Slovanské texty staré 2 500 let napsané modifikací foinické abecedy?

Nedávno jsem jistému čtenáři, z nedostatku času, odsekl, ?e neznám ?ádného Antonína Horáka, ani jeho knihu "O Slovanech úplně jinak".

Tímto se vá?enému čtenáři, ale zejména panu Antonínu Horákovi, jen? relativně nedávno zemřel, omlouvám.

Knihu jsem si nedávno koupil, hnán jednak zvědavostí, jednak ovlivněn Novilarskou stélou. Můj dojem, po letmé kontrole vylu?těných textů: Musím přiznat, ?e pan Antonín Horák na mne velmi zapůsobil, jakkoliv je prý (a nebylo by pro vlastní obsah divu) ve velké nemilosti za svůj geniální kousek s rozlu?těním nerozlu?titelných etruských nápisů.

A pokud má pan Antonín Horák pravdu, a já si myslím, ?e ano? Pak příli? snah poznat rozsah jeho objevu o pravé podstatě Etrusků, nebude mezi zavilými odborníky a eunácky valného zájmu.

Je to pro mne neočekávané poznání, ale převá?ná část nápisů i celých textů se zdá být skutečně slovanského, přesněji chorvatského původu. Nebo je?tě lépe: zápis chorvatskému nářečí blízký, tedy jazykem srozumitelným i pro střední i západní Slovany. Kdy? není marné si připomenout, ?e rod praotce Čecha pocházel z Chorvatska. Tak?e téměř průměrně jazykově nadaný Čech, celkem svi?ně porozumí návodu pana Antonína Horáka a hravě si mnohé nápisy s porozuměním, mnohdy i s jistou jízlivostí napsaný - přečte.

Předkové českých Slávů - Ný?ané a jejich ozbrojené slo?ky - Bojané, bojovnici Jara

Glosy Š Zdeněk Patrick - 1998/2010 Praha

Máme-li snad stále věřit cizímu pracně vybudovanému dogmatu, ?e se Slávové s jedinečně jednotným jazykem i (zejména na Moravě) dochovanými zvyky, objevili na evropské, či světové scéně z čista jasna?

Pátrejme systematicky po jejich stopách, nikoli jen po důvodech proč je jim tak nasíleně upíráno právo existence. Jakkoliv ji? dobře víme odkud vlastně přichází tolik nevole.

Podezřelou je v na?em soukromém pátrání, mimo ji? zmíněné "Etrurie", i římská provincie Raetie, z dob vlády císaře Augusta (14 - 117 n. l.) v ní? se nachází oblast zvaná Windonissa, kdy? nedaleko je Windelicum, ale i provincie Raetie - Zářící. Pokud budeme ve svém pátrání důslední pak zjistíme, ?e Ný?ané z kmene Wanů (Wenedů, či chcete-li Slávů) měli jedinečný úkol ochra�ovat zářící kámen Rayetu - Čintámáni. Přičem? název jisté ?výcarské oblasti Windo Nissa jakoby zákrytně hovořil. Zatím v?ak jedinými stopami po těchto Slávech, je? se stali na?imi předky, jsou jen topografické názvy Nisa, Jablonec nad Nisou, Ni?bor, atd., kdy? právě tito Slávové přispěli k jedinečnému prostupu keltského světa do na?eho, ani? jsme si to kdy plně uvědomovali.

Připome�me si rovně?, ?e hranice římské provincie Raetie se částečně kryje s Boiowarii, zemí Bojů, je? sousedí s římskou provincii Noricum, se slovanským Korutanskem, kdy? provincie Panonnie se slovanským osídlením na Dunaji - Windebonou, hovoří o stejné problematice - ?íření Slávů z ji?ních směrů. Pro ty později narozené připomínám slovanské osídlení, sahající skrz Moravské pole a? k Windeboně (dne?ní Vídní).

Nepochybně se k těmto překvapujícím příznakům jednoho dne přiřadí, mimo objev dávného slovanské písma nalezeného při dunajském břehu, i neobyčejný objev pana Antonína Horáka, který jednoduchým způsobem rozlu?til nerozlu?titelné písmo nazvané "severní picené". Prý jazyk neznámého neindoevropského původu, je? je rozeset skrze nápisy, po celém Toskánsku.

Kdyby Etruskové uměli číst, velmi by se podivili, co ?e jim jejich vzdělaní a pracovití původní praslovan?tí obyvatelé Toskánska (sochaři, hrnčíří, zlatníci a zemědělci) v roce 500 př. n. l. vlastně vytesávali na jejich vzne?ené hrobky, nádoby a zrcadla.

?e staří Praslované ?ili i v Boiowarii rovně? snad není tajemstvím. Dokonce odtud pochází prastará slovanská legenda o zlatém městě se stovkami zlatých kopulí pokrývajících kruhové chrámy, je? se kdesi v Čechách, prý čas, od času vynoří.

Postup části Slávů (předků západních a středoevropských, tedy i části "českých moravských" Slávů) ze směru Středozemního moře mů?eme dokumentovat i názvem Wenetia (Venecie - dne?ní Benátky), kde prokazatelně svého času slovanské kmeny bytovaly.

Jestli?e říkám ze Středozemního moře, pak se nabízí otázka - odkud.

Prvotní odpověď zní Kréta a Minojská kultura. Je to sice překvapivé, ale nic víc s tím eunáckové z lesních hou?tin neudělají.

Jak se předkové Slávů dostali na Krétu?

Z Egypta, ale i Foinikie. Z Foinikie přijuchali i do Etruruie (Etruskie, Toskánska) dávno před příchodem očividně nevzdělaných Etrusků.

Jak se dostali do Egypta?

Zatímco ji?ní Slované Srbové, Makedonci, Černohorci, Chorvaté, Moravané (Slovinci, Slováci, část obyvatelstva tzv U_hor, alei i dne?ní Moraváci) přicházeli z Chaldejska Babylonie a Perzie) skrze �ecko Dalmacii a Ilýrii. Ostatní pak od východu Slunce skrze ?elezná vrata na Dunaji (Istru) a dále Podunajím, jiní mořeplavci Slovanským mořem od Severu a severovýchodu. V různých směrech a v různém čase. Aby prakticky obklíčili své budoucí domovy. Kdy? slovan?tí Ný?ané (Arjové) přicházeli oklikami z Hyperboreje, je? kdysi le?ela v mírném pásu. Jakkoliv na nejvy??ím Severu. To v?e se odehrálo před mnoha ticíci lety, aby jako poslední do na?í vlasti při?li od východu Doudljebové hnáni Avary.

A je té? mo?né, ?e to byli předci Slovanů, kteří předali přicházejícím barbarským řeckým kmenům svoji vzdělanost, kulturu i legendy.

Podobným problémem se za čas mohou jevit i legendární Bojové, mo?ní pseudokelti, aby se nám konečně vyjasnila nejen i konstelace dochované bojské topografie...