Po nedávném hlučném mobingu, cítíme potřebu se pořádně vyspat.

OdjĂ­?dĂ­me.

Sedím v autě, syn jde je?tě zkontrolovat, zda jsem řádně vypnul plyn.

Civím do noční ulice i na ná? ztemnělý dům. V tom mne upoutá obrazovka sousedů pod námi.

Je zvlá?tní. Nejen, ?e nebliká, jako ta na?e, ale to co na obrazovce vidím... je i pro mne zcela neuvěřitelné...

Mobing - Co mi to zase neodbytně vrtá hlavou Pane!

Ĺ  dmk 1994/2006

Po nedávném hlučném mobingu, cítíme potřebu se pořádně vyspat.

OdjĂ­?dĂ­me.

Sedím v autě, syn jde je?tě zkontrolovat, zda jsem řádně vypnul plyn.

Civím do noční ulice, ale i na ná? ztemnělý dům. V tom mne upoutá obrazovka sousedů pod námi.

Je zvlá?tní.

Nejen, ?e nebliká, jako ta na?e, ale to co na obrazovce vidím... je i pro mne zcela nečekané...

Vidím na ni toti? svého syna, jak jde po schodech.

Střih a zoom.

Nevycházím z údivu!

Vidím, bytové dveře. Ale zevnitř na?eho bytu.

Poznávám je dle specifických úprav, které jsem na nich sám provedl.

Obraz je kvalitnĂ­ a barevnĂ˝. Jakkoliv se v bytÄ› nesvĂ­tĂ­, je obraz jasnĂ˝ a barevnĂ˝!

"Dobrá", říkám si, "ka?dou chvíli by měl syn odemknout a otevřít.

Neuvěřitelné se stává skutečností.

Dveře na sousedovic obrazovce, či monitoru, se skutečně otevírají.

Ji? jsou dokořán!

Jsem v ?oku.

Syn jde k plynovému sporáku. Jsou vidět v?echny detaily.

Tu náhle, ?ikmo z podlahy, vystupuje cosi jako ku?el světla a prostupuje mým synem.

Podle délky a ku?elovitosti je patrné, ?e zdroj tohoto paprsku jde ?ikmo z obývacího pokoje sousedů pod námi.

Mikrovlnná baterka, napadá mne okam?itě.

Ku?el zamíří do obličeje mého syna. Ten se otáčí a jde do vedlej?í místnosti.

Vzpomínám si nyní na červený, jakoby laserový terčík, jen? vídávám v obývacím pokoji nedaleko mé hlavy.

Kontroluji v reálu, zda syn někde v na?em bytu nerozsvítil.

NenĂ­ tomu tak.

A přesto, jej vidím zcela v hi-fi úrovni v na?em obývacím pokoji!

Na obrazovce souseda pod námi. Syn stojí právě vedle červenohnědé sedací soupravy charakteristických tvarů.

Není mo?ná, řekla by moje slovenská maminka.

Já naopak cítím stra?ný vztek a upomínám se znovu na někdej?í komunistické blábolení: "My si tě je?tě pohlídáme".

Střih.

Vidím syna vycházet z bytu a zavírat dveře.

Znovu vidím na?e dveře v pohledu z na?eho bytu.

Mrknu na na?e okna.

Čirá tma.

Podívám na sousedovic monitor.

Vidím jasně a barevně na?e dveře.

Střih.

Syn schází první schody. ji? je na odpočívadlu.

Střih.

Syn schází druhé schody. Poznávám jej nejen podle charakteristické chůze, ale i podle obličeje. nebo? u?ivatel monitoringu právě pou?ívá zoom.

Střih.

Vidím první vchodové dveře z domu.

Zpozorním a sleduji jak sousedovic monitor, tak reálnou skutečnost.

Dveře se otvírají. Jak na monitoru, tak v reálu.

Syn otevírá dal?í, tentokráte hlavní vchodové dveře. Jak na monitoru, tak v reálu.

Následuje zoom.

Opět pěkný detail hlavy mého syna a paprsek, jen? vychází z podivného bytu, nyní ji? velmi podivného souseda. Tého?, jen? s celou rodinou praktikoval celých pět let hlučný popůlnoční mobing.

Vidím v reálu i na monitoru, charakteristicky pohybujícího se syna po venkovních schodech. Ale opět "on face".

Co? je pro mne v ten moment stále neuvěřitelné.

A ji? je u mne.

�íkám mu: "Něco jsem si doma je?tě zapomněl. A ty pokud bude? mít chu?, tak se podívej na sousedovic televizi. Jde tam velmi zajímavý program.

Odcházím do na?eho bytu. Na rozdíl od syna v?ude rozsvítím a procházím pokoji i kuchyní. Nevynechám ani WC, či koupelnu.

Vycházím z bytu. Jdu po schodech, jako před malou chvílí můj syn.

Jdu k autu a ji? zdálky na mne syn volá: "Tati, já jsem tě tam viděl! Zřetelně jsem tě viděl i s detaily na?eho bytu. Věř mi!"

Usedám do vozu a třídím si své poznatky.

To, co proti nám ná? soused pou?ívá, je velmi sofistikovaná mikrovlnná aparatura.

Zbra�, je? mů?e, za určitých okolností, vyvolávat nejen popáleniny, trvalou změnu krevního obrazu, ale i dal?í vyplývající zdravotní problémy.

Rozpomínám se na v?echny podivné zdravotní potí?e, je? jsem v průběhu let absolvoval.

Jak se v?ak sofistikovaná zbra� třetího tisíciletí dostala do rukou takového barbarského idiota.

Z úvah jsem vytr?en dal?ím děním, je? jen potvrdí neutě?itelný stav celé zále?itosti.

Sousedova cho?, distinguovaná krasavice z minulého článku, nás právě zpozorovala.

Za malou chvilku vychází na balkon její povedený syn.

Nehledí směrem k nám.

O nás dobře ví...

Podívá se několikrát doleva a doprava. Kdy? shledává, ?e nemáme svědky obrací se konečně i k nám, aby na nás vystrčil svůj prostředník v podobě "vosího bodnutí".

Vzápětí si ukazuje oním prstem na zadek pak směrem k nám...

Zřejmě na?el v pozdravu zalíbení a tak nám jej je?tě několikrát zopakuje.

Dostávám nápad, je? uskutečním hned na druhý den.

Jsme opět doma. Větu, kterou mám připravenou, říkám man?elce velmi ti?e a nezřetelně:

"Mám takový dojem, ?e nám někdo vyměnil souseda. Zdá se, jako by to byl mimozemec"!

Jakkoliv je man?elka zvyklá ode mne na ledacos, překvapivě zalapala po dechu!

Vzápětí ji nahlas uklid�uji: "Jasně, ?e si dělám legraci".

Neuplyne ani pět vteřin a sly?ím opakování obou vět z bytu pod námi.

I kdy? to nebyl můj původní plán. Jsem na výsost spokojen.

Funguje to v hi-fi Ăşrovni!

A ji? vím, ?e chtějí, abychom věděli?

Nicméně čekám. Den, týden, měsíc.

Pak se programově setkávám se svým známým a ptám se jej na onoho souseda, jeho? rovně? zná.

Jedna část na?eho rozhovoru je pro mne ?okující.

"Mo?ná, ?e ti ho někdo vyměnil. Mo?ná mimozemci".

Odpověď tedy při?la z překvapivě nečekaného směru.

A jak jinak? Zdravím opět v?echny strá?ce zákona, stát plný právníků, nepodplatitelných politiků a dýchavičného ombudsmana.

Jak jsem si přečetl příslu?né zákony, mobing je prakticky nepostihnutelný. Monitorování spoluobčana je sice neetické, nikoli v?ak trestné.

Trestný není ani cílený elektronický harassment a elektronický terorizmus. nebo? převá?ná část obyvatelstva ani netu?í, oč bě?í.

Ve stylu "co není zakázáno, je povoleno".

A jestli?e o tom raději nic nevím, tak to vlastně ani neexistuje?

Jestli?e to neexistuje, nemů?e to být trestné.

Trestná je naopak pomluva.

A tak zuřivě mlčím a prchám ze svého bytu právě tunelovaného dru?stva "Musíme si přeci důvěřovat".

A právě o to ?lo.

Měl jsem pěkný byt.

To byl skutečný příběh mu?e a jeho rodiny, jen? se setkal s intenzivně organizovaným mobingem. A pokud jeho mrtvolu budou pitvat, tak ani zku?ený patolog nezjistí primární příčiny úmrtí, ani příčiny změny krevního obrazu. nebo? v?eobecná neinformovanost, v ruku v ruce s naučenou nevědomostí, nebude ani náhodou uva?ovat o masivním útoku a mikrovlnném ozařování právě pitvaného občana.

Nebo? se jedná o nadmíru sofistikovanou, tudí? velmi utajovanou zbra�.

A pokud zahyne při automobilové nehodě, není třeba prohlí?et pneumatiky, zda tam není vra?en dvaceti milimetrový, speciálně upravený sedlářský nýt.

Pátý v pořadí.

?ijeme přeci v právním státě. Naozaj!

Nikoli ve státě plném právníků.

Nicméně?

Nejde mi to do palice. Vrtá mi to hlavou Pane!