Z vesela... tichá hrana štěstí smutek věstí, jak lehce do zahuby vésti: zeleno hnědo modro rudou pěstí, příkaz z lejna bohů zlatá vejce v nepřeberném množství okamžitě snésti...

Miliardy sem, miliardy tam? ach? jak já, téměř roven bohům, lehce stopy zametám.

Znám křišťálovou studánku, kde nejhlubší je les, tam roste tmavé kapradí a vůkol voní vřes... abych to zkrátil: ...tam ptáci, laně chodí pít pod javorový kmen...

...kde z vola volů málem králem...

Kdo si jen vzpomene, klam a mam, jak jen zvesela a jen pro Vás pane Vláďo, přeji krásný sen, či den, jak říci to mám: do ohně spíš cizí ruku dám: Zvony i kouzla prazvláštní, iluzi matrixu rozumu štíhlého do pekel uná?í. To se nám to krade drahý sousede, a jak vám skvostný Pájo, jak vám mladí umělci - dropin, či jiný pilný tunel vyná?í? štěstí, či jakých mocných kouzel pitomost, vás i jiné syčáky, nad vidle osudu zázračně nadná?í... Avšak považte jen: ta hrana z minula, ta hrana velmi na?tvaná... stále a právě Vám nesly?ně hranu zvoní...

Co to však vidím v kouli tak děsně čarovné... snad zázrak sám? Vítěze nul v bohaté rakvi prázdné slovo, slavně vyná?í: Velký ?vatlající Pojem, zas ráno, z reality matný dojem, kumpán alkoholem (to se pozná - i obráceně možná), zkoužka vodou, jehly pod nehty, rozemlet na prá?ek, kdo oddolá a kdo v předstihu se dozná. Kdo bez duše, či zcela vyměněn? To se pozná?

Svatý duchu, Otče naší vlasti, kdys přebohaté země, radosti má z nejmilejších, ?alostný smutek ve mně...

Aj... a cokoliv by vnímal, z hradku lex Havel prospěch míval, "V?ude Málem Dřímal", pomazaná hlava lojem, dávno možná pro?la ojem, či snad silným včelím rojem, zahraniční balík vidlí s hnojem, po hlavách... ách ... jak obětavě slavné z Němec Érro, Čechy v Čechách mydlí.. a přesto u nás spokojeně bydlí?

Blbost. Nebo než

Na létajícím koberci "Střemhlav" dolů, s Rybářem marným v čele volů, zda-li tolik ko?er štěstí, zda-li vlastně unesu, ě? kulichů věž ák, v duté lebce, mezi voly zlatý důl, jak dogma paš "ocasem koně Václava" k slavným volbám "z vola volů málem králem" sebejistě pronesu,

Svatý duchu, Otče vlasti přebohaté země, radosti má z nejmilejších, tichá hrdosti má ve mně. Doubro do?ly a po nich nechť je Veta, jimi vyvolený - budi? jejich velký konec světa.