Nechci-li říci kde a jak daleko, neboť zásadní tajemství: Říkám přes devatero hor, devatero řek, devatero moří, devatero zemí. Devatero kvítí je tajemstvím času sklizně, aniž řečeno kde a kým...atd... atd... Rozhodně je nutné počítat i s odlišnostmi starověreckých příznaků jednotlivých slovanských národů. Záměrné "internacionalistické" nepochopení toho byl i 21. srpen 1968. A mám podezření, proč se Sovětský svaz musel rozpadnout: Celý český, moravský a slovenský, do morku svých kosti uražený národ, se těšil na tentýž jedinečně "krásný den" odchodu :=)). Vstávaje i lehaje. Jakkoliv se o něm dohodli, aniž kdy tušili, jiní mocipáni. Sv. Jiří i tyčící se jehlan, či co... jde mimo české dějiny a je pohledem společenství z první republiky, které odkazujíce se na některé události, shlíží světovým okem, či lépe střehne, zda se tu nic, co by bylo nutné potlačit, tedy nic význačně světového - neděje. Jakkoliv i mezi nimi byli vlastenci. Ono sednout si na Pražském hradě, není až tak jednoduché.