Záhadná a neurčitá země, ležící dodnes v dalekém a navýsost záhadném zapomnění?

... Nikoli, že bych si byl natolik jist...l

©Zdeněk Patrick, Praha 2015

Spíše esej, či jen námět k zamyšlení, jakým způsobem, téměř ze vteřiny na vteřinu, dokáží nepřirozené "autority" měnit zásadní historické skutečnosti v náš neprospěch. Česky vnímaná, legračně velká, snad i zuřivě naladěna, veskrze zhola lehkovážně neurčitá Tramtarie. Ležící v daleko dalekém a navýsost záhadném zapomnění. neboť v ideo vědecky odmítaném světě?

"Běž do Tramtarie? Zní z úst dvojích tváří í dvojích metrů. V souladu se všemi proměnnými právě látané virtuality. Jak asi bude, v potomních časech, budou-li jaké v malém jaderném popelníčku, či v čase zákonité neexistence existence, vnímán vtipný termín "vlezdobruselisté". V obráceném gardu k obsahově již zcela na smrt vyzáblému nápisu -Tramtarie?"

Podobně, jako obsahově vyšuměl do ztracena příměr našich otců: "Stojí to za starou belu"? Jakkoliv správně chápano, co negace konečného výsledku marného snažení.

Skrze mimiku i gesta, která bývala vždy v souladu s obsahem i intonací.

Nikoliv tak povelově nadšené, nesouladem lží poznamenané tváře fasch_VIP Reality Show, či naopak stejně rozporní, neboť fanatičtí fašističtí manekýni s "Poker_Face "Sedmi rošťáků u horčáku".

Přiznávám, bez nasíleného mučení, že "stará bela", ve dnech mých mladých starostí, byla pro mne zhola nepochopitelná, tedy i nadbytečná.

Až jednoho dne... Nedaleko bela / běla zapanáčkovala.

Běla, druh veverky (s bílým bříškem), hojně se u nás kdysi vyskytující, jež byla lovena kvůli poptávce po její kožené ozdobě. Leč... Za starou, mírně opelichanou bělu, se až tak mnoho prebend neutržilo. I stavalo se, že na otázku: "Jak se daří?" odpovídali naši slovanští předkové, jakož i naši otcové, ustáleným, neboť výstižným příměrem:

"Stojí to za starou bělu".

Běžte zpátky do Tramtarie, když se ti Čechu v Čechách nelíbí. ...Ha ha ha... zasmějí se laskoidé s euronácky / vykořeněnci, my tě tu nechcem!

"Vaši slovanští předci, co nemytí Tataři přišli z Tartarije"... právě když neexistující starogermánské zvony prý zoufale bily na poplach...

No jasně "Tataři", směje se nekulturní kulturní fronta Nových světových pořádků. Zatímco pilný a chytrý Hurvínek prý spěchá do této tajemné země na zkušenou...

Leč marně.

Byla prý, a to zcela nedávno (v 18. století), ano, ano... byla zničena netuženou přírodní katastrofou. Zmizela prý beze stopy.

Mé dílčí poznámky o dávné domovině předků Windones / Rassy/ Venedů / Skýtů / Slovanů, Severiji (Hyper_Boreji), nemohou postrádat i mé neodborné snahy o pojmenování obsahu "Da Arija":

Slabika "Da", ve slovanském pojetí, může být chápána, co sloveso dá / infitiv dáti, (dadati), již daná, právě dává, dávající.

Označení Arij (Arjan, Orij, Orátaj, Oráč? - Přesněji: "Obřadní Oráč, rátající (počítající pole, lada, pastviny) a orající první tři brázdy. Nejen v počátcích trojpolního hospodářství).

Dovolím si, sám sobě připomenout i označení slovanského kmenového území: "Bojov Arija" (Bojov_Arija; viz Boiow_aria, tzv. Bawaria, aby hle: Bylo nebylo: ejhle - německé Bavorsko) Pro jistotu si připomínám Arij Nýsany; Nýša Arije (Dne již zcela zapomenutý nejstarší ze slovanských rodů obývajících Svoj_carsko a východní část České kotliny. Rod, ze kterého pocházela Niva, matka bájné české kněžny Libuše.).

Navíc se domnívám, že "Přemysl Oráč" není jméno, nýbrž titul. Se slabičným významem: Priamyj my Slavy, Priamy mědžu Slavy, kteří jsou rovní mezi rovnými. Přičemž "Obřadní Arij" (Arjan), se zdá být poznávacím logem vícera slovanských rodů: Čechů, Lemuzů, Lapežů, Lomačů, Ratajů i Oratajů (Demeterů i Lemigiantů) atd...

A protože spíše, než odborný článek, dílčí poznámka v mé soukromé databázi, dovolím se sám sobě pošeptat do ucha: Odkud a kam vlastně spěchá Hurvínek: Z Kimerije / Veonije, Velké Slavonie, která se změnila v Jevropu až v 18. století?

Stalo se tak, co důsledek Staroměstského masakru 21. 6. 1621, po následných praktikách pobělohorských tzv. Českých dragonádách? Odvozeně po Vestfálském "novém dělení si sfér vlivu"? Aby i následné, papežem požehnané a dodnes nepříliš popularizované křížové výpravy na sever přinesly do slovanské Vendelicije / Sverije náhradní, leč uměle vypěstovaný jazyk? Aby poté na "smetišti dějin" záhadně zmizela i "Velká Tramtarie"? Chci řící Velká Tartarie. Tatáž, o které ve svých predikcích psal i Michal de Nostradamus?

Název i příslušné mapy sice náhle zmizely "co trezorově nežádoucí", nikoli ona mocná slovanská država.

Odpovídám tímto i na odkaz čtenáře: "Zkáza velké Tartarije". Ano, znám ten článek z ruských pramenů, leč mám i svůj vlastní názor, který shrnu do nerovnovážného příměru pomocí nezávazného testíku:

Za Attilovu rodnou maďarštinu (vznikla, co umělý jazyk až po roce 1848), může:

a) tlaková níže nad Islandem

b) jako vždy: husité

c) rodný bratr Sv. Václava a volený... říkám volený (rok po smrti knížete Václava, volený v roce 929 n. l.) český kníže Boleslav I.

Jakkoliv bylo, skrze vnější a nepříliš přející tlaky, tzv. slabičné písmo téměř zapomenuto, je stále zde, mezi námi. Ukrývající se v našem rodném slovanském jazyku:

Tramtarie = Tra_m_ta_Arie, Tara_mi_Da_Arije. Zde souhláska "m", vlastně mЬ slabika "mi" značí přivlastňovací zájmeno mi, mě, nám.

Tra = Tьra, Tara, Tera

Tarou nam daná Arije.

Tolik česky chápaná Tramtarie. Totéž lze však říci o Tartariji:

Tartarije / Tara Da_Arije (Copyright Zdeněk Patrick) byla i pro tehdejší GP uskupení, nevítanou překážkou. neboť nevítanou verbální vzpomínkou na Severiji / Da Ariji / Hyper_Boreu, jakož i vzpomínkou na vysoce ctěnou Hviezdu všech Slávů (Hvězdoslavu) a patronku všech Slovanů: Terju (Taru), na jejíž počest byla, v jistém časovém úseku dějin Slovanů, zde: Ruského národa, nazvána jejich država, co někdejší vlast Vindones / Venedů / Rassy _ Rusičů / Skýtů / Slovanů: "Tarou daná Arija". Aniž nyní řeším, proč se straně protivné a zlodušné Jazyk slovanský, ani dnes nevejde do papule?

Z nepřilíšné vstřícnosti mnoha věrohodných příznaků lze zcela bezpečně vytušit, že tomu tak je pro jeho mohutnost a nezměrné duchovní bohatství: Pocházející z dávnějších, než dávných věků.

Více zde:

Terja, Matka vší Země

Kyjar IV a Goluň v Čechách

Gotština