Zatím co mnozí pronárodové zapisovali svá fiktivní vítězství do kamene, zlata i bláta, Slované / Rassa / Vindones / Vinedi viděli budoucnost ve svých dětech, neobroušených briliantech, o které se s nimi podělila Matka Země. Aniž kdy děti musely nést břímě svých otců, přenášely sociologické skupiny hrajících si dětí, v čase planetární katastrofy, slovanské védy v podobě nádherných vyprávění o dobru i zlu, o technologiích starého světa, který i skrze české národní pohádky nezmizel v beznaději.

Dlouhý, Široký, Bystrozraký

©Ing. Zdeněk Šmitmajer & Zdeněk Patrick, Praha 2017

Varianta I.

Příběh v jisté obměně již známe:

Perunic Dažboh, syn krasavice Ross a Peruna se vydává, se svolením obou rodičů, do světa na zkušenou, aby dokázal sám sobě i svým blízkým, že s jeho nedopečeností již nelze počítat. Hledá si totiž nevěstu, kterou je schopen uchránit, ačkoliv spíše svoji neobyčejnou invencí, než silou. A to i před veškerými nebezpezpečenstvími světa...

Varianta II.

Starý vládce předá svému synu zlatý klíč a posílá prince do hradní věž e vybrat si svoji možnou ženu / princeznu z dvanácti možných, jejichž 3D obrazy jsou spíše virtuální trojrozměrnou plasmatickou holografií. A skutečně... Ve hradní věž i objeví princ dvanácte zářících obrazů pannen, z nichž některé se otáčejí, každá zvlášť ve svém krystalu, mávají, či usmívají se, aby zapůsobily na prince svým ženským šarmem. Aniž by se kdo, čistě účelově pohoršoval (jsme totiž ve slovanské pohádce), že se jedná o nezákonné heterosexuální harašení...

Spíše zde shromážděné obrazy vznešených žen hrají na jemnou strunu přirozené Geneze, aby skrze hormonální pochody mladých samečků, co nejpodstatněji, každá sama za sebe i své družky, co nejbrutálněji panice omámila.

Vzdálenosti mezi zájemci a nevěstami, při současném i tehdejším nedostatku statečných ženichů byl jistě na pováženou, jakkoliv v souladu s ustanoveními Željev o nepřípustném svazku mezi mužem a ženou, jsou-li spřízněni příbuzenskými, mnohdy mezi ženami oblíbenými geny široce rozevlátého rozsévače z nedaleké vesničky.

Neřekl jsem pravdu: Jeden obraz byl zakrytý závěsem? Skrývající pohádkovou Zlatovlásku...

Suže konstatujeme, že se princ do Zlatovlásky okamžitě zamiloval. Avšak tu nelze získat jen tak. Střeží ji totiž velmi nerudný a mocný černokněžník kdesi, nevím teď ani kde...

Určitě jí drší zakletou na svém tajemném černokněžnickém hradě. Opásán třemi ocelovými obručemi na znamení svého mocného odporu ke každému nově příchozímu nápadníku. Lstivý a ostražitý.

Obr: © Cyril Bouda, ilustrace pohádky Karla Jaromíra Erbena

Podobně jsem si připadal nikoli před svým budoucím tchánem, nýbrž před svou budoucí sedmihlavou paní tchýni, jež ví a zná všechno sedmkrát lépe, chápe vše sedmkrát rychleji, aby mne z této své velmi mocné pozice proklepla sedmkrát důkladněji, než by učinil mocný černokněžník z pohádky.

Zatímco v české i slovenské národní pohádce princi zákrytně přispěchají na pomoc něbylci Dlouhý, široký a Bystrozraký, aby snadněji našel schůdnou cestu k černokněžníkovu hradu, Dažboh z první varianty našeho vyprávění se bystře orientuje: K čemu vynakládat tolik zbytečného úsilí vyhledat nějaký tajemný tchánův hrad. Bloumá tedy krajem, kde tuší svojí vyvolenou krasavici. Ta nenechá na sebe dlouho čekat a juž je tu: Bojovná Mája Zlatogorka Nýjevna. Naše Zlatovláska z české národní pohádky. Vyzve Dažboha na souboj. Ten přijímá a nechá se porazit i zajmout. A již se pohodlně nese ve skleněné truhlici, bez větší vynaložené námahy, k tajemnému černokněžníkovi, co zajatec. Máje Zlatovlásce se však nepozdává zajatcův bohorovný klid. Zastaví tedy svého oře a zajatce na tvrdo osloví: "Buď si mne vezmeš za ženu, nebo tě zabiju".

Jistě uznáte, že takové velkolepé životní nabídky se neodmítají, ale na noc strašit chlapce a navíc nabádat dívenky propagací surového domácího násilí v českých národních pohádkách? Navíc čerte "tu máš na Čechy@krumpáč.cz" okamžitě, v rámci destrukce české státnosti vyprávění českých pohádek zakázat. Ačkoliv Xena Dyjevna / Nýjevna naopak vzorně procentuálně překročila závaznou příkazovou směrnici EU o příslušném množství mužského testosterónu v každé princezně, která jde rovnou na věc a prince vyrve draku z papule. Jakkoliv přiznávám, že s tranvestity, ale i jinými výtečníky se pytel českých pohádek příliš nepochlapil.

Krev a násilí v českých pohádkách nestrpíme zuří globál fašisté a otevírají Owertonovo okno, ač z jejich blýskajících se, nic než násilí nepřinášejících trilerů mi soustavně teče krev z TV až do kuchyně, doprovázená stereo nářkem a skřeky nebohých obětí.

Leč naše báby i tento problém exelentně vyřežily: Do citlivých pasáží nasadily záhadné pohádkové bytosti: Dlouhého, širokého a Bystrozrakého.

Nejmenší starost našemu teamu dělá funkční zařazení Žárookého / Bystrozrakého, jehož zrak, na požádání vidí skrze stěny, taví skály, vidí až na dno moří a zkrátka zaznamená vše, co se v dálce, či nedaleko šustne. Pro nás jasná kombinace laseru a mikrovln a zobrazovacího rastru. Ani něbylec Dlouhý, není až tak velký problém: Тechnologické zařízení schopné, co nosič Bystrozrakého / Žárookého a širokého urazit během okamžiku velké vzdálenosti.

Obr: © Cyril Bouda, ilustrace pohádky Karla Jaromíra Erbena

Takovou nádhernou představu si někteří odnášíme z dětství: Přes hory a doly, města i devatero řek kráčející něbylec Dlouhý. Hlavu v oblacích a míhající se krajina. Co krok, to rázem 10 mil. A tu krásnou pohádkovou vidinu dětství si i ponecháme. Leč...

Co krok rázem 10 mil (10 mil za vteřinu, 600 mil za minutu, 36 000 mil / hod neboli 57 600 km / hod). Připomínám, že Dlouhý a jeho klienti viděli pod sebou míhat se hory, údolí i řeky rychlostí 57 600 km / hod. A to včetně již započítané ztráty odporem možného media, ale v jisté variantě protisměrně působící zapornou složkou gravitačního zrychlení = - ½ g*t2, působící proti pohybu. Dlouhý vypadá nejen křehce, ale i příliš dlouhý pro jakýkoliv pohyb v našem pozemském prostředí, když pohádková rychlost výsledného pohybu je zcela jistě uzpůsobena pro dálné dálavy, které neznají, co je nahoře, co dole. Zastavit v určeném prostoru (Jak dlouhý, tak široký) poblíž železného kouzelníkova hradu a navíc se neslyšně obtáčet kolem hradu, aby ani myška nevyklouzla při plnění mise, je nadmíru naší trpělivosti.

První krok, lhostejno prozatím v jakém mediu (voda, vzduch, kosmický prostor, svatá Svarga) je určitě pohyb rovnoměrně zrychlený s = ½ v * t = ½ a * t *t = ½ a * t2

Druhý a další krok je již pohyb Dlouhého rovnoměrný při 10 mílích / vteřinu (36 000 mil / hod). Jakkoliv široký se zdá být problém, co nedílná technologie Starého světa. Avšak někde musel být nepohádkový a přesto pohádkový zdroj energie, nezbytný nejen na pohyb hmotného bodu, ukryt.

Nejdříve jsme si ujasnili skutečnost, že počáteční přetížení při zrychlení Dlouhého bylo 16 G (Při dosažení 4 - 6G vypouštím duži a opouštím svoji nepohodlnou tělesnou schránku.). Následně jsme zjišťovali, kterých kosmických rychlosti bylo vlastně dosaženo. K opužtění povrchu Země a usazení se na kruhové oběžné dráze musíme překonat 1. kosmickou rychlost 7,9 km / sec (28 440 km / hod). Abychom mohli opustit planetu Zemi potřebujeme dosáhnout únikové rychlosti 11,2 km / sec (40 320 km / hod). Což je 2. kosmická rychlost. Dosáhnutím 3. kosmické rychlostí 42,1 km / sec (151 560 km / hod) opouštíme sluneční soustavu. Využijeme-li rychlosti planety (29,8 km / sec, tj. 107 280 km / hod) pak je 3. kosmická rychlost 16, 7 km / sec (60 120 km / hod), pak z parkovací dráhy kolem Země postačí 13, 9 km / sec (50 040 km / hod).

Něbylec Dlouhý se i s jedním Dažbogem, nákladem výzbroje a výstroje pohyboval 16 km / sec (57 600 km / hod) odvozeně 3. kosmickou rychlostí přičemž, čím nižší kruhová (kosmická) rychlost, tím vyšší oběžná dráha něbylce Dlouhého a naopak. Maje pak i dostatek rychlosti nazbyt k letu na Mars, Venuši, či jednu ze tří družic (Lunu, Fattu a Měsíc). Nyní záleží na časování děje, neboť podmínky se během posledních 60 000 let značně změnily.

Rádi bychom si ještě jednou zopakovali, že kruhová rychlost 36 000 mil / hod nebo-li kosmická (úniková) rychlost / velký Sar) potvrzuje skutečnost, že naši slovanští předci nepotřebovali Ludolfovo číslo Pí. Měřili kruhovou únikovou rychlost ve stupních. Zároveň se odvozeně ...

Možnost objednání knihy Den mluvících kamenů (tři knihy v jedné), s přiloženými obsahy a s dalším listováním knihou, naleznete zde.

Poznámky pod čarou:

Na tuto neúplnou ukázku, jež je součástí rozsáhlého příběhu a našich náhledů na slovanské védy Starého světa, jenž nezmizel v zatracení i díky českým pohádkám, platí naše autorská práva s dodatkem zákazu překladů do neslovanských jazyků (včetně internetových překladačů), či jakéhokoliv jiného zneužívání, včetně zcizení i dílčích témat, výpočtů, či časování dějinných událostí, či přivlastnění si kterýchkoliv částí našich objevů.

Vše, ale i mnohem více, naleznou vážené čtenářky a vážení čtenáři v čase vydání:

Encyklopedie Den mluvících kamenů © Zdeněk Šmitmajer a Zdeněk Patrick, Praha 2017

Dlouhý, Široký, Bystrozraký je česká i slovenská národní pohádka, která společně s jinými borci, na poslední chvíli zaznamenala paní Božena Němcová. Pokud je poznámka národní, pak slyšena v mnohých krajích, které paní Božena Němcová navštívila, díky svému manželu a nemilosti Östereich Ungarn úřadů , které ho vláčely z místa na místo. Na Slovensku byla tatáž pohádka / rozprávka zaznamenaná pod názvem Dlhý, Široký a Žárooký.

Příběh Dažboga a Máji Zlatogorky je námi časován do období, jež je starší více než 24 000 let, jakkoliv byl zaznamenán až po roce 20 350 let př. n. l. V čase konce Jarovy éry...