Účinná zbraň proti Čechům a VelkoMoravanům
© Země Zlaté hvězdy Margity ©Kdo je kdo v českých dějináchKalendář, účinná zbraň proti Čechům a VelkoMoravanům?
© Zdeněk Patrick - 1999 Praha
© Země Zlaté hvězdy Margity
©Kdo je kdo v českých dějinách
Objektivní skutečností je, že fakta, data i datumy z počátku pohansko rituální christianizace českých zemí mnichy latinského ritu německého jazyka, byly falšovány právě ve prospěch franckých potažmo protoněmeckých náčelníků typu Dagobert, Karel Veliký, Jindra Ptáčník a pod.
Jakkoliv je tato skutečnost ve všeobecném podvědomí, jistá skupinka domorodých převyprávěčů českých dějin tvrdohlavě papouškuje účelově objednané náboženské legendy. Právě ty, které programově a nenávistně zamlžují pravé příčiny a skutečný průběh událostí.
Vědomě rovněž používají, jakoby z nedostatku jiných informačních pramenů, právě ty "historické dokumenty", o kterých již bylo vědecky prokázáno, že jsou pouze bídnou součástí drzých manipulací s historickými fakty. Nejen z počátků velkomoravské, české a potažmo i západoslovanské státnosti.
Hovořím o těch protoněmeckými panovníky objednaných "dokumentech", jejichž vypovídací hodnota z hlediska faktografie je téměř nulová. Jediným jejich přínosem je, že se staly neoddiskutovatelným důkazovým materiálem falzifikátorství ve prospěch protoněmeckých panovníků, propašovaných skrze . příhraniční marku, v souladu s velkoprojektem konečného řešení české, potažmo západoslovanské otázky.
Nejdříve jedna historická skutečnost. Jakkoliv se protoněmečtí náčelníci snažili dokázat opak, knížata českých zemí nikdy nebyla vazaly německých náčelníků. Bláboly o lenním území, či paušální platba v podobě českých volů, k níž se údajně zavázal kníže Václav, jsou pouze trikem vetřelců, jenž neměl u Slovanů pražádnou váhu.
Raketýring, jehož důsledky se měly projevit v podobě odváděných naturálií a volů, byl sice oblíbenou tradicí germánských kmenů, kterou rádi praktikovali na svém okolí, nicméně o tom, že český kníže Václav, či jeho bratr Boleslav I. odváděli poplatky komukoli, neexistuje žádný pádný důkaz.
Jedná se zřejmě o podvrh z dob Karla Velikého, jenž po neúspěšných válečných výpravách do Čech, přikázal vybudovat u hranic marku, jejíž úkolem bylo od samého prvopočátku ideologicky pronikat mezi české Slovany. Tisíckrát opakovaná fabulace se tak má stát naší realitou.
Cesta k tomuto aktu se otevřela, po letech podvodných machinací, až v samém konci Velké Moravy, smrti vzácného věrozvěsta a velkomoravského arcibiskupa Sv. Metoděje.
Prvními "nesmělými" krůčky byl podvodný "historický" dokument o porážce Samovy říše a zajetí Sama ve Štýrsku, pokřtění neexistujícíh českých knížat v Řezně, tajné věznění Velkomoravského arcibiskupa Metoděje v protoněmeckých klášterech, ale i jednostranné vyhlášení staroslověnštiny, jazyka všech Slovanům a zároveň i jednoho ze čtyř liturgických jazyků (řečtina, latina, staroslověnština a hebrejština) za prokletý jazyk.
Vzápětí následovalo organizované věznění a vyhánění Metodějových žáků z Moravy i Čech. Na šíření katolické víry latinského ritu se pro příště měli podílet pouze mniši latinského ritu, německého jazyka. Jiné výhodné aplikace tohoto zaváděného systému spočívaly v řízení "duchovního" života českých Slovanů skrze řezenské arcibiskupa, kupodivu vždy německého jazyka. Na naše území pronikali ozbrojení mniši a zakládali kláštery, v nichž pak praktikovali totéž servisní "umění", jimž se dnes mohou pochlubit jen ty bídné agentury, jež s nikým nekamarádí.
Myšlenku Karla Velikého nakonec povýšil Jindra Ptáčník jenž, ač sám ve skutečnosti pohan, hodlal rozšířit svoji říši na úkor Slovanů, právě pomocí církve latinského ritu.
Vyvražďováním západních Slovanů v rámci krvavé christianizace.
Jeho úsilí bylo nakonec korunováno úspěchem až po roce 2000.
Zavíráním škol lužických Srbů a cílené potlačování práv a svobod!
Jakkoliv probíhala manipulace a průběžná falzifikace událostí mnohdy s letitým zpožděním, lze potvrdit, že byla nadmíru úspěšná. A tak veškeré záznamy z té doby jsou činěny rukou nepříliš nakloněnou slovanské volnosti. Jakkoliv tomu nebylo přikládáno, ze slovanské strany přílišné důležitosti, byl jejich život postupně svazován pracovníky příhraniční marky a církve, ve prospěch německých panovníků.
Prvním pražským biskupem byl Němec, druhým romantický snílek z Libice, vychovaný magdeburskými odborníky, jenž slavnostně nechal proklít českou zemi i s jejím lidem samotným papežem.
Třetím se mohl stát přemyslovec a syn Boleslava I. Pokud by nebyl v Řezně prozřetelně zavražděn . Dotykovým jedem.
Jedním z mocných zbraňových systémů řezenského arcibiskupství, mimo vyslaných bojovných kněží, bylo řízení matričních zápisů, či chcete-li kronik.
Až po mnoha desetiletích, byl Kosmas prvním oficiálně potvrzeným českým latinsky píšícím kronikářem. Katolický kněz vychovaný a proškolený v Lutychu (Liege) a kupodivu rovněž, v (nyní již) německém, Magdeburku (Děvinu).
Abychom pochopili, co se vlastně na našem území skutečně odehrávalo seznámíme se kalendářem, jenž sehrál jednu z významných rolí při utajování českých skutečností.
Nehodlám se však zabývat kalendáři, více než je třeba k vysvětlení několikanásobné manipulaci s daty smrti a narození sv. Václava a svaté Ludmily a odvozených událostí předcházejících i následujících
Představitelem, nejstarších a zároveň provozuschopných kalendářů je, sumerský, jenž byl zaveden v Nippuru roku 3 761 př. n. l.. Je odvozen od pohybu Země a Měsíce a přímo souvisí se sumerskou číselnou soustavou (6, 10, 60, 12, 15, 30 atd.).
Podobně byl koncipován i jeden z egyptských kalendářů, jenž zároveň postihoval i střídání ročních období. Egyptský rok měl tři roční období: období záplav (Acht), léto (Šmu) a zimu (Prt). Každé roční období mělo 4 měsíce. Celkem měl rok 365 dní, rozdělený na 12 měsíců po 30 dnech.
Zbývající dny se přidávaly ke konci roku. Tento kalendář se sice každé čtyři roky přebíhal o jeden den, nicméně kněží se řídili nejen slunečním, či měsíčním kalendářem, ale i kalendářem Siria (podle východů Siria). Siriův hvězdný rok pak vycházel přesně jako gregoriánský kalendář (365,25 dne).
Byl tedy přesnější než Juliánský kalendář zavedený roku 46 př. n. l. Juliem Caesarem. Julianský kalendář měl 12 měsíců a 365 dnů, přičemž každé 4 roky byl na konci února přidáván jeden den navíc. Tento kalendář se však přesto rozcházel s astronomickým rokem (cca 1 den/125 let). Což sehrálo dominantní roli při falzifikaci českých dějin kněžími latinského ritu, německého jazyka.
Kdybychom stále měřili Juliánským kalendářem pak by rozdíl mezi 28. září 928 a 28. září 2006 činil (2006-928=1078 let/125) přibližně 8,624 dní.
Avšak tak jednoduché to zase není.
Kolem roku 497 byl mnich Dionysius Exiguus pověřen zjišťováním, kdy se přesně narodil Ježíš Kristus, aby bylo možno zahájit křesťanský letopočet.
Nová éra odpočtu tak ve skutečnosti byla zavedena až roku 525 n. l.
Smrt knížete Bořivoje i další související datumy, smrt Vratislava I., jeho matky kněžny Ludmily i knížete Václava byly tedy zprvu odpočítávány podle starověreckého Siria, později kněžími latinského ritu podle podstatně méně přesnějšího Juliánského kalendáře. A ještě později přepočítávány na Gregorianský mód, jenž zhruba dosahoval někdejší úrovně Siriova kalendáře.
Nejzajímavějším faktem je, že se všichni, v případě kauzy kníže Václav, přesně shodli na datumu 28. září. Inspirované východy Siria a Slunce, respektive koncem posvícení.
Vše ostatní podlehlo falzifikaci inspirované zájmy příhraniční marky a mocenskými ambicemi saského náčelníka Jindry Ptáčníka, jenž viditelně trpěl nevyléčitelným komplexem nedostatku životního prostoru.
Není třeba pochybovat o tom, zda se slavily starověrecké svátky podle východu Siria, podzimní rovnodennosti, či podle Juliánského kalendáře.
Zvláště vycházíme-li z faktu, že kníže Václav nebyl obětí novokřesťanských žreců (kněží latinského ritu, německého jazyka), ale naopak starověreckých obřadníků. Pak bláboly o Svátcích svatého Jimrama ukazují na pozdější legendistické ztvárnění představ na objednávku saských náčelníků, střediska příhraničního styku a . řezenského biskupa, .
Pro mnohé bude jistě velkým překvapením, že naši pohanští (rozuměj starověrečtí) předci poměřovali čas vedle slunečního a astronomického i egyptským kalendářem Siria - Hvězdoslavou.
Hvězdou všech rodu věrných Slávů, jež se před krvavou christianizaci glaubebringerů s příhraniční marky skryla do českých pohádek, jako princezna se zlatou hvězdou na čele.
Poměřovali tedy čas podstatně přesněji, než samozvanými glaubebringery vnucovaný Juliánský kalendář, jimž poměřovali své dny nositele zvrácených ideí a krvavých křtin.
Stejně přesný kalendář, jakým poměřovali staří Egypťané a naši slovanští předci, spatřil světlo světa až roku 1582, kdy papež Řehoř XIII. vydal 24. února 1582 bulu "Inter gravissimas", podle níž se mělo očíslování dnů posunout o 10 dní kupředu.
Tak se i stalo!
Po čtvrtku 4. října 1582 následoval pátek 15. října 1582.. To znamená 5. října juliánského kalendáře byl rázem 15 říjen. Dále se upravil počet přestupných dnů tak, aby i v příštích staletích připadal bod jarní rovnodennosti na 21. března. Od juliánského se nová délka roku lišila v gregoriánském kalendáři o 10 minut a 44 vteřin.
Čeští stavové zavedli gregoriánský kalendář podle mandátu císaře Rudolfa II. až v lednu roku 1584. 1584-525= 1059/125=8, 464 dní se Juliánský kalendář opozdil o 8,464 tedy o 9 dní. Posunutí bylo nařízeno však o celých 10 dní dopředu (vzhledem k příští jarní rovnodennosti?).
Víme již, že kněžna Ludmila byla prý zavražděna 15. září 921 (církevní oslavy jsou stanoveny na 16. září 921). Není však jisté zda odměřují podle Juliánského, či gregoriánského kalendáře.
Přesvědčme se sami:
921-525 = 396/125= 3,168 dní
15. září + povinné 3 dny = 18. září + 10 dní posunutých v roce 1582 (respektive v Čechách 1584) = 28. září 921.
Úmrtí kněžny Ludmily kupodivu rovněž tedy vychází na 28. září. Tedy den, kdy téměř týdenní posvícení, s počátkem 22. září (dle podzimní rovnodennosti) končí 28. září starověreckými obětmi.
Jakoby kdosi "velmi zapomnětlivý" opomenul vyrobit stejnou manipulací změnu datumu, jako v případě svatého Václava.
Proč?
Utajit souvislosti se smrtí saského náčelníka Jindřicha Ptáčníka, jehož smrt (28. září 935) byla několik měsíců úspěšně tajena. A to až do prvních měsíců roku 936. Byl prý nenadále zasažen mozkovou mrtvicí neschopen pohybu a státnických aktů.
Po celou tu dobu jej však nikdo živého nespatřil!
Proč by to proboha dělali?
Objevené příznaky ukazují na souvislosti s jeho zločiny, jichž se dopustil na rodině kněžny Drahomíry (ale i kněžny Ludmily).
Byl sedmou Velkou obětí sedmiletého a devítiletého cyklu v souladu s orákulem věž tího střediska v Retře (dnes ve správě SRN), jehož podstata byla inspirována českou kněžnou Drahomírou.
Proto tolik nenávistí k této významné ženě na českém stolci ze strany protivné!
Nepřímo související články:
Hrad Ouska