Zatím co mnozí pronárodové zapisovali svá fiktivní vítězství do kamene, zlata i bláta, Slované / Rassa / Vindones / Vinedi viděli budoucnost ve svých dětech, neobrou?ených briliantech, o které se s nimi podělila Matka Země. Ani? kdy děti musely nést břímě svých otců, přená?ely sociologické skupiny hrajících si dětí, v čase planetární katastrofy, slovanské védy v podobě nádherných vyprávění o dobru i zlu, o technologiích starého světa, který i skrze české národní pohádky nezmizel v beznaději.

DlouhĂ˝, ?irokĂ˝, BystrozrakĂ˝

ŠIng. Zdeněk ?mitmajer & Zdeněk Patrick, Praha 2017

Varianta I.

Příběh v jisté obměně ji? známe:

Perunic Da?boh, syn krasavice Ross a Peruna se vydává, se svolením obou rodičů, do světa na zku?enou, aby dokázal sám sobě i svým blízkým, ?e s jeho nedopečeností ji? nelze počítat. Hledá si toti? nevěstu, kterou je schopen uchránit, ačkoliv spí?e svoji neobyčejnou invencí, ne? silou. A to i před ve?kerými nebezpezpečenstvími světa...

Varianta II.

Starý vládce předá svému synu zlatý klíč a posílá prince do hradní vě? e vybrat si svoji mo?nou ?enu / princeznu z dvanácti mo?ných, jejich? 3D obrazy jsou spí?e virtuální trojrozměrnou plasmatickou holografií. A skutečně... Ve hradní vě? i objeví princ dvanácte zářících obrazů pannen, z nich? některé se otáčejí, ka?dá zvlá?? ve svém krystalu, mávají, či usmívají se, aby zapůsobily na prince svým ?enským ?armem. Ani? by se kdo, čistě účelově pohor?oval (jsme toti? ve slovanské pohádce), ?e se jedná o nezákonné heterosexuální hara?ení...

Spí?e zde shromá?děné obrazy vzne?ených ?en hrají na jemnou strunu přirozené Geneze, aby skrze hormonální pochody mladých samečků, co nejpodstatněji, ka?dá sama za sebe i své dru?ky, co nejbrutálněji panice omámila.

Vzdálenosti mezi zájemci a nevěstami, při současném i tehdej?ím nedostatku statečných ?enichů byl jistě na pová?enou, jakkoliv v souladu s ustanoveními ?eljev o nepřípustném svazku mezi mu?em a ?enou, jsou-li spřízněni příbuzenskými, mnohdy mezi ?enami oblíbenými geny ?iroce rozevlátého rozsévače z nedaleké vesničky.

Neřekl jsem pravdu: Jeden obraz byl zakrytý závěsem? Skrývající pohádkovou Zlatovlásku...

Su?e konstatujeme, ?e se princ do Zlatovlásky okam?itě zamiloval. Av?ak tu nelze získat jen tak. Stře?í ji toti? velmi nerudný a mocný černokně?ník kdesi, nevím teď ani kde...

Určitě jí dr?í zakletou na svém tajemném černokně?nickém hradě. Opásán třemi ocelovými obručemi na znamení svého mocného odporu ke ka?dému nově příchozímu nápadníku. Lstivý a ostra?itý.

Obr: Š Cyril Bouda, ilustrace pohádky Karla Jaromíra Erbena

Podobně jsem si připadal nikoli před svým budoucím tchánem, nýbr? před svou budoucí sedmihlavou paní tchýni, je? ví a zná v?echno sedmkrát lépe, chápe v?e sedmkrát rychleji, aby mne z této své velmi mocné pozice proklepla sedmkrát důkladněji, ne? by učinil mocný černokně?ník z pohádky.

Zatímco v české i slovenské národní pohádce princi zákrytně přispěchají na pomoc něbylci Dlouhý, ?iroký a Bystrozraký, aby snadněji na?el schůdnou cestu k černokně?níkovu hradu, Da?boh z první varianty na?eho vyprávění se bystře orientuje: K čemu vynakládat tolik zbytečného úsilí vyhledat nějaký tajemný tchánův hrad. Bloumá tedy krajem, kde tu?í svojí vyvolenou krasavici. Ta nenechá na sebe dlouho čekat a ju? je tu: Bojovná Mája Zlatogorka Nýjevna. Na?e Zlatovláska z české národní pohádky. Vyzve Da?boha na souboj. Ten přijímá a nechá se porazit i zajmout. A ji? se pohodlně nese ve skleněné truhlici, bez vět?í vynalo?ené námahy, k tajemnému černokně?níkovi, co zajatec. Máje Zlatovlásce se v?ak nepozdává zajatcův bohorovný klid. Zastaví tedy svého oře a zajatce na tvrdo osloví: "Buď si mne vezme? za ?enu, nebo tě zabiju".

Jistě uznáte, ?e takové velkolepé ?ivotní nabídky se neodmítají, ale na noc stra?it chlapce a navíc nabádat dívenky propagací surového domácího násilí v českých národních pohádkách? Navíc čerte "tu má? na Čechy@krumpáč.cz" okam?itě, v rámci destrukce české státnosti vyprávění českých pohádek zakázat. Ačkoliv Xena Dyjevna / Nýjevna naopak vzorně procentuálně překročila závaznou příkazovou směrnici EU o příslu?ném mno?ství mu?ského testosterónu v ka?dé princezně, která jde rovnou na věc a prince vyrve draku z papule. Jakkoliv přiznávám, ?e s tranvestity, ale i jinými výtečníky se pytel českých pohádek příli? nepochlapil.

Krev a násilí v českých pohádkách nestrpíme zuří globál fa?isté a otevírají Owertonovo okno, ač z jejich blýskajících se, nic ne? násilí nepřiná?ejících trilerů mi soustavně teče krev z TV a? do kuchyně, doprovázená stereo nářkem a skřeky nebohých obětí.

Leč na?e báby i tento problém exelentně vyře?ily: Do citlivých pasá?í nasadily záhadné pohádkové bytosti: Dlouhého, ?irokého a Bystrozrakého.

Nejmen?Ă­ starost na?emu teamu dÄ›lá funkÄŤnĂ­ zaĹ™azenĂ­ ?árookĂ©ho / BystrozrakĂ©ho, jeho? zrak, na po?ádánĂ­ vidĂ­ skrze stÄ›ny, tavĂ­ skály, vidĂ­ a? na dno moří a zkrátka zaznamená v?e, co se v dálce, ÄŤi nedaleko ?ustne. Pro nás jasná kombinace laseru a mikrovln a zobrazovacĂ­ho rastru. Ani nÄ›bylec DlouhĂ˝, nenĂ­ a? tak velkĂ˝ problĂ©m: ТechnologickĂ© zařízenĂ­ schopnĂ©, co nosiÄŤ BystrozrakĂ©ho / ?árookĂ©ho a ?irokĂ©ho urazit bÄ›hem okam?iku velkĂ© vzdálenosti.

Obr: Š Cyril Bouda, ilustrace pohádky Karla Jaromíra Erbena

Takovou nádhernou představu si někteří odná?íme z dětství: Přes hory a doly, města i devatero řek kráčející něbylec Dlouhý. Hlavu v oblacích a míhající se krajina. Co krok, to rázem 10 mil. A tu krásnou pohádkovou vidinu dětství si i ponecháme. Leč...

Co krok rázem 10 mil (10 mil za vteĹ™inu, 600 mil za minutu, 36 000 mil / hod neboli 57 600 km / hod). PĹ™ipomĂ­nám, ?e DlouhĂ˝ a jeho klienti vidÄ›li pod sebou mĂ­hat se hory, ĂşdolĂ­ i Ĺ™eky rychlostĂ­ 57 600 km / hod. A to vÄŤetnÄ› ji? zapoÄŤĂ­tanĂ© ztráty odporem mo?nĂ©ho media, ale v jistĂ© variantÄ› protismÄ›rnÄ› pĹŻsobĂ­cĂ­ zapornou slo?kou gravitaÄŤnĂ­ho zrychlenĂ­ = - ½ g*t2, pĹŻsobĂ­cĂ­ proti pohybu. DlouhĂ˝ vypadá nejen kĹ™ehce, ale i příli? dlouhĂ˝ pro jakĂ˝koliv pohyb v na?em pozemskĂ©m prostĹ™edĂ­, kdy? pohádková rychlost vĂ˝slednĂ©ho pohybu je zcela jistÄ› uzpĹŻsobena pro dálnĂ© dálavy, kterĂ© neznajĂ­, co je nahoĹ™e, co dole. Zastavit v urÄŤenĂ©m prostoru (Jak dlouhĂ˝, tak ?irokĂ˝) poblĂ­? ?eleznĂ©ho kouzelnĂ­kova hradu a navĂ­c se nesly?nÄ› obtáčet kolem hradu, aby ani my?ka nevyklouzla pĹ™i plnÄ›nĂ­ mise, je nadmĂ­ru na?Ă­ trpÄ›livosti.

PrvnĂ­ krok, lhostejno prozatĂ­m v jakĂ©m mediu (voda, vzduch, kosmickĂ˝ prostor, svatá Svarga) je urÄŤitÄ› pohyb rovnomÄ›rnÄ› zrychlenĂ˝ s = ½ v * t = ½ a * t *t = ½ a * t2

Druhý a dal?í krok je ji? pohyb Dlouhého rovnoměrný při 10 mílích / vteřinu (36 000 mil / hod). Jakkoliv ?iroký se zdá být problém, co nedílná technologie Starého světa. Av?ak někde musel být nepohádkový a přesto pohádkový zdroj energie, nezbytný nejen na pohyb hmotného bodu, ukryt.

Nejdříve jsme si ujasnili skutečnost, ?e počáteční přetí?ení při zrychlení Dlouhého bylo 16 G (Při dosa?ení 4 - 6G vypou?tím du?i a opou?tím svoji nepohodlnou tělesnou schránku.). Následně jsme zji??ovali, kterých kosmických rychlosti bylo vlastně dosa?eno. K opu?tění povrchu Země a usazení se na kruhové obě?né dráze musíme překonat 1. kosmickou rychlost 7,9 km / sec (28 440 km / hod). Abychom mohli opustit planetu Zemi potřebujeme dosáhnout únikové rychlosti 11,2 km / sec (40 320 km / hod). Co? je 2. kosmická rychlost. Dosáhnutím 3. kosmické rychlostí 42,1 km / sec (151 560 km / hod) opou?tíme sluneční soustavu. Vyu?ijeme-li rychlosti planety (29,8 km / sec, tj. 107 280 km / hod) pak je 3. kosmická rychlost 16, 7 km / sec (60 120 km / hod), pak z parkovací dráhy kolem Země postačí 13, 9 km / sec (50 040 km / hod).

Něbylec Dlouhý se i s jedním Da?bogem, nákladem výzbroje a výstroje pohyboval 16 km / sec (57 600 km / hod) odvozeně 3. kosmickou rychlostí přičem?, čím ni??í kruhová (kosmická) rychlost, tím vy??í obě?ná dráha něbylce Dlouhého a naopak. Maje pak i dostatek rychlosti nazbyt k letu na Mars, Venu?i, či jednu ze tří dru?ic (Lunu, Fattu a Měsíc). Nyní zále?í na časování děje, nebo? podmínky se během posledních 60 000 let značně změnily.

Rádi bychom si je?tě jednou zopakovali, ?e kruhová rychlost 36 000 mil / hod nebo-li kosmická (úniková) rychlost / velký Sar) potvrzuje skutečnost, ?e na?i slovan?tí předci nepotřebovali Ludolfovo číslo Pí. Měřili kruhovou únikovou rychlost ve stupních. Zárove� se odvozeně ...

Mo?nost objednání knihy Den mluvících kamenů (tři knihy v jedné), s přilo?enými obsahy a s dal?ím listováním knihou, naleznete zde.

Poznámky pod čarou:

Na tuto neúplnou ukázku, je? je součástí rozsáhlého příběhu a na?ich náhledů na slovanské védy Starého světa, jen? nezmizel v zatracení i díky českým pohádkám, platí na?e autorská práva s dodatkem zákazu překladů do neslovanských jazyků (včetně internetových překladačů), či jakéhokoliv jiného zneu?ívání, včetně zcizení i dílčích témat, výpočtů, či časování dějinných událostí, či přivlastnění si kterýchkoliv částí na?ich objevů.

V?e, ale i mnohem více, naleznou vá?ené čtenářky a vá?ení čtenáři v čase vydání:

Encyklopedie Den mluvících kamenů Š Zdeněk ?mitmajer a Zdeněk Patrick, Praha 2017

Dlouhý, ?iroký, Bystrozraký je česká i slovenská národní pohádka, která společně s jinými borci, na poslední chvíli zaznamenala paní Bo?ena Němcová. Pokud je poznámka národní, pak sly?ena v mnohých krajích, které paní Bo?ena Němcová nav?tívila, díky svému man?elu a nemilosti Östereich Ungarn úřadů , které ho vláčely z místa na místo. Na Slovensku byla tatá? pohádka / rozprávka zaznamenaná pod názvem Dlhý, ?iroký a ?árooký.

Příběh Da?boga a Máji Zlatogorky je námi časován do období, je? je star?í více ne? 24 000 let, jakkoliv byl zaznamenán a? po roce 20 350 let př. n. l. V čase konce Jarovy éry...