Ačkoliv následující text má, ne? nevalnou úrove� jedné z pracovních hypotéz, ani? je tato podlo?ena důkazy, autor si jednou pro v?dy vymi�uje bezpodmínečný zákaz překladů do neslovanských jazyků. Tato vyjímka je součástí autorských práv a platí na v?echna ji? vydaná, ale i připravovaná díla. Včetně citací a článků zveřejněných kdekoli, tedy i na tomto webu (Dýmající zrcadlo - https://smit.wz.cz).

Zep Tepi (ÄŚas prvnĂ­ch)

Země Zlaté hvězdy MargityŠ Zdeněk Patrick - Praha 2011

Pokud zanedbáme nultou generaci slovanského panteonu Svarog - Tvůrce, Perun - mocný archanděl válečných operací, strá?ce nejvy??ího patra stromu nebeské hiearchie a ochránce Provi, pak příchod první generace bohů Slovanů, pota?mo Chaldejců, starého Egypta v čase Zep Tepi (Času prvních) lze uspořádat v souladu s časem příchodu exilové entity pocházející jednak ze směru Siria, kdy? následující exodus směřoval ze směru Orionu. Na planetu Zemi, Mars, ale i tehdej?í ?ivotem kypící Venu?i. Ani? opomeneme nejstar?í směr slovanských bo?stev kdesi v souhvězdí Velkého vozu, či ve směru "Pastýře" (Bootes).

Nyní si vyjmenujme odděleně hlavní představitelky prvních sedmi bohy�, nebo? to byly bytosti ?enské podstaty, o nich? hovoří prastaré legendy a jejich? ?ivot se zřejmě odvíjel z mytochondrického zrození.

Stalo se tak prý na samém počátku věků lidského vzpomínání si, kdy? se v matné vzpomínce při břehu jezera Titicaca (Ji?ní Amerika) sneslo z nebes Zlaté vejce, z něho? vystoupila bytost jménem Orchana (čti Orjana), aby se stala matkou svého exilového pozemského rodu. Zde, v obří oceánské zátoce, přirozeném přístavu (dnes zbytkově na březích jezera, je?tě dnes 200 metrů hlubokého, propojeného kdysi s oceánem), porodila (snesla) několik desítek svých vajec, z nich? se později vylíhli její potomci. Krátce pobyla, aby po té vstoupila do svého Zlatého vejce a vznesla se zpět k nebesům. Matka rodu Orjana, oboj?ivelná bo?ská bytost, podobná lidské ?eně s blánami mezi prsty a ploutvemi místo nohou.

Její potomci pak, v předpotopních časech Starého světa (nikoli v?ak starověkého - prosím nezaměnit), na březích mořské zátoky (dnes jezera Titicaca) vybudovali neobyčejnou civilizaci s ohromující citadelou Jednonohého boha: Tia_hu_anaco (Tiwanako). Dodnes patrnou, i kdy? v minimalizovaném torzu neobyčejných pozůstatků staveb rozházených, jakoby nebývale mohutným výbuchem.

Stále udivující svojí technologickou vyspělostí, vybavenou dokonalými montá?ními prvky, je? převy?ují, ve své konstrukční i výrobní dokonalosti, v?echna zbývající vyspělá civilizační centra předpotopního světa.

Jinou bytostí, o ní? odvozeně tu?íme, ?e se snesla na jeden z ostrovů Severije, Alatyr, byla bo?ská Eset prchající ze systému Siria nebo Orionu. Rovně? ona patřila k oboj?ivelným ?enským bytostem, majícím blány mezi prsty a místo chodidel, cosi jako ploutve. Mno?ící se mitochondricky. Zřejmě i ona se stala pramátí svého rodu a zasvětitelkou domorodého lidu, jimi? byli shodou okolností prapředkové Slávů. Aby tak vzácná bohyně slavně vstoupila i do českých pohádek jako "Princezna se zlatou hvězdou (Siriem) na čele" a "Hvězda v?ech Slávů" - Hviezdoslava.

Nebyla-li Orjanou z Tia hu anaca.

Proč to říkám?

Není-li pojmenování části Hs R1a Arjové odvozeno od jména bohyně z Tiahuanaka - Orjana - (sanskrt, janyati rodicí, zrození, janaka - bytost viz slovanský Ivan). Stejně tak Arjana Vaed?o, pravlast iránských R1a Arijů. Ale také Arjenn - dne?ní Irsko (viz bohyně Danu - Danice, Venu?e.).

Kdy se tak stalo?

Časování a přesné vročení prozatím odkládám, jakkoliv ji? názor mám.

Bohu?el stále dvojaký.

Její potomci, se stali Titány Starého světa a budovateli mnoha civilizačních center. Mezi jinými i Altyn gorodu (Zlatého města) ve vysokých horách Alatyru (Původního Olympu Starého světa.). E_set, či její ?enský potomek, pak krátce před vypuknutí války s daémony a zničením Severije, se uchýlila společně se svým doprovodem do Egypta, do města Iuno (Heliopolis) pod ochranu Usireva, jen? se mezitím stal, po svém příchodu z Orionu, překvapeným pozem??anům, neobyčejně zdatným vládcem.

Z příznaků, které hovoří o E_set (Bo?ský set, bo?ské sjelo), jako Usirevově bo?ské sestře a man?elce, lze usuzovat, ?e entita přicházející ze směru souhvězdí v Orionu, je entitou velmi příbuznou bytostem ze směru Siria. Tedy rovně? oboj?ivelné podstaty. Mo?ná vodní Nágové, které prapředkové Slovanů nositelé otcovského Y-chromozomu haplo skupiny R nazývali vodními Vany.

Dal?í představitelka oboj?ivelné ří?e Sirius, je? se snesla na planetu Zemi ve velkém zlatém vejci přímo do vod Eufratu byla bohyně východu Easter, známěj?í jako A?tarta.

Stalo se tak prý na počátku lidského věku: Z vysokých nebes sestoupilo do vod Eufratu vejce neobyčejné velikosti. Ze zázračného vejce, v souladu s mnohými jinými starověkými legendami, vystoupila bohyně je? se dodnes nazývá A?tarta (Easter - Východ).

Bytost v mnohém připomínající jihoamerickou legendu "Orjanu", egyptskou bohyni Eset (Isis), mo?ná dogonského Oga, či askalonskou bohyni Derkétu (Semiramidinu matku).

Nicméně pozor! Velkým abonentem na A?tartu se jeví být i první ?ena Da?boga Maja Dyjovna (Nijovna) Zlatogorka, dcera mořského vládce Dyja (Nije). Odvozeně Astraia (Easter - A?tarta, A?tara?). Diova dcera, viz řeckou mytologii. A opět bohu?el. Právě kdy? se slibně rozvíjí pracovní hypotéza Sirius a Orion, vzniká nový propletenec:

Derkéta, Semiramis, ale i Zlatogorka mohou být původem "holubicemi" ze směru Sedmi sester - Plejád.

�íkám propletenec?

Hned několik.

Anu, nejmen?í bo?ská častečka Chaldejců, co spolutvůrce sedmera stra?ných zbraní ?ebettu, pou?itých na hnízda nepřátelských Drakon - Hadičů. Deponovaná na Měsíci, pocházela z nemovitého majetku Sedmi sester - ze směru Plejád.

Přičem? není zcela a bezezbytku vyjasněno, o jaký ze tří měsíců (spí?e dvou Lun a jednoho Měsíce) bylo prvotně bojováno.

Není v?ak ?ádných pochyb, ?e se vejce obtočené hadem stalo nejen symbolem bohyně východu, ale i nového zrození.

Předpokládejme, ?e mnohdy, pod tlakem nově etablující se religiozně motivované organizace pro utajování skutečností, související s pozděj?ím příchodem zcela odli?né entity, i symbolem příchodu Odpůrce - jeho? Starý zákon nazývá Satanem, jsou znaménka polarity znamenitě pomíchána. Z přátel stává se mo?ný nepřítel, aby mohli úhlavní nepřátelé lidstva snadněji prolínat tajnými i zjevnými společenstvími, s cílem ovládnout v?e, skrze uměle sni?ující se vzdělanost, v postupném úpadku práva a mravních hodnot. Aby o to snáze bylo mo?né nasadit svoji hlavní loveckou nízko energetickou taktiku: virtuální (nikdy neexistující) realitou, zamordovat někdej?í smysluplné jednání za logice odporující ...izmy.

Zatímco první várku bo?ských ?en ze směru Siria mů?eme skrze E_setu s lehkým srdcem zařadit mezi legendární Vany, od nich? je odvozen název na?eho plemene Slo_Vani, Mar_Vani, Slo_veni, tedy vesměs nositelé Y chromozomu Haplo skupiny R, R1, R1a, patřící do skupiny Svévi, (včetně původních Vikingů), kde se rovně? nalézají nositelé bratrské keltické Haplo skupiny Y chromozomu R1b, dal?í v pořadí, tedy ji? sedmou bytostí oboj?ivelné podstaty je Dagon, či spí?e paní Dagona, o ní? bude vedena zvlá?tní kapitola.

Prozatím nelze jinak, ne? přistoupit i na legendární dlouhověkost Vanů i vodních Nágů, dosahující prý i několik tisíc let, kdy? jejich lidské klony, je? se stávaly zákonodárci a zasvětiteli lidí, stárly podstatně rychleji. A přesto pomaleji, ne? jiní lidé. nebo? vytvořené ?ivotní podmínky (viz dívky ze Severije) se vymykaly zavedeným zvyklostem.

Zatímco kloni (říkejme ji tak, kvůli rozli?ení) na povrchu, ale i na ostrovech budovali své citadely, Zlatá města, městské pevnosti i podzemní úkryty, Vanové, co bohyně domorodců vybudovaly mimo varovného systému, podzemních cest spojující ve?kerá sídla Vanů i jejich klonů, svá podmořská sídla a laboratoře v ?elfových mořích, kam se uchýlily, aby skryty očekávali příchod, či spí?e útok reptioloidu a vesmírných dračích predátorů ze slovanských pohádek, kteří ji? obsadili a surově vyvra?dili jejich domovinu na Siriu a Orionu.

Aby na povrchu planety zůstavili, a? přijde ten čas, jen "vy?lechtěné" plemeno domorodých bytostí, s geny upravenými k práci a tuhému boji, na pospas právě přicházejícím?

Kdy? krátce předtím, prý je?tě ve zlatém věku lidstva, kdy je?tě neexistovaly zákony ani soudci, sestoupila z nebes bohyně Astraia (Easter - A?tarta, A?tara?), Holografické snové fluidum, vydávané za dceru Diovu a Themidy (bohyně Spravedlnosti), aby neunávně učilo lidstvo Zlatého věku znát zákony, právo, řád a spravedlnost. Pokud je na?e reverzní in?enýrství správně vyladěno, pak se lze domnívat, kde sestoupila na Zemi:

"Do vod Eufratu", nedaleko Babylonu (Vavelu- Vavylonu).

Prvním signálem, ?e predátoři ji? skutečně přicházejí, bylo zničení Tiámat, základen na Marsu a totální devastace Venu?e.

Celá problematika agresivně vystupující mimozemské entity spočívá (soudě z eposů a legend) v jiné podstatě ?ivotní formy predátorů a jejich vazalů, která je pravděpodobně vázana na jinou, o třídu vy??í dimenzi, s překvapivě vysokým IQ, neznající emocí, ani? duchovních vazeb. Z lidského pohledu zcela nemilosrdná a nelogická, jednající za v?ech okolností a při ka?dém svém vstupu v?dy jen ve svůj prospěch.

Schopná dlouhodobě ovlivnit lidské vnímání neexistujícími a? snovými vizemi a nereálnými obrazy. Se schopnostmi ovládat, či vnutit své oběti liché představy. Skrze naivní povinnou víru v cokoli, technická kouzla a stálý tlak na lidské emoce. A to v?e nasíleno a? do nejzaz?í mo?né únosné míry, aby se lovená obě? bezmocně zmítala v nastra?ené pasti vlastních slabostí a stala se tak lehce získatelným nízkoenergetickým cílem.

Sodomské chatrče a elita lidstva
Včera je?tě slunečná a nejplodněj?í planeta v ?irém okolí...
Tady je taky něco
Dogon
Zalo?enĂ­ Babylonu za ÄŤasu bytostĂ­ Lachama...
Pan z BelialĹŻ...
Dračí entita v. příchod Máhdího?