Apokalypsa Jana Theologa

Janova Apokalypsa Š Zdeněk Patrick 1994/2008

Nechci se dnes zabývat těmi "svatými" písmy, které mi mnohdy připomínají spí?e deníček otrlého lupiče, jen?, pro vlastní jistotu beztrestnosti, připsal své činy svým bohům.

Je mi rovně? lhostejno, zda Je?í? Nazaretský měl, či neměl modré oči! Zda ?il, či nikoli. Nicméně si troufám poznamenat, ?e zůstává jedinečnou rýhou, je? v mé mysli vytvořila tato ojedinělá a vyjimečná autorita.

Bez ohledu, zda byl, ÄŤi nebyl...

Jak posuzovat ostatní Svaté mu?e, kdy? mnohé ani neznám a a převá?ná část ostatních svatých mu?ů nebyli svatými mu?i ani náhodou?

Marně jsem ve své naivitě pátral, proč mám stále jen hořký pocit marných l?í vy?adujících jen dal?í marné lhaní!

Kdy? se navíc z kulaté Země opět postupně stává povinná placka. Maximálně nadná?ena slony stojícími na obří ?elvě.

A odvrácená strana Měsíce "nikoho" nezajímající nadbytečnost, mimozemské alternace ?ivoči?ně nenávistný problém hodný obětních plamenů slavnostních autodafé a Wachlerův projekt "Reflektor" snadno sestřelitelný vá?nou odbornicí na dvouramenné páky.

V čase, kdy se běh věcí začíná podobat Janově vizi, téměř jako vejce vejci.

Přičem? slůvko "téměř" je zcela určujícím faktorem zcela jisté neurčitosti. je? pronásleduje současné lidstvo od samého počátku prvotního utajování pravd. Či spí?e od raných dob monitoringu mo?ná mo?ných odpůrců a budování pevného mří?oví neprůstřelných l?í kolem celé planety.

Tedy opět nic přirozeného.

Janova Apokalypsa:

Jedním z fenoménů, jeho? de?ifrování se dotýká celé lidské pospolitosti na této planetě, samých počátků a předpočátků a snad i samotných konců, je tzv Janova vize, či chcete-li Janova Apokalypsa.

Jakkoliv mohla být, a pravděpodobně v různých podobách také teoreticky zřejmě i byla, pou?ita ji? dříve a dokonce několikrát v historii planety!

Posoudím-li nejen formu, obsah, ale i okolností mo?ného naplnění, pak su?e konstatuji, ?e jsme, soudě dle věrohodných příznaků, opět ve zdraví dorazili do počátků konců.

Nicméně, je také mo?né, ?e si mocní mocí nemocní pouze s Janovou vizí pohrávají.

Co? ve své podstatě mů?e vyjít nastejno, ale pozor!

Také podstatně hůře.

Ono vyměnit pravdu, za pomyslný pocit moci, mů?e být o?idný počin. Zvlá?tě pokud jsem nečetl pečlivě.

Ve?kerá problematika Janovi vize, je z mého, čistě subjektivního pohledu, nutně svázána hned s několika reálnými faktory, o nich? Jan Theolog, ale i ve?keré Svaté písmo mlčí (na rozdíl od upovídaných starobabylónských, chcete-li pak chaldejských eposů). Jindy hovoří v jisté úrovni alegorií. Ke v?emu se mnohdy vytratil i původní význam slov a příměrů.

Nyní si dovolím poznamenat své čistě subjektivní poznatky, jimi? musím nutně texty Janovy vize porovnávat:

Viděl, či byl jsem postupně svědkem technicko - fyzikálních jevů, z nich? by sice agenti Sisyfa radostně juchali ( Zde jsou typické příklady mých pozorování), nicméně ani Jan Theolog, ani ostatní Svaté písmo, na toto o?ehavé a stále aktuálněj?í téma, mo?ná zdánlivě nereaguje.

Z tohoto pohledu (usilovná a cílevědomá fluktuace pravdy o těchto zcela zásadních technicko - fyzikálních jevech) vytváří precedens, jen? paradoxně souzní, nejen s Janovou Apokalypsou, či Svatý písmem, ale i se současným a neutě?eným stavem obecných i v?esvětových věcí.

Jakkoliv výsledkem je neuvěřitelná kakofonie, zaměnitelná s nebeskými pozouny!

Z tohoto, čistě mého poznatku, vychází má rozpolcenost a nedůvěra, je? vrtá v hlavě jako neodbytný červ: Kdo je skutečným autorem Janovy Apokalypsy a z jakého důvodu se stala součástí Nového zákona.

Chci vědět. Chci mít jistotu!

Nikoli v?ak proto, ?e bych ustoupil od své víry, či prchal se ukrýt do podzemních jeskyní. Chci pouze znát spojitosti a souvzta?nosti mezi technicko - fyzikálními jevy, sítí l?í, cílených servisních podvrhů, Janovou Apokalypsou, medialně ?ířenou fiktivní realitou a (mo?ná hranou) ?íleností současného světového managmentu. Přičem? jsem upřímně fascinován slovy Janovy vize:

Majíce oči, nevidí. Majíce u?i, nesly?í. Kdysi pro mne příhodný příměr, nyní stra?idelné zaklínadlo plně zjevující rozsah umrtvené pravdy!

Celý problém se skrývá v objektivním poznání záva?nosti tématu, jeho? autora nikdo nikdy nespatřil: Jana Theologa. Tého?, jen? měl svá vidění na ostrově Patmos (římsky bohumilé internační útoči?tě pro věčné nespokojence). Jakkoliv jsou přisuzovány blí?e neurčitelným jedincům s konkrétním jménem.

Přičem? ignoruji i způsob výběru textů, chcete-li způsob kanonizace (házením textů na vzdálený stůl. Ty které doletěly, tak jen s pomocí Bo? í. Co? sice není málo, nicméně není to Bo? í. Jakkoliv mů?e být.). A to zcela pomlčím o faktu, ?e úvodní část je pravděpodobně nejstar?ího data, a na dal?í se podílelo hned několik dal?ích neznámých autorů. Ostatně jako i v jiných částech vize. V celé problematice je rovně? nutné vzít v úvahu i podobné, nicméně star?í vize národů, je? ?ily zcela odděleně od tehdej?ího známého světa.

Z hlediska "faktografie" mne v tento okam?ik nezajímá ani ta pasá?, je? je z hlediska aktualizace upřesnění datace sepsání spisu, z hlediska objektivních znalostí rodících se křes?anských církví, zcela cíleně jednoznačná (viz poselství tehdej?ím církvím. Pisatel dává čtenáři najevo, ?e se dobře orientuje v soudobé problematice.).

Nejzajímavěj?í jsou pak ty alegorické vize, je? se v průběhu mění?

Pokračování pří?tě?