Akorát si myslím, že vlchevec stál na tom obelisku a metal kolem blesky. Vyvolat bouřku, když jsou vhodné atmosferické podmínky, není nic až tak tě?kého, ale vyvolat ji z čistého nebe už chce přípravu. Co vím o chování elektřiny, je akorát z pro?itku, když jsem dostala ránu, tak?e jen velmi rámcově. Ale dovedu si představit, že k vyvolání bouřky bych si vybrala právě ono negativní místo, šlo by to daleko snadněji. Naopak k dobrému proudu směrované tvořivé energie bych si vybrala kámen a kamenný kruh kolem něj na místě pozitivním. My tu máme kopec s podobnou historkou, dnes Svatý Hostýn, na který koukám z okna a často dumám o tom, jak to tehdy v roce 1241 bylo s tou Marií, matkou bo?í, která metala blesky na tatary, proto?e i o tuto událost, jako? i o samotnou starověreckou posvátnost místa vedou katoličtí učenci letité spory se svými odpůrci. Pokud by to bylo podobné, jako na turském poli, pak ještě v té době museli vlchevci v kraji operovat. Problém mám snad jen s tím, zda je Hostýn t

Problém mám snad jen s tím, zda je Hostýn tedy místem pozitivním nebo negativním. Můj osobní pocit z toho místa je takový jakýsi dvojaký. Staly se mi tam i drobné "zázraky", které jsem si pochvalovala, je tam krásný rozhled a jeden kámen, na kterém vždy ráda posedím, ale celkově mám vždy trochu obavy, co tam zas za?iju a pokud to jde, výstupu se vyhnu. Naposled jsem tam viděla scenérii, která byla až trochu děsivá. Při návratu z vyhlídky, už dost na?tvaná jako obvykle, jsem zpozorovala mladou ?enu, usoudila jsem, že byla trochu mentálně zaostalá, jak sestupovala z toho masivního kamenného schodi?tě, zastavovala se a přitom zvracela. Připadalo mi, že pro?ívá nějakou katarzi. Rozhlí?ela jsem se, zda někdo z kolem se landajících křes?anů milujících bli?ního svého přispěchá projevit zájem o její stav, ale nikoho nezajímala. Chvíli jsem postála a když se mi jevilo, že je jí už dobře, ?la jsem si po svých s my?lenkou, že jim ty poblité schody přeju a že kdybych neměla společenské z

zábrany jako je neměla ona , poblila bych jim je taky :)))

Ka?dá hora, návr?í, či význačnější pahorek měli u Slovanů svá dávná tajemství, mnohdy převzatá, včetně názvů i od prapůvodních obyvatel (Gomera = Keli = Čeltoj) z dob neolitu, chcete-li z doba laténského osídlení, či jak máme chuž na?e předky nazývat. Pov?imněme si rozprostraněnosti Chřibů, Chřibských, Řípů povět?inou zasvěcených Jarovi (Jurovi).Jiné kopečky, tak jako mohylové hroby, skrývaly slavné reky a hrdiny rodů i kmenů, o nich? ?li krajem legendy, v souladu s představami o Navi - světu duchů ve kterém se odehrávají nejlítější boje se silami temnot, aby v čase, který nastane, pří?li na pomoc svým potomkům a jen blb ignorant, či importovaný zlý úmys,l může tvrdit, že Če?i někomu ukradli blanickou legendu, která je rozprostraněna na každém významném slovanském vrchu v?ude tam, kde ?iili bratrské rody Slovanů a Čeltoi Y_DNA HS Ra1 a R1b. Pokud jsem hovořil o Jarovi, je jedním dechem nutné hovořit o v?emi uctívané Matce Zemlji (Semele), která mnohý vrch i významný kopec v kraji

...v kraji nav?tívila: v Povltaví Vy?ehrad, na Moravě Hostýn. A proto?e je dnes zvána bohorodičkou, je důle?ité připomenout, že bytost uctívaná v pradávných časech, jako matka Země, podle legendy porodila na vy?ehradských skalách, kdysi líbezném kraji, svého syna. Z tého? důvodu je romantiky poctěna titulem "bohorodička", ač z termínem z dob velmi neurčitých. Jako? i její podoba, včetně přiřazených atributů: ": Stojící na srpku Měsíce, se zlatými hvězdami kolem kolem hlavy a stříbrným rohem hojnosti, ač symboly starověrectví, sakumprásk převzata křes?any. A já se kvůli tomu nehor?ím. Nebo? i Paládium Země České, které bylo kdysi v majetku kně?ny Ludmily a poté i kní?ete Václava, Svatého pro křes?any, ale i Svatého světla starověrců, je symbolem nejen bohorodičky Matky Země, ale jednostejně i Panny Marie, v čase zrození toho, kdo ve svém druhém příchodu má stejnou úlohu, jako ten zdávna narozený.
Pro mne naděje několikanásobně pový?ená a zavazující lidského ducha

Věčný symbol člověčenství, ?eny matky v čase Posvátného mateřství. Vlchevci - vlčkové metající blesky, vyvolají spí?e bouři povinného smíchu a později i "nelíčenou" spontanní nevoli jatečních, neboť v obnovených časech zeměplacky nelze nebýt "in".