Upozornění:

Text tohoto kráceného článku je součástí autorskými právy chráněného obsahu. Text lze prozatím (nebo? neucelen), pou?ít jen pro osobní potřebu, jeho krátké, av?ak přesné úryvky lze citovat pouze k dokumentaci oprávněné i neoprávněné kritiky. V souladu s autorskými právy je vysloven zákaz překladů do neslovanských jazyků.

Zlatý ostrov plný kvetoucích zahrad byl bohatý na zelené pláně, vysoká horstva dotýkající se nebes i zurčící vodou bohaté řeky. Lidé pokojně obdělávali půdu a pěstovali plodiny. ?ili dlouze v harmonii, aby i smrt přicházela lehce, jako vyvanutí. Na nejvy??í hoře Alatýru byl vystaven Altyn gorod (Zlaté město) s tisící zlatými kopulemi, zlatými a kři?tálovými zámky za sedmero řekami. Se slunečními chrámy, skrývajícími mluvící a prorokující drahokamy. Na vrcholcích slunečních chrámů byly přístroje uváděné do pohybu v?dy za východu Slunce.

Se stovkami chrámů se zlatými kopulemi, je? byly součástí vejčitých létajících objektů, schopných se, na obě?né dráze kolem planet, vzájemně se propojit mezi sebou ve Zlaté město (Hyrániapuru)1, s jedinečnou mo?ností propojit se s vybraným chrámem Altyn gorodu skrze duhový most. Mizející, či objevující se dle přání u?ivatele. Duhový most se podobal duhově blikotajícímu čirému ledu.

Celé město, bylo pak obehnáno zlatými hradbami. Obyvatelé ostrovů byli dobrými kováři, kovotepci, mořeplavci i rybáři. Znali mnohá tajemství i zákony světa.

Bohové tehdy je?tě sestupovali z nebes, aby se zúčastnili slavností a radili se lidmi.

Kompilace starých slovanských legend zaznamenaných arabským "cestovatelem" Al Masudím, lidových zvyků a tradic Polabských Srbů, českého (Čechů, Slezanů a Moravanů) slovenského i části jihoslovanského národa a Velesovy knihy.

... praslovanský Alatyr - část Hyperboreje?

Zanedbaná historie lidstva Š Zdeněk Patrick - 1998 Praha

Moto kapitoly:

A bohové je?tě sestupovali z nebes, aby se zúčastnili slavností a radili se s lidmi: A zde je a? k neuvěření počátek prapředků části českého národa a více ne? třicet tisíc let prastarého jazyka starých Slovénů i če?tiny, jen? jsou tak nejen vzájemně blízké, ale zárove� i prazákladem se?krtaného jazyka bo?ských bytostí -Bha?a Nagara (Města bohů) Sanskrtu.

Dávná vlast předků starých Slávů le?ela, kdysi dávno, dříve ne? se hvězdy roztančily na nebesích a Surja (Slunce) na dlouhý čas nevydávalo svůj jas, aby později vy?lo na západě. Rozkládala se na několika ostrovech le?ících v Bílém moři, z nich? ty nejslavněj?í vzpomíná i Velesova kniha: Velký (ostrov Velesův a Svarogův), Tulský ostrov, Bílý ostrov (Faverský) a Zlatý (Alatýr). Praíranská legenda hovoří i o dávné vlasti Arjů na dalekém severu Arjanem Vaed?o. Pokud Praíranci nehovoří spí?e o jednom ze tří velkých ostrovů Atlantidy: Poseidia, Og, Arjan.

Není rovně? zcela jasné, zda světová strana je určena před katastrofou, či po ní. Pokud se světové strany neproměnily hned několikrát. Později upřesněme.

Tato vzpomínka hovoří o časech civilizačně i technologicky vyspělé civilizace, rozprostraněné do několika společenství reprezentovaných nejvyspělej?í Antlánie, ostrovní ří?í v Atlantickém oceánu, Lemurií v Tichém oceánu, ří?í Rama a? Hyperborejí.

Prastarou slovanskou vlastí, kterou vzpomínali ve svých legendách zejména západní, středoevrop?tí a východoevrop?tí Slávové. Ani? zapomínali i na svého mocného vládce Aladýra. Rusové a západní Slávové tuto pravlast nazývali, či její část a dodnes nazývají ve svých krásných pohádkách Bílým kamenem v?ech kamenů - Alatýr.

Dominantní postavou na?eho hledání dnes ji? bájné vlasti Slávů je "řecká" bohyně a Titánka Léto (té? Létó, lat. Latona) - dcera Titána Koia a jeho man?elky Foibé, té? matka Diových dětí Apollóna a Artemidy.

Z dostupných antických legend vyplývá, ?e bohyně Léto byla domovem v rajské a sluncem zalévané Hyperboreji, kterou nav?těvovali i ostatní bo?ské bytosti, sestupující k na?im slovanským předkům, v časech slavností a porad. Usuzujeme-li podle období, ve kterém Titánka Léto pobývala v někdej?í pravlasti Slávů, pak vycházejme z tvrzení, ?e se sice nacházela na dne?ním nejseverněj?ím severu (Hyperboreji), v zemi za severním větrem1, av?ak překvapivě le?ící v subtropickém pásmu (Ural2 le?el v té?e době v tropickém pásu, zahrady ?amo úrodné a pokud bychom uva?ovali např. střed Spojených států, či Alja?ku pak lze zařadit čas kvetoucích center do období před 200 000 a? 50 0000 lety, mo?ná a? v intervalu 34 000 a? 24 000 let. 3)). Přičem? legendy jasně hovoří o Hyperboreji, jako o zemi tepla, příjemného slunečního svitu, či stálého světla. Co? sice hovoří ve prospěch severního zemského pólu, jim? prochází my?lená osa planety, av?ak v zcela jiném náklonu ke Slunci ne? dnes. Uvá?íme-li nejen stále letní teploty v úrovni subtropického pásma, bílé polární noci (Představíme-li si Ural v tropickém pásmu, kam v naději zamířila část postkatastrofického exodu na?ich předků), to v?e jsou věrohodné příznaky jednak značně rozdílného náklonu tehdej?í zemské osy a pólem natočeným v?dy ke Slunci, jednak s drahou Země blí?e Slunci a krat?ím planetárním oběhem. A navíc, mo?ná i s třemi měsíci. Kdy? současný Měsíc je?tě kolem planety nekrou?il.

V souvislosti s touto podivností připomínám, ?e předkové Slávů nazývali a če?tí Slávové ?ijící v mírném pásmu, dodnes příznačně nazývají nejteplej?í roční období "léto". Přičem? uplynulé roky rádi počítají na "léta" (Kolik je ti let). Nikoli na zimy, či podzimy. Nanejvý? rozpočítávají uplynulý čas směrem do minulosti na jara, v za?lé vzpomínce na slavnosti bo?ského vládce Jara (Jury, Jaruny, Jarovíta) svých předků.

Z tého? tvrzení, lze téměř jednoznačně odvodit i závěr pobytu Titánky v "Hyperboreji". Také ona byla nucena prchat, ostatně jako lid bohyně Danu, z Hyperboreje v čase ledové katastrofy, která nastala prvního dne slavností Jara (1. Května na?eho kalendáře (1. května o svátcích Beltine), kdy? Jaro, Jura, Jaruna, Jaryk, Jaryla je starověrecký v?einspirující bo?sky duch Slávů. Se v?í pravděpodobností toto?ný se synem bohyně Léto - Apollónem.).

Právě uprostřed oslav prý zaduly mrazivé vichřice, jimi? se ohlásila děsivá planetární katastrofa, je? ze dne na den, z hodiny na hodinu, z minuty na minutu, ledopádem a ukrutně mrazivými vichry, nesoucími přívaly podchlazeného sněhu, v okam?ení proměnila kvetoucí zahrady ve sně?né pláně a někdej?í paláce v kři??alově jiskřící ledové zámky. Pohádkově ledové královny severu a sídlo nejseverněj?ího severního ledového větru. Kdy? okolní moře zamrzlo a? ke dnu...

Domov bohynÄ› LĂ©to...
Bo? ský vládce Jaro
V předvečer výročí barbarského činu...
Strach a Hrůza, či prehistorické invazní vesmírné plavidlo?
Poděkování za porá?ku Čechů...