Velen) ochránce stád a úrody, Koleda (Koloděj), jen? nepřetr?itě otáčí Svarogovým kolem a posouvá v čase zimního slunovratu Slunce nazpět k jaru. A obřadní koledníci jej v ten čas zimního slunovratu odpradávna celých čtrnáct dní (po 21/22 prosinci.) oslavuji písněmi a koledami a bogy�ja se zlatou hvězdou na čele (Margita - Sirius) je s nimi.

Jeho syn mudrc Brag, uctívaný starověrnými Slovany v podobě mocného svatého ducha. Velký hvězdopravec a nebovid, jen? sestoupil z hvězd Velké Medvědice. Z prostoru, kde se nalézá i legendární Arkthur. Zářící hvězda, je? je v na?ich zemích oslavována 15. srpna a zpoza její? vlády při?li do na?í vlasti i na?i slovan?tí prapředci. Jak o tom hovoří je?tě kroniky z dob vzácného českého krále a římského císaře Václava zvaného "Karel IV. - Otec vlasti".

S nimi na tuto planetu sestupuje, v den velké svaté oběti (28. září) i posvátné světlo Svantovít (Sventovid). Svaté světlo, je? se v podobě prvních paprsků právě vycházejícího Slunce poprvé dotýká Země. Světlo, je? se ve válečných dobách mění v litého boha a boga stýři jsou jeho obřadní bojovníci.

Mimo dobrých Divů a po?ehnaných darů nebes přilétaly v?ak i jiné hvězdy. Výhru?ně otáčející se v prostoru a útočící na Zemi, aby ničily v?e ?ivé. S nimi při?lo věčné Zlo, s ním? se zcela spontánně spolčují samozvaně vyvolené klany a jejich divné frakce.

S typickými hegemonistickými touhami.

Aby ukázali svoji moc objevují se jejich zlé hvězdy skryté pod zákeřnou kamuflá?í. Někdy jako dobro samo, jindy v těch v nejděsivěj?ích podobách. Podobně jako za panování bájného vládce Egypta, po něm? byla ohnivá koule, nepodobající se nikterak nebeské hvězdě a valící se egyptským a etiopským nebem, nazvána "Typhon".

V těch dobách se z mimoprostoru opět vynořila nelidská mimozemská entita pohybující se časem, je? ani zdaleka nebyla přátelsky nakloněna lidskému rodu.

Nikomu a niÄŤemu.

Proto?e se pohybovala časem, ovládla tuto planetu tak, ?e se o jejím stáří a délce pobytu na této planetě vykládali celé legendy. Někteří je nazývali Al Azif (hmyzí bzikání), jiní ?edivci. �ímané je nazývali "Inkubus a Sukubus" - přicházející v neodbytné podobě noční můry, jako legendární náv?těvníci lo?nic.

Nikdy neexistujĂ­cĂ­ "Bedroom visitors"...

A proto?e prochází časem a prostorem snadněji, ne? pověstný nů? máslem, ovládli nakonec jejich agenti, plni dračího semene, ve?keré prameny ?ivota a pravdy.

Zastřeli v?e temnotou!

Aby ji? nikdo netu?il odkud a kam jde.

Co se ve skutečnosti ji? událo a stále děje...

Dračí semeno pak stvořilo odraz obrazu nikdy neexistujících virtuálních světů. Celé národy budou systematicky decimovány vědecky propracovanými technologiemi. Práva a svobody lstivě potlačovány jménem práv a svobod.