Čtu i pozpátku pane Zdeňku a stále mi uniká pointa celého nářku. Božstva přenesená z mytologií východních se tu či onde zjevovala i v mytologiích západních (pozdějších) jen s občas trošičku pozměněným jménem a funkcí, ale co to řeší? Je to neustále na jedno a též téma. Kdosi kdysi nebo nyní chce to, co je vaše naše čísi a ten mu to pochopitelně nechce dát. To není cesta tam, kam se chceme ubírat. Chceme spolupráci, chce se porozumění s pochopením, že všichni jsme de facto stejní až už ti či oni a že budoucnost se nedá řešit neustálým připomínáním našich ovšem také stejných chyb. Odpuštění si a práce. A bude práce a bude ji dost, jen pochopit snahu těch jenž nás vedou nikoliv na porážku, nýbrž z před jatek zpět na pastvu, že není prostě jiná možnost, než odpuštění si toho co bylo vlastním pohledem do vlastní minulosti a vlastních činů. Odpuštění si sobě samému jinak též řečeno.

Ahoj,řekl jste:kdosi chce cosi co není jeho- a do souvislosti s tímto:chce to porozumění a pochopení,- prosím, můžete mi to vysvětlit? Pro mne je to jistá forma násilí a já bych řekla, že násilí plodí násilí.Jak mne může vést kdosi,kde byl kdosi když tu bylo kdysi? Nejde přeci odpustit něco čemu prostě nerozumím, ani sám sobě a hlavně sám sobě nemůžu lhát a smáznout minulost tím že si blahosklonně řeknu - odpouštím si. Pokud duše stále vstupuje do stejné vody aby se očistila, má se něco naučit a pochopit , nelze jinak. Bude se stále vracet stále tvořit minulost i budoucnost, pokud pochopí odejde, nebude už součástí tohoto dění.Naprosto chápu pana Zdeňka, že hledá, chce porozumět určitě ne proto aby někoho obviňoval ale našel vlastní polohu v tomto dění, je-li ale část skryta a záměrně manipulována pak vzniká hodně prostoro pro to aby jsme byli viněni a já se bráním, nerozumím, klidně nesu svůj podíl viny ale chci vědět v čem spočívá moje vina.

Navždy spojena s bytostmi kterým nedokážu odpustit, snad chápu, že je to vlastně součást mne samotné, že vše je jedno, přesto předpokládám, že to má i další úrovně, pokud bych pochopila že vše je jedno odejdu a bude "odpuštěno" jenom nevím, jestli jsem už pochopila jiné úrovně, není totiž součástí lidského vědomí posuzovat kterou úroveň právě navštěvuji, nebo jestli odcházím na úroveň vyšší. :-) Trochu mi to zavání egoismem v každém bodě, takže teď a nyní tvořím rovnováhu celého Universa i s tím, že je tu přítomno dobré a zlé, že je to v jakési rovnováze všeho hmotného. Uvidíme co bude dál. Nepředpokládám, že další stupeň bude konečná,je-li vše obsaženo ve všem pak jsem byla a budu protože vše je jedno. Pouze prapůvodní ticho nad vodami je jaksi zvláštní a neumím ho zatím ,vlastně co........?

zdravím Sophie, těžko obhajovat, těžko dokazovat tomu, jenž se nesetkal viz. zesílený synchronizační tok, který je projevem kontaktu z fyzikálního hlediska, chtějí-li řešit, setkává se to s problémy, nezlobte se, že nemohu napsat více (WEFT - útek rovná se žahourková v Hořicích viz. dnešní Mileta) Je to zaneseno v proudu času, který se nedá zastavit ani již přenastavit. Dá se to ale postupem zkušeností pochopit a .. ..

Paní Sophie, to "zavánění egem" jste nezvládla, jelikož nevíte proti čemu stojíte, respektive v čem se nacházíte. Je zde řešení, které je "vplétáno" postupně do tohoto proudu a bez vytvoření tlaku to tam prostě nedostanete. Je tu snaha to změnit zpět do zkostnatělého stavu tj. neřešitelného, který je sice lákavý, ale nepřijatelný pro budoucnost. Chtějí přežít zrovna tak jako my a aby k tomu mohlo dojít, je třeba to celé nejprve pochopit a důvěřovat jim. Je to velmi těžké, ale není opravdu jiného východiska.

Mileta asi nemá nic společného s tajemnem. Je to spíš trošku jinak. Je-li , jak naznačujete, již stanoven osud, pak by vše bylo marnost nad marnost. Nebyla by žádná šance a to se mi fakt nechce věřit. To by tak asi mohl člověk říct že se tam vyráběly kapesníky a tak vše k pláči spěje. :-)

Nepochopila jste mne. V marnosti nad marnost se nenachází ten, jenž prostě není v kontaktu s tou druhou skutečností. Proto nevyčítám a ani nereaguji jinak než klidnou odpovědí. Ta druhá skutečnost viz. onen prostor bohů božstev apod. jednoduše budoucnost, jenž se už nestane, se nachází v čase napřed, kde je vše "již odehráno - spatřeno" a do toho vstupují změny. Respektive jsou implantovány události, jenž mají změnit nejen jejich, ale i tu naši realitu. Při každé té změně se samozřejmě odehrávají adekvátní reakce a má to i samozřejmě různě nepříjemné či naopak projevy. Vím, že to je k uzoufání, a nebo minimálně k pořádnému naštvání se viz. např. reakce pana Zdeňka, ale tak to opravdu je. Proto nenápadně volám po odpuštění si, jelikož za spoustu událostí prostě nemůžeme pomlčka nemohou, jelikož oni ten kolotoč nespustily pro nic za nic, jen se ho snaší zvětšit a zpomalit ho tak.

významová chyba: "...V marnosti nad marnost se nenachází ten, jenž prostě není v kontaktu s tou druhou skutečností. Proto nevyčítám a ani nereaguji jinak než klidnou odpovědí...."
Netroufám si posuzovat dále... Ale: nejsem nepřítelem, jen zbystřeným pozorovatelem v důsledku tisícerých manipulací... A naopak, pokud vaše kroky směřují ku všeobecné harmonii ve smyslu dobra (svobody) všem živým bytostem, jistě , byť "vzdáleně" vám fandím.

http://www.karaoketexty.cz/texty-pisni/simon-garfu nkel/the-sound-of-silence-31204

No, zatím jsem někde jinde, mě svítí světlo, déšť mám ráda a nestal se ze mne pochodující biorobot. Prostě pořád vidím cosi co mi tam tak trochu svítí a nenechám si tu naději vzít. Bude líp až si říká kdo chce co chce, pořád je nás dost aby jsme přidávali na druhou stranu vah. Ahoj Vláďo, nějak jsem někde jinde než Vy.

Pro jistotu jsem smáznul zavádějící a nesouvisející poznámku na začátku článku.
Právě jsem se, i jinak vcelku, vrátil ze Závisti, kam jsem byl zavlečen svými přáteli a několika málo Kelty k obětním oslavám zimního slunovratu. A když jsem konečně rozdýchal kopec, byv ujistěn, že jsem nechutnou bohů obětí, vzápětí nezmizel v mezičase fotografování do jiné dimenze, juž jsem seděl v hospodě kdesi pod Závistí.
Takže velmi zkráceně: Nejsem nerozumný Kraken, který neví, kde je jeho míra. Jakkoliv na chvíli vypuštěn rodinou nad hladinu všedních radostí: Z řetězů utržen, stejně hledám, sestavuji, nevnucuji, nenechám na pochybách. Aniž si naříkám. Aniž viním, či má ješitnost strpí být neoprávněně viněna. A navíc se mírně těším, že jsem se setkal se svými přáteli. Tedy konám v těchto dnech tak, abych byl mírně svátečně naladěn. Jen vyprávím a naslouchám, abych pochopil.

Dobré ráno pane Zdeňku, jsem rád, že jste si přesedl :-) z čestného místa. Ne nebyl jsem tam, jen jsem se chtěl ujistit, že nestrádáte. (37) číslovku převezměte ode mne k vánocům pro pozdější uchopení. Věřím, že nám pomůže se z toho vymotat.

Jsa po své mírné, usměvavé a laskavé mamince divokým Húnem, těžce a s obtížemi uchopuji myšlenky jdoucí proti mé vlčí srsti. Jak šťasten bych asi mohl být kdybych dokázal být pozitivním avatarem. Ale to bych byl lhář. Aniž však mým cílem kdy bylo poskakování na nezaviněných hrobech ducha. I já si totiž rád bažím v možném souladu při pocitu štěstí druhých. Ač hádání v odlišnosti názorů, je-li cílem povznesení ducha, může být přínosné. Tedy ano, ač nerad, přiznávám své nedokonalosti, ač i jinak taky nic moc, jak mi s radostí potvrzuje má milá, dávno s osudem smířená žínka. A když se s tímto stavem smíří i vážení přítomní duchové, pak nevidím překážek pro vzájemné pochopení při hledání, co nás spojuje.

Pane Ahmede máte dar, který Vás jednoznačně určuje a přeji sobě i jiným, aby byl zněl plně v harmonickém souzvuku s jinými dary a nasilující se převaze, než-li marně dují stále titíž dávno propíchnutí troubové z Janovy vize.
Přeji Vám, sobě, nám, všem. Pani Sophii, panu Vláďovi, svým blízkým i vzdáleným.
Uvidíme...