Od svých přátel dostávám otázku "Proč si vlastně přestal hrát country". Nepřestal. Miluji country, miluji hlas steel kytary, pseudkeltské muzicírování, čím dál tím víc "Taxmeny" mého přítele a spisovatele Járy Čvančary, tak jako ostatně všechnu skvělou hudbu našich mistrů, či dílo páně Bacha. Brnkám si na kytaru jen tak pro své potěšení, někdy i na přání své životní partnerky. Drším se totiž výroků Genia českého národa F. R. Čecha, který na tuté? otázku odpověděl přibli?ně tak: "Ve?kerou energii, kdysi věnovanou muzice, bych dnes obětoval usílí, abych na jevišti nezemřel vyčerpáním".

Díky pane Františku R. Čechuž každý večer vylep?ujete svým specifickým humorem mé smíchem zanedbané endorfiny. Skvělé herecké obsazení, neobyčejné výkony praotce vojvody Čecha i celého jeho poradního sboru. Včetně syna Kroka a jeho dcer.

fotovoltaika i to ostatní

Jsem s rodinou na chajdě. Blí? přírodě, ale i podivnostem, kterými tato část čarodějné krajiny v neobyčejné hojnosti oplývá. Obrovské keltské opidium sahá s peklem (popelnicovým pohřebi?těm) a strážními cestami, až k mé chajdě. A možná ještě dále. Místo našeho pozorování okolních divů i mnou nikdy očekávaných překvapení, ale i těch na noční i denní obloze. Nádherné prostory, kde se každé ráno zdravíme se stromy i s okolní krajinou. Při snídani v trávě. Bosou nohou ranní rosou, mořským orlem nad hlavou. S nočním skřehotáním a vytím, až krev krystalizuje v led, jak se jekotání neznámého tvora v čisté ozvěně zlověstně rozléhá nad popůlnočním údolím a křišťálovou studánkou K. J. Erbena, se stády srnek i ?těkajících srnců. V kulise výhružně funících kanců a bachyní. již jen s tichou vzpomínkou na výlety po Vltavě. V kánoji, která nám byla i s loďkou jaksi a definitivně zcizena.

Právě zde si nejvíce uvědomuji, že ?ijeme v časech, kdy místo včel, čmeláků, kdysi tak četného hmyzu, ale i větru, opylují stromy i ostatní květenu, již jen neobyčejné uragany, létající kusy střech a ulomených větví. Včely téměř zmizely, včelařům, na zahraniční objednávku kdosi vykrádá včelí rojstva, aby poslední včely zchroupala mocná stáda zřejmě účelně vysazených sr?áňů. Miliony zpěvného i jiného mluvícího ptactva beznadějně zmizely. Lidskou hloupostí, zčásti i skrze neduživé ?í?aly a neexistující hmyz, zčásti utlučeny neobyčejnými kroupami, ale i nezvyklými kusy ledu ve velikosti tenisových míčků. Velkým dílem pak skrze neexistující letecké ?prá?kování?, když svůj podíl si připsaly smrtelné laboratorně iniciované ptačí nákazy. V čase kruté kuřecí války, která každý rok poskakovala nedaleko. Neobyčejné letní mrazy systematicky ničící, v čase zavrhované ?edé ekonomiky a na dveře světa bušícího hladomoru, kupodivu jen květenu a stromy rodící jedlé plody. V?ude přítomné tlf el. mag záření, společně s dokonalým mikrovlnným pokrytím, vykonává své primární zhoubné dílo. Když i sekundární se stane jednoho dne velmi nemilým překvapením.

Čas od času použiji tlf signálu pro dálkové hovory skrze Skype i na chajdě. I když energie signálu průběhu času očividně s přibývající krizí ubývá. Vycházíme tedy na kopec, možná kdysi s bohatou vyhlídkou do širého kraje, kde v dáli, za chemtrails svinstvem, tuším ?pičák - vlastně i celou ?umavu. Tak i nedávno, s příchodem nových záplavových bouří s blesky většinou nehlučnými. Ale i nehlučně blýskajícími kulovými výboji trvajíími až do ranního rozbřesku, který již dávno není rozbřeskem, či kuropěním.

Jdu právě se svým synem na vrchol kopce ulovit signál, abych přitom souběžně hovořil s dalekým přítelem. V tom mi vlétne do vlasů chrobák, vzápětí vosa, včela se sr?áněm, další a další nálet. Je světlá noc a tito tvorové nebývají v tomto pozdním čase tak aktivní. Myslím si. Pokládám přístroj na zem a se synem prcháme o několik kroků dál. Pozoruji rojení kolem mobilu. Nezdá se mi přirozené. Snad proto, že ač máme specifické zkušenosti se sr?ány, pilně hlídajícími naší chajdu proti nezvaným vetřelcům, nic podobného jsme ještě neviděli. Dodáváme si opět odvahy a béřeme mobil zpět do svých tlapek a prcháme o dobrých 100 metrů jinam. Ale i tam se situace opakuje. Rychle se loučím s dálkovým přítelem, vypínáme přístroj a za bezhlučných blesků urychlujeme svůj přesun do chajdy.

Jak asi prospívá nám, říkáme si.

Po vypnutí mobilu se ataky neopakují. Blí?íme se bystře k chajdě. Právě procházíme kolem míst, kde jsme se několikrát setkali s podivuhodnými fenomény, na které jsem neustále krátký. Zatím, co můj syn mladě dupe s kopce dolů, já podvědomě lehce měkce na?lapuji, sám sobě podoben kočkovité bestii plí?ící se nebezpečným rajonem ?Těch druhých?. Nesly?ně a opatrně vřed - s plnými gatěmi. Ano, již bezpečně vím, že ani dnes netoužím, v místech tak krásně záludných, cokoliv kulatě zeleného vystra?it, neboť je právě tolik hodin a minut, kolik právě je.

Četnost blesků se mezitím neobyčejně navy?uje. Sem tam při blýskání dokonce zahřmí. Mraky se svi?ně řítí všemi směry. Říkám-li všemi směry, pak to není poprvé. Za mého mládí nevídané. Nakonec mraky spojené ve velké černé a co mocnosti neobyčejné monstrum zamíří, jakoby vedeno právě z Němec prolétajícím chemtrails letounem. Směrem na východ od nás. Na Moravu. Toté? později potvrzují i zprávy o záplavových smrštích.

Vzpomínám, kde?e jsem dočetl, že Smrtono? přestal létat a prá?kovat. Ráno byla zapomenutá bílá židle plná rudo hnědého mazlavého prá?ku. A rozhodně to nebyl saharský písek.

To je další příznak věrohodnosti, o kterém jsem psal v komentáří minulého článku.

Společně se synem jsme přesvědčeni, že jedním z mnoha mechanizmů, jak přírodě odlehčit, jsou fotovoltaické články, malé výkonné větrné elektrárny, ale i nekouřící elektrická vozidla s plnou rekuperací. Eliminující systémově el. mag. smog na minum. Jezdit na sluneční energii, být nezávislí na pupečních ?ňůrách bruselských otrokářů a jejich místních poboček. Vy?adujících od domorodců daň za procházení skrze vlastní rodnou zem. Zem našich otců.

Opakuji: Drzé poplatky za pro?lapání chodníků a procházení naší vlastní rodnou zemí!

Neuvěřitelné?

Stali jsme se cizinci ve vlastní zemi, aby nám cizí cizinci rozkazovali?

Zde nabízím váženému čtenáři
jednu z dalších variant možného: na stránkách "Beb Edge" článek "Pohrobci československého elektrotechnického průmyslu - odkaz "na elektromobily" ?Jak z toho ven?.

Genius a skrovný český umělec F. R. Čech.

Za časů, kdy i Ohaři nahrávali u Suprafonu, byl naším skvělým přítelem pan Kunst i pan Zdeněk Němeček, jenž rád vyprávěl úsměvné historky ze zakulisí této mocné gramofonové firmy.

Jednou se stalo, právě při jednání se sovětskou delegací, kdosi prý klepe na dveře. Dveře se otevírají a před sovětskými hosty leze po všech čtyřech, s čepicí v ústech největší genius tehdejší české pop a beatu. Překvapení sovětští kulturní vyslanci nevycházejí z ú?asu. Genius vyjímá čepici z úst a stále na všech čtyřech osloví své příznivce a velké suprafonské muže v jedné osobě: "Poní?eně prosím, nebylo by možné natočit u vás ještě jednoho malinkého singlíčka"... Připomínám, že v té době byl Ringo Čech a jeho ho?i na výsluní svých muzikantských kvalit a výšin. A protože genius, na první náslech i pohled vyhodnotil prekérní situaci: "Poní?eně děkuji a odplížil se po čtyřech ven."

A tenkrát sovětští odborníci a poradci přes sovětskou kulturu a socialistický realizmus panu Kunstovi a Zdeňku Němečkovi, zástupcům Suprafonu, prý řekli: "Vy Československu jste, ale skutečně nedosti?ní a úžasní, jak skromně vychované máte své špičkové umělce"...

Jak slyšel, tak přeposílám, aniž bych měl nevěřit našemu příteli panu Němečkovi. ?koda takovému skvostu z časů tuhosti a socialistických legrací nechat zapadnout do zapomnění.

Agrotechnické lhůty:
Pohony 3. tisíciletí
Energie pro pře?ití 1. část (fotovoltaika)
Energie pro pře?ití.... 2.část
Energie pro pře?ití....3. část
Energie pro třetí tisíciletí - Elektromobily
Jak z Průšvihu ven?.
Chránit zrak pro pře?ití...

Související články:
Povzdech potencionálního elomobilisty (08.09.2012)
Pohony 3. tisíciletí (02.12.2009)

Celá tisková zpráva | Komentáře: 17 | Přidat komentář |