Pro mne v?e začalo rokem 1973. Od těch dob nejen na noční i denní obloze pozoruji a cíleně vyhledávám zvlá?tní fyzikální jevy s takovou intenzitou, jak nikdy předtím.

Av?ak? Shrnu-li své poznatky do jediné kloudně vyhlí?ející věty: Marné příběhy Ferdy Mravence a brouka Pytlíka se jeví, i v očích mých trpělivých přátel, ji? na první pohled, podstatně věrohodněj?í, ne? ve?kerá má vyprávění.

A jakkoliv jsem si dovolil, o několik řádek vý?e, tvrdit, ?e "cíleně zvlá?tní jevy vyhledávám", pak opak je dnes syrovou pravdou: Od jistého večera nikoli, ?e nevyhledávám, ale přímo se jim úzkostlivě vyhýbám.

Pro jejich ÄŤetnost, cĂ­lenost i rozmanitost?

Mo?ná.

Dílem ovlivněn pocity marnosti při házení hrachu na zeď.

Ani? jsem sám kdy byl z viděného moudřej?í. Alespo� v?ak do té míry, ?e jasněji vidím pod povrch systémových manipulací s informacemi o tomté? i jiném fenoménu. Co? je také marností. Myslím si?

Nezávislá historie podivné závislosti

Země Zlaté hvězdy MargityŠ Zdeněk Patrick - Praha 2011

Š All rights reserved.& smit.wz.cz Š Zdeněk Patrick Š autor: Zdeněk ?mitmajer /73 DAM & DMK production - Praha 2011

Sedmero podob má hrůzná ?ebettu, bo?stva zničení, z nich? první je zuřivost zbraní, jí? nemů?e ?ádný protivník odolat. Druhá podoba je ohnivá s hořícími plameny. Třetí má podobu lva, jen? zabijí zajisté ji? při pouhém spatření. Při čtvrté se zřítí hory, kdy? sedmero zbraní se jen nese oblaky k svému cíli. Pátá podoba se jak vítr prohání, aby hledala a zkoumala svět. Kdy? vzápětí ?está udeří nahoře i dole. Nad nikým nemaje slitování. Sedmá podoba bo?ského hrdiny je naplněna jedem, jen? ve?kerý ?ivot zcela rozdrtí. To je zbra� ?ebettu - sedmero bo?stvo nesoucí smrt plnou hrůzy.

Nyní cítím povinnost seznámit vá?eného čtenáře se svým skutečným názorem na stra?né "plejaďanské" zbraně ?ebettu, které daroval obráncům Země Anu, uctívaný v Uruku. Zejména pak termín "plejáďanské zbraně" a je?tě přesněji "Plejáďané":

Po přečtení kopy různých plejáďanských poselství a rad andělských sborů, jakkoliv připou?tím, ?e se mohu mýlit, "neochvějně", av?ak pouze v tomto případě, stojím na pozicích Sysifos: "Plejáďané", tak jak jsou představováni, by? v dobrém úmyslu, svobodnými weby, jsou zcela neinformovaní o skutečném dění na planetě, odvozeně působí, jako mírně retardovaní v?eobjímající láskou, či udivující mno?stvím mezer svého vzdělání o pozemských legracích. A hlavně, jejich tělesná konstrukce popisně ani formou neodpovídá tomu, co tvrdí eposy a legendy.

Pokud tvrdím, ?e nejsou informovaní, co se ve skutečnosti děje na této planetě, opět nejsem výrazově přesný. Pokud je hovořeno o Anuovi, jako tvůrci a dárci této hrůzné zbraně pozemským obráncům, pak si třeba uvědomit, ?e Anu představuje jednu z nejmen?ích částic chaldejského hmotného světa. A tak, jako Utu znamená sluneční termojaderné reakce, tak Anu je tvůrcem, či spí?e jádrem stra?né zbraně ?ebettu, která navíc zabijí větrem ?ířícím se morem. Zbra� tavící hroutící se hory, spalující v jednom okam?iku na prach v?e ?ivé. Zbra� naváděná na cíl hrdinou I?umem. A jak říká chaldejský epos Bůh války Érra:

"Érra ji? tedy neme?ká a okam?itě spěchá převzít ve?kerou moc. Se v?ím vyplývajícím rizikem. V tomté? okam?iku vypu?tění zbraně ?ebettu bude svět vystaven nerovnováze, jako tenkrát, v někdej?ích starých časech", kdy:

130 ... nebe se chvělo a postavení hvězd bylo jiné: a nevrátily se (ji? nikdy) na svá místa, kvůli nerovnováze nebes a země, je? byla ze základu uvolněna prameny vyschly a vysoké vody opadly, a potomstvo v?eho ?ivého se zmen?ilo a nevrátilo se na svá místa. Bůh války Erra I. tabulka

Kdy se tak stalo? V čase konce praslovanské Severije. Tehdy se Měsíc stal místem vyho?těnců, kteří kdysi velice po?kozovali Zemi, tě?ko vyvinuté civilizace zničili jako děti hračku.

Ačkoliv stále dobře spím, začínám chápat ty, co raději nevidí.

Od roku 1973 se ptám se sám sebe, kolikrát jsem mohl na denní obloze pozorovat fale?ný Měsíc. Mnohdy s efekty, do té doby nevídanými: Tak jako se generují náhodná čísla v počítači, stejným způsobem byly na ztemnělé bílé obloze ka?dou vteřinou generovány epicentra těch nejpodivněj?ích blesků, jaké jsem kdy spatřil. Viděl jsem i oran?ové blesky, měnící se v obří oran?ově červenou kouli, která v?dy s milimetrovou přesností, úder po úderu, zasahovala stejné místo na protěj?í straně Krčského údolí. Ale to, co se právě nyní chystalo na čistě modré, ji? stmívající se obloze, v souvislosti s východy Měsíce, to nemělo prozatím obdoby, co do minulosti i budoucnosti.

V čase 20:45 do 21:00, nehlučné blesky, bijící v?dy do jednoho místa v Krčském údolí (Praha 4), které je od na?ich oken vzdáleno cca 400 metrů. Poprvé ve svém ?ivotě vidím tak neuvěřitelné mno?ství nehlučných blesků, přicházejících z čistě modrého nebe. Po celé tři měsíce bily, v?dy při východu Měsíce ( v?dy od 20:45 do 21. 00), do relativně nedalekého středu údolní louky.

Poprvé jsem tenkrát spatřil Měsíc v úpl�ku, trvajícím několik dní po sobě.

Čirý vzduch, modrá obloha a jasně osvětlený kotouč Měsíce právě vycházející na Krčským (Michelským) lesem. Přede mnou tiká budík. Prozatím nic netu?ím a pozoruji dalekohledem (32x) povrch Měsíce. Krátery i brázdy jsou neobyčejně kontrastní a zřetelné. Stále mám dojem, ?e se dívám na kvalitní černobílou fotografii. Hovořím-li o kvalitě, musím dodat - ?pičkové. Nevěřím svým očím a sleduji povrch Měsíce poté několik hodin a několik dnů. "Fotografie" mu?e zvaného Indiány "Zajíc", směřujícího ke klubku draků vybíhajících z okraje kráteru Archimédes, pronásledujících skrčeného prchajícího mu?e s o?těpem v pravé ruce. Jako kdy? vytiskne. Během pozorování spatřím koutkem levého oka blesk z modré oblohy. Je právě 20:45, následuje dal?í a dal?í. V intervalu 3 vteřiny. Zárove� na hřbetu protěj?ího kopce v?dy současně 4 nehlučné blesky vzájemně od sebe vzdálené cca 300 metrů.

Jak bě?í čas, interval mezi nehlučnými blesky, jakoby vycházejícími z měsíčního kotouče, se prodlu?uje, a? do deváté (dvacáté první) hodiny. Tehdy zazní první tlumený hrom a podívaná se pomalu mění v regulérní bouřku směřující na Brdy. Ačkoliv bez jediného mraku. Jen blesky a nyní i hrom dokumentují kudy se neobyčejná bouře ubírá.

Na druhý den čekám s dalekohledem a budíkem u otevřeného okna. Ano, ji? leze nad Krčským lesem Měsíc v úpl�ku. Stále se nic neděje. Je právě 20:45 kuchy�ského času. První nehlučný blesk, vycházející a přesto nevycházející z povrchu Měsíce, právě protíná vzduch nad údolní loukou. Obloha je bez jediného mráčku, vzduch čirý, teplota příjemná. V?e se do nejmen?ího detailu opakuje, jako včera.

Na druhý den sháním noviny. I ty, kterými jsem ze své přirozenosti pohrdal: Proklatě němé, a? bezedně pusté skrze bláboly rudých Komančů. Tak jako dnes a zítra.

Zapisuji poznámky o viděném: Datum, čas, místo, svědkové. Pročítám, co jsem viděl v časovém intervalu před i poté. Co, se kde, ač zdánlivě nesouvisející, ve světě přihodilo a proniklo Hlasem Ameriky, Sovětskou televizí, Rudým tiskem a tehdy stále je?tě Mladou frontou. O pí. Bo? eně Cibulkové, v těch časech a v mém okolí, ani vidu, ni slechu. Pro mne je tvrzení paní Cibulkové, ?e Měsíc byl do roku 1984 započítán, co duchovní hrob a střed negací se v?ím, co jsem mohl v tomto čase sám pozorovat na noční obloze, přesto v?e nanejvý? podivuhodným a báječným vyprávěním, se kterým se nelehce srovnávám. Ač jsem mnohdy viděl kolem Měsíce jevy související a korespondující se v?ím, co překvapivě zapadá do ve?kerého negativního vývoje na Zemi. A to a? do dne?ních dní.

Podle paní Cibulkové:

V roce 1984 měly být podniknuty dal?í kroky k záchraně. Měsíc byl, jak ji? řečeno, do té doby "centrem" úkladů, místem duchovně mrtvých ohro?ujícím samu podstatu ?ivota na Zemi. Zdánlivě mechanickými procesy, za nimi? v?ak stojí bytosti sdru?ené spojeneckým agregátem negativních mocností. Procesy, k nim? mají přístup, protínají plánem a záměrem ?kodit Zemi a v?emu ?ivému v ní. S cílem naru?it obě?nou dráhu silnou gravitační vlnou.

V roce 1984 Kristus "vystoupil na obranu Země a jejich bytostí". Bez Jeho zásahu by "ji? v blízké době do?lo k přetnutí magnetických proudů pólových zón Země, jimi? je chráněna před Měsícem. Jeho zesilovaná mocná přita?livost ji neodolatelně táhne z osové i obě?né dráhy do kosmického chaosu."

Nemohu jinak, ne? vzpomenout na večery (po roce 2001), kdy bylo mo?no pozorovat srpek Měsíce plovoucí po noční obloze v neuvěřitelně vodorovné poloze. Jako gondola, av?ak navíc zcela jinými cestami, ne? kdysi přesně ustavenými.

Uvá?ím-li tvrzení BC, ?e:

"Měsíc v úpl�ku vrhá temné magické vlivy, které jsou na něm soustředěny a přes jeho pole spěchají z vesmíru i do vesmíru - do mozkového my?lenkového ohniska, které spánkem utlumeno a ochromeno pojme v sebe chaos, z něho? se pak rodí absurdita, deformace i různé vlivy přímého zla."

Tak?e uchopím-li samu podstatu tvrzení BC a porovnám s tím, co bylo a stále je?tě je k vidění na noční obloze - Měsíc pět, ?est dní v úpl�ku, pak vliv tzv. "temných magických sil" příli? nedbá Kristova zásahu a nadále, v nasíleném počtu měsíčních úpl�ků ničí podstatu udr?itelnosti ?ivota na planetě Země. I skrze zjevná i skrytá společenství, a? do nepříčetnosti vybuzeným zlem. Působícím, co zpětná vazba posilující záporné výstupy negací Měsíce do okolitého kosmu, Na Zemi, do Sluneční soustavy i na?í galaxie (Mléčná dráha). Stejným způsobem zesilují výstupy negací, v?echny tak zvané sametové, či "barevné revoluce", které nastartovaly podivné bezzákonností, které směřují k beztrestné devastaci ve?kerých hodnot, aby snáze mohla být drancována nejen moje rodná vlast, ale i celá planeta.

Pokračování?