|
Jakým jazykem vlastně hovořili Bojové a původní obyvatelé naší rodné vlasti?
Vydáno dne 17. 01. 2013 (2531 přečtení) Dovolím si nyní krátký výlet do krajiny snů mého dětství, do pražského Povltaví, kde jsme z části nevědomí, dílem romantičtí, šlapali po zemi sedminásobně posvátné: neboť nikoli jen česká, keltská, ale i zemí dávných kouzelníků: Sliveneckého Zarja_Bary z levého vltavského břehu (nedaleko soutoku Vltavy a Berounky) a nejslavnějšího z nejslavnějších slovanských a později i povltavských kouzelníků - myslitelů a léčitelů, Čitto vraže (rusky Kitovraz), který z Boubínských pralesů vstoupil, byť poněkud vyněmčeně pokroucen, do českých pověstí jako zpozdile středověký kouzelník Žito... Inu... bohatě Bohem a jeho inspirativními duchy dotovaný slovanský jazyk, jeho živé souhlásky a samohlásky, měkké a tvrdé jerry, pružnost a ohebnost, humorné zdrobněliny a navíc i zvláště vrtošivými nepřejícníky velmi neoblíbené přechylování jmen, nemá na růžích ustláno. Z okolních lugů a hájů... Nezávislé dějiny v podivně závislé Evropě © Dýmající zrcadlo & smit.wz.cz © Zdeněk Patrick 1998 © autor: Zdeněk Šmitmajer production Praha 2013 Hovořil jsem o sedminásobné posvátnosti, z nichž čtvrtou a pátou, skrytou v zapomnění a mlžení vyučené nevědomosti, zejména pak i v časových nesrovnalostech dávno zmizelého věku. Aniž je dnes patrné chaotické mlčení démona loci Prastarých. V místech, která v legendách navštěvovala Mati Zemlja, aby zde spatřil světlo krásného světa její syn "Vítěz a Zachránce". S příslibem, že se v čase ke svému Lidu opět vrátí. Vrátí? Nechme být! Jiné jméno skryté, nejen ve vrších malého a velkého Bohdalce, ale i pohádkovém přirovnání Čápa nosícího děti, Bocian, Bo_čan, Boh_dal, patří zachránci unesených a Pěrunem osvobozených dětí, synu Pěruna a Máji Zlatogorky, Pěruniči Dažbogovi. Sedmé posvěcení země, je téže provenience, co tajemství návratu "Vítěze". Nechť tedy vykvete do budoucnosti, jako právě námi zasazené "Naděje". Byť zasazené v čase druhého nejtemnějšího národního Temna, ale i (což je nejzajímavější v procesu řízeného pádu do propasti.) Temna bez výjimek - celosvětového. Jakou řečí tedy hovořili Bojové a Keltové v Čechách, v blízkém i vzdáleném okolí? Ačkoliv zveřejním nyní jen nepatrnou část svých poznatků, nedám svoji kůži lacino. Avšak připraven čelit jen těm názorům s dostatečně vysokou, či alespoň průměrnou znalostí daného problému... V podstatě vycházím z několika pracovních... opakuji... pracovních tézí: Jedním z nejstarších národů této planety jsou Slované Jednotným jazykem na této planetě byl jazyk slovanský + dialekty. Lingua slavica - jazyk slovanský - Slované hovořili stejným, či velmi podobným jazykem, přičemž církevní staroslovenština byla něčím podobným jako slovanský sanskrt. Neexistoval žádný pra_ indovreopský lid, aniž pra_indoevropský jazyk, mimo seškrtaného v městě Altyn gorodu - Zlatém městě. Nikdy neexistovali pra Germáni, odvozeně Germáni ve smyslu němectví. Latina, italština, francouzština, rumunština, španělština, angličtina, němčina, holandština, finština, švédština a později i maďarština jsou jazyky umělé, relativně nedávno vyrobené. Tato planeta je skrz na skrz okupována temnými silami a současné lidské společenství zle manipulováno. S upadající vzdělaností a narůstající nejvzdělatelností urychleně směřuje do duchovního i fyzického otroctví, aby protagonisté skryté moci, i pomocí mediální prostituce, přiváděli Lid k energeticky nenáročné autogenocidě. "Laténské a pozdně laténské osídlení" považuji za matoucí ideo pseudovědecký "terminus technicus". Ačkoliv nikdo nikdy neslyšel mateřštinu kmene Bojů, rozumějme Bojov Arijů, najdou se výtečníci, kteří to vědí zcela přesně, neboť odvozují bojský jazyk od jazyků velšských a irských Keltů. Ale bohužel, ani ti již nehovoří svojí původní mateřštinou. Postaral se o to zejména svatý Patrick, který pálil, jako správný křesťan, všechny původní spisy a texty, které se nám dochovaly pouze v křesťanských přepisech a hrůzně nepřijatelné latince. Ačkoliv... i někdejší slovanští Bojov Ariji, obývající kdysi Boiovariji (dnes Bavorsko) i celé Povltaví až k Davli, určitě po sobě zanechali dostatečně hlubokou stopu. Zatímco v Bojov Ariji) byli téměř zcela vymýceni franko-németh zlořádem, u nás přežívají v některých rodech společně s R1a (Arij slovanskými), ale i s někdejšími původními (prý laténskými) obyvateli Hs R1b (Čeltoi - Lid) a I2 (Serbi, či Vany), nejen ve jménech, či v topografii, ale i v některých dosud používaných českých slovech. Jak tedy vlastně hovořili Bojové v Čechách? Není pamětníků! Pokusme se však o rekonstrukci: Nejdříve topografie: Bojov u Dobříše, Na zbraslavské Zavješti (vjest - vědomí), Davle (Davel, Ďábel, davelský) - naproti Čertova peherku.), Štěchovice (Ščechovice, Čechovice, Čechovo). Bojský potok. Cernun lug (na Pankráci) - pro nás kluky "Černá louka", či Černý luh, nedaleko Jezerky - Yserky (Viz názvy řek Isera, Vesera, Jizerské hory. Slova jezero, ozero, zerkalo, zrkadlo). Když slavný Chorodz (zdemolováno přepisem do nestabilní a téměř nezpůsobilé latinky na Chrasten) je vlastně Gorod výše Vltavy, bájný Vyšehrad, kde Máti Země spočinula, aby zde porodila syna, který se vrátí ke svému Lidu, až nadejde čas. Báje a pohádky? Původní obyvatelé (laténského osídlení) sami sebe nazývali "Lid" - Čeledoj, Čeledí, viz příslušný článek (porovnejte prosím jednotné číslo podstatného jména Lid: čelo_věk, věkovitá čela, čelo - sídlící zde od věků Chcete-li, pak z doby neolitu. Řecké slovo Čeltoi, nemá v již jmenovaných, uměle vytvořených jazycích, odezvu. Vyjma slova celosvětově přijatého "Celtic", či Gal. Když Celtic, při známých změnách latinky, jsme nuceni číst kdysi prvotní, tedy původní řecký přepis slovanského Čeledoj - Čeltoi - jako "Keltyk". I když původní zvukomalba hovoří o ryze slovanském Č a koncovém měkkém znaku. Připomínám Lid sv. Václava - v původním znění: Čeleď sv. Václava. Nehledě, na skutečnost, že podstatné jméno "Čeledoj" je v sedmém pádu. Tedy s ohebností, jakou zmíněné umělé jazyky zcela postrádají: My kým čímž Čeledoj sv. Václava (viz i slovanské přechylování jmen: Čí si kluku? Šmitmajerovic? Zkráceně odpovím v dialektu: "Šmitmajeroj(c)". V podstatě říkám ano, nejen tatínka a maminky, ale celého rodu, jehož čest i pravda za mnou vždy stojí i v časech zásadních nečasů. neboť všichni "naši" dobře vědí, že po mámě i Krizsanovic a Patrickovic, po babičce Zemanovič.). "SЪN" Syn, Son, San. Zatím, co ben Jusuf, ibn Jakúb; podmanění: Per_son Lev_son; ostatní, dosud svobodní: Peričoj, Peričův, tedy Perič, Levičův, Levičoj - Levič, Jakubův - Jakubojc. Chorodz (Čeltoj) - viz Chrást - Chrasten. Avšak... původní Čeltoj název zněl zřejmě Horodec, Gorodek, později Vyše - gorod - Vyše horod. Chorodz - viz slovanské gorod, город, grad, hrad, grodec, hradec - opevněné místo atd... Slovanské "c", proměno latinkou na dz, či tz a "ch", místo"H", dává jasno, že ti, co uměle v náhradě za ohlášené samovolné Bož ího splétání, sami pletouce "páté přes deváté" v přepisech slovanského jazyka Čeltoi/ Celtů měli, a stále zřejmě mají, problém nejen s měkkými, či tvrdými slovanskými souhláskami a samohláskami, ale i s výslovnosti souhlásky "H", místo které jím beznadějně zní vždy jen "Ch". Aniž brali kdy ohled na část slovanských kmenů vyslovující "G", tam co jiní Vanové "H". peherk (Čeltoj) - český pahorek (někdejší opužtěné keltské opevnění na návrší.), odvozeně peerk - náměstí, odvozeně park, парк a z téhož odvozené ?německý, anglický, italský, španělský, francouzský? park parc, parcela. Příklad: Žižka peherk, Žižka peerk (zde náměstí). Jak daleko má přírodní vyvýšenina peherk, navíc rakousko uhersky zněmčená na peerk ke slovu "berg"? Rakot - ulvat (sítiny) - rákosí podél řek (zde Mše / Berounka), obyvatelé říčních břehů, při kterých pěstovali kel (staročesky zelí, kapusta), odvozeně pěstitelé keli - kapusty, zemědělci Rákotové, odvozeně Rákotnicko - Rakovnicko, Rakousko (Rákoskov). Vše odvozeno od čeltoi slova rakot - rákos. Ptám se opět: Které slovo je starší: "Rakousko" nebo složenina "Öste_reich". Původní obyvatelé Čeltoi - Čeledoj - Lid, Čeleď, chcete-li Kelti, byli nazýváni příchozími slovanskými kmeny "Kelči", nebo "Keli". Chcete-li: Pro nás srozumitelněji Rákosníci, či Zelinaři. Aniž zapomene na ryze první obyvatele naší rodné země - slovanské Nýšany. V Českém Středohoří je nutné od roku 350 př. n. l. započítat i lid kmene Arij Lemuzů (opataй, orátaj (starorusky) Orátaj, Orjanů, Arijanů, Oráčů), kteří byli vnějšími cizinci "latiníky" nazýváni Lemigianty. Jednalo se o zemědělce trojpolního hospodářství a my již tušíme, odkud a kdy skutečně přišli - z ukrajinského (U_kraji Rusi) Trojpolí, kde sídlili přinejmenším od roku 4 500 př. n. l. (viz článek Aratta). Lemuzi - Slovanský kmen sídlící na východ od Lučanů při řekách Bělá a Bílina. Z tohoto kmene pocházel i Přemysl Oráč. Ze Stadic, asi sedm kilometrů jihozápadně od Ústí na Labem. Patroni trojpolního hospodářství - obřadní oráči vyorávající první tři brázdy v připomínku "setba, louky, lada". Viz řecký Tristolemos - Troj orající. Přičemž slovenské rátaj (počítej), či obec Rataje má k této stati velmi blízko. Naproti tomu Bojov Ariji - Bojovníci Jari, přesněji Bo_Jari, osídlili Povltaví, jak tvrdí ideovědci, až v pozdním "laténském" příchodu, někdy kolem roku 300 př. n. l. Zabydleli se, jak již dříve řečeno: V Podunají, na západ od pravého břehu řeky Moravy. Z názvu kmene je patrné slovanské slovo Bo - bojovníci, které je nejblíže českému "bor" - též boj, voj, viz voj_voda (odvozeně pozdější vojevůdce). Elitní válečníci pozvaní k ochraně autochtonního obyvatelstva. Jasně, že za úplatu, jak bylo u slovanských kmenů zvykem. Což ideovědci vysvětlují po svém: Elitní kmen Bojů vykořisťoval a utlačoval původní (prý laténské) obyvatelstvo. bwbak(čeltoj) - česky bubák, strašák, strašidlo brain čti vrain (čeltoj) - vrána derw (čeltoj) - dub, česky - ale také drevo, staroslověnsky derevo, rusky де́рево, slovensky drevo - česky dřevo viz roz_drvit, odvozeně: iz dereva (z dravъ, ze dřeva, z dubu, zdravý jako dub, дуб). Připomínám, že umělé jazyky: Latina, španělština, francoužština, italština, angličtina i němčina nemá, ani v nejmenším náznaku tytéž podoby s Čeltoi jazykem, jako mají slovanské kmeny! A přesto dodnes obrovská území s většinovým Hs R1b, Čeltoi - Lid! Není to podivné? Určitě ano! clwt (čeltoj) - klot, klůcek, záplata louceti_us - svítiti loučí, viz louče, loučištník - vystřelující ohnivé louče, lúč, lučištník, luk, když staroslověnsky lučištník se naopak řekne - ? garradh (čeltoj) - grad_čany, hrad_čany, obranný val, hradby, sych (čeltoj) - cyҳ, sucho llain, lleiniau (čeltoj) - lán, pás země, pruh, linka, linie, hovorově lajna melyn (čeltoj) - melín (Temelín viz Temeli, mlejn matky Země - Semele, Zemlje), mlejn, mlýn, viz mellan, molin atd... lín (čeltoj) - len lady (čeltoj) - Lada, Lída, lepá, či krásná děva, angl. slečna, Lada (slované) - manželka slovanského Peruna zvaná též Záře, Zarja, Zarenica (Paprsek) rigi samos - království, viz samo - děržaví. Zkusmo nyní provedeme přepis "rigi samos" do cyrilice: "ріѓі самос", a hle: Vidím tentýž trik, jako v případě tzv. "gotštiny" "ѓ" g s čárkou, které Slované a ostatní vzdělanci četli, jak jsem již několikrát poznamenal jako ď, tedy "riďi samos" (Riadi samos, řídí samo. Ano "samo děržaví",, slovanský "samo dršící" způsob státnosti. rix (viz český "rek" - ve významu chrabrý, udatný, statečný) - král; Albio_rix - světa král. Rigi_samos - království; Nic jako království v té době neexistovalo. Poznamenám jen, že část Slávů někdy vyslovovala samohlásku "e" (ie - je), jako "i" tedy "rik". V přepisu latinkou rix. Catu rix války rek (hrdina), ideovědci překládají jako "král války", aniž byl titul "král" v té době znám... Pokračovat v tématu? Celá tisková zpráva | Komentáře: 13 | Přidat komentář |
|
|
Tento web byl vytvořen pomocí redakčního systému phpRS
Layout: Beach - verze 1.1.0