PF 2010

Neodbytné otázky,...

Š Zdeněk Patrick - 2010 Praha

Neodbytné otázky, v počátku reprospektivy minulého i vývoje následujícího roku, na které, nejen já, stále hledám odpověď.

Netajím se, ?e jsem mnohdy nucen uva?ovat společně s vlastní nedokonalosti, mo?nou nepřipravenost náhodného čtenáře na konstantní syrovost některých mých písemných projevů. A tak se, v některých krajních úvahách, zda ano, či nikoli? Uchyluji k úhybným formám sci-fi, či eseji.

Ačkoliv mne i mé slabosti, či silné stránky, zná jen vybraný okruh mých přátel a ti ostatní, jen velmi okrajově, jsem ochoten, se skřípěním zubů, v mnoha věcech připustit, ?e hledám a mohu se tedy mýlit. Tam, kde vím přesně, co říkám, ani? je mým úmyslem mentorovat, očekávám dialog s vy??í vypovídající hodnotou.

Přičem? ohodnocení mých mentálních nekvalit, redukované k potě?e komentujícího deprivanta do úrovně "má? nasráno v mozku", je pro mne informace nulové vypovídající hodnoty. Pokud neuva?uji mo?nost projevu prostého navý?ení pracovního úsilí soudruha, vyplývající ze ztí?ených zaměstnaneckých podmínek. V čase co nejhlub?í mo?né hospodářské krize.

Ani? chci být podezříván (vycházím z textu komentáře napsaného na moji obranu), ?e vnímám více podprahových signálů, ne? oficiálně povoleno.

Svatou inkvizicí a zejména tého? milého čtenáře ubezpečuji, ?e jsem měl jen odvahu líně prole?et mnohé hodiny pod hvězdnou i denní oblohou. Hledat a srovnávat.

Jindy se pokoutně dovídám, ?e v mém spí?e zaml?eném zrcadle, jsem napsal to, či ono. Ačkoliv jsem nic z toho, z čeho si nepodepsaný chasník hodlal vytvořit své nesmrtelné dílko, nenapsal ani náhodou. S poznámkou: Přičem? buď pozorně nečetl, nebo vzhledem k své úrovni?

Nic nepochopil.

Mo?ná hnán jen svým mohutným chtíčem nevědomosti.

Jsem si vědom i svých prohře?ků, kterých jsem se dopustil v tématech souvisejících s různými proroctvími. Psal jsem asi a? příli? přesvědčivě (jak poznamenal čtenář: "S příli?nými emocemi."), v oblastech, kde si nemohu být jist sám sebou. K tému? problému: Nevěřte prosím těm, kteří vytvářejí atmosféru "Konce světa", tak jako nelze věřit těm, kteří snad ze strachu, či své pracovní náplně říkají, ?e se nic neděje.

"Tam venku" se něco děje. To, co se navíc, asynchronně s galaktickými anomáliemi, béře k prahům Země, úzce souvisí s usilovným podvodem globalohřevistů vydělat sprostými daněmi hří?ný mamon, "ulovit miliontého bobříka mlčení" i se snahami okle?tit nezadatelná práva planety skrze ustavené bosse zelenostranických hord. Jsem přesvědčen, ?e pochopit výjimečnost události, je prvním krokem k účinné obraně.

Přičem? pozorování tohoto fenoménu není ani otázkou víry, ani výjimečnosti.

Nýbr? jen otázkou dostatku, či nedostatku času. Mnohdy sprostě ukradeného, skrze uměle vyvolané starosti a Cover Story (zákrytné příběhy). Ani? je plná pravda, v časech uměle vytvořené atmosféry Přesněji:

Profylaktickou péčí o?etřeného času patologické nedůvěry a umělé navozeného rozpadu zásadních lidských hodnot, plnohodnotně sdělitelná náhodnému chodci.

Mohu-li: Nevyhledávejte, či nesetrvávejte v místech častého výskytu. Obloukem se vyhněte těm místům. Zmizte jako duch. Nikoli hnáni strachem, ale opatrností. Četnost výskytu se toti? navý?ila, přičem? se i u nás objevil nový fenomén, o něm? si mohu myslet cokoliv legračního, ale i to nejhor?í.

Ani? je nutné se proto trápit. Nenechme se zahnat do připravené pasti fiktivní reality. Naopak, ?ijme plnohodnotným ?ivotem, obklopeni radostmi i smutky, svými blízkými i dětmi, či spolehlivými přáteli. Jsme-li věřící - nikoli pasivně věřme, jsme-li ateisté - mlčme o víře svých přátel a hledejme vlastní inspiraci. ?ijme podle svého nejvlastněj?ího vědomí a svědomí. V souladu s přírodou i lidmi tého?, nebo blízkého náhledu.

Naslouchejme vlastní intuici, nikoli virtuální realitě mediálních prostitutů a politických ?oldnéřů.

Nevěřme na zázračné, je?tě "za ?iva" praktikované, přechody do vy??ích dimenzí, či záchranné andělské sbory.

Kdyby ty existovaly, dávno by nakopaly, nejen Svaté otce i Svatou Inkvizici, hned při prvním pokusu o slavnostní středověké autodafé.

Stejně by pak dopadly i hordy hlasujících spáčů, finančníků, humanitárních bombardérů i osnovatelů světových potop krve.

Jsou-li to tití?, kteří mne při zrození, bez předchozích dlu?ních úpisů, nezi?tně obdarovali v?emi mými právy a svobodami?

Nebo naopak ti, kteří je, skrze vlastnoručně vystavené pověření, svévolně a plni záludností, naopak odpírají?

To v?e při vědomí, ?e i pozemské technologie postoupily do mnohdy souměřitelné úrovně, je? mů?e být v eticky a mravně vyspělé demokracii jedinečným po?ehnáním a naopak.

Prokletím, je? sestoupí na tuto planetu, v podobě nemilosrdného fa?istického globalagregátu, právě tehdy, kdy se dobrovolně vzdáme svých práv a povinností.