Vzhůru braši, již je čas, volá z CT v rodnou zemi Jevropánů nedůtklivý hlas.

Z nebytí ticha časů konce čas, tajemné konandru všech marnosti nad marnost kolem nás.

Vstal bych, to je víc než jisté, srali mne již vlasizrádci, laskoidně přirození blbci, zelení i bodří modří komunisté.

Avšak? Ouha, lebka, či loketní kost mi zase chybí.

Celé časti trupu, kdys kostry vznosné, mě zas žebra někdo zcizil, bagr utnul stehno boga_stýra mocné

Na lebce kdes poskakuje rejsek

Kostižužlal? Hravý pejsek z černé skládky bystře odnes,

zbytek v temné díře bahna vězí dodnes.

Notu divnou pěješ duchu, a navíc - nezaškodí trochu vzruchu dostatečně špinavému chemtrails vzduchu.

Z nebe místo rosy živé - tíseň, prý padající prach a sněžná plíseň, rodným krajem smutná píseň.

Leč kosti mé kdys na zelené louce, dnes mrtvý jazyk betonové sloupy líže, šeredného velkoskladu z pekel mocný Žvatlalkova kníže, hůře živých zemská tíže,

Moje nepokojné zbytky víře stále níž a níže, řádně ukostřen poklidně si klesám:

pln fluor baria prý od radosti zvesela si plesám.

Kosti předků na psů hraní, aniž pyšná srdce brání, lehce duši zraní,

tíseň - nehorázných keců svinstva plíseň,

v rodné zemi přepodivná havěť, jak v řeči hovad nesmyslná závěť

Zlý den a dovolání žádné, zlobou pilnou mocné zaklínadlo zavel:

V času proměn skrytý Šavel, v skrytu hovad svatý Havel, přísahou křivou: Prý "na mou čest", v prdeli vše zaručeně bude a vskutku nepochybně jest!

Až tedy zavolá země Svaté duch, však počkáš času dosti, v českém zlatě cizí kosti, naše žužlaj od radosti - psi a z venku přišlí nenasytní hosti.

Vstaňte z hrobu kůže líné, již je čas? Větší vlast vás volá, či snad zrádný ticha mráz?

Počkej, jen posbírám, co rodná země hostí. Závěrečné množství uražených kostí, vyházených od libosti, neb prý peněz není dosti.

Bankocetle hoří, tuny barevného papíru, po zuby global gardy v ulicích, jak vystřižené na míru.

Banksterů veselý krach, zemí smutek a sopečný prach při marných hrách, Kill Bill a zastavené nasílené chemtrails lety, polský orel zhůry dolů jako smetí, dosti bylo Slávy dětí, sprosté kletí z fašistické mety světem mediální hysterie dvojích tváří mrtvých duší letí. Konandrum is over Their Heads.

Kašlu na vás - hurá do Evropy, all is overš Zvesela si žvatlá svobody lebka své: Juch, juch, juch?

Ach Pane... Jak je to jen prosté. Laskoidní Signum laudis aus dem Waffen_Brüder_Schaft, i to je dnes již jisté: Změna prospěje, možná střelby ostré, či atomové hřiby pěkně vzrostlé

Dame nostre, Das ist aber presstitutí und z ct nasílený puch: 777? vzduch - vzduch, palubní kulomet, prý snad, možná: mimoni a zbraně země - vzduch?

Odkud? Kdo víš

Zlata mamon v betonovém měšci, z CT na mne blejí věštci těžcí

Miliardy duší čas již hostí, v čase hořkých zlostí prý již nepotřebných předků kostí?

Zas jedu vrchovaté kádě, Ja opjať pišů predorogoj německoj Ádě.

Ty sejčas opjať i snova naprotiv von a protiv ruskoj ďadě?

Z Gliwitz fasch hnusná břečka zeměplackou skrz gays a jásající svině.

Vy ne?

Moch cát a nesej zas jedu plné kádě,

válečnické bubny duní,

to prý lze, to prý oni umí,

ač deprivací snad i blahem při tom nestydatě funí?

To oni zkrátka saprholte umí...

Nesličný duch, leč k pohledání roztřepený fešák, co hlav se týče, na kulichy věšák,

Zemský škůdce, jak had se k holi cvičitele tiše líže, mektajíce zavedená klíšé, by stoupal výš a ještě výše, rozradostněn touhou rozechvěle dýše, chci výš... a ještě výše. Moch cát pod falešnou vlajkou nesej,

blbe českej ty vždy poslušen buď a idiotsky plesej.

Válečnické bubny duní, to prý oni zkrátka saprholte umí...

Ach tak bystře nastražena z Gliwitz léčka, však další ještě chvilku sečká

zas ráno všude i mediálně sviní bečka,

jak v blátě břečka ucuchtaná královnina vlečka,

moch cát i nesej zas jak křivé šavle z neturecké havle

stanu válečného, kde hlavních idiotů vedlejší z vedlejších je

povedených pseudoknížat, prý ryze českých tábor,

zde Pane... zde snažně prosím, o nejčasnější zábor.