Ratuj bratr bratra svého. Staň se zbraní bratra svého.

Vítězný oblouk v Prochorovce (na počest slavného vítězství Rudé armády v závěrečné tankové bitvě v Kurském oblouku), se symbolem:
Sv. Jiří zabijí zmej. Jura / Jaro, bájný v?eslovanský kní?e zabijí Černého Idola / Draka

Odkaz prezidenta Československé republiky Dr. Edvarda Bene?e

© smit.wz.cz, Praha 2016

Vá?ení spoluobčané,

v době nedávné jsem podepsal historicky významné dokumenty pro na?i Československou republiku, tj. dekrety prezidenta Československé republiky. Tyto dokumenty nám dávají naději, ?e se ji? nikdy nebudou opakovat tragické události let 1938 - 1939. Vědom si neblahých zku?eností na?eho národa, zejména z 2. světové války, zanechávám vám odkaz, ve kterém vás varuji před mo?nými pozděj?ími po?adavky na znovuosídlení na?eho pohraničí sudetskými Němci, kteří byli po právu na základě mých dekretů z na?í republiky odsunuti. Mů?e se stát, ?e mé dekrety vydané z rozhodnutí vítězných mocností druhé světové války budou s odstupem času revan?isty prohla?ovány za neplatné. Mů?e se stát, tak jako v minulosti, ?e se najdou "če?tí vlastenci", kteří se budou sudetským Němcům za jejich odsun omlouvat a ?e budou nakloněni otázce jejich návratu. Nenechte se oklamat a jejich návratu nedopus?te. Hitlerové odcházejí, av?ak snaha o ovládnutí Evropy Německem zůstává. Mohou se najít vlastizrádci, kteří budou opět usilovati o odtr?ení Slovenska od Čech. Bylo by to po?lapání odkazu na?eho prvního prezidenta Československé republiky Tomá?e Garrigua Masaryka a jeho spoluzakladatele Milana Rastislava ?tefánika. Vedlo by to k zániku obou na?ich národů. Nezapomeňte, ?e mé dekrety se týkaly i potrestání vlastizrádců, ?e mají trvalou platnost, a potrestejte v?echny případné vlastizrádce, a? je to kdokoliv a v kterékoliv době.

BHAGAVADGÍTA

Arjuna (v ji? neudr?itelném čase, krátce před Kuru?etram, stra?né bitvě na Kuruovském poli. Česky té? Kurském poli), nalehavě prosí svého vozataje:

"Kr?no, zajeď mezi obě vojska, abych si prohlédl bojové řady svých úhlavních nepřátel dříve, ne?li se s nimi utkám. Dovol mi spatřit mu?e, kteří sem při?li se mnou bojovat, aby se zavděčili synům zlomyslného."

I zajel Kr?na se svým nádherným vozem mezi obě vojska. Zastavil před Bhí?mou, Drónem a ostatními vladaři světa, a řekl: "Pohleď, Arjuno, jak v?ichni Kuruovci tu vytáhli do boje proti tobě!"

Arjuna spatřil v obou vojích své příbuzenstvo, učitele, syny, vnuky i přátele. Rozestavěné proti sobě. Jak je tak viděl, zmocnil se ho hluboký soucit, a ve velkém zármutku pravil: "Kr?no, kdy? vidím před sebou své bojechtivé příbuzenstvo, celý se třesu, vysychá mi v ústech a je?í se mi vlasy. Luk Gándíva mi padá z rukou a ků?e mě pálí. Nohy pode mnou klesají a mám zlé předtuchy. Nevidím nic dobrého v tom, ?e mám zabíjet vlastní příbuzné, ani netou?ím, Kr?no, po vítězství, po vládě, ani po světských radostech. Jaký bych měl u?itek z hodnosti královské, Ochránce vesmíru?

K čemu by mi byla radost a dokonce i sám ?ivot, jestli?e ti, kteří tou?í po moci, radovánkách a rozko?ích by měli v boji ztratit ?ivot a ?těstí? I kdyby mě chtěli zabít, Kr?no, nechci je usmrtit, ani pro vládu nad třemi světy, tím méně pro vládu nad touto zemí!"

Co získám, Kr?no, kdybych zahubil sto synů Dhrtará?trových? Kdybychom zničili na?e nepřátele, uvízli bychom přece sami ve spárech hříchu! Jaký bychom z toho měli prospěch, kdybychom vyhladili své vlastní příbuzenstvo? Jestli?e nevidí tyto chtivé du?e zločin ve vyhlazení rodiny nebo v nepřátelství k přátelům, proč bychom měli my, kteří tyto věci tak jasně chápeme, Kr?no, spáchat tentý? hřích?

Upadá-li rod, upadá jeho odvěký řád a obřady, rodové tradice a hrozí mu záhuba. Není-li dbáno zákona, Kr?no, a nejsou-li ?eny mravné, nastává mísení kast.
Příměs cizí krve ničí rod a je bezohledností k předkům. Jsou poru?eny věčné zákony a ti, kdo na tom mají vinu, budou zatraceni.
Jsou to ti, kdo nedbají zákona ve svém domě, jak víme od svých předků i učitelů.
Zničit vlastní příbuzenstvo v touze po moci! - Tak velký hřích mů?e spáchat jen nemoudrý! Bylo by lépe, kdybych se dal bez boje zabít syny Dhrtará?trovými, ne? bych spáchal takový zločin.

Jem přemo?en bezmocností a má mysl je zmatena. Sna?ně tě prosím, osvětli mi, z čeho se rodí mé dobro! Jsem tvým ?ákem, pouč mě, v tobě hledám útoči?tě.
Nic nedovede zapla?it smutek, jen? zdolává mé smysly. I kdybych získal kvetoucí království, či dokonce vládu nad samými bohy, jaký by to pro mne mělo u?itek?.
Arjuna takto promlouval ke Kr?novi, vládci smyslů, a zakončil slovy: "Nebudu bojovat!" Potom se odmlčel.
Sklíčenému Arjunovi, rmoutícímu se uprostřed obou vojsk, pravil teď Kr?na s úsměvem:

Pláče? pro ty, kteří si nezaslou?í tvého soucitu, Arjuno. Ačkoli mluví? moudře, ti, kdo? jsou je?tě moudřej?í, netruchlí ani pro ?ivé, ani pro mrtvé. Nebo? nikdy se nestalo, aby nebylo Mne, ani tebe, ani těchto králů. A nikdy nebude, abychom kdy přestali být. Tak jako vtělená du?e prochází v tomto těle z dětství do mládí a do stáří, přechází také po smrti do jiného těla. Moudrý člověk se touto změnou nedá zmást.
Svým tělem, svými smysly, svou myslí a svým duchem ubírá se mudrc světem činného ?ivota a nezi?tně plní úkoly pro očistu svého srdce. Vyrovnaný člověk pevné mysli nečeká na plody svých činů a dosahuje míru. Av?ak člověk rozkolísaný a ?ádostmi oklamaný je vězněm své připoutanosti.
Kdo je odpoutaný, kdo vnitřním poznáním zvítězil nad sebou samým, pro?ívá ??astný ?ivot v tvrzi svého těla s devíti branami. Nic nekoná ani nepobízí k činům. V?udypřítomný duch nepřihlí?í k zásluze ani k provinění a lidé netrpí pro spáchaný hřích, ale proto, ?e jejich vědění je zahaleno nevědomostí.
Kdo nemyslí na odměnu za svou práci a přece ji koná, správně pochopil činný ?ivot. Nikoli v?ak ten, kdo neroznítil oheň a je nečinný. Královský synu, to co se nazývá nelpěním na ovoci činů, je vlastně ukázněná činnost! Je to zvládnutí mysli, oné strůjkyně proměn a zřeknutí se svého sobectví a touhy. Velkomyslnost, statečnost, čistota a přátelství - toto, ó potomku králů, jsou vlastnosti předurčené pro stav bo?ský! Ale kdo je domý?livý, sobecký, zpupný, ha?teřivý a nevědomý, je Arjuno, je pro stav zkázy!
Ti, kdo? jsou ozdobeni vlastnostmi bo?skými, jsou hodni osvícení, ale du?e zatemnělé jsou vrhány do pout otroctví. Buď dobré mysli, Arjuno, nebo? jsi zrozen pro stav nebeský! Na tomto světě se lidé rodí ve dvojím vtělení: Ve vtělení bo?ském a ve vtělení démonském. Vtělení bo?ské jsem ji? vylo?il. Teď posly? o du?ích démonských.

Narodily se jako nepřátelé tohoto světa jen proto, aby jej ničily.

V jejich tepnách vře s?íravá ?ádostivost. Tonou v marnivosti, domý?livosti a okázalosti. Podlehli klamu a věčně bloudí v kole svých hří?ných činů.
Jsou zatí?eny nespočetnými starostmi a? do smrti a jsou stálí jen ve své chtivé pa?ravosti. Jsou chyceni v pasti klamných nadějí, bičováni hněvem a ?ádostí a sní?í se ke ka?dému prostředku, aby se domohli bohatství a po?itků. Říkají:

Toto bohatství jsem získal dnes. Tohoto cíle dosáhnu zítra. Toto ?těstí je mé a sousedovo bude také moje. Tohoto nepřítele jsem zničil a ostatní nepřátele zničím také! Já jsem pán, raduji se, v?eho jsem dosáhl, jsem mocný a ??astný!
Já jsem bohatý a urozený nad jiné. Kdo se mi vyrovná? Chci obětovat, chci udílet almu?ny, chci u?ívat!, Takto jsou oklamáni nevědomostí. A tak pomateni po?etilými představami, chyceni do sítě klamu, omámeni domnělou radostí, jsou vrháni do bezedné propasti.

Opojeni pánovitou pýchou a bohatstvím, vykonávají oběti jen podle jména, jen pro okázalost a nedbají jejich pravého účelu. Posedlí zlobou, sobectvím, panovačností, nestoudností a lakotností, tito zlomyslní lidé nenávidí ka?dého. Zbloudilé du?e, klesající na nejni??í stupeň společnosti, vrháni stále a stále do tohoto světa, aby se tu rodili z lůn démonských. Zapleteni do tenat věčných zrodů, řítí se stále hlouběji a hlouběji do propastných temnot. Trojí branou se vchází do pekla - branou neřesti, branou zloby a branou pa?ravé chamtivosti.

Poznámky pod čarou

Kuru?etram, bitva vedená nejen psychotropními, zvukovými, pulzními, jadernými zbraněmi, ale i hrůznými sedmero zbraněmi ?ebettu. Bitva Panduovců a Kuruovců nepochybně byla vyvrcholením strá?né a celé věky trvající války s parazitujícími entitami Vědoucích (Daémonů). Války, do které je nutné započítat i Rama jánu, či zničení Hyperboreje. Závěrečná bitva na Kurském poli (Kuru ?etra), vedena dodnes nesouměřitelnými zbraněmi, byl vlastně zdánlivě závěrečnou bitvou, která měla ukončit celá tisíciletí válečných střetů, vedených v celém v pásmu ?ivota této planety. Bitva v ní? při?lo o ?ivot 1 miliarda 860 milionů lidských bytostí. Bitva na Kuru?etram je datována rokem 3 140 př. n. l. (Indie, viz epos Mahábhhárata). S katastrofálním následky, které dospěly během necelých 40 let do věku kali jugy Stalo se tak 13. února roku 3 102 let př. n. l. Právě tehdy, podle nejvy??í indické kasty brahmanů (mimochodem nositelů Y_chromozómu Hs R1a Arij slovanský - zde kastovní "anáryaju?tam", jinak ve smyslu orátaj, orjan, oráč, ori či chcete-li deméter. Se v?í pravděpodobností byl Arjuna, starým otcem Ori, Arij Jarunou, jeho? jeden ze synů ?ček, byl praotcem kmene Čechů.), nastalo černé období Kali Juga. Kalný, či temný věk l?í, podvodů, úplatků zlatými padáky, gangů s korupčními velkohnízdy, či podivnými organizacemi propagujícími fa?istické válečné zločiny, humanitární bombardování a ?ílenosti světa asociálních křečí.