Na počátku Zlatého věku, kdy ještě neexistovaly zákony, ani soudci, sestoupila z nebes bohyně Astraia, Diova dcera a dcera Themidy (bohyně Spravedlnosti), aby učila, v šerém a mnoha vzpomínkami opředeném čase, překvapené (?) lidstvo zlatého věku poznávat zákony, právo, řád a spravedlnost? I soudit po právu bezpráví.
(kráceno)
Nezávislá historie podivně závislé Evropy
Země Zlaté hvězdy Margity© Zdeněk Patrick - Praha 2011
Nedávno jsem se jen lehce zmínil o sporném původu Gadů (Gétů, či chcete-li pseudo "germánských" Gottů). Název, jenž se zdá být motivován vzpomínkou na jeden z nejstarších preslovanských kultů, jednoznačně směřujícímu k uctívání ochranného božstva někdejších zasvětitelů, či podmanitelů (?) lidstva. Přicházejících k nám z neurčitých dob (viz první Dažbogova žena, Maja Zlatogorka), dnes již zcela zapomenutého a zaniklého světa Slávů (Svávů, viz Svévi - Svoji):
Zcela zvláštními, až podezřele tvrdošíjně zdůrazňovanými, tedy nepochybně velmi důležitými indiciemi, k nimž patří nejen souhrnný název Slované (Slavjani, Vani), ale i prosté připojení slůvka "slav", které nebylo u slovanských jmen, pouhým výstřelkem (Jakkoliv i Nomen Omen se stal v časech úzkých a nepřejícných, součástí této utajené hry vzpomínek na Zlatý věk: BoleéSlávy, ViaceSlavy, RostiSlavy, StaniSlavy atd...). Aniž se hodlám zabývat bohatýrskými pitkami pravověrných Slovanů, kterým raději říkáme "slavení", oslavy, slavnosti, při kterých slavní oslavenci volají sláva, sláva... aby svoje rody odvozeně nazývali Slávy dcery. Když i Slovo, přicházející ve Slávě (Jasu) k lidu této Země je slavného původu.
Dávno zašlé vzpomínky, které mohou být současně varováním. Vzpomínky snad na katastrofický konec Zlatého věku. Věku v němž Matka Sláva (Matka Sva), v plné nebeské parádě - slávě (božském jasu a záři) poprvé sestoupila k lidu jednotného jazyka, aby přilétala znovu a znovu, přinášejíc první slova poznání, ponaučení i "božské" zvěsti, či varování do budoucnosti, aby se stala i předobrazem Diovy dcery(?) Astraji:
Ve zlatém věku, kdy ještě neexistovaly zákony ani soudci, sestoupila z nebes bohyně Astraia, Diova dcera a dcera Themidy (bohyně Spravedlnosti) učila lidstvo zlatého věku znát zákony, právo, řád a spravedlnost?
Zatímco Matka Slava, je zahalena nicotou až k nepoznání, jiná dosud nevyřešená záhada, nepatrně mladšího data, se skrývá ve hvězdě všech Slávů. Hviezdoslavě - dnes pohádkové princezny se zlatou hvězdou na čele (Zákrytně Margyta - Sirius). Ačkoliv i Perun (Pěrucij - Opeřený božský válečník), vševládný a vážený přísedící a strážce slovanského Provi - Práva a pravého, tedy spravedlivého soudu, splynul v českých pohádkách se Sluncem: S dědem Vševědem a jeho zlatými vlasy.).
Takže, kým vlastně byly božské bytosti, inspirující národ prastarých Slovanů, tak jako žádný jiný?
A to tak velmi, že vzpomínky dorazily, skrze vyprávění, až do třetího tisíciletí...
Jsem Majka a vládkyně
odkojena za Starých časů
Jednohlasně pozemšťanů Božica
V celém světě slavně proslavena
Ó (jak) blažená, sladká a čistá
Ve Zlaté době mých vítězství
ve které jsem lehce (moudře) vládla světu
a nazvala se Bohyní a Slavěnou
Byvše Bohyní výše svrchu hvězd
Hospodine, nikdo mne nesvrhne
A ptají se, kde je moje sídlo (hvězda, hviezdno, hnízdo)
zkoumám okraje svého světa:
Z vůle jsem Slawanská Božica
Stará Slava starého národa
Rozumíme-li příznakům, jedná se o bytosti se znaky připomínajícími jednak božské vodní Vany, či naopak vzdušné Asy, ale i Titány řecké mytologie. Bytosti mající vnější vzhled člověka, avšak místo končetin - hadí podvozek.
Hbití ve vodním živlu, s charakteristickou kolébavou chůzí na souži. Někteří navíc vybaveni kožnatými křídly. Když i preslovanský Nij (Dyj), mohl být i předobrazem Titána Dia, jenž byl posléze, za nepříliš jasných okolností, odstraněn Zeusem (viz příznačná podvojnost). Aby Dyj (též Nij), v časech post katastrofických, byl jednoznačně zaevidován, co zloduch: Djaus, Ďas (zbytkově Děs). Aniž bylo opomenuto přejmenovat jej na Nije, Nulu, Nijaký, Nicota - vlastně gospodin Nijan - Mr. Nikdo.
Měl to být totiž on, kdo se měl spolupodílet, po eliminaci zlatého vejce Kostějů, na zničení Zlatého věku. Snad, dle řecké mytologie, věku Kronovy (Saturnovy) vlády.
Zpět ke Gadům: První žena Pěrunova syna Dažboga a zároveň i předobraz bájné starozákonní Lilith, zdá se být Maja Zlatogorka, dcera Dyje/Nije. Narozena v hvězdném znamení Panny (Maji) a měsíci Srpnu (Serpeň, Sarp sanskrt - had, Sarpat - lézti. Plaziti se, odvozeně? srp, zbytkově Serpoňa). V měsíci plném hadů a zmijí (zmije - šárka). Sama Nijovna, z otce hadoviče Nije (Dyje), schopného proměn skrze vnucené liché představy?
Je skutečně Maja Zlatogorka Astraiou (Aštarou) a zároveň bohyní a Matkou Slávy nejstaršího z národů, který vstal, jak bájný Fénix z popele a zpoza trosek Starého světa. Je Dyj (Nij) - Diem/Zeusem? O to všem pojednávají nejen umlčené starověrecké vzpomínky našeho národa, ale i stejně cíleně a nevlídně odmítnuté technicko fyzikální jevy, související s mnohosti světů i forem života, které se celé desítky tisíciletí, se vší pravděpodobností, tak jako dnes, silně vměšoval do dnes utajovaného dění na této planetě.
Woronič w Lechiadě: Vstep: Sláwo, stare božyszcze Slawianúskiege rodu
Josef Kermopotič: Pjesmo Wojewodam z roku1789:
Sláwa
Ja som ona Majka i Carica
Kojena sam u stara vrjemena
Jednoglasno zemljaka Bož ica
Od swjeg sweta slawno proslawljena
O blažena, sladka i čestita
Zlatna doba mojich witezowah
S kim som lasno sawladala swita
Nazwala se Bogiňa i Sláěa.
Bih Bogiňa, wiahse werch zwizdah
Gospodowah, nikto me nesmeta
A sada me, gdi je moja Gizda
Ispituju swi kraji od swěta:
Owoli ja Slawanska Bož ica
Stara Slawa staroga naroda