Prý nás napadly "extremní arktické mrazy". Přičem? v?dy pou?itelná slůvka "extremní" a "arktické" vylétávají z Tití?istů, jako neodbytné a zvlá?tě vypasené masařky. (Tití?isté Š soukromá kompilace slov "potí?isté" a odvozeného slova ?tití, či stále tití??),

Lze-li v polovině prosince uva?ovat - 11 stup�ů za extrémní mráz? Je-li vlastně mo?né, zdravému rozumu, v té?e mrazivé konstelaci, podstrčit asociace s nesrovnatelnými hodnotami skutečně arktického mrazu?

Kdy? přesně den před tím, v časech úporné mediální hysterie "O dramatickém globálním oteplování" a extremně vysokých teplotách, Titi?isté v celku úspě?ně skandál s manipulacemi veřejného mínění, se zlým úmyslem ututlali. Co nebezpečnou aplikaci mo?ného spiknutí ruských výzvědných slu?eb.

Bohu rovní tvůrci NVO, kteří si tak oblíbili slůvka "rebel", "buřič", "odpírač" "extrémista", nechávají, mimo jiných fundamentálních středověkých nesmyslů, bu?it do na?ich hlav nové slogany o extrémně vysokých teplotách. A téměř v ten samý den, pod tlakem reality sněhových přídělů a v prosinci přirozených mrazů, nastává zásadní obrat v mektání...

Tití?isté, ze dne na den, z hodiny na hodiny, jako na povel :=D, - asakra nyní hledám to správné a jejich činy upřes�ující sloveso? "Převexlovali" propagandu o extremním oteplování planety na "extrémní artické mrazy". A vousatá rosnička v nejmenované TV musí o to více ?a?kovat, aby si divák nepov?iml, ?e?

Ve stínu právě ututlaného planetárního skandálu...

Š Zdeněk Patrick - 2009 Praha

V pradávných časech, kdy na?í oblíbenou četbou byly je?tě pohádky Bo? eny Němcové a napínavé příběhy Karafiatových broučků, či strhující páně Foglarova "Záhada hlavolamu", byly zimní radovánky a s mrazy "a? pra?tělo", zcela přirozeným, tedy námi dětmi ka?doročně radostně očekávaným přírodním jevem.

Mezi zimní radovánky, padesátimetrové ledové klouzačky, koulování, stavění iglů, skákání do metrových zavějí, ly?ování, jednoduché bruslení na "?lajfkách" a sá�kování, patřilo svého času i nahánění Mikulá?e a čerta.

V?eho do času, řekli si tehdy moudří otcové a přichystali nám pekelnou podívanou.

A ten tajemný večer v očekávání příchodu v?eliké radosti utrácejícího "Mikulá?e", doprovázeného povět?inou ne?kodným čertem, právě nade?el. Plný slibných vůní, dosud neprobádaných men?ích dárků a mámivých světélek. S velkolepou předzvěstí vánočních prázdnin (Uhelné prázdniny jsou výdobytkem časů reichs okupačních i pozděj?ích. (Obé, jak se ze své nízkosti domnívám, z podstrčených tezí reálného marx - stra?livizmu.).

Ale i ji? se cosi bere vzhůru schodi?těm. Husí ků?e, ruch a vzruch. Cinkání zvonků a nepříjemné brnkání na husí ků?i . Av?ak dnes nad v?echna očekávání. nebo? zprávy kolující místním "Kremlinem", nezávisle potvrzovaly zvěsti pocházející ze v?dy dobře informovaných zdrojů místních světa znalých rabiátů. Cosi podivného se prý tentokrát béře, v kamuflá?i obklopeno vůní kadidla, k na?im dosud bezpečným domovům.

Mezi zvoněním a dupáním okovaného kopyta (mistrovské dílo místního ?evce a podkováře) vzhůru schodi?těm. Do napjatého očekávání slavnostního rozdávaní dárků, se tentokrát ozývalo je?tě něco navíc. Navy?ující zvědavost překonávala vzrůstající nejistoty.

Pootevřenými dveřmi jsem zahlédl hrůzostra?ně třepající se velký pytel na uhlí, v něm vřískající synek pana Povondry (jak na?i zvědové, ze zpráv kolujících v místním, obvykle dobře informovaném Kremlu, na druhý den bezpečně zjistili), nesoucí se do horoucích pekel na mohutných chlupatých zádech (z kozinky, či teletiny), vysokého a zčásti krvavě rudého, dílem začerněného rohatého čerta, je? si nese svého velkého hří?níka přímo do pekla. A ji? vbíhá, nad v?echna má očekávání, a? příli? bystře a rozhodně, s chřestícími tě?kými jeřábnickými řetězy i se svým vřískajícím pytlem na zádech, skrze sousedovic dveře, přímo do pekel. A jak jsem byl svým star?ím bratrem uji?těn, se zřejmým úmyslem, zkrátit si cestu i přes ná? byt.

A právě při prvním zavytí mého kamaráda, nepochybně mnohem men?ího hří?nika od sousedů, mi bylo jasné, ?e má bratr asi zase pravdu... Husí ků?e získává okam?itě několik dal?ích vrstev a vlasy se je?í v souladu s maminčinými tezemi "hore dubkom". Bleskurychle jsem prolistoval tajné koutky pamě?ových prvků, abych se ujistil, jak dalece jsem si dotoval svoji cestu do pekel svými proklatě bohatými hří?ky.

Jakkoliv jsem si jist, ?e by příkladně sehraný "Mikulá?" dnes nepro?el, jinak neobyčejně děravými evro normami, příkazy a pokyny Tit?istů, se rozhodně se jednalo o nejzajímavěji uspořádaného čerta mého ?ivota. Vysoký, mohutné postavy a tak přesvědčivým pekelným image, ?e stra?idelnému kouzlu podlehli i ti nejvyhlá?eněj?í rabiáti na?í ulice.

Evro směrnicemi ?ivení odborníci tenkrát je?tě neexistovali a připravený mírumilovně ne?kodný, stále se usmívající se sovětský Děda Mráz, neměl nikdy pra?ádnou naději čerta a Mikulá?e, či frustrujícícho "českého Je?í?ka" beze zbytku eliminovat. Ani? odstranit i slibně očekávaný "traumatizující zá?itek z křes?ansky motivovovaných svátků a lidových zvyků, které jsme si jako děti a? k nadr?enému zoufání, jednou prov?dy zamilovaly.

O to více mediálních podvodů Tití?istů s novým anti religiozním , krvavě rudým tlus?ochem Stanem Clausem, jen? by měl, dle do v?eho ??ourajících evro směrnic plnohodnotně nahradit nejen "neoblíbeného českého Je?í?ka", ale i tolik milovaného sovětského Dědu Mráze.

Mám silné podezření, ?e otcové, kteří tenkrát anga?ovali tak přesvědčivého protagonistu Zlatých zítřků NVO, trénovali své děti na přicházející Zlatý věk lidstva. (Podobně jako jistý indiánský lid své potomky, na hrůzný a traumatizující vzhled přicházejících mimozemců a nevítaných Tití?istů). A to mnozí z nich ani zdaleka netu?ili, o čem vlastně bude řeč.

Připomínám, ?e vánoční svátky se konaly vět?inou na sněhu, kdy? mrzlo, a? pra?tělo, aby na ?tědrý den, kdesi na periferii Prahy, během hodiny, napadlo více ne? 30 cm nového sněhu. V časech kdy se "nesolilo" a zasně?ené komunikace byly, díky cestářům, v?dy sjízdné. Jak tě?kými nákladními auty (Sentinel), tak čímkoli jiným. Tedy i na ly?ích, či pneumatikách dnes zvaných "práskačky". S lednovými mrazy i mínus 32 stup�ů, větry Severáky a metrovými závějemi (stále hovořím o periferii Prahy kolem roku 1953 - 1956), kdy sněhem promáčené, na ledovkách i zasně?ených svazích jásající děti se pomalu a jistě měnily v třpytící se ledové rampouchy. Aby i nosní dírky beznadějně zamrzaly, u?i bělaly, ruce i zvědavé jazyky (na radu star?ích) se přilepovaly k domovním klikám a v?emu kovovému.

V časech nádherně modré zimní oblohy s miliony zářících sněhových diamantů na políčku pana Je?díka, jen? se zakrátko stane "kulakem". S noční oblohou přeplněnou nádherně zářícími hvězdami, je? sestoupily v mrazivých nocích ní?e. V časech, kdy vzduch byl čirý i vo�avý, sníh a ti?e odkapávající metrové rampouchy bez pachutí. Ani? slovní spojení "arktické" zimy, či "extrémní mrazy" byly tenkrát mediálně pou?itelnou zbraní.

I protřelí Tití?isté pozděj?ích nevlídných proměn a vítězných zítřků, kdy světový hit chemické války proti lidstvu a přírodě, velkolepě oslavované DDT, ji? sestoupilo z výzkumných laboratoří v masce nejvy??ího dobra, se tenkrát, v časech na?ich zimních radovánek, zmohli jen na označení:

"Kalamitní stav". Ano, tento stav, v časech radostného budování vyspělého nekonečného prů?vihu, nastával ji? při dvou a? třech cm sněhového popra?ku.

A jak padajících kalamitek postupně, rok od roku ubývalo, (tak jak přibývalo jaderných pokusů), o to více na nás mediálně útočili obzvlá?? nebezpeční extremisté. Zavilí nepřátelé radostného budování:

Jaro, léto, podzim, zima (nasílená o dvou centimetrové závěje kalamitek).

Přeji v?em stejně radostné vánoční svátky, jaké jsme jako děti pro?ívaly v poválečných časech zimních radovánek, kdy Tití?isté byli "je?tě takhle malincí" :=D ...

Zdraví, klid a pohodu nejen v čase vánočních svátků, ale i časech nadcházejících, přeji z celého srdce s Nadějí, je? se stala za časů věrozvěstů Cyrila a Metoděje, jedinou a neodmyslitelnou součástí na?ich tradic.

Zdeněk Patrick