17. října 2006 Praha

Věrohodné příznaky a spyware, jež intenzivněji cloumá mým počítačem, potvrzují mé úvahy o pseudodemokratech (vládnoucích spíše díky netečnosti lidu), kteří i skrze Internet praktikují své představy o nezbytnosti potlačit jakoukoliv pravdivou informaci.

A protože tuším, co jim vadilo nejvíce, popíši další pokračování mobingu a mikrovlnného monitorování, jež patří do oblastí organizovaného zločinu.

Podle "našich" zákonů, pronásledujícími kuřáky a podobnou havěť, je naopak podobné jednání legální.

Jakkoliv prý neetické.

Nicméně mám pocit, blížící se jistotě, že pokud Oni hovoří o etice, nehovoříme o stejné instituci.

Mobing a monitorování oběti II.

© dmk1994/2006

Několik dní poté, co jsem na vlastní oči spatřil schodiště našeho domu i celý náš byt na monitoru svého souseda, jsem si začal uvědomovat další souvislosti s předchozím dlouholetým mobingem.

Vzhledem k charakteru snímků, kdy lze vidět monitorovanou oběť "tváří v tvář", až se již obrátí kamkoli, vyplývá, že se v žádném případě nejedná o prostou kamerizaci.

Tomuto příznaku odpovídají i jemné údery možného stropního snímače do podlahy, když sledovaný drze mění, v prostoru svého bytu, svoji polohu.

Vzhledem k četným mikro popáleninám sledované oběti lze rozhodně odmítnout i možnost, že se jedná o softwarově (Self Learning Software) posílený sonar.

Se vší pravděpodobností se jedná o sofistikovanou kombinaci mikrovlnné zbraně a počítačově řízeného monitoringu.

Rozhodl jsem se, že podniknu ještě jedno pozorování.

Nicméně na místě jsem zjistil, že na balkoně dlouhodobě visí jakési těžko definovatelné hadry, zakrývající jakýkoliv pohled do "monitorovací" místnosti.

Čekal jsem tedy na příhodný den, kdy jsem použil svého syna, jenž nic netušil, jako návnadu.

A povedlo se.

Přijíždím autem z opačné strany ulice, odkud mne nikdo nikdy neviděl přijíždět.

"Manželé" pod námi, i jejich ratolest, se domnívají, že mají v podobě mého syna, snadnou oběť.

Jejich drzá arogance mi opět umožňuje spatřit totéž, co před několika dny.

Vidím svůj byt, svého syna u počítače. Bohužel na monitoru svého souseda. Vidím navíc postupně i další prostory nejen svého bytu, ale i dalšího souseda. Vše krásně vyvedeno v barvách. Připomínám, že ač je v našem bytu zhasnuto a svítí pouze počítač mého syna, vidím na cizím monitoru vše jako ve dne.

Volám mobilem. Syn netuší, že jsem tajně odkudsi vyrazil a pozoruji z auta dění na monitoru sousedovic rodiny. Pohyb na monitoru mi dává za pravdu.

Střih a zoom

Vidím syna jít skrze předsíň. již je v ložnici a zvedá mobil. Stále "on face".

Říkám do mobilu: "Vyjdi na balkon."

Skutečně jej vidím na sousedovic monitoru, ale i v realu otevřít dveře a vystoupit na balkon!

Zřetelněji než ve skutečnosti.

Porovnávám skutečnost a sousedovic monitor,

Říkám: "Běž do svého pokoje a rovněž otevři balkonové dveře a vystup na balkon." V reálu i na monitoru podivné rodiny vidím svého syna, jak otevírá dveře a vystupuje na balkon.

Opět jej vidím v reálu i na monitoru u divných lidí.

Opět jej vidím "on face".

Což nelze vysvětlit jinak. než monitoringem z více míst, počítačově zpracované.

Zaznamenávám, že pod naším balkonem stojí jako vždy konkrétní auta, konkrétních sousedů.

Na druhý den mají dotyční sousedé nové žaluzie.

Počkám.

Do kdy ještě? Pane?