Apokalypsa Jana Theologa

Apokalypsa Jana Theologa Janova Apokalypsa © Zdeněk Patrick 1994/2008

Nechci se dnes zabývat těmi ?svatými? písmy, které mi mnohdy připomínají spíše deníček otrlého lupiče, jen?, pro vlastní jistotu beztrestnosti, připsal své činy svým bohům.

Je mi rovněž lhostejno, zda Ježíš Nazaretský měl, či neměl modré oči! Zda žil, či nikoli. Nicméně si troufám poznamenat, že zůstává jedinečnou rýhou, jež v mé mysli vytvořila tato ojedinělá a vyjimečná autorita. Bez ohledu, zda byl, či nebyl... Jak posuzovat ostatní Svaté muže, když mnohé ani neznám a a převá?ná část ostatních svatých mužů nebyli svatými muži ani náhodouž

Marně jsem ve své naivitě pátral, proč mám stále jen hořký pocit marných l?í vy?adujících jen další marné lhaní!

Když se navíc z kulaté Země opět postupně stává povinná placka. Maximálně nadná?ena slony stojícími na obří ?elvě. A odvrácená strana Měsíce ?nikoho? nezajímající nadbytečnost, mimozemské alternace živoči?ně nenávistný problém hodný obětních plamenů slavnostních autodafé a Wachlerův projekt ?Reflektor? snadno sestřelitelný vážnou odbornicí na dvouramenné páky.

V čase, kdy se běh věcí začíná podobat Janově vizi, téměř jako vejce vejci.

Přičemž slůvko ?téměř? je zcela určujícím faktorem zcela jisté neurčitosti. jež pronásleduje současné lidstvo od samého počátku prvotního utajování pravd. Či spíše od raných dob monitoringu možná možných odpůrců a budování pevného mří?oví neprůstřelných l?í kolem celé planety. Tedy opět nic přirozeného.

Janova Apokalypsa:

Jedním z fenoménů, jehož de?ifrování se dotýká celé lidské pospolitosti na této planetě, samých počátků a předpočátků a snad i samotných konců, je tzv Janova vize, či chcete-li Janova Apokalypsa. Jakkoliv mohla být, a pravděpodobně v různých podobách také teoreticky zřejmě i byla, použita již dříve a dokonce několikrát v historii planety! Posoudím-li nejen formu, obsah, ale i okolností možného naplnění, pak suže konstatuji, že jsme, soudě dle věrohodných příznaků, opět ve zdraví dorazili do počátků konců. Nicméně, je také možné, že si mocní mocí nemocní pouze s Janovou vizí pohrávají. Co? ve své podstatě může vyjít nastejno, ale pozor! Také podstatně hůře. Ono vyměnit pravdu, za pomyslný pocit moci, může být o?idný počin. Zvláště pokud jsem nečetl pečlivě.

Ve?kerá problematika Janovi vize, je z mého, čistě subjektivního pohledu, nutně svázána hned s několika reálnými faktory, o nichž Jan Theolog, ale i veškeré Svaté písmo mlčí (na rozdíl od upovídaných starobabylónských, chcete-li pak chaldejských eposů). Jindy hovoří v jisté úrovni alegorií. Ke všemu se mnohdy vytratil i původní význam slov a příměrů.

Nyní si dovolím poznamenat své čistě subjektivní poznatky, jimiž musím nutně texty Janovy vize porovnávat: Viděl, či byl jsem postupně svědkem technicko - fyzikálních jevů, z nichž by sice agenti Sisyfa radostně juchali ( Zde jsou typické příklady mých pozorování), nicméně ani Jan Theolog, ani ostatní Svaté písmo, na toto o?ehavé a stále aktuálnější téma, možná zdánlivě nereaguje. Z tohoto pohledu (usilovná a cílevědomá fluktuace pravdy o těchto zcela zásadních technicko - fyzikálních jevech) vytváří precedens, jenž paradoxně souzní, nejen s Janovou Apokalypsou, či Svatý písmem, ale i se současným a neutěšeným stavem obecných i všesvětových věcí. Jakkoliv výsledkem je neuvěřitelná kakofonie, zaměnitelná s nebeskými pozouny!

Z tohoto, čistě mého poznatku, vychází má rozpolcenost a nedůvěra, jež vrtá v hlavě jako neodbytný červ: Kdo je skutečným autorem Janovy Apokalypsy a z jakého důvodu se stala součástí Nového zákona.

Chci vědět. Chci mít jistotu! Nikoli však proto, že bych ustoupil od své víry, či prchal se ukrýt do podzemních jeskyní. Chci pouze znát spojitosti a souvzta?nosti mezi technicko - fyzikálními jevy, sítí l?í, cílených servisních podvrhů, Janovou Apokalypsou, medialně šířenou fiktivní realitou a (možná hranou) šíleností současného světového managmentu. Přičemž jsem upřímně fascinován slovy Janovy vize: ?Majíce oči, nevidí. Majíce uši, nesly?í. Kdysi pro mne příhodný příměr, nyní strašidelné zaklínadlo plně zjevující rozsah umrtvené pravdy!

Celý problém se skrývá v objektivním poznání záva?nosti tématu, jehož autora nikdo nikdy nespatřil: Jana Theologa. Tého?, jenž měl svá vidění na ostrově Patmos (římsky bohumilé internační útoči?tě pro věčné nespokojence). Jakkoliv jsou přisuzovány blíže neurčitelným jedincům s konkrétním jménem.

Přičemž ignoruji i způsob výběru textů, chcete-li způsob kanonizace (házením textů na vzdálený stůl. Ty které doletěly, tak jen s pomocí Bož í. Což sice není málo, nicméně není to Bož í. Jakkoliv může být.). A to zcela pomlčím o faktu, že úvodní část je pravděpodobně nejstaršího data, a na další se podílelo hned několik dalších neznámých autorů. Ostatně jako i v jiných částech vize. V celé problematice je rovněž nutné vzít v úvahu i podobné, nicméně starší vize národů, jež žily zcela odděleně od tehdejšího známého světa. Z hlediska ?faktografie? mne v tento okamžik nezajímá ani ta pasá?, jež je z hlediska aktualizace upřesnění datace sepsání spisu, z hlediska objektivních znalostí rodících se křesťanských církví, zcela cíleně jednoznačná (viz poselství tehdejším církvím. Pisatel dává čtenáři najevo, že se dobře orientuje v soudobé problematice.). Nejzajímavější jsou pak ty alegorické vize, jež se v průběhu mění?

Pokračování pří?tě?