Ačkoliv následující text má, než nevalnou úroveň jedné z pracovních hypotéz, aniž je tato podlo?ena důkazy, autor si jednou pro vždy vymiňuje bezpodmínečný zákaz překladů do neslovanských jazyků. Tato vyjímka je součástí autorských práv a platí na všechna již vydaná, ale i připravovaná díla. Včetně citací a článků zveřejněných kdekoli, tedy i na tomto webu (Dýmající zrcadlo - smit.wz.cz).
Zep Tepi (Čas prvních)
Země Zlaté hvězdy Margity© Zdeněk Patrick - Praha 2011Pokud zanedbáme nultou generaci slovanského panteonu Svarog - Tvůrce, Perun - mocný archanděl válečných operací, strážce nejvyššího patra stromu nebeské hiearchie a ochránce Provi, pak příchod první generace bohů Slovanů, potažmo Chaldejců, starého Egypta v čase Zep Tepi (Času prvních) lze uspořádat v souladu s časem příchodu exilové entity pocházející jednak ze směru Siria, když následující exodus směřoval ze směru Orionu. Na planetu Zemi, Mars, ale i tehdejší životem kypící Venuši. Aniž opomeneme nejstarší směr slovanských božstev kdesi v souhvězdí Velkého vozu, či ve směru ?Pastýře? (Bootes).
Nyní si vyjmenujme odděleně hlavní představitelky prvních sedmi bohyň, neboť to byly bytosti ženské podstaty, o nichž hovoří prastaré legendy a jejichž život se zřejmě odvíjel z mytochondrického zrození.
Stalo se tak prý na samém počátku věků lidského vzpomínání si, když se v matné vzpomínce při břehu jezera Titicaca (Jižní Amerika) sneslo z nebes Zlaté vejce, z něho? vystoupila bytost jménem Orchana (čti Orjana), aby se stala matkou svého exilového pozemského rodu. Zde, v obří oceánské zátoce, přirozeném přístavu (dnes zbytkově na březích jezera, ještě dnes 200 metrů hlubokého, propojeného kdysi s oceánem), porodila (snesla) několik desítek svých vajec, z nichž se později vylíhli její potomci. Krátce pobyla, aby po té vstoupila do svého Zlatého vejce a vznesla se zpět k nebesům. Matka rodu Orjana, oboj?ivelná božská bytost, podobná lidské ženě s blánami mezi prsty a ploutvemi místo nohou. Její potomci pak, v předpotopních časech Starého světa (nikoli však starověkého - prosím nezaměnit), na březích mořské zátoky (dnes jezera Titicaca) vybudovali neobyčejnou civilizaci s ohromující citadelou Jednonohého boha: Tia_hu_anaco (Tiwanako). Dodnes patrnou, i když v minimalizovaném torzu neobyčejných pozůstatků staveb rozházených, jakoby nebývale mohutným výbuchem. Stále udivující svojí technologickou vyspělostí, vybavenou dokonalými montážními prvky, jež převy?ují, ve své konstrukční i výrobní dokonalosti, všechna zbývající vyspělá civilizační centra předpotopního světa. Jinou bytostí, o níž odvozeně tušíme, že se snesla na jeden z ostrovů Severije, Alatyr, byla božská Eset prchající ze systému Siria nebo Orionuž. Rovně? ona patřila k oboj?ivelným ženským bytostem, majícím blány mezi prsty a místo chodidel, cosi jako ploutve. Mno?ící se mitochondricky. Zřejmě i ona se stala pramátí svého rodu a zasvětitelkou domorodého lidu, jimiž byli shodou okolností prapředkové Slávů. Aby tak vzácná bohyně slavně vstoupila i do českých pohádek jako ?Princezna se zlatou hvězdou (Siriem) na čele? a ?Hvězda všech Slávů? - Hviezdoslava. Nebyla-li Orjanou z Tia hu anaca. Proč to říkám? Není-li pojmenování části Hs R1a Arjové odvozeno od jména bohyně z Tiahuanaka - Orjana - (sanskrt, janyati rodicí, zrození, janaka - bytost viz slovanský Ivan). Stejně tak Arjana Vaed?o, pravlast iránských R1a Arijů. Ale také Arjenn - dnešní Irsko (viz bohyně Danu - Danice, Venuše.). Kdy se tak stalo? Časování a přesné vročení prozatím odkládám, jakkoliv již názor mám. Bohužel stále dvojaký.Její potomci, se stali Titány Starého světa a budovateli mnoha civilizačních center. Mezi jinými i Altyn gorodu (Zlatého města) ve vysokých horách Alatyru (Původního Olympu Starého světa.). E_set, či její ženský potomek, pak krátce před vypuknutí války s daémony a zničením Severije, se uchýlila společně se svým doprovodem do Egypta, do města Iuno (Heliopolis) pod ochranu Usireva, jenž se mezitím stal, po svém příchodu z Orionu, překvapeným pozem??anům, neobyčejně zdatným vládcem.
Z příznaků, které hovoří o E_set (Bo?ský set, božské sjelo), jako Usirevově božské sestře a man?elce, lze usuzovat, že entita přicházející ze směru souhvězdí v Orionu, je entitou velmi příbuznou bytostem ze směru Siria. Tedy rovněž oboj?ivelné podstaty. Možná vodní Nágové, které prapředkové Slovanů nositelé otcovského Y-chromozomu haplo skupiny R nazývali vodními Vany.Další představitelka oboj?ivelné říše Sirius, jež se snesla na planetu Zemi ve velkém zlatém vejci přímo do vod Eufratu byla bohyně východu Easter, známější jako Aštarta. Stalo se tak prý na počátku lidského věku: Z vysokých nebes sestoupilo do vod Eufratu vejce neobyčejné velikosti. Ze zázračného vejce, v souladu s mnohými jinými starověkými legendami, vystoupila bohyně jež se dodnes nazývá Aštarta (Easter - Východ).
Bytost v mnohém připomínající jihoamerickou legendu ?Orjanuž, egyptskou bohyni Eset (Isis), možná dogonského Oga, či askalonskou bohyni Derkétu (Semiramidinu matku).
Nicméně pozor! Velkým abonentem na Aštartu se jeví být i první žena Da?boga Maja Dyjovna (Nijovna) Zlatogorka, dcera mořského vládce Dyja (Nije). Odvozeně Astraia (Easter - Aštarta, Aštara?). Diova dcera, viz řeckou mytologii. A opět bohužel. Právě když se slibně rozvíjí pracovní hypotéza Sirius a Orion, vzniká nový propletenec: Derkéta, Semiramis, ale i Zlatogorka mohou být původem ?holubicemi? ze směru Sedmi sester - Plejád. Říkám propletenec? Hned několik. Anu, nejmenší božská častečka Chaldejců, co spolutvůrce sedmera strašných zbraní ?ebettu, použitých na hnízda nepřátelských Drakon - Hadičů. Deponovaná na Měsíci, pocházela z nemovitého majetku Sedmi sester - ze směru Plejád. Přičemž není zcela a bezezbytku vyjasněno, o jaký ze tří měsíců (spíše dvou Lun a jednoho Měsíce) bylo prvotně bojováno. Není však žádných pochyb, že se vejce obtočené hadem stalo nejen symbolem bohyně východu, ale i nového zrození. Předpokládejme, že mnohdy, pod tlakem nově etablující se religiozně motivované organizace pro utajování skutečností, související s pozdějším příchodem zcela odlišné entity, i symbolem příchodu Odpůrce - jehož Starý zákon nazývá Satanem, jsou znaménka polarity znamenitě pomíchána. Z přátel stává se možný nepřítel, aby mohli úhlavní nepřátelé lidstva snadněji prolínat tajnými i zjevnými společenstvími, s cílem ovládnout vše, skrze uměle sni?ující se vzdělanost, v postupném úpadku práva a mravních hodnot. Aby o to snáze bylo možné nasadit svoji hlavní loveckou nízko energetickou taktiku: virtuální (nikdy neexistující) realitou, zamordovat někdejší smysluplné jednání za logice odporující ...izmy.Zatímco první várku božských žen ze směru Siria můžeme skrze E_setu s lehkým srdcem zařadit mezi legendární Vany, od nichž je odvozen název našeho plemene Slo_Vani, Mar_Vani, Slo_veni, tedy vesměs nositelé Y chromozomu Haplo skupiny R, R1, R1a, patřící do skupiny Svévi, (včetně původních Vikingů), kde se rovněž nalézají nositelé bratrské keltické Haplo skupiny Y chromozomu R1b, další v pořadí, tedy již sedmou bytostí oboj?ivelné podstaty je Dagon, či spíše paní Dagona, o níž bude vedena zvláštní kapitola.
Prozatím nelze jinak, než přistoupit i na legendární dlouhověkost Vanů i vodních Nágů, dosahující prý i několik tisíc let, když jejich lidské klony, jež se stávaly zákonodárci a zasvětiteli lidí, stárly podstatně rychleji. A přesto pomaleji, než jiní lidé. neboť vytvořené životní podmínky (viz dívky ze Severije) se vymykaly zavedeným zvyklostem.
Zatímco kloni (říkejme ji tak, kvůli rozli?ení) na povrchu, ale i na ostrovech budovali své citadely, Zlatá města, městské pevnosti i podzemní úkryty, Vanové, co bohyně domorodců vybudovaly mimo varovného systému, podzemních cest spojující veškerá sídla Vanů i jejich klonů, svá podmořská sídla a laboratoře v ?elfových mořích, kam se uchýlily, aby skryty očekáváli příchod, či spíše útok reptioloidu a vesmírných dračích predátorů ze slovanských pohádek, kteří již obsadili a surově vyvra?dili jejich domovinu na Siriu a Orionu. Aby na povrchu planety zůstavili, až přijde ten čas, jen ?vy?lechtěné? plemeno domorodých bytostí, s geny upravenými k práci a tuhému boji, na pospas právě přicházejícím?Když krátce předtím, prý ještě ve zlatém věku lidstva, kdy ještě neexistovaly zákony ani soudci, sestoupila z nebes bohyně Astraia (Easter - Aštarta, Aštara?), Holografické snové fluidum, vydávané za dceru Diovu a Themidy (bohyně Spravedlnosti), aby neunávně učilo lidstvo Zlatého věku znát zákony, právo, řád a spravedlnost. Pokud je naše reverzní in?enýrství správně vyladěno, pak se lze domnívat, kde sestoupila na Zemi: ?do vod Eufratuž, nedaleko Babylonu (Vavelu- Vavylonu).
Prvním signálem, že predátoři již skutečně přicházejí, bylo zničení Tiámat, základen na Marsu a totální devastace Venuše. Celá problematika agresivně vystupující mimozemské entity spočívá (soudě z eposů a legend) v jiné podstatě životní formy predátorů a jejich vazalů, která je pravděpodobně vázana na jinou, o třídu vyšší dimenzi, s překvapivě vysokým IQ, neznající emocí, aniž duchovních vazeb. Z lidského pohledu zcela nemilosrdná a nelogická, jednající za všech okolností a při každém svém vstupu vždy jen ve svůj prospěch. Schopná dlouhodobě ovlivnit lidské vnímání neexistujícími až snovými vizemi a nereálnými obrazy. Se schopnostmi ovládat, či vnutit své oběti liché představy. Skrze naivní povinnou víru v cokoli, technická kouzla a stálý tlak na lidské emoce. A to vše nasíleno až do nejzaz?í možné únosné míry, aby se lovená oběť bezmocně zmítala v nastražené pasti vlastních slabostí a stala se tak lehce získatelným nízkoenergetickým cílem.