M O B I N G

Nevyhlášený zákaz vycházení po osmé hodině večerní vylidní ulice, do nichž po chvíli naběhnou majitelé buldočích i jiných bestií.

Běžné noční běsnění, stereotypně začínající úporným štěkotem je odstartováno.

Místní obludy bojových plemen prozatím vychytrale mlčí v skrytu temných zahrad.

Nikoli však nadlouho. Zakrátko i ony zcela zřetelně oživnou.

Rovněž "ochranka" nedalekého "Podvodprojektu", se činí. I když je viditelně nespokojená s výkonem svých několika bestií. již strká svému zbytečně zakřiknutému psímu borci svoji "milicionářskou kanadu" do tlamy. Slyším hlasité pobídky, aby se psiska konečně rovněž rozběsnila na úrovni.

Ano daří se. Temnou, spoře osvětlenou ulicí se nese dosud neslýchaný sípající štěkot, jenž by poděsil i Ilju Muromce.

Dva psí giganti, s vytrvalostí přiblblého hovada, dokáží úspěšně proštěkat každičkou noc.

Jakkoliv nad ránem již vydávají již jen hlasité sípání, při večerním nástupu do služby jsou jeijch hlasivky v relativně dobré formě.

Jen si zkuste každou noc proštěkat. Od samého setmění až do kuropění.

Bez oddychu! Celých šest let.

Ráno sbalit svůj štěkací vercajk, odklusat někam na zasloužený odpočinek. Aby k večeru, radostně vrtěli ocásky a oddaně relativně jasnými hlásky poštěkávali na svého páníčka.

Aby páníček věděl, že může celou noc prohajat?

Zdá se však, že nehlídají "Podvodprojekt", ale cosi jiného? Noční děj, přesněji "noční subotnik", bývá mnohdy nasílen přidruženými brigádníky.

Kolem jedné hodiny noční, vychází na noční vzduch i naše, zřejmě sexuálně neukojená sousedka?

Kdybych neviděl na vlastní oči!

Štěkala na svoji fenku?

Pane Bože, ona skutečně rozštěkávala svého psa.

Nebo snad dokonce štěká za něj?!?

Kdo víš.

Fenka se zdá být očividně líná. Spíše však již unavená. Své si již odvyla a odštěkala v minulých dnech, týdnech a měsících.

Sousedka tedy ještě malou chvíli odštěkává své popůlnoční blues za svou psí obludu sama.

Kdyby někdo vyprávěl, neuvěřil bych.

Konečně... Jako když startujete nestartovatelný vůz. Buch bach nic Buch nic nic buch haf. Baf nic nic haf haf. Konečně si dal její metrový pejsek s tří centimetrovými zuby a věčně uslintanou papulou říci. (Je to tentýž milý pejsek bojového plemene, jenž na nás vždy, společně se sousedkou, či jejím zajímavě vyvedeným synkem, vystartuje. Vždy, když přicházíme z procházky, z nákupu, či přijíždíme z chaty.

"Šupáci. Vem si je", zní i pro tentokrát jasný pokyn.

A už se na nás řítí jako parní lokomotiva. Neuhybám, není kam! Psisko zpozorní a znejistí. V tom již vybíhá povedený sousedčin synek a pobízí obludu řemínkem, aby dodal psisku odvahu. Avšak štěkající lidožrout již tuší, že budu bojovat. Nicméně stále se na mne se svými obřími zubisky řítí a řve společně se svým páníčkem, jak hejno draků.

Stále neuhybám. Vím, že raději zahynu?

Obluda svými prackami o to usilovněji hrabe směrem ke mně. Ty však očividně na domovní dlažbě podkluzují, čím dal tím více. Zmatený ostrozubý frankenstein si útok rozmyslí a obrací dračí papulu ke svým k páníčkům. Stále pobízen řemínkem a řevem mladíka. O němž vím jen to, že svého psa trénoval kopy do slabin.

"Šupák! Vem si ho!", nanovo pobízí majitelka rozkošného psíka. V operaci "Šupák" nastává zásadní obrat. Lidožrout se obrací a usilovně se cpe, zřejmě vylekán okolnostmi, zpět do podivného bytu.

"Zbabělče", volá za ním ona nespokojená dáma.

Štěkot psů se nese nocí a několikanásobně přehlušuje hluk nedaleké dálniční spojky, ale i hlasitý řev opilců souložících již přes 20 minut před našimi okny.

Muži s ženami, muži s muži.

Co na tom záleží?

Vzápětí přijíždí automobil v ceně, kterou jsem za celý svůj pracovitý život nemohl zahlédnout ani koutkem oka. Z něho se vyhrne pět dalších řvoucích opilců, kteří ve druhé hodině ranní postačí přeřvat šílející psy, z nichž jeden by měl dostat vyznamenání za zvlášť odporné vytí.

Spokojená sousedka se již vrátila domů ze svého úspěšného štěkacího turné a její pejsek nyní spokojeně vyje doma.

Je asi 2 hodiny po půlnoci. A dole, pod naším bytem, se rozehrává další pravidelné audio šou.

Bouchání do zdí, vytí a štěkání psa, třískání záchodovými dveřmi.

Ano, opěrná zeď našeho bytu praská a kuchyni se pomalu, při každé ráně sousedčiných WC dveří sesedá o dalších pár milimetrů.

Rána za ránou otřásají celým domem, v němž chybějí, jak se chybně domnívám, nájemníci.

Mezitím opilci a souložící narkomani se zvednou z asfaltu potřísněného močí a jeden obzvláště řvoucí vylézá na střechu automobilu. Pěstí tříská do střechy a řve: "Jeď, Jeď".

Auto se skutečně rozjíždí a opilec řve nadšením. Ještě více buší do střechy auta a řve své "jeď!".

Téměř domestikované obludy v zahradách a bytech sousedů v blízkém i dalekém okolí (chované pro krvavé zápasy a lov bezdomovců) začnou opět běsnit. Nyní je jasné, že pokud se nic jiného nestane, vydrží jim to i celou hodinu.

Kupodivu jsem měl pravdu a za necelou hodinku se rozprostře krajinou klid, Ach Bože jaký nádherný klid.

Japonský krvežíznivec z protější zahrady v tomtéž okamžiku začne výt na svoji vyvolenou. Z dlouholeté zkušnosti již vím, že zakrátko se opět stanu svědkem vrcholné čísla v gala produkci naší programově lomozící sousedky.

Z údolí se mezitím ozývá střelba rychlopalných zbraní a volání o pomoc.

Vzápětí výbuch dělbuchu a štěkající borci začnou na novo svoji serenádu. Objevují se ohňostroje a představa ustřihnuté kravaty muže, jenž nedávno vytuneloval svůj první milion dolarů, nemusí být až tak daleko od skutečnosti. Za 14 dní byl zabit jiným, jenž teprve začínal. Ale i ten byl zabit. Nedaleko, na asfaltové cestě, asi dvanáctiletá dívenka vyspává svůj další drogový sen. Její milenka a milenci milenců shání někde poblíž své další jointy. Nebo střehnou na opozdilého "dobrovolně souhlasícího" sponzora svých dalších drogových radovánek.

Třískání dveřma s 3 vteřinovým intervalem se prodlužuje na odpočinkových 10 vteřin. Sousedka s přibývajícím ránem očividně oslabuje, i když si navléká kopyta (zřejmě dřevěné sandálky) a buší jimi sem a tam do podlahy z zhotovené ze solidně znějících dlaždic. Pěkně se mapuje její poloha.. Vzápětí je zde další bod programu, známý z předchozích nocí. Tahání velkého a dostatečně těžkého objektu po již zmíněných dlaždicích (Snad mikrovlnné trouby vlastní provenience). Z jedné strany balkonu na druhý, či naopak z jedné části předsíně do kuchyně a zpět.

Což je stále ještě dobrý výkon. Bratru cca 16 metrů/6 sec. Zdá se, že nám sousedka vydrží ještě hezkých pár let

Vzápětí následuje pravidelné naběhnutí k záchodvým dveřím a Třísk. Rána, jako z děla, pronikající až do morku kostí. Dub dub klap, klap žbuch. Dub a už je zase na balkoně žbuch hrcxhrhcrhr, a těžký objekt je stěhován zase jinam: dub dub dub. Třísk dub dub dub a už zase směr balkón hrcxhrhcrhr žbuch, a již se stěhuje opět zpět.

Buch nic Haf haf Bach, Bach, nic bach, Dub, dub, dub,Třísk hrcxhrhcrhr.

Konečně jsou tři hodiny ráno. Tak jako každý den přijíždí sousedčin manžel, aby třikrát do ranního kuropění dlouze zatroubí klaksonem, jenž může soupeřit ze sirénou varující proti náletu.

Sousedka ztichne.

Klapot jejich kopyt, usvědčujících ji, že běhá nejen po zdi, ale snad i po stropě, umlká.

Dalších sedm zahoukání v úrovni trub andělů z Janovy Apokalypsy. Kopyta vybíhají na ulici a sedají pravděpodobně do malinkého auta, s motorem drtičky lomového kamení a výfukem majícím nejméně 20 cm díru.

Dunění jejich parní válcovačky rezonuje celým domem.

Auto je zřejmě navíc vybaveno obrovskými dveřmi, jejichž počet se limitně blíží nekonečnu. Nejméně však dvaceti. Buch_Buch_Buch atd. zavírají se jedno po druhém. A opět se otvírají , aby se ještě s větším úsilím nanovo zabouchávala. Konečně kola zavřískají tak, že by i filmoví gangsteři závistivě bledli. Automobil nevalné značky v prosmyku vyráží, jakoby by byl za volantem agent 007. Chvíli božský klid a vzápětí motocyklista se dvoustopým gigantem a ohromnými balonovými koly, vybaven předpotopním koženým oděvem a tváří biorobota, ždímá stroj, co jen řev dovolí.

Mučený stroj konečně vydává rachot na Měsíc startující rakety Saturn. Výfuk bez tlumiče je zajisté zesílen, nejlepší high technologií. Kolem přejíždí auto jehož stěny se nadouvají v rytmu mohutně nadupané basy v rytmu techno a uvnitř vříská několik zdrogovaných děvčat a sterilní mládenci, do oblak hrozícími pěstmi, repují své poslední blues. Za chvíli se ozve náraz dvou aut.

Naproti začíná "huski" smutně dlouze výt.

Na chvíli vše umlká, aby zanedlouho opět vše řvalo své pažravé JÁ do celého vesmíru.

Dobrou noc.

Já musím do práce.

Kolem mne přebíhá malinký pejsek na desetimetrovém modrém lanku . Obíhá mne a já padám podražen lankem. U nosu mi štěká malinká potvůrka a její hlas je kupodivu mocný jako zvon. Rozeznávám dalšího z protagonistu minulých a předminulých nocí. "Neumí" dávat pozor dědku! Ležím bezmocně na zemi a kolem mne již opět bez zájmu obchází místní přezrálá Multihelga krasavice s tampony OB.

Co se to vlastně k sakru děje?

Budou se snad bez našeho vědomí prodávat naše byty?

Berou snad všechny naše sousedky drogy? Staly se z nich alkoholici? Notoričtí kuřáci marihuany?

Zbláznil jsem se snad já?

Nerozumím, nicméně obdivuji jejich výdrž. Nejsem-li já i má rodina, mezi příslušnými gangy, dobře obchodovatelné položky?

Plných šest roků (1999-2005), den za dnem, týden po týdnu, měsíc po měsíci stejně obludný scénař.

Na jak dlouho jim vystačí síly pořádat tyto neobvyklé noční radovánky.

Čas od času se k stávajícímu po půlnočnímu ansámblu připojuje i syn již zmíněné dámy. A tak ušetřím poplatky za "autorská práva"

Jen diskotéku by si měl, co do výběru, krapánek zkvalitnit.

Popůlnoční koncert pulzujících bas a bicích přerušovaných štěkotem domestikované domácí bestie, je však super. Šacuji-li potřebné hlomozu vzdorné decibely a odhaduji, že buď jsou všichni moji sousedi totálně hluží, nebo se někam záhadně a nepozorovaně vytratili

Až později jsem pochopil, jak hluboce jsem se mýlil.

Jednalo a stále se jedná, jen o běžný, zákonem nepostižitelný, skupinově organizovaný mobing, na jehož konci měl být psychicky nalomený a dezintegrovaný majitel bytu, jež jako nebezpečně asociální živel, odjuchá do bezdomovecké marnosti.

A mohl bych popisovat další podstatné výdobytky současné bezzákonní éry, jak jsem je pocítil na vlastní kůži, ale považuji to za marnost všech marností. Přesto si dovolím malou poznámku.

Inspirovanou čtyřmi krásně vyvedenými hřeby postupně, tak jak šel čas, zaraženými v bezdušovém vybavení mého auta. A to tak šikovně, že bych bezpečně havaroval, pokud bych nekontroloval tlak v pneumatikách.

Kde jste vy všichni slavní zastánci lidských práv a svobod, chartizánští pronásledovatelé kuřáků, renomovaní doktoři práv, pronásledovatelé zákonem zakázaných, nicméně přirozených heterosexuálních aktivit, a nepodplatitelní (nebo nepolapitelní?) strážci zákona?