Zas jedu vrchovaté kádě, Ja opjať pišů predorogoj německoj Ádě

Ty sejčas opjať i snova naprotiv von a protiv ruskoj ďadě?

Z Gliwitz fasch hnusná břečka zeměplackou skrz gays a jásající svině.

Vy než

Moch cát a nesej zas jedu plné kádě,

válečnické bubny duní,

to prý lze, to prý oni umí,

ač deprivací snad i blahem při tom nestydatě funíš

To oni zkrátka saprholte umí...

Nesličný duch, leč k pohledání roztřepený fešák, co hlav se týče, na kulichy věžák,

Zemský škůdce, jak had se k holi cvičitele tiše líše, mektajíce zavedená klíšé, by stoupal výš a ještě výše, rozradostněn touhou rozechvěle dýše, chci výš... a ještě výše. Moch cát pod falešnou vlajkou nesej,

blbe českej ty vždy poslušen buď a idiotsky plesej.

Válečnické bubny duní, to prý oni zkrátka saprholte umí...

Ach tak bystře nastražena z Gliwitz léčka, však další ještě chvilku sečká

zas ráno všude i mediálně sviní bečka,

jak v blátě břečka ucuchtaná královnina vlečka,

moch cát i nesej zas jak křivé šavle z neturecké havle

stanu válečného, kde hlavních idiotů vedlejší z vedlejších je

povedených pseudoknížat, prý ryze českých tábor,

zde Pane... zde snažně prosím, o nejčasnější zábor.

Noční duchovní rozprava na Mostecké věž i:

Na samém počátku bylo samo nejjasnější světlo posvátného Habsburského domu. A to trvalo, považte jen, celých nekonečně krásných 300 let, včetně milostivých českých dragonád... (Z metodického listu: Sjednocený náhled na evropské dějiny: Neb o zlých Češích, kteří se konečně se zlou potázali a propadli se sakumprásk, za všeobecného veselí ostatních Evropánů, do horoucích pekel. Nikdo je prý již v Čechách nechce a nikdy nechtěl. Jak jsme se nedávno na tvrdo dočetli v drze orientovaném občanském tisku, v němž již chyběl jen jejich tradiční pozdrav: Heil Hitler.).

21. června 1621 - den, kdy čeští Slávové, každoročně od samého východu Slunce světili jarost rozkvětu života a přírody:

Mistře Mydláři, bezpráví konečně již zatni

nechť běsové černí vzletí, aj i ti matní,

i ti zcela neudatní.

Popravčí prkno tupě zaboří,

je to jen chátra nevolníků, česká prasata a nebytyční magoři.

Hlavu vzhůru Češi, trofej hlavní na mostecké věži věší,

když marností blouzní s duší černou souzní prý "milostivý pardon"...

Aj, tu náhle... co to... pověz mrzký drábe,

ač rozhled krásný,

co to náhle v krku škrábe?

Obyčejné třísky v krku český rábe,

protože ti věčně o jediné pravdě v hloupé bedně hrabe,

odměnou ti budiž i lidu tvému, nekonečná trable...