Dovoluji si odpovědět váženým čtenářům, kteří v komentáři zpochybňují některá zákonitá a jedinečná propojení slovanských rodů a národů, i co se jazykové příbuznosti dotýká. Odpovím rozšířeným náhledem na příběh "Nastěnky" Nikolaje Leva?ova. Rozšířeným nejen o zkrácenou legendu Pěrunice Da?boga propojenou s Velkým a Malým Bohdalcem v Praze 4. S vědomím, že se stále pohybujeme v časové i obsahové neurčitosti legend, pověstí a pohádek.

i k souhvězdím nejen naší galaxie?

Vycházím-li jen z dochovaných vzpomínek na zvyky českých kmenů (Tvrdohlavě budovaná soustava Bud, Vrá?í, Vy?ehradů, Děvínů, sněmovních a ordálních polí), ale i dochovaných tradic ostatních, zejména ruských Slávů, z nichž mnohé byly nedílnou součástí urychlených příprav odchodu z ohrožené Severije, a pro pří?tě: I při jiných životy ohro?ujících událostech, bylo pověření starších lechů každého rodu, nikoli povinnost, ale všeobecně přijatý zákon - zachovat ?po všechny časy? vzájemnost a pokračování rodu. Početí a zrození dětí bylo vždy vítáno, co po?ehnání. neboť děti byli obrazem i zárukou silného rodu a kmene. Při respektování všech všeobecně uznávaných hodnot, práva a původního jazyka (jen? mohl být nejblíže češtině a slovenštině, ale i ruštině viz sanskrt.). Zároveň byl každý rod pověřen jedinečným úkolem: V zájmu neporužené a plynulé návaznosti historické paměti zachovat, i v kritických podmínkách útlaku, či usilovného přesunu k zachování života, potomkům dosud získanou podstatu zručností, dovedností, vědomostí i řemeslné techniky. Každý z rodů pak byl pověřen dochovat, mimo celoslovanské vědomosti, právě ty znalosti, kterými nad jiné vynikal. A je až k neuvěření, že po celá tisíciletí, vyprávěním, zpěvy i celou lidovou slovesnosti se tak skutečně dělo. I skrze sociální skupiny nazývané "skupinami hrajících si dětí" (A právě na existenci této mocné skupiny, v neotřelé formě předávající si tradice, Sběř bystře a sofistikovaně zaútočila všemi dostupnými i surovými prostředky.).

Altair, v souhvězdí Orla, je vzdálen od Jaryla 16,8 světelných let a patří mezi nejblišší hvězdy viditelné pouhým okem. Spektrální třídy A, 1,8 hmotnosti Jaryly Slunce, jehož svítivost je 11x vyšší Jaryly. Otáčí se kolem vlastní osy za 9 hodin, Jaryla slunce jednou za 25 dní. Více světla vyzařuje v ultrafialovém oboru spektra. Běhen příští miliardy let, zcela vyčerpá vodík a změní se v červeného obra, nebo proměnou cefeidu s možnosti proměny v bílého trpaslíka.

Řekl bůh velmi krásný

A právě tam, prý v kamenném městě Asgardu nebeském, ?ije Pěrunova dcera Tara. Na jedné zemi - planetě ohřívané Altair sluncem, nazývané Uraj zemi. Bohužel nejsem prozatím schopen pramen přede?lého textu (v italice), kde Perun nebezpečně vyzrazuje státní tajemství, posoudit.

Pro české starověrce byl jasným pojmem určitě Svarog, Perun, Zaře (Sluneční korona - též Zarja, jeho žena, nebo-li Pěrunika.). Dále Dažbog (té? Bohdal - viz pra?ský Malý a Velký Bohdalec. Té? Bohdan, též Bočan, slov. Bocian (Boc_Ian, sanskrt Jan, jana, janayati - zrodit, zrození), jivana (sanskrt - čti d?ivana) - život, odvozeně pak d?ivan, a slovanské jméno Ivan - typické české, zdůrazňuji české: jméno Jan a slovenské Ján, značící živoucí lidskou bytost. Nic jiného!).

Neobyčejně českými Slávy ctěným inspirativním duchem (nikoli bohem) byl Svantovít (Svanto vid - svaté světlo, na jehož obě?, při obraně druhého Altyn gorodu, se v Čechách a Lužici vzpomínalo vždy 28. září. Týden po podzimní rovnodennosti (21/22. září). To, co je pro ostatní Slovany zcela neznámou skutečností, je dohoda mezi českými starověrci a českými novokřes?any k ní?, po vzájemných sporech, dospěli roku 933 n. l. v Turče. Na zemském sněmu svolaném z iniciativy Boleslava I. obě strany, po svědectví ?reců, podílejících se na oběti knížete Václava, se dohodly schválit knížete Václava, nejen co Svatého muže podle křesťanského ritu, ale i jako Svantovida, aby obě strany po nekonečném sporu souhlasily s jeho translaci do Svatovítského kostela, který však bude, po vysvěcení, volně přístupný oběma smluvním stranám. Takže se český kníže Svatý Václav stal nejen Svanto videm. Svatým světlem, jenž ve svarze, kde se rozhoduje o Javi (dění reálného světa), orodoval za celý český národ, ale aby se i jako Svatý Václav stal pro všechny časy Svatým světlem pro všechen slovanský lid.

Je?tě jednu zvláštnost českých starověrců chci připomenout: Zlatou hvězdu Margitu. Symbol starověkých a starověreckých Čechů - uctívanou a nedotknutelnou, dodnes viditelnou v městských symbolech a znacích: ?Princeznu se zlatou hvězdou na čele? hvězdu Sirius (Pravděpodobně později, v městě Iuno uctívanou E_setu. Sestru a božskou man?elku Usireva.). Zlatá šesticípá hvězda v modrém poli vlála ještě na gonfanonu Českého knížete Václava. Po roce 1621 byla na doporučení vídeňských jezuitů, předána židovské obci, při schválení téhož aktu tuším, že hlavou rodiny Rotschildů. Za odměnu při pomoci Habsburskému dvoru při definitivní porá?ce a vyhánění Čechů a Moravanů z rodné země.

Vra?me se zpět k Nastěnce. Její klubíčko prý vypovědělo službu před branami kamenného města o kterém již víme, že je to nebeský Asgard (As - velký Gard, na rozdíl od pevnosti gorodu - gradu, prostor obehnaný ochrannými valy, kopírujícími přirozený terén opevněného prostoru, v němž se nachází samé srdce (sanskrt - hrd, hrdaja, viz české hrdinný - srdnatý) celé oblasti - pevný hrad. A již dobří lidé vedou Nastěnku k bohyni Teře.

Na zemi-planetu, která jakoby z oka vypadla rodné Zemi Nastěnky: Poletující ptáci na modré obloze, zelené louky a lesy a sluníčko příjemně hřející. Zcela jiné, než na předchozích planetách.

Ústřední hvězda, kolem níž obíhá dvojnice naší planety, na které ?ije D?íva se nalézá 26,6 světelných let od naší Sluneční soustavy. Měla by jí být, podle Nikolaje Leva?ova ústřední hvězda Chara v souhvězdí Honících psů, vzdálená 27,3 světelných let. Rozdíl 0,7 světelných let je na odměřování vzdáleností i na pohádku sice služná ?minela?, nicméně na odměřování kruhy a dálkovými dálavami pro mne přijatelně služný počet, který si pro sebe prověřím. až si vše srovnám v hlavě a databázi.

Udaný směr je i z pohledu české mythologie vyhovující i když mě v tomto případě Nikolaj Leva?ov až tak neuklidnil. Nejsem však odborník a vím, že až bude volněji si vše ještě jednou přepočítám. A právě v tomto okamžiku, přeruším cestování Nastěnky a dříve než začnu, jsa okolnostmi přinucen, mírně "váženého čtenářky a čtenáře", říkám, že mírně - strašit, rád bych upozornil na zajímavý a vemi logický poznatek Nikolaje Leva?ova:

Představy starověreckých Slovanů, až ji to byli Slované polabští, čeští, či naopak ruští o vnímání propojení světa Javi, Navi a Svargi byly jednoznačně stejné: To, co se odehrává v Javi, má svůj odraz nejen Navi i Svarze (vesmíru hmotném i dimenzemi světů duchovních). Odvozeně boj s temnými silami v Navi i Svarze v podstatné míře ovlivňuje dění ve světě reálném Javi. Jakékoliv poružení Provi (slovanskéno Práva) se okamžitě projevuje v odezvě vyšších světů zpět do světa reálného Javi. Takže dobrovolný odchod vlchevce a bojovníka do světa stínů s cílem napomoci vyře?it problémy v Javi, konáním ve světe multi a v hranicích dimenzionálního světa duchů v Navi), by mělo mít zásadní vliv se zpětnou vazbou do Javi. Typickým příkladem je sled obětí konaných 28. září v místech, kam dopadnou první sluneční paprsky Svatého světla. Konaných v českých podmínkách v sedmiletém cyklu v souladu s Orakulem z Retry a následné činy Boleslava I. ve prospěch budování české státnosti skrze nebeské přímluvce z přemyslovského rodu: Sv. Ludmilu, Sv. Václava, jenž je zároveň jediným dědicem Země České a svatým přímluvcem ve Svarze, tak v Javi. Aby volený kníže v pozemské Javi, byl jen vykonavatelem a co nejlepším hospodářem v knížectví Svantovida (z pohledu starověrců) a svatého knížete, z pohledu křesťanů. A odvozeně: Nebeským vojvodou celého českého národa, bez ohledu na víru, pro všechny časy Javi, Navi a Svargi a Provi.

Abych mohl volněji komentovat, jak jsem slíbil, zajímavou myšlenku Nikolaje Levašina, musí zároveň překvapit vážené čtenáře a vážené čtenářky s nepříliš za?itou možností, že naši dávní předkové, používali zřejmě technologie, se kterými byli schopni, za jistých okolností vyléčit těžká i smrtelná zranění. Když mrtví, či umírající byli vloženi do zvláštní kazety přizpůsobené tělu tak, aby bylo možné provádět masá?e v libovolné části těla, či zprostředkovaně jakýchkoliv orgánů. V kapsli neprody?ně uzavřené, která byla umístěna v prostoru nad něčím, čemu se říkalo studna. Mimo silných bylinných výta?ků a koupelí v mediu, kterému se říkalo ?mrtvá voda?, která svým působením rány zacelovala a tělo se léčilo z utrpěných následků, nevím nic dalšího a určitého, než to, že poté byla používaná tzv. Voda živá, která organizmus přiváděla k životu. S rizikem, že duch takové bytosti, nemusel být tentýž, který po smrti tělo opustil. Pamě?, pokud nebyla trvale poškozena dlouhým časem v nebytí, pak pracovala jako hudební nástrojem, který ovládá buď původní, nebo jiný hráč. Jestli jsem se vyjádřil srozumitelně. Říkám tuto pracovní hypotézu jen proto, abych upozornil na možnost, že zranění, která utrpěl Jasný sokol, mohla být velmi těžká a smrtelná. Což je pro mne jediný způsob, jak si vysvětlit, že se nenadále ocitl v dalekém souhvězdí Finista. Dokonce v prostředí planety, která byla v té době ovládána a okupována temnými silami, o nichž bude řeč.

Po tomto malém exkurzu do mystiky a mytologie Slovanů přenechám opět slovo Nikolaji Leva?ovi, který upozorňuje své čtenáře na velmi zajímavý zákrytný vztah sledu Nastěnčiných náv?těv: První její kroky vedou k bohyni Karně, aby se ubezpečila, že se Jasný sokol doposud nezrodil do nového ?itova. U ?ely, zda již není v Návě, u Sreči zjišťovala kam vedou nitě života Jasného sokola. U Nesreči, zda-li jsou si Nastěnka a Jasný sokol osudově souzeni, či zda se neprohřežili proti určeným zákonům. Teprve poté se může Nastěnka obrátit k Taře se svojí žádostí o pomoc. Propojení vší logiky jednotlivých náhledů cvičného příkladu o Nastěnce je velice pozoruhodný a Nastěnčin příběh hoden dokončení...

pramen info:

Text je živý a ještě neopravený. Mů?e být i mírně pozměněn. Pokračovat?