vědět více.

Panika lapila i nočního slídila, nad rozumem vyzrála, by všechnu moudrost vyhnala a paměť s ní. Hodiny jdou pozpátku poděšeně bije čas, aby strávil obnovenou krásu, ničí vše i duše v nás. Prý prahne po nadčasu, jenž svou práci dávno vykonal a předal opět času, by zubem svým viklavým vše ohlodal... Pozadu jdou hodiny, bijí na poplach: Rozum přišel o paměť a moudrost o rozum Vlasta Šmitmajerová

MIOCENNÍ ČECHY A VÝROBA UMĚLÉHO KAMENE?

©Zdeněk Patrick, Ing. Zdeněk Šmitmajer, Praha 2017

Když jednoho dne, roku 2012, přišel můj syn Zdeněk s fotkami a zprávou o svém převratném objevu na poli dávné výroby umělého kamene v Čechách, odháněl jsem nelehké. neboť netradiční myšlenky, jako každý jiný nevěřící Tomáš:

Nejsme přeci šutrologové a na časování dávných událostí sedí jednak strach z "neznámého", divadelně nalíčení muži v černém z "Utajovaných skutečností" a jejich pilní dlužníci, co korektní soukromá policie, ale i potomci nesvaté svaté Inkvizice, potlačující rozvoj svobodného ducha. Zkrátka dobře vygenerovaná všeobjímající zášť a nenávist.

A teď zkus nést svoji vlastní kůži na trh, jenž si navykl vítat jen organizované podrazy. Nám, "dětem pradlen", by trollí dav i skrze tržní dlužníky s chutí silně zatleskal jen na naše obličeje.

Zkrátka synovy fotky i úvahy se z husta hromadily a ve svém logickém jádru dostávaly ozvěnu obrazu, solidně uspořádaného prastarého společenství kněží / hierofantů / znacharů, jež ne_nuceně přinášelo krvavé oběti hadím skulpturám, vyrobených z drobných kaménků bílého křemene, uhlíku, živce, ulit malých korýšů a živice. Tu a tam s "rezatými" stopami Fe. S velmi tvrdým jádrem i povrchem vzorně vyhlazeným do mnohých podob. Velmi pevné i tvrdé koexistence.

Foto © 2017 Ing. Zdeněk Šmitmajer

Máš pravdu tati, bez pádných důkazů a časování, aniž víme jaký podíl měla na umělém kameni dlouhodobá mineralizace, ale i vitrifikace, jež proběhla po začištění prostoru, vůbec nelze nic.

Aniž bychom nahlas, rozumíme si, co nám tane na mysli: Galaktická válka? Překroucená do kosmologické legendy, či chcete-li religiozní podoby o vzpouře padlých andělů vedených Luciferem. Dívám se na sporná místa skrze Google Earth: Dál než na dvacet metrů se nepřiblížím. Nadpis NAVY Cenzured - nedovolí. Za několik dní přichází Zdeněk se šokující informací: Bagr kameny nevratně rozbíjí. Bereme foťáky i čtyřtulku a celý případ dokumentujeme. Zítra odjíždíme na Tetín, kde se mimo přátel setkáváme se skutečně podivným průvodcem tvrdícím, že Slované uctívali hadí božstva.

Oh dear Sire, it isn't true. My Good God? Where do you came from? Můj Draku, můj dobrý Hade / Gade. Odkud si spadl To the Bohemian, and Ultava _Dunaikum:

© BOHEMIAN - ULTAVA _DUNAIKUM ASSA ALBHA

Letecká bitva Čistých proti Temným nad Gor_Rayetou / Zářícími Horami (Gabretou / Šumavou)? Skulptury Hadů z umělého kamene?

Třetihory / Terciál

První polovina 65,5 mil - 30 milionů let

Poligocén 30 - 25 mil. let

miocén 25 - 12,5 mil. let

pliocén 12,5 - 4 mil. let

pleistocén 4 - 1 mil. let

© Bohemicum, Ultava_Dunaikum

Naše mapa Bohemicum, Ultava_Dunaikum je navrstvena ze dvou odlišných, leč ne zcela úplných pramenů: Částečně z informací pocházejících z knihy "Dvacetkrát starší než Altamira" autora Jiřího Mikuly a částečně z materiálu ucelené studie podloží Karlovy Univerzity, s našimi doplňujícími poznámkami, které si všímají neobyčejného vodního systému z časů, kdy naše země určitě ležela v tropickém pásu a planeta Země byla nikoli Varša_lókou / Pršící planetou, nýbrž Vrta_lókou / otáčející se planetou.

Za časů, kdy vlhkost prostředí a zavlažování zabezpečoval nejen rosný bod, tlak a teplota vzduchu, ale i soustava průtočných jezer, jež byla propojena kanály v rovnovážném systému, který náš výzkumný tým velmi překvapil.

Propojoval nejen severní moře s jižním, jež sahalo v miocénu až k Zemské bráně do země, jež bude navždy pojmenována Českou. Povšimněme si prosím podloží, které je u Zemské brány se vší pravděpodobností uměle upraveno, pro hluboký ponor, neboť jižní miocenní moře bylo mělké. Jakkoliv byla Bratislava, včetně Nitranska, celá Italie i budoucí Vindebona spočívají na dně jižního moře.

Podivným příznakem možného, jež mohl být i hydroenergetickým zdrojem, je nejen směr odtékájící vody z přilehlých průtočných jezer dvěma navzájem opačnými směry: Do jižního moře a směrem do velkého průtočného jezera v severním okolí Prahy, na jehož březích tušíme nejen zářící Opyš, ale i HAЃI_БОР / HADÍ_BOR; (BOR strč. bitva). Bitva s Hady (Zmeji / Draky).

Povšimněme si nyní, že Češi, téměř jako jediní, čtou slovo Angelo - Anděl, neboť správně vnímají "Ѓ", jako "Ď".

Letecká bitva s Hady / Draky.

Kdy se tak stalo?

V třetihorním Miocénu, před 12,5 až 18 miliony let, v čase, kdy se tvořilo České středohoří i podloží naší rodné země, nehluboké Miocenní moře dosahovalo, jak již řečeno, až k Šumavě. Přičemž tropickou vegetaci (vlastně bohatou florou i faunou) byla naše rodná zem, jež na věky ponese název Česká, protkaná vodními kanály, velmi podivným způsobem spojujícími průtočná jezera (viz přiložená mapa), že nás okamžitě napadá propočítat energetický potenciál průběžně měnících se rozdílů vodních hladin Letecká bitva mezi Čistými a Temnými proběhla nad Gor_Rayetou / Zářící horou (Gabretou) a dvojí paprsky tavili nejen letouny Temných, ale i skály. Můžeme jen odhadovat, podle, polohy průtočného jezera sahajícího až k pražské čtvrti Krč, jež bylo kdysi dávno také dnem jiného pravěkého moře, že jedno ze sídel dávné preslovanské Lady Agi v Terciálu, se nacházelo nejen na dnešním Vyšehradě, Zářícím Opyši, Levém Hradci, ale i poblíž místa, jež bylo nazváno tak podivně:

Hagi_bor.

Jak by něco podobného bylo vůbec možné? Do dnešních dnů nebyl nalezen jediný pozůstatek Miocenního pravěkého lovce, jenž by komukoli předal i o tomto dění, jakoukoliv zprávu.

Snad jen potomek po přeslici možného posledního Svanto_Jarice Sorokiho / Kroka II. Česká kněžna Libuše mohla mít jisté povědomí i o Severijském Altyn Gorodu z téhož období. O to zajímavější je poznatek, že Husité, v čase křižáckých výprav s jedinečným cílem vyhladit Český národ věděli, že v útrobách Loun, Žatce, Slaného a Tábora se dá, v souladu s dochovanou legendou, přežít i Soudný den.

Miocenní letecká bitva na Šumavou?

Vltavíny z téže doby, jakož snad i Lybijské sklo.

Skulptury Hadů z umělého kamene?

V časech severijského Altyn gorodu, města bílých bohů...

Ze stejné doby stopy velkých a širokých kol těžkých vozidel ve Frygii (Anatolii / dnešním Turecku).

Lebka nad Lybii (Severní Afrikou) sestřeleného mimoně z oboru Had / Drakon. Stará 12,5 milionů let. Velká lebka s dvěma mozky zesílená velmi zřetelným kostním hřebenem, téměř žádným nosem, ještěrčí sluchový aparát, malé kulaté oči s vertikální hadími zornicemi, v ústech žádné stoličky.

Z téhož období pocházejí široké podzemní chodby, města i cisterny na Ruském Krymu, zachytávající rosu.

Pátráme dál po důkazech.

A pokud se nemýlíme, co se týká stáří artefaktu, tak i po Strašném lesů pánovi.

Pro ty z Vás, kteří chcete vědět více, máme následující odkaz.

Možnost objednání knihy Den mluvících kamenů (tři knihy v jedné), s přiloženými obsahy a s dalším listováním knihou, naleznete zde.