Pamatujte si tyto dny a pozornÄ› naslouchejte:
Kosovo = Srbsko

Orlický fenomén 2. srpna 1982

main_U.F.O. Š Zdeněk Patrick 1973 / 2008

LĂ©to roku 1982 - Ji?nĂ­ ÄŚechy - 21:05 hod. - ÄŚeskoslovensko

Jedno z nejzajímavěj?ích pozorování jsem měl v Ji?ních Čechách. Bylo to 2. srpna 1982. Krásný letní podvečer, slunce sice zapadlo, ale jediná malá změna se prozatím projevila jistým potemněním modré oblohy na východě, zatímco západní část byla azurově modrá. V dálce bylo mo?no pozorovat vrcholky ?umavy v mírně rů?ovém oparu.

Právě jsem projí?děl jednou z vesniček, kdy? jsem na své levé (západní) straně cosi spatřil.

Zastavil jsem poblí? blízké kři?ovatky a vystoupil z auta. Nedaleko postával mladík s jízdním kolem a pozoroval toté?, co nyní i já.

Představte si jasně modrou oblohu, na horizontu mírně narů?ovělou. A na té obloze obrovský obrácený vykřičník, silně načervenalý v celé své velikosti i ?íři. Jedině horní kulová část vykřičníku byla tmavá.

Zapálil jsem si cigaretu a řekl si, ?e se nehnu z místa, dokud se celá zále?itost nále?itě nevysvětlí. Nic podobného jsem je?tě v ?ivotě neviděl a má představa o U.F.O. byla velmi silně ovlivněna rokem 1973, o něm? rovně? pí?i ve svých knihách.

Bylo jasné, ?e celá část obráceného vykřičníku (mimo tmavé koule na samém vrcholu) je jakési médium odrá?ející paprsky Slunce, které bylo ji? dvě minuty za horizontem. Velikost jsem později spočítal na 6 - 8 km.

Podivný vykřičník na obloze svíral s horizontem úhel 60 stup�ů a kulovitá část na vrcholu byla tak malá, ?e jsem ji zpočátku ani nepostřehl.

Odhadoval jsem, ?e se objekt nachází nad dálnicí Praha - Písek poblí? městečka Čimelice, vzdáleného od místa pozorování necelých pět kilometrů. Uběhlo pět minut a stále jsem nebyl moudřej?í.

Zmíněná zajímavost neměnila svůj jas a její okraje byly stále výrazně ohraničené.

Neuběhlo ani deset minut a já v následujícím okam?iku nevycházel z údivu. Celý vykřičník i koule na samém vrcholu se daly do pohybu a to tak, ?e se pohybovaly stále v úhlu 60 stup�ů a rychlostí kolem 60 - 70 km/hod., ne v?ak vy??í ne? 80 km/hod.

Sedl jsem okam?itě do auta a nastartoval. V té chvíli jsem si byl jist, ?e svůj fantom budu pronásledovat a? do samých pekel, dokud nezjistím, oč bě?í.

Mýlil jsem se, jak jsem o něco později zjistil, v nepatrném detailu. Do jisté míry jsem přecenil svoji odvahu a přibli?ně za patnáct minut nato jsem ji? o pekelných dálavách neuva?oval. Ale o tom o něco později.

Rozjel jsem Ragulina, svůj vůz (pro něj neuvěřitelných 80 km/hod.) a pronásledoval pohybující se obrácený vykřičník, co momentální výkon stroje dovolil.

Měl jsem ?těstí, nebo? let i má jízda byly vlastně soubě?né (dojem byl vyvolán tím, ?e objekt směřoval k Orlíku, tedy na severo-východ - ?ikmo na směr mé jízdy).

Na chvíli jsem zastavil, nebo? se mi zdálo, ?e se podivná soustava ji? nepohybuje.

Předmět se v?ak stále pohyboval stejnou rychlostí a změnil se pouze sklon ocasu. Celé to vypadalo jako podivná, rychle letící kometa.

Projel jsem zkratkou do polí, odkud byl překrásný rozhled do celého kraje. V okam?iku, kdy jsem projí?děl obcí, stačil jsem si je?tě pov?imnout několika lidí, jak si ukazují na ono létající ko?tě. Podivná obří kometa byla nyní vzdálena necelých dvě stě a? tři sta metrů ode mne a já ji nyní mohl v klidu pozorovat.

Zastavil jsem na polní cestě a zapnul dálková světla (ač je?tě bylo prakticky denní světlo, přesně takové, jaké bývávalo v této letní době).

Blikal jsem zběsile směrem k letícímu ko?těti. A stalo se pro mne něco neuvěřitelného.

Objekt na místě zabrzdil a zastavil se. Vylezl jsem z auta, abych se v klidu pokochal svým úspěchem.

To, co jsem spatřil, bylo obrovské červené průsvitné "Nic" s koulí na vrcholu, svírající nyní s viditelným horizontem úhel asi 30 stup�ů.

Vystoupil jsem z auta a ti?e jsem pozoroval objekt a? do okam?iku, kdy se dal opět do pohybu. Tentokrát směrem ke mně a mému vozu, ani? by se změnil sklon. A má odvaha byla ta tam. Bleskovou rychlostí, jsem skočil do svého auta, zabouchl dveře a zhasl stále rozsvícená dálková světla. Marně. Varianta nekrmit a nedrá?dit očividně zklamala.

Obří a tě?ko pojmenovatelná zále?itost se sunula vzduchem vytrvale ke mně.

Vykukoval jsem předními okny a sna?il se tvářit jako velmi nezúčastněný pozorovatel. Začínalo mi svítat, ?e jsem přestřelil a zcela neprozřetelně vybíjel autobaterii na cosi, co se chtělo nyní na vlastní oči Přesvědčit, jaké pádné důvody vedly ubohého pozemského červíka k takové opová?livosti.

Celý červený systém se zastavil ?ikmo nad mým vozem. Můj vychytralý plán zahrát si na mrtvého brouka se osvědčil. Po chvíli se monstrum začalo opět pohybovat a to tak, jak jsem je?tě nikdy neviděl. Nebyl to let, ale ani plavání vzduchem. Objekt se pohyboval velmi pomalu ?ikmo vzhůru a pak se počal postupně roz?iřovat a mizet.

Viděl jsem nyní dvě a dvě červenofialově ohraničené přímky pomalu stoupající k nebi. Opět jsem nabyl ztracenou odvahu, a několikrát zablikal na rozlouřenou dálkovými světly.

Na?těstí marně.

Vystoupil jsem z auta a pozorně sledoval stoupající objekt, ale ten se posunul pouze o několik set metrů. Ostatní stoupání vzniklo roz?iřováním a prodlu?ováním média pod pomalu se vzdalující koulí.

Snová zále?itost mizela celých patnáct minut.

Kdo sám neviděl - nejspí? neuvěří. Rozhlédl jsem se po kraji. Bylo je?tě vidět ?iroko daleko, i kdy? rů?ový opar v dálce jakoby zhoustl.

Nevycházel jsem z údivu. Letělo dal?í ko?tě, ale o plnou polovinu krat?í. I sklon směrem k horizontu byl mnohem men?í. Záhada letěla rychlostí kolem tří set kilometrů za hodinu, opisujíc velký kruh kolem Orlíka. Pak zamířila přímo na jihovýchod, tedy přesně tam, kam před chvílí odcestoval její předchůdce.

Tentokrát jsem nechal preventivně dálková i jiná světla v klidu odpočívat a záhadné červené létající ko?tě zmizelo z dohledu, ani? bych byl brán v úvahu.

Druhý den kolega v práci vyprávěl o podobné zále?itosti, kterou pozoroval z Vrchotových Janovic. A právě jeho vyprávění mi pak umo?nilo proměřit v?e, co se proměřit dalo.

Čtrnáct dní nato jsem jel s celou rodinou právě těmi místy a tenkrát i oni mohli spatřit test několika podbných kousků stojících a tři dal?í brázdící západní oblohu. Ko??ata měla tentokrát jiné sklony, ale i velikost. Byla men?í a zlatavě zářila.

Jakkoliv jsem tenkráte netu?il, ?e se jedná o prolog mo?ného prolínání pozemských chemtrails s nedomorodými technologiemi.

Připomínám, ?e v časech tuhého budování vyspělé komunistické společnosti s neprody?nou ochranou vzdu?ného prostoru, kterou neměla proklouznout ani my?ka.

Nemá smysl se rozepisovat o desítkách dal?ích denních a nočních pozorování, kdy? se mnohá z nich podobala tomu, co jsem nyní popsal.

Proč tvrdohlavě popouzet ty, kteří si pak s důvtipem sobě vlastním novinovými články tak tě?ce vydělávají na ?ivobytí psaním o zelených Mar?anech s roztomilými tykadélky, ke spokojenosti svých zaměstnavatelů.

A jednoho dne zemře mnoho obyvatel této planety skrze dostatek nedostatku informací následným strachem. Kdy? krátce před tím příjdou z té?e příčiny o svá lidská práva a svobody.

Bohu?el i ti, kteří se domnívají, ?e stojí pevně na Zemi!

A bĹŻhvĂ­ na ÄŤem to vlastnÄ› pevnÄ› stojĂ­!

A? se čirou náhodou dozví nepatrnou část pravdy.

Zatím mohou beztrestně, za potlesku ignorantů, v?e zesmě?�ovat a vykazovat neexistující fenomén do oblastí smy?lenek a bláznovin.

I kdy? i to je velmi významné, zajímavé a poučné.

Mar?anky prĂ˝ nemajĂ­ prsa

BELO HORIZONTE - Mar?ané se dorozumívají řečí podobnou ?paněl?tině a mají stejné pohlavní orgány.

?eny se v?ak od pozem??anek li?Ă­ tĂ­m, ?e nemajĂ­ prsa.

novinářská genialita

z (20. prosince 1996)

Související článek: Altyn gorod- mizející Zlaté město

Související článek: U.F.O. nebo silové systémy?