V posledních dnech mne, mimo velkých a pravděpodobně uměle... říkám úmyslně uměle... zhotovených (vytvarovaných) kamenů, které objevil syn kdesi v hlubokém podhůří Šumavy (a které právě zkoumáme v širších souvislostech), velmi zaujal článek, vlastně studie pana Levašova: "Skazka o Finistovi Jasném sokolu" a jako na zavolanou i odkaz čtenáře na "kamennou mapu" nazvanou "Daščin kámen", nalezenou v téže rozsáhlé lokalitě, ke které se vztahují i nálezy dřevního Arkaimu i Sintašty. Ale i k jistým částem Velesovy knihy....

Nebo jen k nejblišším souhvězdím naší galaxie?

Nezávislé dějiny země Zlaté hvězdy Margity v podivně závislé Evropě © Zdeněk Patrick - Praha 2012

Jedinou slabinou vyprávění je, že se marně pídím po originálech tzv. slovansko arijských ved, jakkoliv mohu připustit i ústně předávanou slovesnost.

Avšak stále marně pátrám po původních ruských textech, ze kterých ve své studii vycházel pan Levašov ("O Jasném sokolu"), abych bezpečně mohl celý příběh, tak je sepsán Nikolajem Levašovem, bezezbytku pokládat za nanejvýš hodnověrný. U nás jedna z verzí vyšla v souboru pohádek "Krása nesmírná", která je zřejmě ochuzená v míře mylných představ systému o dětské vnímavosti. U nás dané téma, v jisté lidové rozprostraněnosti, jak je zapsala Bož ena Němcová, není rovněž zcela neznámé.

Nicméně... bez ohledu na původní text, ze kterého čerpal pan Levašov, jeho závěry mnohé vnímavé čtenáře šokuji. Mírně řečeno.

Zcela nyní vynechám všechny své výhrady k zajímavému dílu (řekl bych geniálního nadhledu) pana Levašova a váženým čtenářkám a čtenářům vřele doporučuji pečlivě pročíst jeho zpětně rozborem provedenou studii možného vzkazu našich předků. I se všemi chybičkami, které jsem zjistil při kontrole nabídnutých údajů. Proč se uchyluji k tak vyhraněnému nadšení nad postupy v cizím díle? Ač jsem jinak "pan velmi opatrný"?

Považuji zpětný rozbor vzkazu (Skazu, skazky) ze jedinečný příklad, jaký lze zadat dětem, aby logicky došly k poznání, že svět, jaký znají dnes, není pravdivý. Přičemž je nutné hledat příčiny ztráty paměti, které se snaží i dnes vymazat slovanské vědomí, nejen o starověkých znalostech mnohosti světů a života na nich, ale i poznání, že naši slovanští předci se běžně pohybovali prostorem naší galaxie a jejich technologie byla na mnohem vyšší úrovni, než se kdy jakému psedo pangermánovi a jejich donátorům zdálo.

Proč vzpomínám kamennou mapu: článek o ní vyšel i v českém překladu "WM" odkaz zde...

www.gevo.info ... Kamenná mapa

Závěry studie hovoří, že se jedná o fragment podstatně většího celku. Avšak fragment, který ukazuje právě ta místa (zpracovaná starověkým satelitem, kroužícím kdysi na oběžné dráze Země) nedaleko Uralu, odkud učebnicová "Nastěnka" vyrazí na dalekou výpravu za svým Finistem Jasným sokolem. Je to totéž místo, kde bájný bijec draků Jura, a legendární slovanský kníže Jaro dostihl a zahlužil Černého Idola (Černého hada, kostlivého Kostěje).

Připomínám, že relativně nedaleko (prstem po mapě) je oblast dávných hradů Arkaim a Sintašta atd...

www.sarakt.eu.... I. P. Evtuženko... Arkaim - souhrný přehled výzkumu. Ariové na Urale. Část III."

Slovenskému a českému čtenáři, ačkoliv nám není příběh "Nastěnky" cizí, neboť připomíná části a úryvky naší lidové slovesnosti, si dovolím průběžně, během dnešního dne, doplňovat tento článek svými poznámkami a skutečnostmi z oboru současného poznání astronomie. Včetně odkazů:

Příběh o Jasném sokolu (ve formátu pdf) začíná i pro nás velmi známou rodinou seancí otce jedoucího na trh, starostlivého tatíčka dvou rozmazlených a závistivých dcer a vzorně skromné nejmladší, který se ptá dcer, co pěkného jim má přivést z trhu (Nemohu si vzpomenout a tak použiji heslo "Kráska a zvíře" Tři oříšky atd...).

Bude nás jistě zajímat, odkud a jakým směrem "Nastěnka vyrazí" hledat svého milého Jasného sokola, kterého smrtelně zranila lidská závist a nepřejícnost. Musí překonat pohádkové vzdálenosti, které známe i z českých, či slovenských pohádek: musí překročit sedmero hor, sedmero řek, sedmero království (jindy devatero - neurčitá číslovka určující stupeň božského utajení směru i vzdálenosti). Roztrhat příslušný pár železných bot, schroupat několik bochníku chleba naopak skrývají představu o časovém intervalu namahavé cesty v každé pořádné pohádce. Nastěnka si to namíří k Urmanským lesům. Urmanské hory, později Ripejské hory - dnes Ural, Gural je tím místě. Na jihozápadním výběžku Urmanských hor se Natěnka rozhlédne a vidí údolí s rovinnou plochou ve tvaru velkého čtverce o ploše 27 440 kilometrů čtverečních.

Má to být údajně někdejší startovací a přistávací plošina pro kosmické a mezigalaktické lety (V oblasti měst Ufa, Blagověščensk, Salavat atd. ). A nyní vzhůru na jiný materiál: Prastarý fragment kamenné mapy. Právě ten, o kterém se hovoří a který zobrazuje již zmíněné údolí na jihozápadním výběžku Uralu. Jmenuji již jen jedno z měst, co společný jmenovatel těchto dvou příběhů: Ufa (To ostatní naleznete na příslušném odkazu "kamenná mapa").

V příběhu se objeví místo Jadži baby (Jagy baby) a jejich sester, u nás, či spíše pro mne, neznámé sestry: Karna, Šela, Streča, Nestreča, nestárnoucí a stále mladá pěrunica Tara a její rodný bratr pěrunič Tarch - Dažbog. Dažbog je o pro mne jasný pojem, jakkoliv jméno Tarch mi připomíná spíše slovenské "Ťarcha" - tíže.

První zemí, na kterou Nastěnka navštíví, která je domovem bohyně Karny, se nachází v souhvězdí Alfa Centauri (Toliman). Jedná se o trojhvězdu a nejjasnější "hvězdu v souhvězdí Kentaura. Zároveň čtvrtou nejjasnější hvězdu na obloze. Proxima (Nejblišší) Centauri, též Alfa Centauri C (též Rigil Kentaurus, Kentaurova noha) je nejblišší hvězdou k Jarilovi. Vzdálenou 4,2 světelných let od Jaryly Slunce, třídy Červený trpaslík, malá relativně chladná hvězda spektrální třídy M - K. S povrchovou teplotou kolem 3500 stupňů K, a s 1/ 10 000 zářivého výkonu Jarily Slunce. Informaci o modrém spektrálním posuvu zapadajícím Slunci ponechávám prozatím bez poznámky. Nebyl jsem tam a možné je vše. . Alfa Centauri A a Alfa Centauri B tvoří velmi těsnou dvojhvězdu ve vzdálenosti 4,35 světelných let od Jarily (našeho Slunce).

Také dar bohyně Karny - klubíčko (koblížek, či peříčko) ukazující cestu, známe v různých podobách i z českých i slovenských pohádek, ponechávám bez povšimnutí. Jakkoliv i mně nyní dochází, že se i v našich pohádkách nutně jedná o systém navigace spojený s odměřováním vzdáleností. Jinak by to bylo k ničemu a nikam bych, co slavný protagonista české pohádky nedorazil včas a již vůbec přesně.

Takto alespoň klubíčko splnilo svůj první úkol a Nastěnka mohla pokračovat k dalšímu cíli, kterým byla tentokráte domov bohyně Žely. Kde klubíčku nedělal problémy cizí software a pracovalo si vesele dál "jako by se nechumelilo".

Druhou nevzhlednou zemi se slabým svitem ústřední hvězdy, kterou Nastěnka navštíví, je planeta (země) obíhající kolem ústřední hvězdy souhvězdí Hadonoše. Hvězdě, která by měla, podle výpočtů Nikolaje Lavašova, být vzdálená od našeho Jarily Slunce 6,3 světelných let.

Jenže... skutečná vzdálenost ústřední hvězdy (Barnárdovy hvězdy) v souhvězdí Hadono?e (k našemu Slunci) je k dnešnímu dni 5,96 světelných roků! A to je ten vítězný okamžik Nikolaje Lavašova: Rozdíl 6,3 - 5,96 = 0,34 světelných roků vznikl pohybem Barnardovy hvězdy směrem k našemu Slunci. Jedná se o pohyb "vlastními silami", která posune Barnardovu hvězdu za jeden rok směrem k nám o 10,34". A nyní přichází druhý vítězný match_bol Nikolaje Lavašova: A nyní přichází druhý vítězný match_bol Nikolaje Lavašova: O jeden světelný rok se Barnardova hvězda přiblíží k našemu Slunci za 4533 let. Svítivost této hvězdy je třídy M, odvozeně cca 2500 x nišší, než svítivost našeho Slunce.

Při přiblížení jen 0, 34 světelných roku uběhne na naší zemi 4533 * 0,34= 1541 let (počítáno k roku 2009). A nyní třetí smeč pana Levašova. Nastěnka vyšla hledat svého milého v roce: 2009 - 1541= 468 n. l. Přesněji v té době by měla být již v souhvězdí Hadonoše, přesněji na nevzhledné planetě, kde sídlí bohyně Žela. Odvozeně předpokládejme, že vyšla ze svého domova před rokem 468 n. l.

Začínám se tiše domnívat, že skazka je matematickým příkladem, majícím v souladu se všemi pedagogickými nástroji, rozvíjet lidského duch a jeho představivost. Nebož, kdo by dnes, po tolika ranách do hlavy, si troufal tvrdit, že celkem běžný mezihvězdný obchodní ruch ještě vládl po roce 468n. l., kdy byla sice místo zeměplacky církví povolená země koule, avšak s podmíněnými vztahy, které zakazovaly přemýšlet o mnohostí světů i mnohosti života na nich!!

A vlastně zakazují dodnes.

Říkám tedy proč ne! I vzhledem k technicko fyzikálním jevům, které jsou přísně zakázány rovněž.

Cestující Barnardova hvězda malé svítivosti spektrální třídy M4 - malý červený trpaslík, se dvěma nedávno objevenými planetami, nacházející se v souhvězdí Hadonoše, v jejíž blízkosti se teoreticky nachází sídlo Žely, která ji posílá ke své sestřenici Sreči.

Kam?

Třetí zemí, kterou Nastěnka navštivila je planeta bohyně Sreči, obíhající kolem ústřední hvězdy souhvězdí Velkého psa. Sirius Alfa - Nejjasnější hvězda na noční obloze v souhvězdí Velkého psa (Canopus major). 8,68 světelných let vzdálená od Jaryla Slunce. Ještě je tu sice Vega alfa, v souhvězdí Lyry, 25 světelných let od Jarylo Slunce. I když jsou obě hvězdy jsou spektrální třídy A, připadá v úvahu... Ano, Bude podle zadaných "délek" dálností nejspíše Sirius Alfa, který bude tou správnou hvězdnou konstelací, kde v čase Nastěnčiny cesty sídlí bohyně Sreča. I ta jí posléze podaruje a posílá za svoji sestrou Nesrečí, která spřádá osudy těch, kteří odpadli od víry předků.

Kam?

Cílem Nastěnky je čtvrtá země obíhající kolem ústřední hvězdy v Souhvězdí Malého psa (Cmi - Canopus minor) s ústřední hvězdou Procyon (čti Prokyon). Hvězda třídy F, 11,42 světelného roku od Jaryla, je hvězdou, kolem níž obíhá planeta se sídlem bohyně Nesreči. I ta Nastěnku podaruje a posílá jí za bohyní Tarou.

Kam?

Na planetu a hvězdný systém, který je i pro mne jeden z nejzajímavějším nejzajímavější, neboť zároveň planetou...

Dříve, než se s Nastěnkou a Nikolajem Levašovem vydáme na planetu, která mne tak zajímá, pokusím se vyhledat společný slovanský základ ruského slova Čertog (zde ve smyslu souhvězdí.).

Čeští Slované měli několik způsobů, jak zaznamenat některá data, mezi něž patřily i jednoduché črty, kterými zapisovali např. okamžité stavy koní, koz, či jiných komodit do sešetu (Sešitů, slovo odvozené od egyptské bohyně Sešet). Zapisovat ruce a hlavy poražených nepřátel měli ve zvyku spíše, v čase rozšiřování své říše - egyptští vzdělanci. Ti, kteří při březích Vltavy črtání používali, byli nazýváni črty (Křesťanští čerti, jsou převrácenými výplody téže doktríny, která přinášela vlastnoručně vyrobené, tedy krvavé slovo (z)boží pomocí, které nemohlo být slovem Bož ím. Ani náhodou).

Črtat, črty obličeje, načrtnout, začrtnout jsou slůvka odvozená od téhož způsobu zápisu - črty. Nebovidové (či hanlivě, tak nějak po křesťansku "v něbo zízající " - žilhající, viz petřínský "nebozízek", sousedící poblíž pražské kampy s črty (majícími, nedaleko vltavského brodu (Dnes Karlova mostu), na starosti též stáje brunů - obřadních běloužů), jejich způsob zápisů, či přímo služeb črtů využívali, při zápisech svých pozorování. A není nic tak jistého, že zaznamenávali čerstvé zprávy, kdy jaké souhvězdí na obloze, právě panuje. Odvozeně... důležité zprávy o zimní, jarní, letní a podzimní rovnodennosti, odvozeně i čase slunovratů, které začrtávali do kruhu o 360 stupních. Takže i nebovidové odvozeně pracovali s čísly, která byla skutečně vždy bezezbytku obsažená v kruhu. Kruh používaný i tehdy, když odměřovali čas i vzdálenosti. Jiným, odměřováním časového intervalu se řídili kováři. Ale o tom fenoménu někdy jindy...

"Čert_og" - příponou "og" (mladýš, čerstvýš) si neumím poradit. Čeští Vanové by ji četli buď jako "oh" - čertoh (čertoch), nebo čertod?. Nic mi to však neříká.

Pátou zemi, kterou Nastěnka navštíví, aby se vyptala na cestu do souhvězdí Finista, kde svými kouzly zajala a stále ve svých tenatech drší Jasného sokola nebezpečná krasavice cizí provenience... Tedy pátou zemi obývá pěrunica (Pěrunova dcera) Tara. Světlá bohyně Tara s blankytnýma očima a rusým copem, stále mladá ochránkyně vší svaté Ruské země (K problematice stálého mládí Tary a Dažboga, kteří na rozdíl od předchozích stařen sudiček, si udržují v neobyčejném časovém intervalu, společně s nimi i nestárnoucí Pěrun, ryze pohádkovou kondici, která nemusí být až tak pohádková.).

A protože symbolika vždy, tedy i zde, hraje svoji roli: Orel - Pěrun musí být nedaleko, jak usuzuji a dočítám se v pohádce Nikolaje Lavašova.

Ano, ano... Nastěnka letí do souhvězdí Orla s ústřední hvězdou Altair, který je vzdálen od Jaryla 16,8 světelných let a patří mezi nejblišší hvězdy viditelné pouhým okem. Spektrální třídy A, 1,8 hmotnosti Jaryly Slunce, jehož svítivost je 11x vyšší než Jaryly. Otáčí se kolem vlastní osy za 9 hodin, Jaryla slunce jednou za 25 dní. Více světla vyzařuje v ultrafialovém oboru spektra. Během příští miliardy let, zcela vyčerpá vodík a změní se v červeného obra, nebo proměnou cefeidu. S možnosti proměny v bílého trpaslíka.

Jméno "Altair" prý pochází, či spíše vycucáno z jiného, než arabského prstu: Al Nasr al Tair - "Útěk orla", "letící orel", přičemž "al Tair" značí padlý, na útěku, či letící. Astronomické pojmenování Alpha Aquilae má původ ve "Al-Nasr" ("Orel").

Mě naopak velmi připomíná "Alatyr" ze Severije (Hyperbore-je). A odvozeně Altair (Altar - obětní kámen, potažmo Oltár - oltář). Zvláště, když se později dovídám, že kamenné město, ke kterému se Nastěnka blíží se navíc nazývá Asgard nebeský?.

Pokračovat?

A pokud bude zájem projeven, co největší četností čtenářů, což je pro mne jedinečný příznak malé pochvaly, že nejsem až tak nudný a že si nesmím nechat některé své hloupoučké poznatky, ale i neotřelé zajímavostí jen sám pro sebe:=)), budu pokračovat v novém článku. A protože i mne velmi trápí spousta důležitých a přesto dosud nezodpovězených otázek, které zatím ani Nikolaj Levašov, dosud nezodpověděl:

Např. Proč a kým byl mladý vlchevec Jasný sokol, po velmi těžkém zranění, přemístěn až do souhvězdí . Navíc v nepříhodném čase Svarogova temna. Kvůli oživení mrtvého vojína? Až sem někam dočetl nejen Jindra Ptáčník, ale i Adolf Hitler, se všemi svými šílenými prohrobky marné globalizace, i hoolywoodští opisovači - magickou slovanskou mytologii...

Poznámky pod čarou: Ma_koš " nejstarší starověrecká Velká matka rodící bohy, inspirativní duch osudu a štěstí. Chcete-li pak: "pohanská" bohyně "Úžasného osudu". Rovněž tak její dcery ( u nás známé, nicméně již křesťansky bezejmenné sudičky - kmotřičky) Dolja a Nedolja, jsou ji nápomocny v určování osudu nejen nově narozenému človíčku, ale i bohům. Aby dodnes splétaly nitky jejich osudů. Mokoš je zároveň dobrým duchem tkalcovství a rukodělné práce. Pod její ochranu patří i souhvězdí Labutě ve Svarožím kruhu (Souhvězdí Velké Medvědice viz český Velký vůz, nebo též souhvězdí Přemysla Oráče (Arij).). Nejstarší z bohů Rod (Tvořitel minulého univerza a Kostějů), společně Makoš vyměřují délku lidského i božského života.

Svarog - jediný slovanský bůh - Tvořitel. Svarogovo kolo, kterým hýbe i u nás známý Kolděj, Koloděj, Koleda (i u nás dodnes koledami zákrytně dodnes oslavovaný hybatel kolem dějin). Jedno otočení hvězdné báně nad našimi hlavami o 360 stupňů jednou za cca 25 600 let (viz Platonův hvězdný rok) je přerušeno svarogovým temnem, o jehož počátku a konci se dnes vedou tiché diskuze. neboť zásadním předělem, jenž má na počátku třetího tisíciletí řádně spacifikovat a vykostit všechny přívržence temných sil.

Koleda, Koloděj (rusky Koljada) - Syn Maji Zlatogorky a Vyšně - Dažboga. Koleda otáčí Svarogovým vesmírným kolem Slunce směrem k jaru). Skrze místní název "Koloděje" a "koleda" je založena původní vzpomínka na někdejšího z mocných duchů (tedy nikoli bohů) inspirující naše starověrecké předky. Svátky Koledy se slavili celých 14 dní po 21/22 prosinci. V čase zimního slunovratu.

Koledův všeobecný zákon Pravdy vyjevil, podle starověrecké tradice, roku 6 850 př. n. l. sám a osobně božský Koleda, mudrcům čtyřiceti národů. Koledův zákon je učení o velikém kole Svarogova dne a noci. Jedná se vlastně o hvězdný kalendář se všemi znameními zvěrokruhu (zodiaku) s možností porovnání se slunečním kalendářem s kalendářem Siria, který měli v oblibě hlavně čeští Slávové. Koleda daroval tehdy lidu Hvězdnou knihu (kalendář - Koledův dar) v podobě otáčejícího se velkého a malého kola kosmických hodin.

Dvanáct věků (Nikolaj Levašov tvrdí že 16 čertogů (souhvězdí) tvoří Veliké kolo Svarogova dne (prakticky Platonův rok v modu 160 let), jež je otáčející se Svargou (hvězdnou oblohou [svarga sanskrt - nebe]). "Koledníci" jsou stále živou vzpomínkou na tyto starověrecké slavnosti Koledy. Od původních starověreckých svátků je pak prakticky odvozeno i křesťanské "vánoční" koledování. Obé začínalo již zimní rovnodenností 21/22 prosince, kdy Koleda začíná otáčet kolo k jaru, ale i 25. prosince (na tento den připadá křesťanský svátek Boží hod vánoční, respektive Štědrý den) zrození Vítěze, pokračovalo se i na 26. prosince (dle křesťanů na druhý svátek vánoční, den sv. Štěpána) a v různé podobě trvalo až do sv. Tří králů. Jinde až do hromnic (příchodu slunečního symbolu Práva - Pěruna, pána světla a hromu. Oznamující svůj příchod prvními hromy a blesky.).

Ještě v 19. století chodívali koledníci s velikou zlatou šesticípou hvězdou na hůlce (Margita - Sirius), aby roztáčeli své magické taneční Svargovo kolečko kolem objektu, jež měl být po celý rok chráněn.

Jarylo Slunce - naše životadárná hvězda, u níž středověká gender policie v rámci šejdíři praktikovaných podvodů a falzifikací dávné historie, odstranila pravé jméno: Jarylo, Dzarylo, Žárilo, u nás zbytkově Jaryla - "Zářilo", v samé podstatě odvozené ze slovního základu "Jaro" - životný, odvozeně životodárný.