Zmej opětovně o?ívá a žádá si nemyslitelné...

Autor: Administrator <>, Téma: Dýmající zrcadlo 2.díl, Vydáno dne: 17. 05. 2016

Ratuj bratr bratra svého. Staň se zbraní bratra svého.





Vítězný oblouk v Prochorovce (na počest slavného vítězství Rudé armády v závěrečné tankové bitvě v Kurském oblouku), se symbolem:
Sv. Jiří zabijí zmej. Jura / Jaro, bájný všeslovanský kníže zabijí Černého Idola / Draka

Odkaz prezidenta Československé republiky Dr. Edvarda Bene?e

© smit.wz.cz, Praha 2016

Vážení spoluobčané,

v době nedávné jsem podepsal historicky významné dokumenty pro naši Československou republiku, tj. dekrety prezidenta Československé republiky. Tyto dokumenty nám dávají naději, že se již nikdy nebudou opakovat tragické události let 1938 - 1939. Vědom si neblahých zkušeností našeho národa, zejména z 2. světové války, zanechávám vám odkaz, ve kterém vás varuji před možnými pozdějšími po?adavky na znovuosídlení našeho pohraničí sudetskými Němci, kteří byli po právu na základě mých dekretů z naší republiky odsunuti. Mů?e se stát, že mé dekrety vydané z rozhodnutí vítězných mocností druhé světové války budou s odstupem času revan?isty prohla?ovány za neplatné. Mů?e se stát, tak jako v minulosti, že se najdou "čeští vlastenci", kteří se budou sudetským Němcům za jejich odsun omlouvat a že budou nakloněni otázce jejich návratu. Nenechte se oklamat a jejich návratu nedopus?te. Hitlerové odcházejí, avšak snaha o ovládnutí Evropy Německem zůstává. Mohou se najít vlastizrádci, kteří budou opět usilovati o odtr?ení Slovenska od Čech. Bylo by to po?lapání odkazu našeho prvního prezidenta Československé republiky Tomá?e Garrigua Masaryka a jeho spoluzakladatele Milana Rastislava ?tefánika. Vedlo by to k zániku obou našich národů. Nezapomeňte, že mé dekrety se týkaly i potrestání vlastizrádců, že mají trvalou platnost, a potrestejte všechny případné vlastizrádce, až je to kdokoliv a v kterékoliv době.

Vá? Edvard Bene?.

BHAGAVADGÍTA

© smit.wz.cz, Praha 2016 Volný výběr překladu Rudolfa Janíčka

Arjuna (v již neudr?itelném čase, krátce před Kuružetram, strašné bitvě na Kuruovském poli. Česky též Kurském poli), nalehavě prosí svého vozataje:

"Kr?no, zajeď mezi obě vojska, abych si prohlédl bojové řady svých úhlavních nepřátel dříve, nešli se s nimi utkám. Dovol mi spatřit muže, kteří sem přišli se mnou bojovat, aby se zavděčili synům zlomyslného."

I zajel Kršna se svým nádherným vozem mezi obě vojska. Zastavil před Bhí?mou, Drónem a ostatními vladaři světa, a řekl: "Pohleď, Arjuno, jak všichni Kuruovci tu vytáhli do boje proti tobě!"

Arjuna spatřil v obou vojích své příbuzenstvo, učitele, syny, vnuky i přátele. Rozestavěné proti sobě. Jak je tak viděl, zmocnil se ho hluboký soucit, a ve velkém zármutku pravil: "Kr?no, když vidím před sebou své bojechtivé příbuzenstvo, celý se třesu, vysychá mi v ústech a je?í se mi vlasy. Luk Gándíva mi padá z rukou a ků?e mě pálí. Nohy pode mnou klesají a mám zlé předtuchy. Nevidím nic dobrého v tom, že mám zabíjet vlastní příbuzné, ani netoužím, Kr?no, po vítězství, po vládě, ani po světských radostech. Jaký bych měl užitek z hodnosti královské, Ochránce vesmíruž

K čemu by mi byla radost a dokonce i sám život, jestliže ti, kteří touží po moci, radovánkách a rozkoších by měli v boji ztratit život a štěstí? I kdyby mě chtěli zabít, Kr?no, nechci je usmrtit, ani pro vládu nad třemi světy, tím méně pro vládu nad touto zemí!"

Co získám, Kr?no, kdybych zahubil sto synů Dhrtará?trových? Kdybychom zničili naše nepřátele, uvízli bychom přece sami ve spárech hříchu! Jaký bychom z toho měli prospěch, kdybychom vyhladili své vlastní příbuzenstvo? Jestliže nevidí tyto chtivé duše zločin ve vyhlazení rodiny nebo v nepřátelství k přátelům, proč bychom měli my, kteří tyto věci tak jasně chápeme, Kr?no, spáchat tentýž hřích?

Upadá-li rod, upadá jeho odvěký řád a obřady, rodové tradice a hrozí mu záhuba. Není-li dbáno zákona, Kr?no, a nejsou-li ženy mravné, nastává mísení kast.
Příměs cizí krve ničí rod a je bezohledností k předkům. Jsou poruženy věčné zákony a ti, kdo na tom mají vinu, budou zatraceni.
Jsou to ti, kdo nedbají zákona ve svém domě, jak víme od svých předků i učitelů.
Zničit vlastní příbuzenstvo v touze po moci! - Tak velký hřích může spáchat jen nemoudrý! Bylo by lépe, kdybych se dal bez boje zabít syny Dhrtará?trovými, než bych spáchal takový zločin.

Jem přemo?en bezmocností a má mysl je zmatena. Sna?ně tě prosím, osvětli mi, z čeho se rodí mé dobro! Jsem tvým ?ákem, pouč mě, v tobě hledám útoči?tě.
Nic nedovede zapla?it smutek, jenž zdolává mé smysly. I kdybych získal kvetoucí království, či dokonce vládu nad samými bohy, jaký by to pro mne mělo užitek?.
Arjuna takto promlouval ke Kr?novi, vládci smyslů, a zakončil slovy: "Nebudu bojovat!" Potom se odmlčel.
Sklíčenému Arjunovi, rmoutícímu se uprostřed obou vojsk, pravil teď Kršna s úsměvem:

Pláče? pro ty, kteří si nezaslouží tvého soucitu, Arjuno. Ačkoli mluví? moudře, ti, kdo? jsou ještě moudřejší, netruchlí ani pro živé, ani pro mrtvé. neboť nikdy se nestalo, aby nebylo Mne, ani tebe, ani těchto králů. A nikdy nebude, abychom kdy přestali být. Tak jako vtělená duše prochází v tomto těle z dětství do mládí a do stáří, přechází také po smrti do jiného těla. Moudrý člověk se touto změnou nedá zmást.
Svým tělem, svými smysly, svou myslí a svým duchem ubírá se mudrc světem činného života a nezištně plní úkoly pro očistu svého srdce. Vyrovnaný člověk pevné mysli nečeká na plody svých činů a dosahuje míru. Avšak člověk rozkolísaný a žádostmi oklamaný je vězněm své připoutanosti.
Kdo je odpoutaný, kdo vnitřním poznáním zvítězil nad sebou samým, pro?ívá šťastný život v tvrzi svého těla s devíti branami. Nic nekoná ani nepobízí k činům. V?udypřítomný duch nepřihlí?í k zásluze ani k provinění a lidé netrpí pro spáchaný hřích, ale proto, že jejich vědění je zahaleno nevědomostí.
Kdo nemyslí na odměnu za svou práci a přece ji koná, správně pochopil činný život. Nikoli však ten, kdo neroznítil oheň a je nečinný. Královský synu, to co se nazývá nelpěním na ovoci činů, je vlastně ukázněná činnost! Je to zvládnutí mysli, oné strůjkyně proměn a zřeknutí se svého sobectví a touhy. Velkomyslnost, statečnost, čistota a přátelství - toto, ó potomku králů, jsou vlastnosti předurčené pro stav božský! Ale kdo je domý?livý, sobecký, zpupný, ha?teřivý a nevědomý, je Arjuno, je pro stav zkázy!
Ti, kdo? jsou ozdobeni vlastnostmi božskými, jsou hodni osvícení, ale duše zatemnělé jsou vrhány do pout otroctví. Buď dobré mysli, Arjuno, neboť jsi zrozen pro stav nebeský! Na tomto světě se lidé rodí ve dvojím vtělení: Ve vtělení božském a ve vtělení démonském. Vtělení božské jsem již vyložil. Teď posly? o duších démonských.

Tyto duše nevědí, jak smysly klamou, ani co je svádí z pravé cesty. Neznají čistoty ani obřadu, neboť v nich není poznání. Říkají, že není ve světě ani pravdy, ani řádu ani Prozřetelnosti, že vesmír nemá základů a že vše je jen pouhou hrou náhody. A tak jsou tyto nevědomé duše bez vedení a libují si v krutých činech.

Narodily se jako nepřátelé tohoto světa jen proto, aby jej ničily.

V jejich tepnách vře s?íravá žádostivost. Tonou v marnivosti, domý?livosti a okázalosti. Podlehli klamu a věčně bloudí v kole svých hříšných činů.
Jsou zatí?eny nespočetnými starostmi až do smrti a jsou stálí jen ve své chtivé pa?ravosti. Jsou chyceni v pasti klamných nadějí, bičováni hněvem a žádostí a sní?í se ke každému prostředku, aby se domohli bohatství a po?itků. Říkají:

Toto bohatství jsem získal dnes. Tohoto cíle dosáhnu zítra. Toto štěstí je mé a sousedovo bude také moje. Tohoto nepřítele jsem zničil a ostatní nepřátele zničím také! Já jsem pán, raduji se, všeho jsem dosáhl, jsem mocný a šťastný!
Já jsem bohatý a urozený nad jiné. Kdo se mi vyrovná? Chci obětovat, chci udílet almužny, chci užívat!, Takto jsou oklamáni nevědomostí. A tak pomateni po?etilými představami, chyceni do sítě klamu, omámeni domnělou radostí, jsou vrháni do bezedné propasti.

Opojeni pánovitou pýchou a bohatstvím, vykonávají oběti jen podle jména, jen pro okázalost a nedbají jejich pravého účelu. Posedlí zlobou, sobectvím, panovačností, nestoudností a lakotností, tito zlomyslní lidé nenávidí každého. Zbloudilé duše, klesající na nejnišší stupeň společnosti, vrháni stále a stále do tohoto světa, aby se tu rodili z lůn démonských. Zapleteni do tenat věčných zrodů, řítí se stále hlouběji a hlouběji do propastných temnot. Trojí branou se vchází do pekla - branou neřesti, branou zloby a branou pa?ravé chamtivosti.

Poznámky pod čarou

Kuružetram, bitva vedená nejen psychotropními, zvukovými, pulzními, jadernými zbraněmi, ale i hrůznými sedmero zbraněmi ?ebettu. Bitva Panduovců a Kuruovců nepochybně byla vyvrcholením strážné a celé věky trvající války s parazitujícími entitami Vědoucích (Daémonů). Války, do které je nutné započítat i Rama jánu, či zničení Hyperboreje. Závěrečná bitva na Kurském poli (Kuru ?etra), vedena dodnes nesouměřitelnými zbraněmi, byl vlastně zdánlivě závěrečnou bitvou, která měla ukončit celá tisíciletí válečných střetů, vedených v celém v pásmu života této planety. Bitva v níž přišlo o život 1 miliarda 860 milionů lidských bytostí. Bitva na Kuružetram je datována rokem 3 140 př. n. l. (Indie, viz epos Mahábhhárata). S katastrofálním následky, které dospěly během necelých 40 let do věku kali jugy Stalo se tak 13. února roku 3 102 let př. n. l. Právě tehdy, podle nejvyšší indické kasty brahmanů (mimochodem nositelů Y_chromozómu Hs R1a Arij slovanský - zde kastovní "anáryajužtam", jinak ve smyslu orátaj, orjan, oráč, ori či chcete-li deméter. Se vší pravděpodobností byl Arjuna, starým otcem Ori, Arij Jarunou, jehož jeden ze synů ?ček, byl praotcem kmene Čechů.), nastalo černé období Kali Juga. Kalný, či temný věk l?í, podvodů, úplatků zlatými padáky, gangů s korupčními velkohnízdy, či podivnými organizacemi propagujícími fašistické válečné zločiny, humanitární bombardování a šílenosti světa asociálních křečí.