30. června léta páně 1339 mnozí a divní se zázrakové dáli na nebi , a na zejtří po ochtabu svatých Petra a Pavla (29. června Petra a Pavel), Apo?tolov bo?ích, Slunce se zatmělo tak, jako by na okam?ik (Slunce) umrklo.).

Nejdříve několik málo dobových obrázků z per méně a je?tě méně spolehlivých, nicméně autorizovaných kronikářů. O to vět?í jistota z nejisté, leč tajemné fabulace mo?ného, nikoli v?ak jediného časového průniku... Ale i jiné...

Neuva?ovat časové linie?...

Nezávislé dějiny v podivně závislé Evropě Š Dýmající zrcadlo & smit.wz.cz Š Zdeněk Patrick 2005 Š autor: Zdeněk ?mitmajer / 73 production Praha 2011

Léta páně 1348

A tak léta páně 1348 ve svátek Obrácení svatého apo?tola Pavla (25. ledna) nastalo v mnoha zemích veliké zemětřesení - v Čechách slab?í...

Potom následovala převeliká a stra?ná nákaza a mor. Janov a Pica zcela vymřela a zpustla. V Benátkách, Bologni a Florencii zůstala sotva polovina lidí , v jiných krajích sotva třetina.

Tehdy také padla na město Ankonu (italské město na pobře?í Jadranu) karista a ohromně velký ohe� a obrátil v popel lidi i v?e, co v něm bylo, s výjimkou ?edesáti lidí, kteří z něho uprchli.

Tého? roku nastala v Paří?i (kdysi se toto místo jmenovalo "Lutecia" (Ljutecija - Luticko - odvozeně od Lutici?) hustá a temná mlha, tak?e člověk neviděl zblízka člověka, Ta trvala v řečeném městě po mnoho hodina po jejím rozptýlení byly nalezeny čtyři tisíce těl zemřelých lidí.

A v té době mezi Čínou a Perzii padal ohe� z nebe v koulích nebo vločkách jako sníh,. Ten za?ehl vesnice, města i hrady, spálil je i v?echno obrátil v popel - i kameny a zdi hořely jako dříví.

Z ohně pak vystupoval velice zhoubný a ?kodlivý kouř, nebo? kdokoliv ho viděl - ?il sotva jeden den. A mnozí hynuli, jen zemřelé zahlédli, nebo se jich dotkli...

�ečenou epidemii zka?eným vzduchem a kouřem byla zcela vylidněna Marseille, ale také Konstantinopol, ale i celá Sicílie.

Tého? roku bylo vidět velmi velký ohe�, jak se pohybuje od západu směrem k východu, a z nebeských oblak padaly veliké kameny, z nich? jeden byl k ú?asu francouzského krále přivezen na mule...

Kronika Franti?ka Pra?ského

dne 17. ledna Léta páně 1348

Tého? dne 17. ledna 1348 bylo zatmění Měsíce a spojení některých zlověstných planet a z toho spojení a zlého postavení hvězd vznikl neslýchaný mor, či nákaza mezi v?emi lidmi na celém světě a trval jak v Čechách, tak ve v?ech částech světa po celých čtrnáct let po sobě jdoucích, a? ji? tu, či tam, v zemích křes?anských i pohanských. A nikde nebylo utoči?tě. Lidé umírali jak v rovinách tak na horách i v lesích.

V?ude se kopaly hluboké a četné jámy ka?dého roku a v nich byla pohřbívána těla mrtvých. Takový mor a tak dlouhý nebyl po celý rok

Bene? Krabice z Veiltmile

Stoletá válka 1337 - 1453 mezi Anglii a Francii

Rok 1348

V čase, kdy český král a a římský císař Karel IV. (Lucemburský, po své matce, české královně Eli?ce přímý potomek Přemyslovců po přeslici) zakládal vysoké učení pra?ské, řádila v Aquitanii, mimo stoleté války Francouzů a Angličanů, navíc morová nákaza. Město Castel_gard morová rána zcela zdecimovala. Pomřela 1/3 obyvatel.

Rok 1357 Aquitanie _jihozápad Francie.

V té době pobíhala na tomto území ovládaném Angličany řada soukromých válek, je? vstoupily do historie jako Stoletá válka.

Aquitanie byla původně římskou kolonii, která po pádu �íma na osmdesát let vlastnili Angličané a řeka Dordogně byla válečnou linii mezi Francouzi a Angličany. Beynac patřil Francouzům, Castelnaud (Castel_gard) Angličanům.

pramen informacĂ­: Michael Crichton "Proud ÄŤasu"

Baronet Praha 2000

Z anglického originálu Timeline přelo?ila Veronika Volhejnová¨

Vypráví se, ?e jednu z takových soukromých válek vedl i Sir Oliver de Vannes, anglický rytíř, ?lechtic nejen rodem, ale i prý povahou.

Sir Oliver dolyl města Castelgard a La Roque le?ící na řece Dordogne a vlídl prý důstojně a lid jej miloval. V dubnu roku 1357 vtrhla na pozemky Sira Olivera loupe?ivá tlupa dvoutisíc brigantů, renegátských rytířů pod velením Arnauta de Cervole, zběhlého mnicha zvaného "Velekněz".

Cervole nejdříve do základů vypálil Castelgard (gard je slovanské označení opevnění aplikovaného v souladu s přírodními reliefy, ochra�ující nikoli města, nýbr? celé oblasti.) a pak přepadl nedaleký klá?ter Sainte Mere (Svaté Matky), vyvra?dil mnichy, zničil slavný mlýn na řece Dordogne. Cervole pak pronásledoval sira Olivera do pevnosti La Roque (La Rochel?), kde se strhla stra?livá bitva.

Oliver bránil svůj hrad obratně a statečně. Podle soudobých zpráv za to vděčil Oliver svému vojenskému poradci Edwardu de Johnesovi. O tomto mu?i je známo jen málo skutečných fakt. Snad jen merlinovská mytologie kolem jeho osoby hovoří více.

�íkalo se, ?e umí zmizet v záblesku světla. Kronikář Audrem uvádí, ?e Johnes pocházel z Oxfordu, ale podle jiných byl Milá�an. Proto?e cestoval s dru?inou pomocníků, byl patrně putujícím odborníkem, který své slu?by nabízel tomu, kdo zaplatil. Nebo, kterého si sám vyhlédl. (Vlastně systém klientelismu a autorizovaného prodejce slu?eb, jen? je dnes globalizovaně mohutně budován i v ČR. Tedy systém z počátku třetího tisíciletí v čase Nových fa?istických pořádků.).

Vyznal se v pou?ití střelného prachu i dělostřelectvu, co? byla v té době v západní části na?eho kontinentu zcela nová technologie.

Nakonec Oliver svůj nedobytný hrad ztratil, kdy? nejmenovaný ?peh (Vlastně na způsob trojského koně, proslaveného nejen z "Trojské války", ale zejména z elektronické ?mírování, za časů drancování na?í rodné země, či bystrého vykrádání zlatého pokladu ČR.) otevřel průchod zevnitř. Tak?e vojáci velekněze pronikali do hradu snadno jako vítr. Takové zrady skrze slo?ité intriky jsou prý i pro tu dobu typické

Stoletá válka ve Franici

M. D. Backes, 1996

Michael Crichton se mo?ná domnívá, ?e za celou problematikou pádu La Roque stojí invaze americké společnosti ITC se sídlem v Black Rock ve státě New Mexiko. Jeho teorie přesunu invazních hlídek do inkriminované doby i prostoru je poměrně slu?ně vysvětlena teorii o fluktuaci fotonů, jejich? mizení mů?e mít na svědomí i jiná technika i jiný časoprostor. Zkrátka nikoli románová teleportace.

Zatím není jisté, zda taková společnost existuje. Spisovatel mo?né sci-fi kombinuje svoji hypotézu s fabulací, ?e ITC zkupoval pozemky ve Francii, Italii, Německu, V ji?ní Americe atd.

Jakkoliv si myslím spí?e na nadnárodní společnost Cisco, či tiché dceřiné společnosti.

Nyní několik vzpomínek na základní ?kolství z dob, kdy svět je?tě nebyl pod vládou DDT a stejně nevlídného Muscanta, ani? v časech Nových světových fa?istických pořádků. I kdy? jeden neví...

Střelný prach se v těch středověkých časech vyráběl "na sucho" a jeho nestabilita měla mnohdy fatální důsledky.

Jeden díl uhlíku - dřevěného uhlí (nejlépe z vrbového dřeva)¨

Jeden dĂ­l sĂ­ry

?est dílů ledku (soli dusič�anu, respektive sanitr mohl být nahrazen Guanem. Netopýřím trusem, té? dusičnan draselný (KNO3).

Čím jemněji nadrcený, tím učinněj?í směs (viz bě?ný prach). Podle tradice jej pro Evropu objevil mnich Roger Bacon 1220 - 1292. V hojněj?í míře jej pou?ívali husité.

Z nevysloveného vyplývá, ?e odborník a velekněz kouzel Arnaut de Cervole přinesl s válečnou taktikou i nové mo?nosti i "bezpečněj?ího" vyu?ití střelného prachu.

Tzv. Hrubozrnný střelný prach (Objev kolem roku 1400 n. l.) se přidáním vody a vysu?ením vzniká pasta a a dal?ím drcením se dostávají částečky ledku do poru směsi dřevěného uhlí a síry.

Smícháním s olejem, či s dehtem vznikla prudce vznětlivá směs, je? hořela oran?ovým ohněm při polití vodou. Smícháním s koudelí, neha?eným vápnem a olejem se efekt je?tě zvý?í.

Nepříjemná smůla, která byla vrhána na oblehatele, či naopak oblehané, byla smíchána s koudelí, olejem, či sírou. nebo? měla tendenci zhasínat. Přidáním hromového kamene ceraunia (křesací kámen) se zvy?oval efekt hoření. Ceraunium (pyrit kerdonienneú se třením mění v učinněj?í sulfurit. A bezdýmový prach pak přidáním střelné vaty a nitroglycerinu.

Má se za to, ?e i smrtící nákazy, patřily do tehdy nevídaného arzenálu ji? zmíněného velekněze účinných dobývacích taktik a zvlá?tních technologií s nevídanými jevy.

BĹŻh vĂ­, zda vĹŻbec...

Odkaz pro pana Vláďu:

Blízká setkání čtvrtého druhu?
český král a a římský císař Karel IV.