Nic neříkající, silně autorem zcenzurovaná "Balada o kovaných vidlích".

Balada o vidlích...

© Zdeněk Patrick - 2010 Praha

Svatý duchu? Svaté světlo? Svatá půdo rodné vlasti.

Vždy ponižovaná a nejvyšší míru osočovaná.

Nepříčetně zbarvená řevem kálejících, o to hlasitěji

za přirozenost a pravdu vysmívaná až k zemdlení a téměř mrtvá,

v nemilosrdném výsměchu zdrancovaná.

S bezbrannými dětmi mizícími v nářku ulic a pochytaných otroků,

v nuzném psycho skladišti euthanázie a náhradních orgánů.

Pro všechny staleté viny vyznání, v čas časů bídy hrana tiše vyzvání.

Po cestách předků, tlupami ničemných zmetků, hnáni k předání při sterém zoufání

drogovovým mafiím a zlovolné Sběři nepříčetné tradice

zlato-padáčné výživné s vychytralými arbitry i tunely,

S Krizí a podrazy proklatě nízko u pasu:

Vzdušné kořistné, daň ze Slunce a dýchání,

v pokutách ze zubů, z nuzné radosti a pšoukání

smrtícím virem a čipem pod kůží,

z hlav myšlení lehce vyhání, global monarcha mršinami opojen

nám hranu vyzvání: V zemi předků

machinacemi Zmetků - fašistická éra

kde živým i mrtvým hůře , než-li včera?

Svatý duchu Země české, do kdy?

Predikce zjizvenou zemí se již tiše nese: Nikoli svatá Dagonova mitra

Jednoho dne, jedné tmavé noci: Krvavé noci jasnější než temná jitra?

Možná dnes, kdo víš Dá-li Bůh - bude-li - "nějaké Zítra"?

Svatý duchu a Svaté světlo České země, kdy se tak stane? Kdy nastane časů čas?

Z Jeseni halal kostlivci sťatých stromů v temném lese, nad háji pařezů temně modro fialový pták zlověstně se nese. Ze špinavých vod a hladového bodláčí, šéf Marťanů zkvétá, jak bída země kvete - zemi hyzdí, tam i zloduch zeměžroutů z Biomas hystericky hnízdí. Kápě rudé, z hnoje černá sutana, lebka svobody - hnáty zkřížené, když spánek zemí burací, ejhle i svobodný pan Nobody. V čase nepříčetných daní a podlého šmírování, ve smutných dnech temných mocí, ohně mrazivé v kruté zimní noci, vylidněn bezbranný v zuřivosti potácí se démon loci?

Již se vznáší jako mocný orel letí, dolů klouže nevidomý zrak.

Snové letí smetí, nikoli však orel, jsa vždy nepotřebný brak

Jak legenda praví: Při letu jej zdraví jeho mrchožrouti žraví .

Sbohem buď tedy má milovaná přebohatě dotovaná židle,

z okna nadhled zhůry zhlíží, jak se kvapem blíží: Velmi tupé vidle?