Motto:

Roku 788, druhý z vládců karolinské dynastie, francký král Karel Veliký, zřizuje v severním Bavorsku tzv. "českou" marku, tj. vojenskou hraniční oblast. Militarizované pásmo franské říše směřující proti Velké Moravě a Českým zemím.

Nevraživé pohledy směrem k českým a slovanským kmenům dostávají konkrétní výraz. Vybrané německé rody byly pověřeny spoluprací s příhraniční markou i příslušnými kláštery pracujícími na germanizaci jednotlivých slovanských etnik.

Německy mluvícím rodům, které ani netužily, kde Čechy, či Morava vlastně leží, byla kupodivu darována i ta slovanská území, jež jsou doposud v majetku původního slovanského obyvatelstva.

Úkolem pověřených německých rodů a institucí je získat tato "darovaná" území pro sebe (Tedy i pro Říši německého jazyka).

Jakýmkoli způsobem. Čas nehraje roli!

Nuceným darováním půdy slovanskými křesťany, podvodnými nákupy a následnou zemědělskou kolonizací, přepisováním historických fakt nálezy "dokumentů" vyrobenými na objednávku.

Nejlépe však vyvražděním původního slovanského obyvatelstva, postupnou germanizací zbytku a zákazem hovořit rodným slovanským jazykem.

Z těchto bohatých germanizačních zkušeností čerpal své inspirace nejen Adolf Hitler, ale i současná garnitura SRN, jež programově likviduje školy vyučující v rodném jazyce polabských (lužických) Srbů.

Pomluvy, podvody, intriky, vraždy, genocida a jejich gradace se v zrcadle tisíciletí jeví jako stále neukončený, z povzdálí řízený proces.

© Zdeněk Patrick - 1999 Praha

© Země Zlaté hvězdy Margity

©Kdo je kdo v českých dějinách

Kněz Pavel

© Zdeněk Patrick - 1999 Praha

© Země Zlaté hvězdy Margity

©Kdo je kdo v českých dějinách

Osobní zpovědník a důvěrník kněžny Ludmily a knížete Václava, jenž se stal slavným skrze náboženské legendy zpracované na objednávku saských náčelníků.

Ve skutečnosti se jedná o protoněmeckého agenta Paula alias Kaicha, jenž v rouže kněze intrikuje na dvoře českých knížat.

Pro tuto delikátní záležitost byl vybrán řezenským biskupem Tutem. Svoji roli tajného bavorského agenta a kněze archipresbytera "zastupujícího zájmy" Bavorska a později saského náčelníka Jindřicha Ptáčníka, na dvoře českých knížat, zvládl na výbornou!

On a jemu podobní měli, dle tajných řezenských směrnic, právo prosazovat zájmy řezenského biskupství a militantní příhraniční marky i ozbrojenou silou. Proto byli tito agenti - kněží latinského ritu a německého jazyka "oprávnění" vlastnit ozbrojenou jízdní skupinu mnichů, mluvících pouze německým jazykem.

Ve dvacátých a třicátých letech 10 století je Paul alias Kaich již čelným představitelem agentury sledující prospěch bavorské politiky a později i saského náčelníka Jindry zvaného Ptáčník.

V době zavraždění kněžny Ludmily se pohybuje již v její těsné blízkosti jako neškodně zbabělý kněz Pavel. Důvěrník a zpovědník kněžny Ludmily, pro něhož bylo zpovědní tajemství pouze výhodnou lidovou pověrou.

Není pochyb, že veškeré informace získané touto cestou byly dílem okamžitě vyhodnoceny a použity, ostatní putovaly k řezenskému biskupu Tutovi.

Stojí i za vyvražděním 400 zarytých pražských pohanů, v roce 920.

Kněžna Ludmila, pravděpodobně vědoma si těchto skutečností, odchází ze dvora kněžny Drahomíry a přerušuje styky i se svým vnukem Václavem. Uchyluje se, se svým dvorem na hradiště Tetín. S ní odchází z Prahy i jakýsi kněz Pavel, osobní zpovědník.

Zpovědní informace získané od kněžny Ludmily přestávají být aktuální a tak se kněžna Ludmila dovídá od "svého důvěrníka", že ji kněžna Drahomíra usiluje o život.

Stejným zpovědním systémem byly získávány strategicky použitelné informace i od knížete Václava. Paul Kaich a jeho družina se 15. září 921 (podle Juliánského kalendáře), což obnáší 28. září 921 (podle Siriova hvězdného kalendáře) takticky vypařil.

Kupodivu právě v okamžiku, kdy je nad slunce jasné, že kněžna Ludmila nedožije do rána. Zbaběle prchá, aby po její vraždě na čas beze stopy zmizel.

Prchá ze země, aby se později, v příhodném okamžiku, protlačil zpět.

A již opět bydlí opět "ve svém" domě na Pražském hradě.

Zanedlouho se i kněžna Drahomíra dovídá, že o její život usiluje její nejen syn Václav, ale dokonce i druhý syn Boleslav.

Václav je naopak svým neznámým "přítelem" varován, že Boleslav i jeho matka, kněžna Drahomíra, usilují o jeho nebytí.

V téže době je naopak kníže Boleslav informován, že o jeho život usiluje kníže Václav a kněžna Drahomíra.

Malá velká hra řezenského biskupa a příhraniční marky je rozehrána.

U všeho je kněz Pavel. Je to právě on, jenž sloužil mši za zemřelého knížete Václava v přítomnosti truchlící kněžny Drahomíry.

Kněze Paula si od řezenského biskupa vyžádal i kníže Boleslav, aby mu "svěřil" pohřební obřady nad Václavovým tělem a vysvěcení kostela Sv. Víta na pražském hradě.

Chce ho mít stále na očích.

Je to však také to poslední, co knězi "Paulovi" bylo ještě na slovanském území povoleno. Pak jakéhokoliv údaje o tomto agentu řezenského biskupa Tuta zcela mizí.