Ratuj bratr bratra svého. Staň se zbraní bratra svého.

Vítězný oblouk v Prochorovce (na počest slavného vítězství Rudé armády v závěrečné tankové bitvě v Kurském oblouku), se symbolem:
Sv. Jiří zabijí zmej. Jura / Jaro, bájný všeslovanský kníže zabijí Černého Idola / Draka

Odkaz prezidenta Československé republiky Dr. Edvarda Beneše

© smit.wz.cz, Praha 2016

Vážení spoluobčané,

v době nedávné jsem podepsal historicky významné dokumenty pro naši Československou republiku, tj. dekrety prezidenta Československé republiky. Tyto dokumenty nám dávají naději, že se již nikdy nebudou opakovat tragické události let 1938 - 1939. Vědom si neblahých zkušeností našeho národa, zejména z 2. světové války, zanechávám vám odkaz, ve kterém vás varuji před možnými pozdějšími požadavky na znovuosídlení našeho pohraničí sudetskými Němci, kteří byli po právu na základě mých dekretů z naší republiky odsunuti. Může se stát, že mé dekrety vydané z rozhodnutí vítězných mocností druhé světové války budou s odstupem času revanšisty prohlažovány za neplatné. Může se stát, tak jako v minulosti, že se najdou "čeští vlastenci", kteří se budou sudetským Němcům za jejich odsun omlouvat a že budou nakloněni otázce jejich návratu. Nenechte se oklamat a jejich návratu nedopusťte. Hitlerové odcházejí, avšak snaha o ovládnutí Evropy Německem zůstává. Mohou se najít vlastizrádci, kteří budou opět usilovati o odtržení Slovenska od Čech. Bylo by to pošlapání odkazu našeho prvního prezidenta Československé republiky Tomáše Garrigua Masaryka a jeho spoluzakladatele Milana Rastislava Štefánika. Vedlo by to k zániku obou našich národů. Nezapomeňte, že mé dekrety se týkaly i potrestání vlastizrádců, že mají trvalou platnost, a potrestejte všechny případné vlastizrádce, až je to kdokoliv a v kterékoliv době.

BHAGAVADGÍTA

Arjuna (v již neudržitelném čase, krátce před Kurušetram, strašné bitvě na Kuruovském poli. Česky též Kurském poli), nalehavě prosí svého vozataje:

"Kršno, zajeď mezi obě vojska, abych si prohlédl bojové řady svých úhlavních nepřátel dříve, nešli se s nimi utkám. Dovol mi spatřit muže, kteří sem přišli se mnou bojovat, aby se zavděčili synům zlomyslného."

I zajel Kršna se svým nádherným vozem mezi obě vojska. Zastavil před Bhíšmou, Drónem a ostatními vladaři světa, a řekl: "Pohleď, Arjuno, jak všichni Kuruovci tu vytáhli do boje proti tobě!"

Arjuna spatřil v obou vojích své příbuzenstvo, učitele, syny, vnuky i přátele. Rozestavěné proti sobě. Jak je tak viděl, zmocnil se ho hluboký soucit, a ve velkém zármutku pravil: "Kršno, když vidím před sebou své bojechtivé příbuzenstvo, celý se třesu, vysychá mi v ústech a ježí se mi vlasy. Luk Gándíva mi padá z rukou a kůže mě pálí. Nohy pode mnou klesají a mám zlé předtuchy. Nevidím nic dobrého v tom, že mám zabíjet vlastní příbuzné, ani netoužím, Kršno, po vítězství, po vládě, ani po světských radostech. Jaký bych měl užitek z hodnosti královské, Ochránce vesmíru?

K čemu by mi byla radost a dokonce i sám život, jestliže ti, kteří touží po moci, radovánkách a rozkoších by měli v boji ztratit život a štěstí? I kdyby mě chtěli zabít, Kršno, nechci je usmrtit, ani pro vládu nad třemi světy, tím méně pro vládu nad touto zemí!"

Co získám, Kršno, kdybych zahubil sto synů Dhrtaráštrových? Kdybychom zničili naše nepřátele, uvízli bychom přece sami ve spárech hříchu! Jaký bychom z toho měli prospěch, kdybychom vyhladili své vlastní příbuzenstvo? Jestliže nevidí tyto chtivé duše zločin ve vyhlazení rodiny nebo v nepřátelství k přátelům, proč bychom měli my, kteří tyto věci tak jasně chápeme, Kršno, spáchat tentýž hřích?

Upadá-li rod, upadá jeho odvěký řád a obřady, rodové tradice a hrozí mu záhuba. Není-li dbáno zákona, Kršno, a nejsou-li ženy mravné, nastává mísení kast.
Příměs cizí krve ničí rod a je bezohledností k předkům. Jsou porušeny věčné zákony a ti, kdo na tom mají vinu, budou zatraceni.
Jsou to ti, kdo nedbají zákona ve svém domě, jak víme od svých předků i učitelů.
Zničit vlastní příbuzenstvo v touze po moci! - Tak velký hřích může spáchat jen nemoudrý! Bylo by lépe, kdybych se dal bez boje zabít syny Dhrtaráštrovými, než bych spáchal takový zločin.

Jem přemožen bezmocností a má mysl je zmatena. Snažně tě prosím, osvětli mi, z čeho se rodí mé dobro! Jsem tvým žákem, pouč mě, v tobě hledám útočiště.
Nic nedovede zaplašit smutek, jenž zdolává mé smysly. I kdybych získal kvetoucí království, či dokonce vládu nad samými bohy, jaký by to pro mne mělo užitek?.
Arjuna takto promlouval ke Kršnovi, vládci smyslů, a zakončil slovy: "Nebudu bojovat!" Potom se odmlčel.
Sklíčenému Arjunovi, rmoutícímu se uprostřed obou vojsk, pravil teď Kršna s úsměvem:

Pláčeš pro ty, kteří si nezaslouží tvého soucitu, Arjuno. Ačkoli mluvíš moudře, ti, kdož jsou ještě moudřejší, netruchlí ani pro živé, ani pro mrtvé. Neboť nikdy se nestalo, aby nebylo Mne, ani tebe, ani těchto králů. A nikdy nebude, abychom kdy přestali být. Tak jako vtělená duše prochází v tomto těle z dětství do mládí a do stáří, přechází také po smrti do jiného těla. Moudrý člověk se touto změnou nedá zmást.
Svým tělem, svými smysly, svou myslí a svým duchem ubírá se mudrc světem činného života a nezištně plní úkoly pro očistu svého srdce. Vyrovnaný člověk pevné mysli nečeká na plody svých činů a dosahuje míru. Avšak člověk rozkolísaný a žádostmi oklamaný je vězněm své připoutanosti.
Kdo je odpoutaný, kdo vnitřním poznáním zvítězil nad sebou samým, prožívá šťastný život v tvrzi svého těla s devíti branami. Nic nekoná ani nepobízí k činům. Všudypřítomný duch nepřihlíží k zásluze ani k provinění a lidé netrpí pro spáchaný hřích, ale proto, že jejich vědění je zahaleno nevědomostí.
Kdo nemyslí na odměnu za svou práci a přece ji koná, správně pochopil činný život. Nikoli však ten, kdo neroznítil oheň a je nečinný. Královský synu, to co se nazývá nelpěním na ovoci činů, je vlastně ukázněná činnost! Je to zvládnutí mysli, oné strůjkyně proměn a zřeknutí se svého sobectví a touhy. Velkomyslnost, statečnost, čistota a přátelství - toto, ó potomku králů, jsou vlastnosti předurčené pro stav božský! Ale kdo je domýšlivý, sobecký, zpupný, hašteřivý a nevědomý, je Arjuno, je pro stav zkázy!
Ti, kdož jsou ozdobeni vlastnostmi božskými, jsou hodni osvícení, ale duše zatemnělé jsou vrhány do pout otroctví. Buď dobré mysli, Arjuno, neboť jsi zrozen pro stav nebeský! Na tomto světě se lidé rodí ve dvojím vtělení: Ve vtělení božském a ve vtělení démonském. Vtělení božské jsem již vyložil. Teď poslyš o duších démonských.

Narodily se jako nepřátelé tohoto světa jen proto, aby jej ničily.

V jejich tepnách vře sžíravá žádostivost. Tonou v marnivosti, domýšlivosti a okázalosti. Podlehli klamu a věčně bloudí v kole svých hříšných činů.
Jsou zatíženy nespočetnými starostmi až do smrti a jsou stálí jen ve své chtivé pažravosti. Jsou chyceni v pasti klamných nadějí, bičováni hněvem a žádostí a sníží se ke každému prostředku, aby se domohli bohatství a požitků. Říkají:

Toto bohatství jsem získal dnes. Tohoto cíle dosáhnu zítra. Toto štěstí je mé a sousedovo bude také moje. Tohoto nepřítele jsem zničil a ostatní nepřátele zničím také! Já jsem pán, raduji se, všeho jsem dosáhl, jsem mocný a šťastný!
Já jsem bohatý a urozený nad jiné. Kdo se mi vyrovná? Chci obětovat, chci udílet almužny, chci užívat!, Takto jsou oklamáni nevědomostí. A tak pomateni pošetilými představami, chyceni do sítě klamu, omámeni domnělou radostí, jsou vrháni do bezedné propasti.

Opojeni pánovitou pýchou a bohatstvím, vykonávají oběti jen podle jména, jen pro okázalost a nedbají jejich pravého účelu. Posedlí zlobou, sobectvím, panovačností, nestoudností a lakotností, tito zlomyslní lidé nenávidí každého. Zbloudilé duše, klesající na nejnižší stupeň společnosti, vrháni stále a stále do tohoto světa, aby se tu rodili z lůn démonských. Zapleteni do tenat věčných zrodů, řítí se stále hlouběji a hlouběji do propastných temnot. Trojí branou se vchází do pekla - branou neřesti, branou zloby a branou pažravé chamtivosti.

Poznámky pod čarou

Kurušetram, bitva vedená nejen psychotropními, zvukovými, pulzními, jadernými zbraněmi, ale i hrůznými sedmero zbraněmi Šebettu. Bitva Panduovců a Kuruovců nepochybně byla vyvrcholením strášné a celé věky trvající války s parazitujícími entitami Vědoucích (Daémonů). Války, do které je nutné započítat i Rama jánu, či zničení Hyperboreje. Závěrečná bitva na Kurském poli (Kuru Šetra), vedena dodnes nesouměřitelnými zbraněmi, byl vlastně zdánlivě závěrečnou bitvou, která měla ukončit celá tisíciletí válečných střetů, vedených v celém v pásmu života této planety. Bitva v níž přišlo o život 1 miliarda 860 milionů lidských bytostí. Bitva na Kurušetram je datována rokem 3 140 př. n. l. (Indie, viz epos Mahábhhárata). S katastrofálním následky, které dospěly během necelých 40 let do věku kali jugy Stalo se tak 13. února roku 3 102 let př. n. l. Právě tehdy, podle nejvyšší indické kasty brahmanů (mimochodem nositelů Y_chromozómu Hs R1a Arij slovanský - zde kastovní "anáryajuštam", jinak ve smyslu orátaj, orjan, oráč, ori či chcete-li deméter. Se vší pravděpodobností byl Arjuna, starým otcem Ori, Arij Jarunou, jehož jeden ze synů Šček, byl praotcem kmene Čechů.), nastalo černé období Kali Juga. Kalný, či temný věk lží, podvodů, úplatků zlatými padáky, gangů s korupčními velkohnízdy, či podivnými organizacemi propagujícími fašistické válečné zločiny, humanitární bombardování a šílenosti světa asociálních křečí.