Upozornění:

Text tohoto kráceného článku je součástí autorskými právy chráněného obsahu. Text lze prozatím (neboť neucelen), použít jen pro osobní potřebu, jeho krátké, avšak přesné úryvky lze citovat pouze k dokumentaci oprávněné i neoprávněné kritiky. V souladu s autorskými právy je vysloven zákaz překladů do neslovanských jazyků.

Zlatý ostrov plný kvetoucích zahrad byl bohatý na zelené pláně, vysoká horstva dotýkající se nebes i zurčící vodou bohaté řeky. Lidé pokojně obdělávali půdu a pěstovali plodiny. žili dlouze v harmonii, aby i smrt přicházela lehce, jako vyvanutí. Na nejvyšší hoře Alatýru byl vystaven Altyn gorod (Zlaté město) s tisící zlatými kopulemi, zlatými a křiťtálovými zámky za sedmero řekami. Se slunečními chrámy, skrývajícími mluvící a prorokující drahokamy. Na vrcholcích slunečních chrámů byly přístroje uváděné do pohybu vždy za východu Slunce.

Se stovkami chrámů se zlatými kopulemi, jež byly součástí vejčitých létajících objektů, schopných se, na oběžné dráze kolem planet, vzájemně se propojit mezi sebou ve Zlaté město (Hyrániapuru)1, s jedinečnou možností propojit se s vybraným chrámem Altyn gorodu skrze duhový most. Mizející, či objevující se dle přání ušivatele. Duhový most se podobal duhově blikotajícímu čirému ledu.

Celé město, bylo pak obehnáno zlatými hradbami. Obyvatelé ostrovů byli dobrými kováři, kovotepci, mořeplavci i rybáři. Znali mnohá tajemství i zákony světa.

Bohové tehdy ještě sestupovali z nebes, aby se zúčastnili slavností a radili se lidmi.

Kompilace starých slovanských legend zaznamenaných arabským "cestovatelem" Al Masudím, lidových zvyků a tradic Polabských Srbů, českého (Čechů, Slezanů a Moravanů) slovenského i části jihoslovanského národa a Velesovy knihy.

... praslovanský Alatyr - část Hyperboreje?

Zanedbaná historie lidstva © Zdeněk Patrick - 1998 Praha

Moto kapitoly:

A bohové ještě sestupovali z nebes, aby se zúčastnili slavností a radili se s lidmi: A zde je až k neuvěření počátek prapředků části českého národa a více než třicet tisíc let prastarého jazyka starých Slovénů i češtiny, jenž jsou tak nejen vzájemně blízké, ale zároveň i prazákladem seškrtaného jazyka božských bytostí -Bhaša Nagara (Města bohů) Sanskrtu.

Dávná vlast předků starých Slávů ležela, kdysi dávno, dříve než se hvězdy roztančily na nebesích a Surja (Slunce) na dlouhý čas nevydávalo svůj jas, aby později vyšlo na západě. Rozkládala se na několika ostrovech ležících v Bílém moři, z nichž ty nejslavnější vzpomíná i Velesova kniha: Velký (ostrov Velesův a Svarogův), Tulský ostrov, Bílý ostrov (Faverský) a Zlatý (Alatýr). Praíranská legenda hovoří i o dávné vlasti Arjů na dalekém severu Arjanem Vaedžo. Pokud Praíranci nehovoří spíše o jednom ze tří velkých ostrovů Atlantidy: Poseidia, Og, Arjan.

Není rovněž zcela jasné, zda světová strana je určena před katastrofou, či po ní. Pokud se světové strany neproměnily hned několikrát. Později upřesněme.

Tato vzpomínka hovoří o časech civilizačně i technologicky vyspělé civilizace, rozprostraněné do několika společenství reprezentovaných nejvyspělejší Antlánie, ostrovní říší v Atlantickém oceánu, Lemurií v Tichém oceánu, říší Rama až Hyperborejí.

Prastarou slovanskou vlastí, kterou vzpomínali ve svých legendách zejména západní, středoevropští a východoevropští Slávové. Aniž zapomínali i na svého mocného vládce Aladýra. Rusové a západní Slávové tuto pravlast nazývali, či její část a dodnes nazývají ve svých krásných pohádkách Bílým kamenem všech kamenů - Alatýr.

Dominantní postavou našeho hledání dnes již bájné vlasti Slávů je "řecká" bohyně a Titánka Léto (též Létó, lat. Latona) - dcera Titána Koia a jeho manželky Foibé, též matka Diových dětí Apollóna a Artemidy.

Z dostupných antických legend vyplývá, že bohyně Léto byla domovem v rajské a sluncem zalévané Hyperboreji, kterou navštěvovali i ostatní božské bytosti, sestupující k našim slovanským předkům, v časech slavností a porad. Usuzujeme-li podle období, ve kterém Titánka Léto pobývala v někdejší pravlasti Slávů, pak vycházejme z tvrzení, že se sice nacházela na dnešním nejsevernějším severu (Hyperboreji), v zemi za severním větrem1, avšak překvapivě ležící v subtropickém pásmu (Ural2 ležel v téže době v tropickém pásu, zahrady Šamo úrodné a pokud bychom uvažovali např. střed Spojených států, či Aljašku pak lze zařadit čas kvetoucích center do období před 200 000 až 50 0000 lety, možná až v intervalu 34 000 až 24 000 let. 3)). Přičemž legendy jasně hovoří o Hyperboreji, jako o zemi tepla, příjemného slunečního svitu, či stálého světla. Což sice hovoří ve prospěch severního zemského pólu, jimž prochází myšlená osa planety, avšak v zcela jiném náklonu ke Slunci než dnes. Uvážíme-li nejen stále letní teploty v úrovni subtropického pásma, bílé polární noci (Představíme-li si Ural v tropickém pásmu, kam v naději zamířila část postkatastrofického exodu našich předků), to vše jsou věrohodné příznaky jednak značně rozdílného náklonu tehdejší zemské osy a pólem natočeným vždy ke Slunci, jednak s drahou Země blíže Slunci a kratším planetárním oběhem. A navíc, možná i s třemi měsíci. Když současný Měsíc ještě kolem planety nekroužil.

V souvislosti s touto podivností připomínám, že předkové Slávů nazývali a čeští Slávové žijící v mírném pásmu, dodnes příznačně nazývají nejteplejší roční období "léto". Přičemž uplynulé roky rádi počítají na "léta" (Kolik je ti let). Nikoli na zimy, či podzimy. Nanejvýš rozpočítávají uplynulý čas směrem do minulosti na jara, v zašlé vzpomínce na slavnosti božského vládce Jara (Jury, Jaruny, Jarovíta) svých předků.

Z téhož tvrzení, lze téměř jednoznačně odvodit i závěr pobytu Titánky v "Hyperboreji". Také ona byla nucena prchat, ostatně jako lid bohyně Danu, z Hyperboreje v čase ledové katastrofy, která nastala prvního dne slavností Jara (1. Května našeho kalendáře (1. května o svátcích Beltine), když Jaro, Jura, Jaruna, Jaryk, Jaryla je starověrecký všeinspirující božsky duch Slávů. Se vší pravděpodobností totožný se synem bohyně Léto - Apollónem.).

Právě uprostřed oslav prý zaduly mrazivé vichřice, jimiž se ohlásila děsivá planetární katastrofa, jež ze dne na den, z hodiny na hodinu, z minuty na minutu, ledopádem a ukrutně mrazivými vichry, nesoucími přívaly podchlazeného sněhu, v okamžení proměnila kvetoucí zahrady ve sněžné pláně a někdejší paláce v křišťalově jiskřící ledové zámky. Pohádkově ledové královny severu a sídlo nejsevernějšího severního ledového větru. Když okolní moře zamrzlo až ke dnu...

Domov bohyně Léto...
Bož ský vládce Jaro
V předvečer výročí barbarského činu...
Strach a Hrůza, či prehistorické invazní vesmírné plavidlo?
Poděkování za porážku Čechů...