Abych doplnil, co ještě třeba, vybírám kompilaci popisů podivného tvora operujícího, prý již téměř jedno století, na ostrově Portoriko (Karibik). K prostému porovnání s jiným, podobně obdařeným tvorem z ruských bylin. Portorická potvora prý většinou číhá kdesi ve větvích okolitých stromů avokáda, aby v příhodný čas přilétala k hospodářským stavením, s cílem vysávat malým otvorem, bez jiného poškození celistvosti vyhlédnuté oběti, nejen krev, ale i vnitřní orgány...

Z okolních luhů a hájů III.

Nezávislé dějiny v podivně závislé Evropě © Dýmající zrcadlo & smit.wz.cz © Zdeněk Patrick 1998 © autor: Zdeněk Šmitmajer production Praha 2013

Z běžné nabídky domacího zvířectva ji povětšinou ji velmi zachutnaly: játra, srdce, genitálie, pysky, či oči. Obětmi jsou prozatím jen králíci, kozy. Zaútočí i na menší psy. Okřídlené příšery ohrožují nejen domácí zvířectvo, ale i náhodné pozorovatele.

Podle těchto náhodných svědků se jedná o bytost s malou kulatou hlavou bez uží, černýma (jiní červenýma) mandlovitýma očima. Podél těla, cosi jako fosforeskující, barvy měnící hřeben, nebo hříva, která se při odletu odhaluje do podoby malých křidélek, rozšiřující se od hřbetu směrem dolů. Tvář popelavě šedého zabarvení, tělo holé pigmentované. V okamžiku útoku vydává krvelačná bestie ostré pískání při hlasitém svistu turbiny, kterým přivádí možného pozorovatele do stavu hlubokého bezvědomí. Asi 130 cm vysoký tvor se po zemi pohybuje nemotornými skoky po dvou nohách. Navíc prý oči stvoření, jakoby při odletu osvětlovaly okolní prostor.

Jistou perličkou se mi jeví, schopnost bestie oddolat opakovaným sekům ostrou mačetou, či výstřelům z policejní pistole.

Volně zpracováno kompilací několika případů,

které popsal Dr. Miloš Jesenský

Slavík loupežník, jehož hvizd a sykot byl, ač raněn rokytovým šípem do pravého oka, tak hlasitý, že prý kyjevský kníže Vladimír upadl do hlubokých mdlob. Což znamenalo i neodvratný konec Slavíka loupežníka, kterého Ilja Muromec odvlekl do polí, přivázal ke kmeni stromu a rozstřílel hruď kalenou střelou, vyslanou z tuhého luku.

Řekneme-li tuhý luk ruského bohatýra, lze si jej představit jako mohutný luk medvědobijku. Pokud by jej napínal nikoli ruský bohatýr, nýbrž necvičený chasník s rudým hárem, někdy z počátku třetího tisíciletí, pak výsledným efektem může být, že si pět minut po výstřelu nezakouří, ani nenapije.

Protože se jeho rozechvělá svalů prostá paže nestrefí do vlastních úst.

Neuvažuji-li zajímavé shody, co do velikosti portorické bestie a Slavíka loupežníka, šikmé nebo-li mandlovité oči, olýsalost těla, pak jistý rozpor v okřídlení by tu jistě byl. Ačkoliv i Slavík loupežník prý připomínal někomu i blíže neurčeného ptáka.

A zvuk schopný zabíjet, trhat žilky v plicích, v protisměrném tepu srdce vyřazovat z boje (neletální zbraně), není rovněž žádnou novinkou. Aniž chci připomínat zdravé nehty na skle.

Marně nyní pátrám v historii legend, zda neobjevím podobného tvora: Snad jen Jaguáři (prosím neplést si s Januáry, to byla jiná katastrofa...) spadlí z nebes, co poslední pohroma planetární katastrofy, neboť pohltili poslední zbylé a zděšeně pobíhající Indiány, krátce po větrné smrští z nebes vyslanou božstvem Hurakan.

Dobrá říkám si a vybavuji si svoji vzpomínku na setkání se zeleným, leč mihotajícím se a mizejícím trpaslíkem, pozorovaným z kanoe ze vzdálenosti 2 - 3 metrů od břehu orlické přehrady. Nikoli, nic nesouhlasí a zasunuji svoji vzpomínku, co nejhlouběji.

Proč nejhlouběji?

Jakýsi znalec záhadna mne pobavil tvrzením, že zelená barva původně klidné šedé bestie signalizuje nejvyšší stupeň zuřivosti. Prý neomylné znamení, že bestie je prý neobyčejně vyhládlá a dravá.

PS

A od těch dob tajně nacvičuji muchomůrku citronovou.

1. Slavík loupežník - Čupakabra? ...
2. Olýsalá démonická bytost s letální zbraní "v hrdle"...
3. A nejen od těch dob tajně nacvičuji muchomůrku citronovou... právě čtete